A to byla CIA, kde takto předvídal. Co teprve ostatní - není divu, že ta intervence 21.8.1968 skutečně vyvolala šok a byla překvapením

To jsou chvíle, astreame, kdy mne až jímá hrůza, že jsme vlastně v rukou poloslepých diletantů, o nichž se jen line svatozáře jejich vševědomosti a všemohoucnosti. CIA selhala v roce 1968, zdá se, že selhala i v roce 1989. Jistěže i nadále bude pro některé CIA nástrojem satana, ale ten nástroj se jako nástroj moc neosvědčuje. S největší pravděpodobností totiž příště selže zase.

Přidám-li k tomu třeba představu ruské strany o možném vytvoření dělnicko-rolnické vlády v ČSSR v roce 1968, obrázek se nám pěkně dokresluje. No pěkně děkuji. Pak se mi jeví představy některých našinců o "zradě Gorbačova" jako nepodložené - reálná je spíš představa, že i on četl pravidelné svodky ideologicky determinovaných jedinců a že se rozhodoval podle nich. Blbě, jak jinak.

Nutně se pak před člověkem otevírá otázka, jestli někde přece jen neexistuje nějaké centrum inteligence. To asi bude taky důvod, proč někteří lidé věří na nějaké globální spiknutí Rockfellerů a spol. Bojí se ho a jsou vlastně optimisty. Já se spíš bojím, že žádné takové DOBRÉ centrum není.

Navěrno tak, předsedo. Myslím, že nemám co bych k tomu mohl přidat ještě dál ...

nezní ve vás pánové touha po Velkém inženýrovi ? Ale s tím byste asi měli jít do kostela. Errare humanum est !

To jo. Ale pokud se u někoho stává omyl pravidlem jeho práce, třebaže čerpá slušné fondy ... prostě nečekám zázraky, ale ...

na zázračné plány nevěřím a poučit se schyb je samozřejmě moudré. Zjevně to ale nemá konce ... dokud budou lidé, budou omyly. Tohle nejsou přírodní vědy.
Liberál s tím rovnou počítá, konstruktivista neustále naráží na lidskou nedokonalost. A ty CIA, NKVD a jiné,,.. ty na té nedokonalosti docela slušně parazitují.

To nemá, Egone, s touhou, co dělat. Spíš člověk přichází o iluze (raději bez hodnotícího náboje, takže představy), že velmoci mají k dispozici dokonalá analytická pracoviště. Ukazuje se, že to tak není, že jsou jejich predikce špatné, že jsou ideologicky slepé, vlastně nevědecké. A že možná - než si číst svodky takovéhle instituce - je opravdu snad lepší "jít do kostela".

"CIA selhala v roce 1968, zdá se, že selhala i v roce 1989."(Neub..)
Nevím v čem CIA selhala. Představím-li si, že by pod Dubčekovým vedením vznikl v ČSR prolidový socialistický režim, je mi jasné, že by CIA usilovala o jeho zničení. Fungující prolidový režim je pro kapitál asi velkým strašákem. Zřejmě proto nechala rusům volnou ruku při jeho likvidaci, proto zahubila i Alendův pokus ap. Z tohoto pohledu neselhala.
Neselhala ani v Iraku, když si uměla vyrobit "důkazy" o "nebezpečnosti" Husajnova režimu. Nešlo přeci o málo.
Asi je na stole spíše otázka, zda neselhává něco neb někdo na druhé straně hřiště. Věřit na "nějaké globální spiknutí Rockfellerů a spol."(Neub.) je asi racionální. I strach z něho. Řekněte mi však, jak chcete se strachem hrát a vyhrát zápas s takovýmto soupeřem. Jste přece lídr.
Nerozumím větě: "Bojí se ho a jsou vlastně optimisty." Proč jsou vlastně optimisty?

CIA selhala v predikci roku 1968 a myslím i v predikci vývoje v roce 1989. Západ podle mne (soudě podle neexistence strategické koncepce) neočekával, že se východní blok zhroutí jako domeček z karet.

Smyslem CIA podle mne primárně není a nebylo ovlivňovat vývoj, hlavním cílem je sběr a analýza informací pro potřebu desizivní sféry.

CIA sice může připravovat "důkazy" pro podporu nějaké akce, kterou ona desizivní sféra naplánuje, ale MUSÍ přece interně jasně povědět, že jsou takové "důkazy" pouhá falza.

Lidé věřící na "globální spiknutí Rockefellerů" jsou optimisty v tom smyslu, že jsou přesvědčeni, že takový dokonalý stroj existuje. Můj strach není strachem z tohoto "soupeře", opak je pravdou, myslím, že "Rockefellerové" sice mají své plány a mají své "tajné služby", ale že jsou i ty jejich také nedokonalé, tendenční v tom smyslu, že existují s určitými ideologickými klapkami na očích. Síla "Rockefellerů" nespočívá v jejich schopnosti lepší analýzy, ale ve schopnosti použít větší moci v prosazování vlastních cílů.

To vše mne vede naopak k optimismu - netřeba mít strach z toho, že bude mít protivník lepší analýzy nehledě na množství peněz, které do nich vrazí. Říká-li totiž desizivní sféra svým analytikům, co chce slyšet, tak to také uslyší. Neuslyší nutně pravdu, tedy to, co je daném okamžiku nejbliží možné ke skutečnosti. Uslyší pouhou ozvěnu své vlastní "jediné pravdy".

Proto jsem optimista ve věci levicového hnutí, pokud se podaří, aby se levice vymanila z tmářství a opravdu se vydala cestou vědy. Zkrátka a dobře - věřím s Gramscim, že pravda je revoluční.