"Velmi ostře analyticky píšící publicista Sebastian Haffner v souvislosti s německou listopadovou revolucí roku 1918 pojmenoval daný problém následujícím způsobem:„Německá revoluce roku 1918 byla sociálnědemokratickou revolucí, která byla potlačena sociálnědemokratickými vůdci; událost, jež nemá ve světových dějinách sobě rovné.“ (Haffner 1993, 6) Tisíce revolucionářů bylo se souhlasem sociálnědemokratického stranického vedení zavražděno oddílovými svazy dobrovolníků (Freikorps), včetně Rosy Luxemburgové a Karla Liebknechta, zakladatelů Komunistické strany Německa KPD."(z článku)
- - Jak jsem již jinde zmínil, je škoda, že se polit. historik p. Ransdorf nevěnoval napřed novějším dějinám a pak teprve, jen pro úplnost, starým. Určitě by mne více zajímalo dění v první části 20.stol. Vypadá to, že je to dobrý zdroj poučení!
Vyšlo toto v češtině? A nezmanipulované?

ostřejší dělení od marxistického kultu je možné, ale předpokládá racionální (klidně i marxistickou) reflexi. Většina lidí ale má Marxe za něco podobného jako křesťané Ježíše : to dost stěžuje diskusi.
Říci "postmarxistická levice" je už samo o sobě silnou herezí.

Také samooznačování se nálepkou "radikální levice" je o žaludek. Pro diskusi o něčem je asi důležité, aby napřed byla dohoda "O čem" se bude diskutovat. Myslím, aby se definovalo co je levicové a co je lež a klam, Marx - neMarx.
Zdá se, že je období vhodné pro zamyšlení nad tím, co je obci třeba, zda to trhací hospodářství a co teď s ním, nebo řeči z doby stalinské, příp. jak je vykořenit.
Bohužel tzv levice posl. 20 let "prodiskutovala" o ničem, "prokritizovala" v parlamentě, ale nesestavila nosný program, který by teď právě byl nanejvýš potřeba. Občan teď je v loji. Pravice žere plnou pusou a levice je neschopna vést.

"..., rozpustili na Leninův příkaz v lednu 1918 zvolené ustavodárné shromáždění Ruska. Tímto způsobem se vytvořená sovětská vláda a od té doby typologicky každá moc komunistického typu, mohla obejít bez početní většiny svého vlastního obyvatelstva. Je to tento bod, kterého si Rosa Luxemburgová velmi brzy a prozřetelně všimla (1918), a který také pojmenovala jako vnitřní nebezpečí pro socialistické hnutí."(z článku)
- - Rosa Lux. si toho všimla hned a u nás si toho někteří nevšimnuli ani za 20 let od sametu. O době před ním ani nemluvě.

paradoxem pak je, že následná násilná smrt učinila z R.L. ikonu pro dnešní radikály, která jim dává zapomenout na její hereze vůči vývoji v sovětském Rusku. Proč jen ta levice musí být smýkána touhou mít monopol na dějinnou pravdu ?
I to současné znovupřipomínání marxe v souvisostech velké krize je psíše kultovní, než aby se bral v potaz vývoj teorie a praxe krizí (např. selhání anticyklické politiky či význam současné světové finanční architektury).

přehodnotit někdejší předpoklady socialismu je nmutností... a nemusí to mít charakter sebezničujícího boje o minulý tzv. sovětský model. Etatistické autoritářství sklouzávajíc í v některých etapaách až k státnímu terorismu (50. léta) je třeba nahradit něčím funkčním.
A možná ještě důležitější než nějaké abstrakce cílového stavu (např. koncept samosprávného socialismu) je ta cesta ke změně systému přes různé pluralitní mezistavy. Jít za marxe zní hereticky ale jít konkrétníc estou v podmínkách 21. století je sice totéž ale nezní tak konfliktně.