zejména ta věta o úsilí o intenzivní integraci Evropy jako priority evropských zemí, ale především těch ekonomicky menších stojí za povšimnutí.
ale co udělala SDS pro to aby se EU integrovala a vzal das i ty tbytky sociálního státu ? Argumentace proti LSje někdy od nerozlišení od krajní pravice (pravicová klausovka Bobošíková dokonce vidí za Lisabonem stín hákového kříže).
Die Linke si od svého eurosjedu vyráží do eurovoleb pod fanfarónským helslem Systemwechsel ... hospodářská krize posiluje tendence ke extremizaci a zdá se že evropská levice proti tomu nemá účinnou obranu.

Asi bych u věc, Janusi, rozdělil. Pokud jde o integraci Evropy vůbec, zastává SDS od počátku jednoznačné pozitivní stanovisko, kterým se odlišovala od KSČM. Myslím, že SDS má založením Společnosti pro evropský dialog spolu s některými členy KSČM a vstupem do Evropské levice podíl na tom, že se pozice KSČM změnila na měkké NE.

Pokud jde o Lisabonskou smlouvu a odpor k ní, tam je to naopak. Stanovisko SDS by se dalo označit za měkké NE a osobně mohu povědět, že i s tím má řada našich členů velký problém. Proto taky ten apel na Evropskou levici, aby se aktivně postavila k diskusi o podmínkách přijetí LS.

vývoj německé levice by si zasoužil samostatnější debatu - samozřejmě že Die Linke (pilíř ELP) je zasažena krizí a tak se při vymezování vůči velké koalici SPD-CDU radikalizuje. To na vlastní kůži pocítli v Essenu reformnější politici jako např. André Brie či Sylvia-Yvone Kaufmann v boji o místo na evropské kandidátce.
Takže i ideologický spor "Systemwechsel"- "Kapitalistische Umgestaltung" má i tyto praktické, anitlisabonské důsledky. Navíc působí silně mírové hnutí, které v EU vidí spojence USA a vidí v LS nástroj politiky militarismu namířené proti Rusku.
Specielním problémem, který by si měli uvědomit internacionalisti i německá levice je snaha konzervativní klausovské pravice v Čechách volit germanofóbní argumentaci v boji s evropskou intergací (viz např. Bobošíková a její výkřiky o Lisabonu ve stínu hákového kříže a strašení Benešovými dekrety)
P.S. : měkké NE je v SDS asi snazší, tj. u těch co nemusí rozhodovat o ratifikaci v jedné z komor parlamentu a být podrobeni testu stranické poslušnosti jako poslanci a senátoři za KSČM - referendum by tohle dilema asi vyřešilo.

To "weiche nein" bych považoval za dostačující, i když sám bych asi upřednostnil "kritische ja". Pokud by bylo referendum - bylo by zajímavé koho by se podařilo dostat k urnám - např. kdyby se spojilo s vobami do EP. Tady by asi volič SDS měl volbu mezi kladnou pozicí ČSSD a zápornou KSČM
To "Kapitalistische Ugestaltung" také není moc konkrétní, i dkyxž tak neprovokuje jako "Systemwechsel". Neodkážu odhadnout čeho je tam u Die Linke víc - zda levičácké negativistické pózy a nebo vymezování se vůči SPD za každou cenu. Obecně mi tak jako tak chybí konkrétnější, použelnější levicová evropská alternativa - socialistická EU je totiž dost daleko.

Velké říše byly závěr historických etap - nikoli začátek.
Václav Bělohradský se vyznal z obdivu k městským státům ve středověku jako svobodným štikám v rybníce.
Říše jsou křehké, ale ať je to jakkoli, nemohou být podstatou nějaké epochy - je to oblek soustavy - ne její substance ...

Pokud se Vám levicový postoj koncentruje prostě do bezvýhradné podpory EU proti jejím nepřátelům, tak to máte dost jednoduchý postoj.

A tomu "ďasu beroucímu zbytky sociálního státu" nějak gramaticky nerozumím - to je jako správné nebo špatné ?

vysvětlení pro astreama : šlo o to říci co udělala SDS proti tomu aby pro útoky na integraci EU vzal ďas i ty zbytky sociálního státu. Nevím kde vidíte bezvýhradný postoj k EU ?
Nacionální vlastenčení a la Bobo není problémem SDS ale některých stran ELP, která je výrazně proti LS (a také KSČM) - to jsme si tu už vysvětlili.
P.S. vaši intepreretaci Bělehradského a nadšení pro "městské státy" nesdílím -global village je dost fantaskní představa, kterou bych nechal tmavozeleným ideologům.
Říše jsou křehké pokud jsou nepružné a unifikované - to neplatí pro multikulturní konfederace a póly síťové struktury.

