Svět trpí asi nejvíce tím, že se hodně lže. Manažeři říkají, že krize asi občas musejí být. Kněží říkají, že věří v boha a že chtějí království boží na zemi. Profesoři ekonomie ještě před pár týdny říkali, že rozumí ekonomice. Tzv komouši říkají, že chtějí dobro pro obec, ale na Stalina si nenechojí sáhnout. Vláda říká že nejsou peníze a přitom dává do fondu dopravní infrastruktury mraky peněz.
Už za bolševiků se říkalo, že ani lenin není lenin a říjnová revoluce se slavila v listopadu. Pořád se lže. Zastaví to někdo?
Pan Bělohradský cituje Wittgensteina: filosofie má ukázat mouše cestu ven z láhve, v níž náhodou uvízla. Kdo ukáže obci směs cesty, který je pro ní výhodný? Bude to SDS?

Nebude to žádný konkrétní subjekt - najednou všechno pojede jako po skluzavce a za týdny se toho změní jako jindy za desetiletí.

Jako na podzim roku 1989.

Jako ostatně vždycky v historii ...

To není hádání - to je odpozorované tvrzení založené na tom, že to nikdy jinak nebývalo ...

to že se čas od času věci posunou ještě nedává oprávnění k chiliasmu (pokud zrovna netrpíte na Chelčického a podobné kazatele). Ani dveře k nějakému novému socialismus e ještě něotevírají, to chce ještě tak dalších dvacet let. Civilizace se nehroutí, ani lidé nelžou více či méně - jenom se mění to na co jsme byli v posledních 30 letech zvyklí.
Proběhne zřejmě nějaká adaptace a restrukturalizace - protože postoupila globalizace, vyčerpala se produktivnost určitých technologií a vyčerpali se i ideologie, která interpetovaly dosavadní etapu vývoje. Tohle už tu bylo od průmyslové revoluce několikrát.
každá krize je šancí - levice má také šanci k nějaké modenrizaci. Hlavní starostí ale je aby ta další cesta nenabrala přílišné zákruty typu 30. a 40. let minulého století (jak se říká, když rozum spí probouzejí se příšery). Na straně těch co by konzervovali svět jsou lidí typu klause. mohou nadělat hodně potíží, ale svět se stejně přes ně nějak převalí.

Nejde o chiliasmus - a už vůbec ne o socialismus, jak bývá chápán.

Ostatně jaký chiliasmus ?

Nikdo tu přece neblouzní o konci světa. Ale vždycky nadešlo něco nového prostě v jisté době.
A jak víme, že nyní ne a za dvacet let ano ?
A jestli to "něco" bude za dvacet let nebo zítra - těch 20 let je často odhad lidí třeba právě těch tzv. rozumných - dost často ještě pár dní před tou "skluzavkou" ...

Myslím, že Ludvík XVI. to byl, kdo si ještě 14.7.1789 prý napsal do deníku, že se nic zvláštního nestalo ...

Všeho moc škodí - i té "rozumnosti" ...

možná že když ten rozum vyndáte z uvozovek, tak pochopíte, že nadšení či víra nestačí.

Ty uvozovky tam jsou záměrně, protože neoznačují rozum jako lidský nástroj.

Mají naznačit, že si často ještě těsně před kvalitativní změnou lidí neuvědomují, co je čeká - rozumné jim splývá s normálním, očekávaným v rámci lineární prologace dosavadního průběhu.

A že se v tomto v jistých obdobích mýlí ...

"..., že si často ještě těsně před kvalitativní změnou lidí neuvědomují, co je čeká - ..."(Tej.)
Býval kdysi vtip: Ve škole: Diea, čo vietě o slovenskom narodnom povstanii? .. nikdo nic až Ondro ve čtvrté lavici říká: "Pýtal som sa otca a n vravil, že nič presného sa nevie, ale volačo sa prý chystá"
Bohužel jsem nezpozoroval nic, co by naznačovalo, že sa volačo chystá. A pokud se nenajdou "konstruktéři a technologové" slušné společnosti - občanské, tak to nevidím ani za výše uvedených 20 let.

to si v osmdesátémdevátém mnozí tajemníci mysleli taky.

Odvozovat pravděpodobnost "něčeho" od toho, jestli vyciuji, že "sa volačo chystá" je chybné, filozoficko idealistické řekl by marxista ...

Po "černém pátku" se akcie vrátily k hladinám, kdy většina propadu byla srovnána. A dlouhé měsíce tomu tak bylo - až na to, že v systému bylo něco nezdravého, co nakonec převážilo.

