a hele SKN - nejdřív oslavuje baťovské typy jako fiktivní Jan Bystrý (viz tady na webu) a tady dokonce Masaryka.
I když Masaryka socani uznávali - SKN byl ovšem anarchista, ale před první světovou válkou měl blízko k socdem, jak tvrdil ve svém životopisu

tohle je asi starý S.K.N.(1875 – 1947) - nikoliv jeho vnuk básník soudruh Stanislav Neumann mladší (1927 – 1970), vzpomínaný např. v Černých baronech. Ten v roce 1970 spáchal sebevraždu.

Nepochybně - když brožurka vznikla v r. 1920 k 70. narozeninám TGM, MUSÍ to být (známý) básník SKN, sotva někdo, kdo se narodil r. 1927,

asi jde spíš o T.G.M. než o ty Neumanny. I když SKN asi znají skoro všichni, ale kdo si dnes vzpomene na svazáckého barda S.Neumana ml. z dob kdy co je kulturní určoval soudruh Ždanov a ÚV KSČ. A budovatelské kantilény jako “Nestačí krví vykoupit starý svět, Je třeba základy kopat, pracovat, vystavět!” dnes spíš pobaví.

já se poctivě přiznám, že o existenci toho mladého jsem vůbec nevěděl...

já také ne, i když z toho Švadrlíka to znám. A prostřední S.K. Neuman - to byl herec, že ? Ona to byla dost rozvětvená famile.

Masarykův kult navazoval na kult panovníka - monarchy. V historickém kontextu šlo podle mne o pozitivní věc. Tak se dívám i na zmíněnou brožurku včetně Neumannovy básně. To vše odpovídá duchu doby. Kult TGM spontánně zaplnil psychologickou mezeru mezi monarchií a republikou. Možná ani dnes by nám střízlivá obdoba něčeho podobného neuškodila. Pokud by zde byla osobnost jeho formátu! Lidské společenství má nejspíš v genech uloženu jistou potřebu stylizace vzorů i v tomto smyslu. Dnes - na chování části mládeže - vidíme, kam vede opačný pseudoliberální extrém absolutního individualismu a pohrdání autoritami včetně hlavy státu.
Ve srovnání se totalitářským stalinistickým kultem připomenu možná úsměvnou, ale příznačnou drobnost. Masaryk i jako prezident byl nejen filozof i státník a představitel kultu osobnosti v demokratickém prostředí. Byl to také poctivý "státní úředník" rakouského střihu.Na současné výstavě na Hradě věnované jeho soukromí mě zaujala pečlivost s jakou se zde - v prezidentské kanceláři -vše pečlivě evidovalo včetně tisíců darů k narozeninám, ale např. i účtů za stříhání ... povinností dveřníků atd. A nejen to, v prezidentském archivu byly zřejmě i doklady za výdaje z doby exilu. Z paměti lovím publikaci "O protilidové politice TGM" z éry 50. let Jeden z pečlivě (po dlouhá desetiletí) uložených výdajových dokladů zřejmě posloužil i jako "důkaz", že Masaryk financoval přípravu atentátu na Lenina.
V kontextu doby vnímám i Masarykův "čechoslovakismus".
Možná si na něj Slováci ještě pozitivně vzpomenou, až je začnou znovu tlačit sousedé z jihu. Jemu šlo podle mne nejspíš o vytvoření pevného státního útvaru po vzoru Švýcarska. V tomto smyslu jeho důraz na občanství při současném respektování národností - včetně například i "židovské" - o mnoho let předešel dobu. Dokonce i rusínský jazyk dostal na Podkarpatské Rusi ve školách "zelenou". Jaký rozdíl proti Uhrám! Nešlo mu přece a

v tom je klausův kult dost podobný

s tvrzením, že kult panovníka - monarchy byla pozitivní věc bych byl opatrný. Rozhodně šlo (jde) o určitou formu nezralosti, klanění se patriarchálním, autoritářským symbolům má v sobě kus vztahu dítěte a rodiče. Ohýbat hřbet před panovníkem, báťuškou či tatíčkem ? Svoboda znamená dospělost a odpovědnost za sebe.

vyjímečně s E.T. souhlasím.

Je vyspělejší lid, který nemusí žádného Jeffersona, Andyho Jacksona, Hamiltona považovat za tatíčky.

I když asi u Washingtona byla jistá chvilková tendence - mám pocit, že mu něco takového jako polomonarchické postavení nabízeli.

Ale už se k tomu nevraceli...

Taky není důvod se k tomu vrátit.

asi už se nebaváte o TGM ale obecně : asi je rozdíl mezi baťkou Machno a Otcem vlasti, ale taky je rozdíl mezi anarchiía efektivním státem.
Část lidí vždy bude tíhnout k autoritám, které za ně převezmou odpovědnost. Je to taky věc vývoje - kolik lidí tleskalo např. Hitelrovy, když odstranil nezaměstnanost a zavedl soxciální podooru por árijce.

Syndrom osvíceného tatíčkovského kultu fousaté modly jen zatemňuje realitu té doby. Možná stojí za to připomenout jak se scházela u prezidenta velká pětka a tvořili politiku mimo zastupitelskou demokracii. Asi i dnes by si rádi někteří autoritáři (bojhužl bez toho masarykovského étosu) hráli na osvícené aby nemuseli brát ohled na obtížnou demokracii.

Počátky československa samozřejmě byly složité - skutečný parlamentarismus po rozpadu monarchie nový a tak politické strany byly plné skandálů a intrika Hrad to tlumil (lépe než dnes, pokud hledáme paralelu mezi TGM a VK).
Autorita Masaryka zde působila se všemi klady i zápory. Obecně je však i dnešní parlament rejdištěm duchovních nul a omezenosti. ... to nevyřeší konstitucionalismus ale péče o kvalitu reprezentace. Koneckonců máme to co si zvolíme.

Nešlo mu přece ani o potlačení "slovenštiny" a slovenské svébytnostil. Myslel nejspíš na protiváhu mocným sousedům. Kam by býval šel vývoj nebýt II. světové války, anebo pokud by Mnichovu čelil ještě Masaryk jako o 10 let mladší prezident, můžeme jen spekulovat.