
»Jsme schopni se poučit z předchozích krizí, ale nikdy ne dostatečným způsobem. Takže vždycky je potřeba trochu si potlouct hlavu a pak teprve můžeme pokračovat,«
říká k nynější situaci na světových trzích Michal Petrman, hlavní partner české pobočky auditorské a poradenské společnosti Deloitte.
E: FBI vyšetřuje dvě hypoteční agentury Fannie Mae a Freddie Mac, investiční banku Lehman Brothers a pojišťovnu AIG. Zkoumá, kdo nese vinu za dezinformace, které významně přispěly k propadům na trhu. Nevidíte paralelu s kauzou zkrachovalé firmy Enron, kdy se vyšetřování dostalo až k auditorům?
Příčiny krize vidím někde jinde: Celý finanční sektor hnaný dlouhodobou konjunkturou se začal vyčerpávat, začaly se vyškrabávat poslední zdroje dalších možných zisků. Spousta institucí se proto začala pouštět do víc a víc rizikových obchodů.
Další faktor je ten, že finanční sektor, stejně jako celá ekonomika, se víc a víc globalizuje. Instituce jsou rozprostřené po celém světě, ve spoustě teritorií. Komplexnější jsou i produkty. Vznikají takové, které tady v minulosti nebyly, například kreditní deriváty. A jejich využití a kvalita se regulátorům velmi těžko stoprocentně kontroluje.
Problémy, které se v souvislosti s krizí vynořily, jsou do značné míry nové a já sám jsem do značné míry zvědav, co se stane.
E: Zmínil jste posedlost »neustálým růstem«, která vedla k investování do stále rizikovějších produktů. Neměl někdo přijít a říct »Pozor, ta rizika jsou už příliš vysoká«?
Teď možná budu trochu cynický. Všechny podniky se snaží maximalizovat své zisky. To je přece základ tržní ekonomiky. A v maximalizaci pokračují až do doby, dokud si nespálí prsty.
Jsme schopni se poučit z předchozích krizí, ale nikdy ne dostatečným způsobem. Takže vždycky je potřeba trochu si natlouci hlavu a pak teprve můžeme pokračovat dál.
Můžeme se bavit o tom, zda regulátoři neměli reagovat dříve a lépe. Zda finanční instituce neměly mít lepší řízení rizik, zda neměly být konzervativnější a opatrnější.
Ale stejně si myslím, že praktická zkušenost a nabití nosu jsou důležité. Tomu se nevyhneme.
E: Nyní se zoufale hledá viník. Jsou jím regulátoři, banky, auditoři? Nebo někdo jiný?
Já si myslím, že zodpovědnost je rozředěná mezi všechny aktéry. Nedá se vybrat jeden viník.
Problém je v tom, že rizika byla velmi zastřena, banky na ně reagovaly standardním způsobem který nebyl odpovídající a rizika tak nebyla správně ohodnocena.
E: Neměli v tuto chvíli sehrát svou roli auditoři? Komentátor agentury Bloomberg Jonathan Weil napsal, že kolaps hypotečních agentur Fannie a Fredie byl jeden z největších účetních podvodů spáchaných za denního světla. Problémy podle něj byly odhalitelné i pouhým skeptickým (nikoliv speciálně trénovaným) okem. Neměli právě auditoři zvednout prst?
Vzhledem k tomu, že Deloitte v některých těch institucích figuruje jako auditor, by asi nebylo vhodné, abych věc komentoval konkrétně. Navíc skutečně neznám detaily a tak bych ani nemohl dát úplně fundovanou odpověď.
Obecně ale budu hájit naší profesi. Auditoři mají smůlu, protože jsou vždycky první na ráně. Ale často je jejich role špatně pochopena. Auditor nedává záruku, že finanční instituce je stabilní, neurčuje, zda správně investuje aby měla zisky, a neříká kam nemá investovat, aby neutrpěla ztráty. Kdybychom toto měli a uměli to dělat, byl by to skvělý byznys. Auditorova role je ale jiná. ... Má pouze za úkol zhodnotit, zda účetnictví, které mu auditovaná firma předložila ke kontrole, odpovídá v daném okamžiku realitě. Nic víc.
E: Takže se neobáváte podobného vývoje jako po kauze Enron, kdy se z velké auditorské pětky po pádu firmy Arthur Andersen stala velká čtyřka? Nemůže nyní vzniknou velká trojka či dvojka?