Žádní technologové a konstruktéři slušné společnosti se nenajdou a nebudou uvědoměle něco řešit - vše bude výsledkem nekonečných improvizací chumlu lidí různých politických orientací, série dílčích reakcí na aktuální problémy atd. a až teprve dodatečně se na pozadí historického horizontu bude rýsovat budova čehokoli jakoby záměrného, jakobykonstrukce ...

Já to nechápu, pánové ... jistě historii znáte dost a pořád propadáte stále stejným a stejným iluzím ...

Ten člověk z praxe je rozumný a říká :

Nečekejte od žádných opatření příliš mnoho.

V jistém smyslu je svět bezmocný, pokud bude příliš konformní ...

rozdíl mezi bořením chrámů a stavěním chrámů není o konformitě, ale o projektu, který někdo vezme za svůj. V tpm je ten spor o "kulturní hegemonii" kterou levice ztratila.
Bez funkčního projektu je z revoluce pouhý puč, který brzy klesne tam odkud vzešel. Kriize by měla aktivizovat levici, ale bez uchopitelných myšlenek bude jenom koloritem dějin.

dnešní HaNo :

Trh je postižen maniako-depresivní psychózou

Nassim Nicholas Taleb sice náleží k finančním poradcům v kalifornské Santa Monice, z nichž si rád dělá legraci, ale zároveň je znám svými neotřelými filozofickými názory a jako autor kritických publikací o soudobém vývoji amerického kapitalismu, například velmi populární knihy Fooled by Randomness ( Napáleni náhodností ).

V časopise Newsweek byl 24. listopadu uveřejněn jeho rozhovor, jehož podstatná část následuje v doslovném překladu:

Newseek: Pocházíte z řecké ortodoxní rodiny, která během války v Libanonu náhle ztratila svoje postavení a přišla o majetek. Mělo to nějaký dopad na vaše myšlení?

Taleb: Myslím, že jsem si prostě uvědomil, jak je svět šílenější, než jsme si mysleli. Například, kdo by si představil, že republikánský prezident bude znárodňovat banky? A tak bychom mohli pokračovat a přitom si namlouvat, že se nic tak bláznivého již nebude v budoucnosti opakovat. A čím jsou lidé vzdělanější, tím více budou mít sklony k takovému uvažování.

Jak jsme se vlastně ocitli v takovém finančním marastu?

Jde především o 70. a 80. léta, tedy o éru Reagana a Thatcherové, kdy Wall Street nabobtnal a prosazoval kulturu posedlosti, aby si každý kupoval stále více a více akcií. Kmenové akcie jsou jistě dobré v dlouhodobé perspektivě, ale právě teď je vše přeexponované. Lidé začali natolik horečně přemýšlet o poslední lince v rozvaze uvádějící zisk nebo ztrátu, že nic jiného více neignorovali než zajištění svých vkladů. A tak se společně s dynamičtější ekonomikou začala ještě silněji projevovat kultura divokého kapitalismu a rovněž posun k více komputerizovanému obchodnímu a finančnímu modelování, o kterém si lidé myslí, že je vědecký (protože ti, co to vymysleli, mají Nobelovu cenu), ale ve skutečnosti to nic vědeckého není.

A co byste tedy poradil lidem, kteří se snaží orientovat ve stále složitějším a vrtošivějším trhu?

Především se poučit ze skutečnosti, že trh je postižený maniako-

Proč je sem astreamem vložen rozhovor s panem Talebem mi není moc jasné. Ironie nebo návod na myšlení ?
Orthodoxní řek, který dělá finačního poradce v Kalifornii a říká, že věří v psychologii a ne v ekonomii, je buď sám zralý na psychiatra a nebo si z nás dělá za peníze kalifornských boháčů srandu.
Možná tu jen aplikuje tuhle zmatenou psychoanalýzu podle rady své tchýně. Ale chápu, že některým levičákům se hodí každé nadávání na trh a kapitalismus.
Podobná exotika se přitom hodí do jakéhokoliv propagandistického schematu, třeba i toho ganleyovského, co se k němu modlí fanatici liberálního trhu na národovecký způsob z CEPu pod taktovkou pana Macha.

Ale vždy ekonomika má přece také psychologické aspekty. Podívejte se na burzu, na pohyby kurzů a jejich korekce, podívejte se na časově obdobné délky bublin. Vezměte si fungování marketingu a práce s davem, reklamy využívající dětí nebo sex bomb. Dokonce bych řekl, že dnešní ekonomika je především psychologie. A tím nechci na trh a kapitalismus nadávat. To je prostě popis bez přívlastku.