Já se ani nedivím, že ODS projela volby na celé čáře. Vždyť to co prováděla si nedovolí ani jiné pravicové vlády jinde ve světě. Například ani pravice ve Švédsku, když občas tu a tam se jí povede vystřídat s pausami 80 leté vládnutí socialistů si ani v nejmenším nedovolí oklešťovat principy sociálního státu a uznává progresivní zdanění, tak, aby byl v zemi silný veřejný sektor a co nejnižší chudoba. ODS navíc fandí umístění radaru v ČR, odmítá přímou demokracii a vůbec nefandí příliš nějak výrazně občanskému veřejnému sektoru (občanská sdružení), tendence oslabovat zákoník práce a pod. No divíte se? Dokonce si myslím, že jistá úměra patí ve smyslu také tím, že čím více se začali odeesáci ohánět trapnými antikomunistickými bláboly, jejich obliba jejich se snižovala. Já jsem rád, že ČSSD bez předsudků mnohde vytvořila v krajích koalice vcelku logické a přirozené (ČSSD s KSČM, či u nás na Karlovarsku i ČSSD + KSČM s Doktory:-)). Lidé si zkrátka přejí levicové koalice. Lidé již dávno vědí kdo je kdo a na primitivní antikomunismus snad nemůže dnes v jádru duše slyšet ani ten největší komunistobijec. Jsem pro společnost založenou na demokratickém socialismu a humanismu!

jistě, ale problémy ve vztazích na levici jsou - jen připomenu kauzu prezidentských voleb. Nepřímá podpora Klause od KSČM - tedy pro člověka, který se oddělil dokonce i od ODS protože je pro něj málo pravicová.
A spojení klausovců a komunistů se nyní opakuje v kauze prohlubování evropských voleb. Pravý a levý okraj se tu potkávají jak v dohodě mezi Ribentropem a Molotovem.
Jde jen o populistický souboj o voliče a nebo to má hlubší, neřešené příčiny ?

Má to nepochybně hlubší příčiny. Ortodoxní komunistické křídlo správně konstatuje, že evropský, tj. nadnárodní projekt má demokratický deficit, který vyplývá ze samotné podstaty tohoto projektu. Řešení pak hledají v tom, že se od takového projektu odvrací; argumentují teoretickými leninskými tezemi o nemožnosti Spojených států evropských a o zkušenost opřenou nemožnost demokratizovat a socializovat projekt kvůli nedostatečnému politickému tahu evropské sociální demokracie na branku. V zásadě se tak vrací ke Stalinově představě o možnosti vítězství socialismu v jedné zemi. Paradoxně tak dávají najevo svou vnitřní obavu, že čas pro globální socialistickou revoluci ještě nenazrál.

Stejně jako je ve vztahu k EU rozpolcená KSČM, totéž vidíme u ODS, ale tam je to podle mne komplikovanější. Nejde přitom jen o populismus. Stejně jako se KSČM jeví EU málo socialistická, první (konzervativní) část ODS to vidí právě naopak. Druhá (liberální) nesouhlasí s byrokratickým (pro ně totalitárním) charakterem EU a s tou první se překrývá jen částečně. Proevropská je tak sotva poslední třetina ODS.

Obě protievropské části ODS a KSČM nefigurují ve vzduchoprázdnu, ale naopak rezonují s částí společnosti. A tady je tak faktická (neřešená) příčina. Součástí národa je člověk fatálně - prostě se někde narodí a mluví určitým jazykem. Pro evropanství musí být důvody, dobré důvody, a ty prostě část společnosti nepociťuje a má naopak pocit znásilnění.