"Říše jsou křehké pokud jsou nepružné a unifikované - to neplatí pro multikulturní konfederace a póly síťové struktury."

Mohl byste posloužit nějakými příklady říší, které byly málo pružné a doplatily na to - s tím pochopitelně, že neopomenete uvést, v čem ta nízká pružnost spočívala ...

Ono to totiž není tak, že si zadáte úkol typu "Budu pružný !" a pak ho plníte a všechno bude dobré ...

Ve skutečnosti říše se měnily s úkoly a byly přiměřeně adekvátně pružné - ale nebylo to nic platné ...

A ten Bělohradský není žádná pouhá moje interpretace tohoto terstského myslitele - obsahuje to jedna jeho kniha z 90tých let - není problém ji nalézt a v těchto věcech své názory neměnil ...

a vy jste pro funkční politickou unii v Evropě a nebo ne ?
Jsou totiž lidé, kteří tolerují imperium SSSR, imperium USA, imperium Čína, ale v Evropě ne a ne. A vymlouvají se na národ, na svobodu, na kdeco ...

Nevím, je-li to otázka na mne nebo na astreama. Za sebe říkám toto: Zbožně bych si PŘÁL, aby impéria nebyla, ale to je přání z oblasti snů. Proto CHCI budovat impérium Evropa a současně se podílet na tom, JAK se bude toto impérium chovat.

Jsem pro funkční politickou unii v Evropě.

Ale nepovažuji za podstatu řešení sám fakt, že jde o imperium, ale že jde o relativně nejsociálnější imperium.

Relativně sociální charakter té naší evropské Říše - oproti jiným říším - je přece jen určitou západkou, která alespoň poněkud brání, aby kapitál neustále obnovoval možnosti svého zhodnocování - takže mu nezbývá než se posunovat po určité vlastní vývojové trajektorii dopředu ke své systémové křižovatce - místo aby aby prováděl globalizační návraty, které dovedou zužitkovat nízké vyjednávací pozice světové chudiny ...

Silná Evropská unie je prvkem řešením proto, že jde o říši sociální - a ne že jde o říši ...

díky, astreame, to "JAK" je klíčové...

globální konkurence může ten sociální rozměr ztenčit - podívejme se na sociální poměry v lidové Číně pod tlakem hospodářské krize. Ale souhlasím, že EU je zatím relativně nejsociálnější (a také nejmírovější - za cenu že nám tu vojensky rohzodují američané).
Vizi postimperiálního světa o kterátak ráda hovoří liberální levice (např. Zaorálek) ale zatím příliš nerozumím - nevím jak toho dosáhnout když i tzv. socialistické velmoci jako SSSR a ČLR na sebe kdysi cenili pěkně zuby a politika tanků nebvyla cizí ani vztahům uvnitř socialstického tábora.

ano, bylo to na astreama - díky. To nezvyklé spojení sociální říše (které vás smiřuje s EU) ukazuje ten vnitřní rozpor. Aby v globálním světě byl sociální rozměr udržen, musí být tedy vládnutí spojeno s říší ?
A dál - říše (německy Reich, anglicky Empire) je vlastně jen výraz pro výraznou svrchovanou vládu nad nějakým územím, tradičně spíš větším územím a na nadnárodní úrovni (což před vznikem vzájemně řevnících buržoasních národů nebyl v podstatě problém).
A nakonec - silně negativní význam pojmu říše neboli imperium dal až imperialismus velmocí tj. koncept rozvíjený na přelomu 19. a 20. století (Hilferding, Lenin, Luxemburgová a další) a nyní již udajně překonávaný globálními sítěmi.
Asi by to chtělo si ujasnit význam slova říše a jeho vztah k onomu socálnímu státu na evropský způsob. A to nemluvím otom, že stejně se můžeme míjet v pojetí toho sociálna - solidární, distributivní,korporativní aj. pojetí....

jasně Egone - říšský sněm neměli jen Němci, ale dodnes ho má minimálně jedno skandinávské království - a je to orgán říšský ...

doufám, že neplatí absolutně věta "je třeba stavět se od počátku všem tendencím omezovat jakákoliv práva menšin a přistěhovalců" - kapacita EU není nekonečná a nelze překročit mezi kdy levice svou iracionální utopičností pomáhá novým fýrerům. Už tak je evropská elvice dost nacionální, takže POZOR:

Levice v Evropě je na můj vkus opravdu dost nacionální, proto taky a zmínka o buržoazním nacionalismu :-))

Pokud jde o přistěhovalce, nemyslím si, že koncepce "Festung Europa" ani "otevřená náruč všem" jsou správné, ale jakmile už někdo v EU se souhlasem je, má být považován za "našeho". Toť vše.

