Takže demonstrace proti převzetí moci KSČ, dobově zcela ve vleku zločince Stalina, byly "negativní příkladem"? Ač člověk nemusí souhlasit s názory oněch studentů, zločiny, ktré následovaly, jim bohužel daly zapravdu, nemyslíte? A nejde jen o zločiny, jde i o odstranění plurality v různých oblastech společenského života, to by přece z hlediska demokratického socialisty mělo být zlem i kdyby k němu náhodou nedošlo v tak zločinném rámci. Ostatně, kategorie "mládež" je zde celkem scestná-řada studentů naopak velmi jasně podporovala KSČ, vyakčňovala nepohodlné ze škol apod. Pro mě jsou negativním příkladem možná spíš oni... a tím pozitivním Egon Bondy, odcházející, jak praví legenda, z únorového Staromáku se slovy "je to všechno v prdeli"...

Je přece pro danou výpověď úplně jedno, zda studentům z roku 1948 "daly dějiny za pravdu" nebo ne. Já jen říkal, že někdy šli studenti s většinovou společností, jindy proti ní. A to slovo "negativní", to nehodnotí, jen připomíná ono "proti".

studenti jsou studenti - proč hned negativní či naopak progresivní síla. zaleží na situaci. 1939, 1948, 1968....možná horká krev (viz paříž 1968) ale ve své většině vysokoškolák není hloupý.
Co třeba role studentů u nás v listopadu 1989 ? Je snad něco špatného, že se nechtěli nechat mlátit a že si představovali méně zatuchlou společnost než ybla ta normalizační ?

"Jeden takový negativní příklad - v únoru 1948 se Komunistická strana Československa pokoušela převzít více moci v souladu s přáním většiny společnosti a univerzitní studenti se postavili proti."

Takových diskusí zde již proběhlo - a marnost nad marnost, to klišé o "přání většiny společnosti" je snad věčné:-) A že si komunisté pokoušeli převzít "více moci"? To je pěkný eufemismus:-)

asi by bylo přesnější říci větší díl té zaktivizované části společnosti včetně toho že Únor byl v ústavním rámci ale měl i prvky překračující některé normy. To ale měl listopad 89 také. 100% legální revoluce je poněkud abtraktní záležitost, já bych mluvil raději o převažujících rysech..

Asi poněkud průkaznější jsou materiály Bezpečnosti a zpravodajského oddělení ÚV, které Gottwaldovi jasně naznačily, že ve volbách 48 budou komunisti tratit. Proto ta podzimní ofenziva KSČ 47. Na podzim 47 se konaly volby do studentských rad na vysokých školách, kde komunisté spolu se soc. dem. prohráli. A v neposlední řadě se konečně začínalo veřejně mluvit o všech darebáctvích, které komunisti od roku 45 dělali. Pokud by zůstala svoboda slova (i ta okleštěná z let 45-48), pak volby 48 by zřejmě přinesly o dost nižší čísla pro KSČ než rok 46.
Porovnání s rokem 89: V únoru 48 se sice pochroumaná, ale jakž takž svobodná společnost změnila v teroristický režim jedné strany...

Asi je to spíše nešikovná formulace, troufám si odhadnout, že pro M. Neuberta "negativní příklad" byl v tom, že studenti šli v r. 48 "proti většině" společnosti (přinejmenším nebereme-li v úvahu tu tzv. "mlčící většinu", o které se dá dodatečně tvrdit cokoliv). Jestli rozumím skrytému smyslu jeho projevu jako celku, šlo o to varovat, že není rozhodující, je-li motivace protestující mládeže dobrá, ale rozhoduje, jaký vztah k jejím protestům zaujme "většinová" společnost (= mainstream, a to se asi nerovná matematické většině).
At už zprávy StB hovořily jakkoli, faktem je, že v únoru 48 KSČ ovládla ulice, a nepotřebovala k tomu koneckonců ani milice (veršovat jsem nechtěl), ani přímou pomoc Stalina.

Souhlasím pokud jde o špatné pochopení "negativního příkladu".

Jenže k tomu ovládnutí ulic se ještě musíme ptát, jak k tomu došlo. A tady vyjde najevo, že spontánnost se prakticky nekonala, byly to zorganizované akce KSČ, přičemž všechny nekomunistické strany stále vyzývaly k nečinnosti a klidu. Ale i tak 23.2. měli v ulicích Prahy navrch nekomunisté.

No, ono to s tou spontánností je vždy trochu otázka. Jeslti nekomunistické strany vyzývaly k nečinnosti, těžko to (za situace, kdy nejprve vyvolaly vládní krizi jakožto zásadní politický střet) hodnotit jinak, než jako stupiditu.
Pokud jde o "ulice", nemyslel jsem to nijak doslova, šlo mi opravdu o ten (aktivně se projevující) "mainstream".
Jsem přesvědčen, že nebezpečí pro řecké protestující (a stejně tak třeba v Paříži r. 1968) je v tom, že ten "mainstream" to vidí jinak. Bez určité podpory veřejnosti není možný žádný převrat. Z hlediska většina-menšina je přitom asi pro úspěch důležitější docílit toho, aby "mlčící většina" mlčela a zůstala doma, než toho, aby za mnou šla většina. (Zní to cynicky, ale je to bohužel tak.)
I v tom roce 1948 nakonec (vedle zahraničně politických souvislostí, mocensko-silových pozic aktérů atd., jejichž důležitost je jasná) šlo především o to, vytvořit ZDÁNÍ podpory většiny. (Ostatně, asi i rozbor listopadu 1989 "den po dni" by z tohoto hlediska byl poučný).