Já si z toho vyvozuji, že jediná (demokratická) cesta vpřed vede přes sebeidentifikaci lidí s unií. Bez větší participace lidí to podle mne nepůjde. A pokud to dnes nebude prosazovat evropská sociální demokracie, pzitivním procesům nenapomůže. Rozhodnutí ratifikovat "Lisabon" (čti evropskou ústavu) BEZ referenda je patrně cesta do pekel.

na jediné cesty z principu nevěřím - není tohle odtržení lidí od rozhodování obecnější ? V´dyť lidé navzdory četným debatám o participaci stále menší proceto věcí spilurozhodují (ten relativní pokles je dán absolutním nárůstem složitosti života).
Např. kolik lidí rozumí medicíně aby mohlo posoudit postup lékaře - a o poltice to mylsím platí také. Není také volání po přímé demokracii svého druhu nereálné ? Tak proč zrovna ve vci evropanství by to mělo být jinak.
Řeknu-li elitářský projekt, kterému plebs nerozumí, neznamená to špatný projekt, pouze říkám že to neelitám trvá déle.... je ale dost času čekat na to až bude možné dělat reformy i sdola a ne jenom shora ? Nepůsobí tu diktát manipulovaného davu a nerezignujeme na to lidem jejich falešné národovectví vymlouvat ?
Zatím jsme neslyšel že čínské reformy jsou cesta do pekel ... ale také jsout to reformy řízené shora a s mongoly, ujgury či tibeťany se tam nijak nemažou.
Prostě apriorní špatnost dílčích zlepšení jako je např. Lisabon (má totiž tuhle smlouvu za dílčí zlepšení současného EU) ... to je teze minimálně sporná. Někdy dílčí pokrok je jediný možný (kdo chce moc nemívá nic), někdy je to ústup od šance na pokrok větší (ztráta iniciativy).
Ale co je snad zjevné je spojenectví levice s nacionalismem klausovského typu.Ale to je téma (levice konzervativní, levice zpátečnická), které se tu poslední rok opakovaně cyklí a nějak neníkudy z toho ven. A nenahráváme tímhle postupem vlastně že to později bude ještě horší ?

No - to je slovo do pranice. Takže:

1. kolo: ani já nevěřím na existenci jediné možné cesty - i proto jsem napsal slovo "patrně". Věřím ale na to, že existují cesty lepší a cesty horší, cesty do míst, která jsou stabilní (ve smyslu "historicky nutná") a nestabilní. Tvrdit dopředu S JISTOTOU, která cesta že je ta pravá, to je trochu namyšlenost. (Ale i já k ní trošinku inklinuji :-)))

2. kolo: cesta nalinkovaná nějakou (osvícenou) elitou ve mně vzbuzuje nepříjemné asociace dalšího nějakého "budování nového". Jestli je ta elita komunistická strana nebo jiná sebeurčující skupina, to je podle mne jedno. Věřím tomu, že osvobození člověka musí být dílem člověka samotného, to prostě nelze delegovat. Nevím jestli je "dost času čekat", dějiny mají vždycky dost času. A jakmile bude společnost pro změnu zralá, snadno si ji prosadí (a udrží). Znovu připomínám - představa o tom, že je třeba NEJPRVE prosadit změnu (např. politickou revolucí), je podle mne chybná. Považuji to za leninský subjektivismus.

3. kolo: manipulace davem skutečně existuje. Je třeba ptát se, kdo jím manipuluje. Já vidím dvě skupiny - monopolní elitu a kvazimonopolní média. Považuji dále monopoly všeho druhu za škodlivé a soudím, že boj proti nim by měl být součástí osvětové práce jako praktické cvičení.

4. kolo: boj s národovectvím - zcela souhlasím, že je třeba s ním bojovat jako s jakoukoliv ideologií = falešným vědomím. I proto si myslím, že s fašismem je třeba veřejně každodenně bojovat a ne ho skrývat nějakým zákazem. Je to jako s tuberkulozou - jakmile přestanete očkovat, znovu se objeví.