Myslím, že ne. V posledních zhruba dvaceti letech došlo k velice razantní koncentraci v oblasti auditu. Velká čtyřka nyní dominuje byznysu a ostatní firmy jsou daleko, daleko za ní. Což je mimochodem podle mne špatně, není to zdravá situace. Nemyslím si, že by regulátoři vůbec připustili, aby zmizelo jedno z těch čtyř jmen. V takovém případě bychom se dostali do čistě praktických problémů – spousta velkých firem by měla velký problém sehnat odpovídajícího auditora a konkurence na trhu by se dále snížila.
Může se ale stát jiná věc: třeba se znovu obnoví diskuse o tom, zda dále neupravit pravidla, která regulují auditní profesi.
E: Neměla by se tedy pravidla v tuto chvíli začít zpřísňovat?
Ta pravidla si už výrazným zpřísněním prošla - jak ve Spojených státech, tak v EU. Shodou okolností i nově přistoupivší země, Českou republiku nevyjímaje, mají povinnost zrekonstruovat své zákony ohledně auditu.
Myslím, že pravidla jsou nastavená dobře. Dokonce bych řekl, že v období po Enronu to bylo až přehnaně přísné. V tomto nevidím problém.
E: Francouzský prezident Nicolas Sarkozy prohlásil: »Pojďme společně budovat regulovaný kapitalismus.« Myslíte si, že celý finanční systém potřebuje větší zásahy či kontrolní mechanismy?
Vzhledem k tomu, jak se světová ekonomika globalizuje, současný systém regulace už není zcela vyhovující. Regulátoři jsou na národní bázi. Mají jen omezené možnosti regulovat činnosti institucí v dalších zemích.
A tak se může klidně stát, že banka podléhající třeba francouzským regulátorům se dostane do potíží v Thajsku. To může strhnout i mateřskou společnost, aniž by regulátor v mateřském sídle mohl dosáhnout na pobočku kdesi na opačném konci světa.
Je to námět k zamyšlení nad systémem regulace. Nemyslím si, že by ten současný odpovídal tomu, kam se vyvíjí ekonomika.
E: Je ale reálné, aby se světoví lídři dohodli na takových jednotných pravidlech?
Pokud současný systém bude natolik slabý, že může zapříčinit poměrně hluboké globální krize, mohl by to být dostatečně silný impuls. Bez toho jsou šance poměrně malé. Národní zájmy budou převažovat.
E: Nezmění se po nynější krizi nahlížení na hodnocení rizika?
Možná je to trochu cynické, ale podle mě se cyklus bude dál opakovat. Teď jsme poučení ze současné krize. Zpřísní se pravidla, utáhne se risk management, lidé budou při nákupu opatrnější až do doby, kdy nastane konjunktura.
Potom začne obezřetnost pomalu opadávat, pravidla se začnou mírnit a přijde nová krize. Její důvody ale budou jiné, než u té dnešní. Takový je život. Já si myslím, že s tím prostě musíme počítat.
E: Přejděme na domácí půdu. Auditujete velké množství firem. Co tuzemské podniky v současnosti trápí nejvíc?
Je to víc faktorů. Určitě jedním z nich je vývoj kurzu. Jsme otevřenou ekonomikou, která je hodně závislá na exportu. A s tempem, kterým posilovala koruna v poslední době, se málokterá firma dokáže vypořádat. Některé firmy už ohlásily redukci výroby, přesouvání jinam, nebo dokonce úpadek jako v případu Crystalexu. Obávám se, že to ještě není u konce. V kombinaci s oslabením poptávky na evropských trzích to bude mít velký dopad na exportéry.
Opět ale platí, že všechno zlé je k něčemu dobré. Ať budeme chtít nebo ne, budeme muset zvyšovat produktivitu práce. Služby a výrobky, které nejsou dlouhodobě konkurenceschopné, budeme muset vypustit a najít něco nového. Musíme hledat výrobky s velkou přidanou hodnotou a na tomto poli prorazit i ve zhoršených podmínkách.
E: Vaše firma je silná v poradenství při akvizicích. Pozorujete nyní nárůsty nebo poklesy v počtu prodávaných firem?
Určitě je vidět, že v posledních měsících je tu výrazné oslabení v oblasti fúzí a akvizic. Firmy jsou samozřejmě opatrnější, nejdou tolik do rizik, peníze si schovávají na jiné účely. Velmi zvažují každou fúzi.
E: Takže nabídka firem by byla, nicméně poptávka slábne…
Ano, je to tak. Byla zde určitá vlna výprodejů středně velkých a menších firem, nicméně nakupující jsou už skutečně opatrnější. I některé prodeje, které byly rozjednány a ohlášeny, jsou nyní zmrazené. A tato situace určitě ještě nějakou chvíli potrvá.
Ekonom, Praha, 20. 11. 2008, Aleš Vojíř, Tomáš Plhoň