Totálně otevřená náruč je dokonce svým způsobem věc reakční - zatímco procesy, které by možná přešly na kvalitativně vyšší úroveň, kdyby nebyla otevřená náruč tak rozsáhlá, když tu otevřená náruč je, tak tyto procesy sráží zpátky - ulehčuje původní zhodnocování, tlačíé je zpátky od křižovatek, ke kterým by se tyto procesy blížily - rezervoár světové chudiny je nekonečný - stoupnou-li vyjednávací pozice u jedněch, je pořád dost zbídačelých, aby se kapitál reprodukoval sto let ...
Myslím, že Neubertův postoj je v zásadě rozumný - ten, kdo zde je, by měl mít rovnou pozici - do je gró humánního postoje.

Z toho ale nevyplývá právo kohokoli kdykoli přijít (protože to vyhovuje kapitálu a levice slouží za užitečného idiota)

takže pojem citlivě regulované migrace je to nač by se měla soustředit pozornost. V rovinách politického azylu, importu kádrů i rizika sociální turistiky.
Při vědomí propustnosti zejm. mořské hranice EU na jihu dost problém.

Ano, v Marseille mi před 2 roky ukradli peněženku, takže jsem měl možnost povídat si 3 hodiny s tamějšími policajty...

Stanovisko se mi docela líbí, ale trochu odbíháme od základního. Většinou se zabýváme následky, méně příčinami. Zdá se, že svět se příliš od dob Velké hospodářské krize nepoučil.
Já bych hlavní důraz viděl v nastavení kontrolních a regulačních mechanizmů nad finančním kapitálem. Zejména v oblasti "prázdných peněz". Tomu se také zuby nechty zastánci volného trhu brání.

ale vždyť dnes pomalu jiná debata o stabilizaci ve finančním sektoru není, než o tom jak lépe regulovat (v EU se zvažuje nový regulační orgán u ECB, ve světě se disktuje nový brettonwood). Zuby nechty se tomu brání akorát klaus, který si ymlsí že rkize vznikla z regulace.
Jenom radikální levice otevírá ještě otázku znárodńování bank a Čína a jiné země investuje do finačních insititucí všude možně.
To ale neřeší otázku obnovení udržitelného růstu - tam se zvažuje zda pumpovat peníze do spotřeby a nebo investičně oživit strukturální změny na straně nabídky.

Autor zřejmě naprosto nepochopil jakékoliv ekonomické zákonitosti a patrně si slovníkem ekonomických pojmů ani nepodložil rozvrzanou postel!!!!!!!!

Doporučuji dostudovat základní pojmy.

Už název strany: Strana demokratického socialismu!!!! je velice podezřelý.

nebyl bych tak přísný - jde o politické stanovisko a ta se nevyjadřují odborným jazykem. Pokud vás dráží výhrada vůči liberalismu, tak si aspoň uvědomte, že v katedrově čisté podobě nefungoval nikde a nikdy a i řadu praktikovaných zásad včetně tzv. washingtonského konsensu dnes politici opouští.
Nejde o to být proti svobodnému trhu, ale o to uvědomit si že jsou situace, které spontaneita hry volných tržních sil nezvládá. A SDS má jistěš mnohé nedokolalosti, ale soudě alespoň podle tohoto webu si je vědoma příčin selhání centrálně direktivní, netržní a nedostatkové ekonomiky minulého režimu.
Tržní a demokratický socialismus je jistě rozporné téma .... tak se třeba do něj zapojte jako kritický ale věcný diskutér.

Jaké pojmy ?

Neoklasické ?
Marxistické ?
Institucionální ?
Postkeynesiánské ?

Ekonomických škol je víc a každá používá poněkud jinou sadu kategorií a každá přísahá na poněkud jiné zákonitosti ...