5. kolo: čínské reformy. ČLR o sobě oficiálně rozhlašuje, že je rozvojovou zemí. Zemí, která se sotva zbavila feudalismu. Bavíme se tedy o periferii. To není prostor, kde se mohou samovolně rozvíjet nové společenské vztahy. Vedoucí úloha KS Číny může vést maximálně k tomu, že se budou zmenšovat rozdíly vůči centru - proti tendenci o rozevírání nůžek. Jakmile (pok

Jakmile (pokud) se Číně podaří dohnat vyspělé země, další progresivní pohyb za vedoucí úlohy strany (ve starém smyslu) si neumím představit, resp. pak "povede do pekel".

6. kolo: dílčí zlepšení. Nic proti tomu, opak je pravdou, v tomto ohledu se od dogmatické části levice zcela distancuji. Jenom na základě zobecnění zkušeností říkám, že tyto změny mají mít dva parametry: a) zlepšování ekonomického standardu jednotlivce b) stálý růst svobody jednotlivce. To je je podle mne podmínkou stability. A mimochodem to samé platí i pro Čínu - těch 30 let se to zatím daří.

7. kolo: nevěřit na jedinou cestu přece znamená připouštět, že existují rozhodnutí, která nejsou nutná, to je právě prostor pro politiku. Politika je rozhodování podle (špatně definovaných) zájmů lidí. A s odborností politiků bych byl velmi opatrný. Teď se zrovna ukázaly v plné nahotě prediktivní schopnosti ekonomů a bankéřů, kteří byli - alespoň u nás - vykreslováni v médiích jako nadlidé, jako supermani. Profesionální politiky to teprve čeká.

já bych tu příčinu mesaliance pravicových a levicových konzervativců viděl v geopolitice. Staré dobré časy kdy Evropa poslouchala část Washington, část Moskvu - byly tu stabilní mocenské kartzely a ti otravní demokraté nepřekáželi.
Ale o to nejde - to spojenenctví u prohlubování integrace je přeci o možnosti kompromisu na levici - jinak se natlačí ČSSD k Topolánkovy a budou lámíni k handlu Lisabon za radar.
O tom zřejmě chce jednat ČSSD s KSČM v tématu ratifikace Lisabonu jak jsem se dočetl na www.balin.cz. A jak jednat o Lisabonu kdyby si myslela nesocanská levice že Lisabon je cesta do pekel.

Občas to verbálně přeženu. Moje "vede do pekel" prosím (Janusi i Egone) čtěte jako "není optimální" nebo "vede do stavu, který je náchylný následné regresi".

Jinak (já osobně) souhlasím s tezí, že "jenom silný partner je respektován" - z toho (pro mne) plyne konsekvence, že Evropská unie - chce-li mít respekt - má mít svou armádu.

JENŽE: existuje reálné, historií již ověřené nebezpečí, že i taková evropská sociální demokracie připustí zneužití, resp. přímo sama zneužije silových prostředků - viz např. agrese vůči Jugoslávii. To pak vede radikální levici k absolutnímu nesouhlasu se zbrojením.

Z tohoto důvodu si myslím, že NENÍ jen na straně radikální levice, aby zvažovala návrhy (dosud silnější) sociální demokracie. Myslím, že jistá sebereflexe je nutná i na straně evropské SD. Dokonce si myslím, že by stačilo relativně málo v deklaratorní rovině.

obecná paralela evoluce evropské integrace a čínské modernizace je zajímavá. Znamená to snad, že EU bude jako čína úspěšná když z té evoluční cesty prohlubování integrace nesleví ?
O to víc je důležitá věcná a ne apriorní debata o Lisabonu jako evolučním kroku, bez proruského či proamerického rámusení. Jenom silný partner je resúpektován, to platí. A tak zesilme aby nás ta Moskav a Washington brali vážně.
Jak mají levicoví poslanci a senátoři nakonec hlasovat je zatím těžké říc.

Pokud jde o Čínu, nevím jestli si rozumíme. "Anatomie člověka je klíč k anatomii opice", obráceně to neplatí, takže hledat paralelu v současnosti je na pováženou.

