SDS k řecké mládeži

Tyto sny musí žít v každé společnosti, která se chce rozvíjet, v každé společnosti, která chce mít vyšší kvalitu života - nejen vyšší životní standard.

Patřím k těm, kdo jsou přesvědčeni, že emancipaci pracujících si musí vybojovat pracující sami. Nemůže to být dar osvíceného monarchy nebo kterékoliv avantgardní strany, ať by byla jakkoliv pokroková.

Proto přijíždím do Athén, abych se poučil, abych se podíval na vize, jak je vyslovuje řecká mládež. Protože věřím, že hlavní funkcí levicových stran v Evropě by mělo být pomáhat, radit a koordinovat sebeemancipaci lidí. To je jádro myšlenky, které říkám demokratický socialismus a to je, o čem přemýšlím, když mluvím o demokratické rekonstrukci Evropy.

Strana evropské levice je sdružením levicových stran, které jdou tímto směrem, které přicházejí s důkladnou znalostí historických bojů lidí za svobodu, demokracii a spravedlnost. Jsme tady, abychom pomohli, a chceme se pak vrátit domů, abychom pomohli sebeosvobozujícím hnutím v našich zemích.

Protože jsem z České republiky, měl bych se zmínit o několika tématech, která se týkají historie hnutí mládeže v naší zemi. Podíváte-li se na 20. století, uvidíte, že v něm byla česká mládež a studenti velmi aktivní několikrát. Na samém počátku československého státu, během mobilizace před německou okupací, během protektorátu, během převzetí moci komunistickou stranou v roce 1948, koncem 60. let zvláště během Pražského jara a konečně během společenského převratu na konci 80. let.Existuje jednotící moment všech těchto studentských a mládežnických povstání - velká touha po svobodě a suverenitě českého státu.

Je třeba zmínit jedno poučení z naší historie, že ne vždy nalezlo mládežnické hnutí dostatečnou podporu u většinové společnosti. Bylo důležité, zda se hodnoty podporované českým mládežnickým hnutím shodovaly nebo neshodovaly s hodnotami většinové společnosti. Byly v minulosti okamžiky, kdy mládež a studenti stáli v čele společnosti, a jiné momenty, kdy stáli proti ní.

Jeden takový negativní příklad - v únoru 1948 se Komunistická strana Československa pokoušela převzít více moci v souladu s přáním většiny společnosti a univerzitní studenti se postavili proti. A pozitivní příklad - v roce 1968 změny v politice komunistické strany, které odpovídaly také přání většinové společnosti, přivedly mládež na vrchol politického dění. Demokratizace socialistického Československa odpovídala zájmům mládeže a studentů a oni byli schopni identifikovat se s hlavním sloganem: Socialismus! Suverenita! Svoboda!

Chtěl bych svůj krátký historický exkurz ukončit připomenutím jedné události, jejíž 40. výročí jsme včera oslavili. V lednu 1969 - pět měsíců po okupaci socialistického Československa vojsky Varšavské smlouvy - si začala většinová československá společnost zvykat na přítomnost cizí armády, začala rezignovat na politický obsah Pražského jara, přestala klást odpor okupaci. A v této situaci - ne tedy hned po invazi - se mladý český student Jan Palach upálil na Václavském náměstí v Praze. Přinesl tu nejvyšší oběť. Většinová společnost tento akt chápala jako mimořádný, ale za daných okolností nedokázala tuto oběť přijmout. Nic se nezměnilo.

Chci-li být pozitivní - a to já obvykle jsem - rád bych to uzavřel tím, že rezonance mezi českou společností a českým hnutím mládeže existovala v historii za podmínky, že cíle hnutí obsahovaly jak svobodu, tak sociální témata.

Takže na úplný konec: je přirozeným právem mládeže vzbouřit se proti všemu, co ničí její život, ale je moudré dívat se na problémy i očima starší generace.

Rád bych vám poděkoval za možnost slyšet váš popis povstání mládeže a důvodů, které k němu vedly.

Přeji vám hodně energie, abyste přesvědčili celou řeckou společnost, že vaše cíle jsou i jejich cíli.

Milan Neubert, Athény, 17. 1. 2009
(anglický originál najdete ZDE)