vědeckým jazykem iterpretovaná víra - že lze ex ante, tedy předem a bez informací generovaných trhem efektivně řídit velké ekonomické systémy jako jsou národní či nadnárodní hospodářské celky.
asi to bude trápit lidstvo stále vymanit se z nejistot tohoto světa - proto možná mladý člověk nezasažený minulou dobou a trápí se něčím takovým. zřejmě je mu oporou v jeho víře kybernetika.
přesto jsme přesvědčen že zbavit se námitek souvisejících s rakouskou školou se mu nepodaří. Může ukázat slabiny v argumentaci ale nezmění fakt žádným počítačovým modelem nenahradí živou ekonomiku s jejími psychologickým aspekty.
Já jen doufám, že autor nemá za svůj životní cíl obhájit dirigismus centrálního plánování, jinak nevím jak chápat jeho slova o kompromisnictví tržních socialistů a zastánců participace? Byla by to škoda - je to zjevně chytrý člověk a v jeho generaci moc levicových ekonomů asi nebude.

Tento zjevně chytrý člověk Vás asi klame tím, že určitá témata jsou předmětem jeho podrobných a podle mne velice kvalitních prací a analýz.
Ale třebaže na vebsajtu Socialistického kruhu trůní kniha dvou Britů o kybernetickém socialismu na předním místě, neodvážil bych se dnes už přesně odhadnout, čemu by Gočev dával SKUTEČNĚ přednost, kdyby docházelo na jakési lámání chleba a on - jak se říká - "měl tu (účinnou) moc".
Myslím si, že prostě témata, ke kterým má jaksi pluralitně ve své mysli a srdci blízko, prostě rozvíjí, aby byla prozkoumána, ale CO by prosazoval KDYBY jak se říká "měl tu (učinnou) moc", je otázka.
Z jeho rozsáhlé práce týkající se oprávněnosti vertikálního přerozdělování (viz Gočevova kapitola s tímto tématem ve sborníku "Sociální stát a kapitalismus", edit.Michael Hauser, vydal SOK, Svoboda servis Praha 2007) mám už třeba zase trochu jiný dojem a podle jeho nedávného článku o demograntu byste ho zas dokonce mohl při troše dobré vůle řadit kamsi mezi radikálně levicové libertariány.
Je proto velmi zrádné, pokud byste mu určité téma připevnil jako odznak na čepici nebo smutně proslulou hvězdu na kabát a takto ho definoval

zajimavé pojednání o plánování a údajné antinomii trhu a plánu od prof. Klaue - viz:
http://www.klaus.cz/Klaus2/asp/clanek.asp?id =CubH1jPwtqlJ
V jednom lze souhlasit - obhájci centrálního plánu jsou někdy pěkně metafyzičtí. Snaha nahradit trh jakýmsi deterministicky simulovaným modelem - toho vzešlo optimální plánování s pomocí přicházející kybernetiky (Novožilov, Kantorovič), které bylo v 60. létech v módě. Na podstatě vztahu trhu a plánu to ale moc nemění.
Kalkulace jako určitá anticipace ekonomických veličin probíhá i v dynamickém tržním prostředí (copak podnikatelé nepočítají jak asi dopadnou ?) - pokud samozřejmě nevládne přílišný chaos, kdy už se kalkulovat nedá. Obdobně může i stát kakulovat jak to ASI (!) bude. Nesmí ale svazovat ekonomické aktivitu. A pak je po antinomii.

No vidíte, že se nakonec možná celkem shodneme : ano, stát by neměl svazovat ekonomickou aktivitu - ale měl by být ekonomicky SILNĚJŠÍ.
Ani by nemusel mít příliš velká PRÁVNÍ perogativa, nadpráva - jak po tom vždycky volají elitáři, regulátoři, kteří se už nemohou dočkat, jak to budou všechno lépe umět než slepé mechanismy.
A jak se domnívám - je to možná i krycí postoj některých silných hráčů trhu, který vychází z toho, že nadpráva státu (i nadstátu) budou silným hráčům stejně k smíchu, naštvou hráče slabé a veřejnost (viz pověst EU) a zdiskreditují vše, co by je mohlo omezovat (viz šímovské stesky na site Libinstitutu)
Takže to ne - ale právě a přesně naopak
Silný - i na trhu - by stát a veřejná moc být měly ...
Jde o sílu - ne o monopolizaci ...

btw, který článek máte na mysli ?