Podstatné podle mne je to, že se Čína dnes nachází ve fázi, kde jsme my BYLI a kde určité mechanismy ještě MOHOU fungovat. Měl jsem možnost mluvit s pátým nejvyšším mužem Číny a mohu zodpovědně prohlásit, že si je čínské vedení vědomo toho, že jejich postup má své limity.

Ze současného rozvoje ČLR a její politiky podle mne nevyplývá pro politiku EU ABSOLUTNĚ nic. EU se nachází v pokročilejší společensko-ekonomické fázi. Z "anatomie" současné Číny nelze dělat pro "anatomii" současné EU žádné závěry.

nechci srovnávat anatomii evropského cromagnonce s anatomií čínského sinantropa. Z hlediska kulturního jsme evriopané a číňané dost jinde.
Paralela je snad v tom evolučním přístupu kdy vybudovat z číny moderní ekonomiku ej stejně postupná práce jako budovat politickou subjektivitu EU.

V tom prvním si rozumíme, v tom druhém to bude potíž. Budovat něco vůlí mohu tehdy, když znám zákonitosti budoucího - v tom má Čína výhodu, neboť USA a EU jsou pro ni předobrazem. Obráceně to nefunguje - a to jsem měl na mysli tím citátem. V tomhle ohledu Marxovi docela věřím.
.
Racionální budování přece neznamená nutně objektivní evoluci. Budovat subjektivitu EU bude dost subjektivistické. A rozhodně složitější než budovat reálný socialismus v minulosti.

Paralelu mezi centrem a periferií (v našem smyslu) prostě nevidím.

evropská integrace je objektivní a budování EU subjektivistické ? Nerozumím - znamená to odmítnutí upevńování EU ? A odmítnutí vámi a nebo při sjezdu ODS ?

Zkusím svůj pohled shrnout: Já vidím evropskou integraci jako objektivní proces nezávislý na našem vědomí. Proces evropské integrace znamená zároveň i upevňování EU. Na tomto procesu se samozřejmě podílejí lidé se svými subjektivními představami a vzájemně rozpornými zájmy; trajektorie integrace je pak výsledkem střetů těchto subjektivních představ a zájmů. Časově lokální vítězství určité představy nutně nemusí vést trajektorii procesu do stabilního stavu (zjednodušeně řečeno - pravda nemusí být to, co získáme hlasováním nebo sociologickým průzkumem).

Stabilita formace/systému je podle mne nicméně dána tím, že je hlasováním i sociologickým průzkumem daná dynamická struktura (trend trajektorie) dlouhodobě potvrzovaná. Za správnou (objektivně danou) DNEŠNÍ strategii proto považuji tu, která i pro budoucnost zajišťuje tuto stabilitu.

Odmítám jako subjektivistickou strategii takovou, která s budoucí (automatickou) stabilitou nepočítá, která říká: jdeme do toho a pak prostě uvidíme, ono to nějak dopadne, vždyť když se budeme i v budoucnosti snažit a neustále BUDOVAT další trajektorii, ono to vyjde podle našich představ.

Takhle se budoval reálný socialismus. A pak v situaci, když ochabla snaha centra a když byly nevýhodné objektivní podmínky, projevila se nestabilita systému jeho rychlým zhroucením. Důsledkem zhroucení pak není jen šokový a skokový přechod na jinou trajetorii, ale i zhoršení obecných podmínek pro další vývoj systému.

Takže z tohoto pohledu mi vychází:

1) je správné očekávat "automaticky" rostoucí integraci Evropy
2) je správné integraci Evropy podporovat
3) je správné bojovat o budoucí tvář EU
4) je správné volit takovou strategii, která zajistí dlouhodobou stabilitu EU

Z těchto důvodů požaduji vysoký stupeň spolurozhodování občanů EU na procesu "budování" EU.