Myslel jsem, že máme bolševismus už za sebou a on se vrací okénkem (tentokrát blankytným) zpět

Pochopitelně existují určité společné termíny. Ale například Keynes píše ve svém hlavním díle : "pokud jde o předem existující úspory neumím tomuto pojmu přičlenit jakýkoli rozumný obsah..."

Trochu víc pokory by to chtělo, fešáku ...

pojmová kázeň neuškodí, ale politické stanovisko levicové strany těžko bude připomínattraktát Liberálního institutu. Mě tam spíš vadí, že vztah liberalismu je takový apriorní - existzuje ilevý přesah do liberalismu, sociální liberalismus. Ten nutně nemusí být liberalismem pravdoláskovým a je rozhodně leší než konzervatismus klausovského střihu.

Asi by to bylo na delší diskusi, ale pokusím se věc ve zkratce vysvětlit: SDS (a mne nevyjímaje) vystupuje proti neoliberalismu, který má ale z původního liberalismu opravdu jen málo. Podle mne jde o veskrze konzervativní filozofii.

Já sám sebe považuji za liberálního socialistu (někdo raději říká libertariánského), ostatně při explicitním důrazu na lidskou svobodu to ani není jinak možné...

no, právě.

Kdo je například liberál v původním pojetí ?

John Stuart Mill, oblíbenec zelené levice (viz Johanisová, Sedmá generace) byl liberál, to ale znamená i bojovník proti vykořisťování, které v kapitalismu viděl a které odvozoval z trvale deformovaných vyjednávacích pozic aktérů (tedy ne jako Marx, podle kterého kladná míra zisku znamená vykořisťování vždy).
Mill bojoval za družstva, proti námezdnímu poměru a jako úspěšný kandidát se ve většinovém systému Británie (za partaje se tehdy nekandidovalo) opíral o ty dělníky, kteří už splňovali volební podmínky. Občas jim od plic vynadal na předvolebních schůzích. Jeho volební koučové byli na mrtvici, ale ta část pracující třídy jeho obvodu, která měla volební právo nějak instinktivně vycítila, že ten pan profesor je má rád a tak i s přispěním svobodomyslných sociálně citlivých buržoů všech vrstev se do Dolní sněmovny dostal.

Tož tak.

Myslím, že budu s předsedou SDS ve shodě, protože mi něco říká, že i on obtížně nachází dostatečně velký průsečík těch dvou pomyslných množin, ve kterých je jak v komiksové bublině napsáno -

I. v té neoliberální :

"Státe, neruš "kruhy svobody" mocných patronů a nepleť se jim pod nohy (a tedy neruš ani kruhy svobody i těch ostatních neprivilegovaných - pokud ovšem nejsme zrovna v Chile 1973 anebo v jiných takových případech) "

II. a v té klasické liberální bublině, ve které bývalo vždy napsáno

"Nejedná svobodně ten, kdo jedná přitlačen ke zdi - pečujme o reálnou svobodu a emancipaci lidí" ...

a ještě jednu poznámku na závěr - tento liberál (tedy Mill - viz shora) nejen očekával, ale z celého srdce vítal dobu, kdy zisk nebude schopen obsloužit reprodukci, tedy i reprodukci systému (kapitalismu).

Nebyl to vůbec nějaký podezřelý komančero, přátelé ?

shodnout se na obsahu té klasické "bubliny" bude asi těžké - paralely s komanči či zelenáči jsou nakonec jen paralely. V každém případě se shodneme na tmo že není liberalismus jako liberalismus a že to není sprosté slovo.
Marx psal v Bídě filosofie na některá podobná témata o metafyzice politické ekonomie. Ve svém Manifestu dokonce maloburžoasní socialismus přirovnal k zbabělé kocovině (kritika koncetrace kapitálu v něm podle něj končí smyčkou vracející se k cechovní mentalitě).
Ale astream by mi možná vmetl že Marx tyhle věci o Proudhonovi či Sismondim psal před více jak 160 lety a odvolal by se na své oblíbené levé postkeynesiánce či na Sedmou generaci. To už jsme tu někteří s ním probírali.
A tady se v mém utopickém hodnocení té jeho inovace zmiňované "bulbiny" prostě stále neshodneme. Nechci se ale v tuto chvíli vracet k starým sporům, jen to berte jako důkaz nemalé složitosti tématu levicového liberalismu. Tématu neprávem opomíjeného.

Marx není Bůh.