Jasně že byli nekomunisté vesměs stupidní (ve smyslu bezbřehé naivity), protože předpokládali tradiční řešení vládní krize, resp. ani to ne, jako spíš jen po tomto svém zdánlivém "mene tekel" udržení komunistů na uzdě do voleb. Varování těch nemnohých, kteří tvrdili, že se komunisti nezastaví před ničím, a že na NF komunistům pranic nesejde, zanikla.
Možná nešlo ani tak o to podpořit zdání většiny, jako spíše demonstovat, že jsou připraveny síly na rozpoutání občanské války, kterou vyhrožoval Gottwald Benešovi. Na rozdíl od jiných zmíněných situací je rozdíl také v tom, že komunisté měli represivní složky de facto ovládnuté již dlouho před krizí.

Pokud jde o druhý bod, vcelku souhlasím - snad s tím, že i to "zdání většiny" bylo pro úvahy (nepochybně OBOU stran, zejména také Beneše) o případné občanské válce "také" důležité.
Ještě k té stupiditě - zdá se mi nepochopitelné, že někdo může ZAHÁJIT střetnutí (a to udělaly "občanské strany", byť na základě provokace ze strany KSČ) a nemít jasno, jak bude dál postupovat. Copak ti lidé nikdy nehráli šachy? A copak jim KG DÁVNO ještě před válkou neřekl naplno, jaký osud pro ně chystá? Nebyli již dost varováni vývojem od r. 1944 (jednání o vládním programu, vývoj Podkarpatské Rusi atd.)?

K občanské válce - Beneš by na otevřený konflikt zřejmě nepřistoupil ani za příznivých okolností a nekomunisté také nic neplánovali (známý výrok O. Hromádka, vedoucího odboru NF ÚV KSČ: "O stavu nár. soc. hnutí jsme měli v únoru 1948 lepší přehled, než Krajina v ústředním sekretariátu").
Máte pravdu, nekomunisté byli podprůměrní hráči. Na jejich obranu je asi možno říct, že se snažili hrát podle pravidel, přičemž protivník na ně kašlal. V exilu to shrnul Majer: "Největší chyba byla, že se myslelo, že se to může řešit obvyklou parlamentní cestou. Nikdo nepočítal s revolucí." A také se zcela vážně počítalo s tím, že SSSR by převrat vzhledem k zahraničně politické situaci nedovolil...
K tomu varování. Asi převládalo přesvědčení, že komunisté se změnili, že jsou už jiní než kdysi ti agresivní křiklouni. (Jednání o vládním programu dopadlo jak dopadlo spíš nepřipraveností nekomunistů, s Podkarpatskou Rusí měl co do činění více Beneš). Jejich volební program 46 byl podobný programům ostatních stran, v jednáních měli rozdělené role: Kopecký křikloun, provokatér, Gottwald ten, který ho krotí a je s ním nakonec rozumná řeč. Nosek byl na vnitru v očích mnoha nekomunistů obětí intrik - znali ho přece z Londýna jako slušného člověka!:-)

Vidím, že jste tu už v diskusi asi vše podstatné řekli. A pokud jde o tu většinu, ať už skutečnou nebo jen optickou a ať už spontánní nebo řízenou, podle mne se skutečně KSČ v únoru 48 podařilo dostat do ulic víc lidí. Proto by mne docela zajímalo, odkud plyne to, že 23. 2. "měli v ulicích Prahy navrch nekomunisté".

Nestálo by za to konečně si přečíst nějakou relevantní literaturu k danému tématu?:-) Tam jsou citovaná hlášení Bezpečnosti, komunistických informátorů, vzpomínky účastníků...
K.Gottwald na nepokoje 23.2.: "Že studenti kravalizovali, to byl skandál. Nesmíme v Praze mít vakuum, kde by byl dojem, že v ní něco ovládli."
Usnesení PÚV KSČ 24.2.: Udělit důtku pražskému kraji, že nezabránil studentským demonstracím. Učiniti opatření, aby vnitřní Praha byla naplněna našimi lidmi. Za ovládnutí pražských ulic odpovídá organizační sekretariát."
Ale nebylo to jen 23.2.. O situaci v Praze 22.2. informační ddělení ÚV KSČ: "Jen hloučky diskutujících...V diskusi a vůbec převládají naši odpůrci, kterých je tu většina. Málo dělníků, téměř žádní. Otázky stále stejné na naše řečníky. Celková nálada dosti proti nám".
Že se komunistům podařilo dostat do ulic v únoru 48 víc lidí, to je jasné - Vám je však jedno, jak k tomu došlo? A z jakých indicií vlastně konstruujete tezi o "převzetí více moci z přání většiny společnosti"? Jen připomínám, že program NF tehdy chtěly plnit všechny strany (vyjma komunistů), aby zas nedošlo k úvahám o opuštění programu demokratického socialismu:-)

Víte, Lucie, sice "nejsou lidi", ale ta hlášení si přečtu rád, jsou-li alespoň trochu rozumně k dipozici, nejen v archivech pro historiky. Takže co radíte?

Kaplan, Karel: Pět kapitol o Únoru, 1997. Stručný souhrn v práci Nekrvavá revoluce, taktéž Kaplan