PS: sjezd ODS je mi ukradený...

sjezd ODS byl připomenut jen s ohledem na článek v záhlaví. A závěry k EU tam raději moc nepřijímali - vypadá to, že přímá konfronatce s "ganleyovským" křídlem nebyla v přívalu jiných potíží žádoucí.
To že se zvolená cesta opakovně potvrzuje je snad jasné, ale do určité nejistoty prostě vstupovat musíte. Lisabon jako reforma EU shora takovou nejistotou je. Mluvit o zhroucení maastrichtského konceptu, popř. projektu eura je však spíš panikařením než sázkou na možný scénář. I když by se někomu takové oslabení Evropy asi líbilo.
Ohledně Lisabonu beru referendum jako cestu - ne snad objektivizace, ale legitimizace. Samozřejmě že by "panikářI" typu Bobošíkové získali šanci, ale aspoň by musela druhá strana lépe doložit potřebnost svých návrhů.
Ale to je všechno jen teorie, žádné referendum stejně nebude. A Lisabon nakonec není ani výhra ani průser, jen spousta promarněné energie. na něco co lidi ani moc nezajímá (účast v případném referendu by asi byla mizivá).

nešlo o jazykové změtení ? Subjektivita EU tkví nikoliv v tom, že si ji někdo usmyslí mimo objektivní zákonitosti, ale že se ve smyslu mezinárodně právním stává samostatným subjektem, politickou entitou vstupujících do vztahů. A to je dosažitelné racionálně, evolučně - kvůli takovému vymezení kompetencí na úroveň Bruselu snad revoluce není nutná, ne ?
Dosud je tímto subjektem mezinárodního práva pouze evropské společenství, nikoliv EU jako taková - to je m.j. to co klausovy vadí, levici snad nikoliv. Ale ten prezidentský omyl se snad vyřeší tím, že se prezident posune konečně někam do pravicového kouta a pochopí i ti nedovtipní, že to není pro levici strategický spojenec.
P.S. vy chápete EU jako centrum a Čínu jako periferii ? Aby to za pár desítek let nebylo naopak.

Nešlo. Subjektivita EU je mi jasná, dokonce si ji oproti části radikální levice představuji federálně. Ale znovu opakuji - požaduji TAKOVOU subjektivitu, která bude mít stabilní charakter, která nevznikne nějakým subjektivistickým, voluntaristickým způsobem. Chci prostě posouvat věci ve směru dlouhodobého gradientu, ve směru nutnosti.

Pokud jde o pána na Hradě - už jsem to napsal jinde - rozhodně nejde o mého oblíbence. Ale o to víc se zlobím na ČSSD, že nepřišla se SPOLEČNÝM kandidátem levice. Ale tohle téma se SEM nehodí.

v abstraktní rovině si asi rozumíme, ale co je větší voluntarismus - lisabonský kompromis elit či takřka prázdná množina levicových alternativ provázená bezradností až nezájmem občanů pokud jde o složitosti fungování soustátí EU ?
Od voluntaristických hesel k reálnému projektu je totiž dost daleko a socialistická a komunistická levice je v EU do té míry slabá, že se bez kompromisů s nějakým spojencem neobejde. A doufám, že tím spojencem není národovecká a konzervativní pravice a la Petr Mach a Klaus.
Pokud se s krizovým i časy nutnost upevnění EU zvyšuje, tak pouhé sabotování návrhů z Bruselu není odpovídající strategie, možná ani taktika. Lze se zeptat jednoduše - jaké podmínky si levicee klade za podporu smlouvy o EU ? Jenom to referendum ? Zlobit se na ČSSD nestačí.

Lisabonský kompromis elit je (možná) voluntarismus, zatímco ona takřka prázdná množina levicových alternativ je (možná) impotence :-)))

Já proboha nehaním sociálně demokratické zboží, abych prodal radikálně levicové. Já říkám, že odpovědnost za dohodu je přímo úměrná aktuální velikosti společenské podpory jednotlivým stranám.