Jsou věci, kde instinktivně zachytávali pravdivý obraz světa lépe takový Sismondi nebo Malthus (problém poptávky a realizace) než ricardiánci nebo Marx.

Marxista by se měl učit od ostatních - a vývojová trajektorie přes Rosu Luxemburgovou a Kaleckého ukazuje, že se tak i dělo - pokud ovšem jmenovaní nejsou pro někoho zrádní a špinaví renegáti ...
Ostatně jmenovaná renegátka měla před pár týdny kulaté 90. výročí - svého umlácení a hození to kanálu ...

pánové, pozor - nikdo z vás není bůh a doufám že si to ani nemyslí. Smiřte se tedy s tím, že
1) nemusíte mít vždy a neomylně pravdu
2) nemusíte ani umět svůj postoj vždy vysvětlit.
Rozpoutávat spory o to zda je etalonem pravdy Mathus a nebo Marx mi přijde m,etodicky neefektivní, a také poněkud hysterické. A s vírou sem arději nechoďte.
Nechme své umanutosti, rudé či zelené, raději spát. Spásu na věčnostech určitě nepřinese ani web SDS, ani web Sedmá generace. Vždyť jde jen o diskusi.

nemyslím, že by v ekonomice a analýze reprodukčního procesu byl Thomas Mathus lepší Karla Marxe. To mi trochu přijde že zelené přání je tu otcem myšlenky. Myslím přitom že tu nikdo neobviňuje nikoho z nenegátství, když tohle tvrdí.
Prostě se mi u zelených ekonomů stále vrací zejm. schéma marxistické kritika fyziokratů, hledající jistotu v tom, že ekonomiku in abstrakto nahrazovali přírodními procesy. "Odkázat peníze, pouhý nástroj do přirozených mezí" - to řekl právě jeden z nejstarších fyziokratů Boisgelbert.
Znejistělé měštanstvo pod tlakem procesu akumulace hledalo nějaký pevný bod - a přirozený, na dějinách nezávislý stav věcí, měl být tím bodem. Myslím, že na téhle Marxově kritice nazíravých maloburžoasních koncepcí není nic nelogického.
V některých ohledech sociální liberál J.S. Mill čerpal i z těchto inspirací, když přemýšlel o svém družstevním kaptalismu", dílo, které za svého života stejně nikdy nedodělal. Ale ti vaši zelení z jeho díla asi vyvozují víc než v něm možná je.
V opravdu přátelském duchu dodávám, že eklektické slepence ve strachu z dilematu Buridanova osla bohužel nefungují. Kolega heller také volí ovčas na svých www.samospravnysocialismus.vyjimecny.cz zbytečně konfliktní tón. Je dobré brát v klidu výměny arguentů. I když jsou třeba jen letmé jako na těchto stránkách.

Myslel jsem to tak, že v něčem - ne ve všem - se občas mohl Malthus trefit do objektivní reality lépe než Marx.

Ostatně Marx - ač v podstatě ricardiánec - v některých věcech dává za pravdu fyziokratům proti Ricardovi a Smithovi (reprodukční koloběh a formule hodnoty v + m versus c + v + m - konec II. dílu Kapitálu)

Keynes Marxe podceňoval, ale mezi keynesiánci, kteří jsou papežštější než papež (postkeynesiánci) a marxismem a klasickou ekonomii na druhé straně není nepřekročitelná zeď.

Naopak oba (nebo všechny tři) směry propojuje živý (kdysi živý) svorník, který se jmenuje Luxemburgová-Kalecki-Sraffa ...

však ano, samozřejmě že ne ve všem. Ale i tak si myslím že malthusiánské inspirace i ve vybraných věcech jdou hodně mimo to o co v řešení hospodářských krizí jde.
A vliv fyzokratů na Marxe je asi jako vliv Ptolemaia na Kopernika. Je to prostě o něčem jiném. Volné inspirace marxistů a postkeynesiánců jsou samozřejmě realita ... otázka je co praktického říká dnešku.

hm, to přirovnání s Ptolemaiem se mi moc nelíbí.

Marx byl v podstatě ricardiánský klasik a klasikové a fyziokraté tvořily jednu liberální skupinu (viz Smithovo chválení f. v jeho Pojednání) - naproti jsou merkantilisté a v této linii je koneckonců i ten Keynes.

U neomarxistů a postkeynesiánců se mi právě líbí ten potenciál smířit obě linie, které stály každá na jiném břehu ...