Jen bych chtěl ještě dodat, že nepřítelem kalkulace nebo plánování není ani chaos či turbulence (ty se dají konec konců modelovat), ale objevení se zcela nových proměnných resp. proměnných, které nabudou v průběhu predikovaného/řízeného období hodnot, přesahujích úroveň výpočetního "šumu". Příklad - mobilní telefony v roce 1990. Proto byl taky systém založený na plánování málo plodný na inovace.

tady asi nejde o to, že přicházejí nové věci jako mobily, ale že systém s vysokou mírou nejistoty (nikoliv běžné "turbulence")nelze ani modelovat. Ale v takovém stavu není systém příliš dlouho - to by se asi zhroutil. V každém případě představa o příliš "nalajnovaném" plánu je zjevně mimo. Prostě víc chyb než užitku.

jenže to je právě ten problém - frekvence vstupu takových nových proměnných je přece logicky spíš vyšší, než aby to sláblo ...
Takže i když se zaměříme jen na vstup nových proměnných, tak se plán jakoby frametizuje, užitečné je, aby byl spíš víc rámcový než včera a pozítří ještě víc.
A jeho role rozhodně nevzrůstá - myslím spíš naopak.
Paul Marlor Sweezy to vystihnul před 60 lety, když těžiště socialistického projektu nespatřoval v odstraňování disproporcionality mezi odvětvími, ale právě v problémech realizačních.
Socík nebude jak to vidím o moc plánovitější - spíš bude obsahovat mechanismy, které by vyhlazovaly rozkmity, které jste tu celkem plasticky popsal v lednu.
Dnešní kapík mně připadá jak pádící pes, který je vždy najednou stržen vodítkem zpět a se zakňučením se kutálí zpátky k jakési realizační paničce, která ho na tom vodítku drží.
A tedy - zas jiné přirovnání - destrukce, bortí se různá pomyslná dvojčata a pak zas motor naskočí, když krutě vymeteno a příslušné vzácnosti nastoupaly přes jistou kritickou mez.
Představte si, že všechny alokační mechanismy budou fungovat, ale hladina, vodítko nic zpátky strhávat nebude, vzácnost bude umořena víc, na nižší a nižší hladinu než to dosud bylo možné, ale to všechno pěkně nadále při fungování alokací - aspoň jako teď fungují ....
Zplundrování zeměkoule bych se nebál - protože to, co by takový systém mohlo obsloužit, bude tvrdě motivovat kapitálově úsporný a pracovně neúsporný pokrok (například dopravní náklady rozhodně preferovány nebudou a přes půl zeměkoule s výrobkem i kdyby levným z pralesa se nevyplatí)

píšete o oguice (dkonoce možná o obyčejné, tuv. selkés logice) ale myslím, že tok inovací je sice proměnná, ale spíše cyklicky. Z dlouhodobého hlediska je četnost pricipiálůních inovací spíše lineární záležitost (v řadě modelů pokud vím se používá pevný parametr VT pokroku). A statistiky patentů a licencí jsou v čase velmi nesrovnatelné.

Jak lineární ?

To jako že četnost inovací je z dlouhodobého hlediska konstantní a rozdíly při cyklických výkyvech jak nahoru tak dolu se v podstatě ruší ?

hm ....

v podstatě ano - jednou za čas přijde velký vynález, na něj se navážou aplikace nižšího řádu, pak difůze drobných inovací, která přejde do krve celému výrobnímu stylu tořící páteř civilizační etapy až do dalšího velkého objevu.
Nemusí to tak být úplně, ale pohledem do literatury o četnosti velkých objevů zjistíte že propojenost světa sice pomáhá k rychlejší difůzi poznatků a stejně tak informační věk pomáhá k opisování a popisování toho co už je a někdy to vytváří klamný dojem četnosti.
Mýtus VTR je že věda roste dnes exponeciálou, ale on spíš roste jen informační a ekonomický objem tohoto resortu nikoliv jeho poznávací výkony. Je to dáno m.j. i tím, že extezne kvartéru již tak nepomáhá, řízení intezifikace nezvládáme a geniální osobnosti jsou spíš civilizační konstanta (inteligence vykazuje nejspíš gausovské rozdělení).
P.S. připomínám v podstatě většinové odsouhlasení neplatnosti bývalé Rychtovy teze o přeměně vědy v přímou výrobní sílu (R.Rychta - Civilizace na rozcestí).

Teď si myslím, že je potřeba vyčistit rozdíly v pojmech - ano, vynález přijde jednou za čas.

Inovace je však termín schumpeterovského typu, znamená aplikaci a realizaci a tady platí to Vaše pohupování v rámci cyklů.

Protože vynálezy - to je asi konstantní, ale tím, že sám říkáte o cyklických výkyvech, tak nutně musíte mít na mysli schumpeterovksé aplikace - tedy to, co je obsahem pojmu "inovace"

toto rozlišení se dá také provést zavedením inovačních řádů - kdysi v 80. letech se mělo za to že jich je asi 7 či 8 - principiální inovace, inovace 1 a 2 řádu jsou v podstatě vynálezy (parní stroj, mikročip atp.), nižší řády jsou aplikace technologické a výrobkové. Ale asi si rozumíme.