Takže jednoduše k vaší otázce: Nejde podle mne o věc handlu, ale o nějaké vize socdem, které ONA nabízí. A tady mi třeba není známo, že by se evropská socdem obrátila na radikální levici s participační tématikou, třeba v souvislosti s řešením demokratického deficitu EU. Jestli ano, vyveďte mne z omylu.

zejm. ad 2) ano, autoritáři a meritokraté mohou své osvícené dobro poztrácet pokud nejsou propojeni s těmi pro které údajně pracují. Také nevěřím v osvícené totaltiy - ovšem občas na sebe elity berou riziko rozhodování (něco jako velitel v boji).
a tké ad 3) oligarchové a mediokraté jsou klíčoví manipulátoři -jsou tu ale i kontraelity, nejen hněv lidu, popř. cizí (v tomto případě neevropská) konkurence, kteří s oblibou vypouštějí džina mezietnických a mezistátních řevnivostí (viz sudetské nebezpečí) aby aktivovali iracionální stereotypy a odcizené ideologie pro dav.
Proto i když v podstatě souhlasím s vaší reakcí, vy prosím vnímejte, že věcné zvažování ne obav ale skutečných efektů a také faktoru času (včetně tzv. nákladů ztracené příležitosti) je možná důležitější. Je to o věcných a politických rizicích diskutovaného kompromise - nikdy situace nebude černobílá.
Pokud by tažení proti evropské integraci nabylo rozkladných forem, tak klidně ještě jednou raději skousnu to, že pokrok obsažených v elitářském Lisabonu je jen omezený, demotivující a udržující lidi v pasivitě. Protože nic horšího mysím nehrozí. Eurobčanství a EU budovaná zdola je ideál, který ještě dlouho nebude zcela naplněn.

Nepatřím k těm, co si myslí, že "čím hůře, tím lépe". Ale upozorňuji na nebezpečí, že pokud se konstituuje a zapouzdří EU jako byrokratická instituce, s níž se Evropané nebudou identifikovat, že pak podle mne hrozí vývoj ála normalizační roky bez naděje, roky "demotivující a udržující lid v pasivitě", které mohou skončit nějakou "demokratickou revolucí" s dopředu nejasným koncem. A těžko dopředu vyloučit jeho nahnědlou barvu. Takže sice "nic horšího nehrozí", ale jen ZATÍM. To je ta moje zmiňovaná "cesta do pekel". Protože po druhém (a kdovíjakém) roce 1989 opravdu netoužím.

Když se vrátíme ke kongresu ODS, tak zajímavé je tvrzení MN, že ODS v roce 2006 vyhrála díky totálnímu znechucení lidí z politiky ČSSD. Opoziční role je jistě snadnější než koaliční a obecně každý vláda postupně ztrácí na popularitě, ale tohle tvrzení my přijde příliš silné aby bylo objektivní.
Spíše je v něm cítit taková nějaká levicová konkurence, tj. jiné strany na levici mohou hlásat "my jsme to říkali" aniž by kdy byli nuceni projít tím slzavým údolím vládní odpovědnosti. ČSSD jistě nemůže za všechny hříchy světa tak proč tohle tvrzení ?
ČSSD totiž dnes levici docela válcuje a ta si s tím nebví moc rady - minimálně do doby než se ČSSD do té vlády vrátí. Ostatně pokud si vzpomínám, tak KSČM se s tou ČSSD před parlamentními na jaře 2006 docela rozuměla a prohlasovávala s ní řadu zákonů.
Summa sumarum - jistě je konkrétně co kritizovat, ale ta spálená země po Paroubkově vládě je jen slogan, ne realita. Do čechrání peříček před voliči tím samozřejmě nevstupuji, to chápu.

Většinou se, Alfe, snažím ve svých příspěvcích odlišit věci prokázané nade vší pochybnost (alespoň pro mne) od věcí, o nichž jsem pouze přesvědčen, tím, že u těch druhých napíšu "podle mého názoru". V tomto smyslu souhlasím s tím, že "napadené" tvrzení je subjektivní, nebo alespoň nepodložené dostatečnými argumenty.

Na druhou stranu, Alfe, nevím, kde jste přišel k termínu "spálená země po ČSSD", o to mně přece nejde a nešlo ani omylem. Myslel jsem a řekl jsem, že nechutná byla politika ČSSD - měl jsem asi jasněji dodat, že šlo o styl politiky ČSSD a ne její obsah. Možná bych pro toto tvrzení dokonce našel argumenty, kdy se veřejné mínění od ČSSD odklánělo ne po nějakých přijatých vládních zákonech, ale po různých skandálech (ať už pak byly pravicovými médii nafouknuty nebo ne). A už jen tak naokraj - vy jste nikdy, Alfe, neslyšel, jak lidé komentovali Grossovo "myslím to upřímně"? A mysleli to taky upřímně!

A úplně nakonec - výhrada k ČSSD, pokud jde o spolupráci s KSČM, se týkala problému s Modrou šancí, s nutností postavit se demontáži sociálního státu. A vůbec to navíc není tak, že kritizujeme výhradně ČSSD - jistě dobře víte, že v jiných záležitostech se pouštíme do KSČM a že to není ani v jednom případě předvolební čechrání peříček, proč to děláme.

pánové, kromě toho konkurenčího vymezování vůči "nechutné" ČSSD je třeba upozornit že do voleb v roce 2006 vedl ČSSD buldozer Paroubek a ne "upřímný" Gross.
A po odchodu Grebenčíka si Džordžíno s ledasčems s Filipem rozuměl. Vážná roztržka přišla až po viditelné podpoře Klause Filipem. V kampani na jaře 2006 to ještě docela vypadalo že ten fór KSČSSSD není až tak fórem.
Ale jinak samozřejmě - každý si obhospodařuje to své políčko.

pokud jde o styl politiky, tak mi přijdou všechny parlamentní strany zhruba nastejno ... že by ostatní byli méně žvaniví, chamtiví a kluzcí se mi nezdá a na lidi zvláštního ražení moc nevěřím. Mesianismus je hřích pýchy, řekl by věřící.
Doufám že mimoparlamentní strany neupadají do planého moralizování, protože pobyt v "opravdové" polítice by je z toho asi rychle vyléčil. Jaká společnost, taková politika...třeba je pořádně kontrolovat a občas i vystřídat.
Ostatně o občanských sdruženích, keré dostanou k nějakému podílu na moci a na penězích to platí také. Odborářský boss a řadový pracující jsou také značně odlišné substance.

Asi ano, takhle to je zřejmě nejen v Čechách. Strany ovšem své propady volebních preferencí hájí tím, že jejich vlády musely dělat nepopulární kroky nutné pro dosahování předvolebních cílů... Jenomže ona ta moc prostě evidentně korumpuje. A bláhový by byl skutečně ten, kdo by si myslel, že jeho to nezasáhne. Jistě by se našlo pár asketických jedinců, ale představa, že takový bude CELÝ vládní tým, je asi nesmyslná.

Snad by to takhle mohlo stačit i Janusovi, že i politika ČSSD může být "nechutná", podle MNE: "znechucující".

Ještě poznámka: přeci jen je rozdíl mezi jednotlivými stranami - daný tím, jakým způsobem jsou jejich členové ukotveni ve společenském a hospodářském prostoru. Ale asi je to efekt druhého řádu.

Jistě - TAKÉ ČSSD může být znechucující. Někdy mi to jen přijde jako s tou bilbickou třískou a břevnem v oku. Zejména u plamenných a paušalizujících výroků.
P.S. na heslo chudoba cti netratí moc nevěřím, vyšůránek je vyčůránek bez ohledu na třídní zakotvení.

Buďme pozitivní, Alfe. Proč ČSSD podle Vás prohrála poslední parlamentní volby?

Dotaz na velkou analýzu a v Lidáku si jí také udělali.
takže stzručně : z části v tom bylo to vládní angažmá v 101 koalici, z části neštastné otevření spolupráce s KSČM (to heslo ˇKSČSSD" vážně zabíralo, alepsoň ve městech). To jim ubralo an středovém voliči, který bolševika zriovna nemusí.
Grossova aféra asi již dozněla - a hlavně : nulová tolerance ODS spojená s kampaní ODS+ pod zvětšovacím sklem médií vypadala na potřebnou změnu.Lidé už zapoměli co tropila ODS pod vedením Klause.

S výčtem souhlasím, včetně KSČSSD. Ale abychom našli průnik: 1) který aspekt byl kvantitativně nejsilnější? 2) co lidé vytýkali ČSSD, pokud jde o "vládní angažmá"?

během osmi let vládnutí ČSSD se toho nastřádal jistě pár ... tak zkusme spíš volně, po paměti.
Za Zemnana to bylo zejm. o opoziční smlouvě, zklamání že akce Čiasté ruce zůstala předvolebním slibem, a také pokračující privatizace. I když tohle a např. také kauza IPB zae tolik lidi netrápí. To psíš ODS že jim vyfoukli kšefty. Tlak ODS vedl k tionmz že odešli David, Mertlík atd. Vv roce 2002 ale ještě ČSSD dokázal vyhrát.
101 v sérii Špidla Gross Paroubek byla v zajetí US. Už tahle vláda začala se snižováním daní a zvyvšováním deficitu. Někdo už tu psal o zákonu dnes již hjektmana Martínka ... údajně hlavní argument byl strach z EU, ale výsledek vede k růstu nájmů v desítkách procent. Velká rána byl zejm, grosgate, Kataský princ a němec z US - to byla také vypečřená kauza. Perlou byl také boj s šedou ekonomikou na bázi registračních pokladen.
Ldyž to tak vemu kol a kol - prostě nedůslednost a koaliční kompromisy a majektové skandály.. vše čemu se nevyhnula zatím žádná vládnoucí strana. Zájme o kontrolu a střídání stran ... vymyslíme na to něči kepšího ?

pánové, kongres ODS prohlásil, že je třeba vést účinnou pragmatickou politiku a současně hájit hodnoty, na nichž je ODS postavena. To je zadání pro každou velkou vládní stranu - jen jen naplnit.
ODS vyhrála volby proto, že ČSSD vládla 8 let a právě ta praxe odhalila některé slabiny - KSČM by vládla lépe ? A klausovské křídlo v ODS ? Myslím že by spíš bylo hůře.
V některých parametrech se mohlo do roku 2006 vládnout lépe (nájemné bydlení, privatizace), ale hospodářský rámec toho co se může dělat byl celkem daný a nejsem si jist jestli by za rudé vlády nebyla dluhová spirála ještě krutější.
Proto ta slova maskující myšlenky, sebelepší politický marketing za vás nevyřeší věcné problémy, které tu v postransformačním období jsou. To můžete stokrát říkat MÁME ŘEŠENÍ a S LIDMI PRO LIDI. Pamatujete jak dopadly levicové vlády ve Francii a Italii ? Byly tak špatné a nebo nemohli více ?

Možná se na tenhle kongres hodí citát od tohoto velikého francouze : "Slova jsou určena k tomu, aby zakryla pravé smýšlení" řekl kdysi Talleyrand. Měl na mysli i toto ?

No já nevím. Ten kongres byl ve svých vyjádřeních docela otevřený. Pokud jde o Lisabonskou smlouvu, tak pragmaticky v usnesení řekl, že ano, pokud NEJPRVE projde radar v Brdech. Dneska to ostatně Topolánek řekl ZCELA otevřeně. A za jeho "slovy, slovy, slovy" se skrýval (ale jen maličko) hlavní obsah, že Evropa možná, ale USA určitě.

Navíc senát pod taktovkou ODS už radar schválil, to aby se snad nestal předmětem kuhhandlu za Lisabon. Míček je v tomto smyslu teď na straně ČSSD.