Masarykovi k narozeninám.

Nedávno jsem při svých potulkách po pražských antikvariátech narazil na zajímavou brožuru. Pod názvem: T. G. Masaryk. Oslavné básně k jeho 70. narozeninám. Slavnosti Masarykovy. ji vydalo v roce 1920 Ministerstvo školství a národní osvěty ve Státním nakladatelství v Praze. Dílo, jehož autorem je Dr. Inž. Arnošt Bláha, není velkého rozsahu, nějakých 40 stran malého (B6) formátu. Také cena bývala lidová; pouhou jednu korunu, aby byla knížka co nejpřístupnější širokému publiku.

Samotná existence takovéto knížky, vydané péčí státu proto, aby byly zajištěny důstojné oslavy narozenin prezidenta, ukazuje na fakt, který se dnes často přehlíží: jistý kult osobnosti měl ve středoevropské tradici své pevné místo dávno předtím, než k nám z Východu dorazil onen příslovečný "kult osobnosti". Na to je asi namístě poukázat vždy, když se bavíme na účet vlastní minulosti (v tom lepším případě), nebo když ji méně blahovolně posuzujeme dnešníma střízlivýma očima.

Stojí zato se do knížečky společně podívat poněkud podrobněji. Krátka poslední část, Slavnosti Masarykovy, se přímo zabývá pokyny, jak organizovat oslavy. Dočteme se tu, že ministerstvo "rozešle do konce února českým obcím bezplatné výtisky brožury docenta dra inž. Arnošta Bláhy" (vida, ani té jedné koruny nebylo nakonec potřeba), "obsahující tekst přednášky a význačné básně oslavné". Pokyny dále úpřesňují doporučený scénář oslav: "Pokud možno, pořádá oslavu samotná obec se sdruženými spolky. Kde lze v předvečer 7. března vypraviti divadelní představení, doporučuje se vybrati vážnou hru historickou nebo ze života občanského" (mezi doporučenými tituly najdeme Jiráskova Emigranta, Šimáčkův Svět malých lidí či Hilbertovu Českou komedii, hry, o nichž se bez mučení přiznám, že je neznám - jejich tituly ale působí v dané souvislosti dostatečně zajímavě, snad až provokativně.) Jak se dále dočteme, "i v menších obcích lze přednášku spojiti se slavnostní akademií, do jejíhož programu se navrhuje přibrati vážný sbor". Návod dále uvádí celou řadu skladeb, vhodných pro sborový zpěv při této příležitosti. Mezi "snazšími zpěvy sólovými" je uvedena také Smetanova píseň Nekamenujte proroky - titul, který s ohledem na další osudy Masarykova kultu může působit poněkud prorocky.

Brožura poskytuje ale rozsáhlejší poučení: především je to sama bezmála dvacetistránková přednáška A. Bláhy. Je v lecčem překvapivá: např. se zde známá a častokrát citovaná zásada Masarykova uvádí v podobě "jeho zásada Nebát se, nelhat!" Neméně zajímavá je také citace letáku v podobě litanie, který proti Masarykovi vydali ve volbách r. 1907 (kandidoval na Valašsku) klerikálové. "Kdo miluje svou vlast a jazyk, nevolí Masaryka. kdo miluje svou víru, nevolí Masaryka. Kdo miluje svou manželku, nevolí Masaryka. Která žena miluje svého manžela, nepracuje pro Masaryka. Který otec miluje své děti, nevolí Masaryka. Která matka miluje své děti, nepracuje pro Masaryka. Kdo věří v Krista, nevolí Masaryka. Kdo se zpovídá a modlí, nemůže volit Masaryka. Kdo miluje svou živnost, nevolí Masaryka.kdo si váží živnostníka, nemůže volit Masaryka." Část textu přednášky je ovšem konvenčně oslavná, s frázemi jako " On je symbolem českého pokroku mravního v posledním čtvrtstoletí (...) Jeho náboženství jest náboženství vědecké (...) Na Masarykovi vidíme, že srdcem a duchem nikdy nezestárl." Vcelku ale není text nezajímavý, mohl dost dobře plnit propagační a agitační účel, pro který byl psán.

Velmi zajímavou část knížečky představují oslavné básně. Vedle konvenčních příležitostných veršovánek autorů, které již zavál více či méně čas (B. Rojko, A. Klášterský, L. N. Zvěřina, F. Písecký) tu najdeme také několik překvapení: příspěvky autorů, kteří se již poměrně záhy začali proti TGM politicky vyhraňovat: Viktora Dyka, J. S. Machara a - pro mne překvapení největší - S. K. Neumanna. Jeho oslavný příspěvek může být zajímavý i pro další, proto jej přebírám v plném znění.

A ještě dvě poznámky na závěr: důraz na "české obce" ve vzorovém scénaři připomíná skutečnost, že v německých obcích se asi moc Masarykovy narozeniny neoslavovaly. A absence jakéhokoliv slovenského textu (či zmínky o Slovensku) je dalším poněkud příznačným předznamenáním budoucího vývoje Masarykova odkazu.

POZDRAV TOMÁŠI G. MASARYKOVI

Stanislav K. Neumann

Bílým šátkem dnes máváme,
poněvadž mimo kráči člověk spravedlivý,
červenou růži dáváme
tomu, jenž národ náš zimomřivý
vykoupil z poroby, z přítmí a malosti
že svět se udiven naň dívá
jako k zdroji zápalu, jenž rozehřívá
ve dnech krutostí,
bílý šátek a červená růže,
pozdravují hrdinu a muže,
prvnímu občanu naší Republiky
vzdáváme díky.

Bílým šátkem dnes máváme
pozdravujíce bílé svědomí jeho,
červenou růži dáváme
červenému srdci muže poctivého,
jenž nezatvrdil se, jenž neslevil,
když, kde kým zrádcován, jen psancem doma byl
pro čistou lásku k spravedlnosti.
Hořela před ním, jako když v bouři a tmách
kyne v dálce maják lodi na vlnách,
nesklopil nikdy zraku v slabosti
a bděl,
jinošský do šedin uchoval si zápal,
zmužilý, přímý jen pravdy politiku chápal,
křivdy netrpěl.

Bílým šátkem dnes máváme,
vstříc čelu čistému,
červenou růži dáváme
národa synu nade vše věrnému,
jenž ve chvíli, kdy temně udeřila
hodina strašlivých soudů,
vyrazil, střela, jenž se rozpálila,
a roudnou opustiv hroudu,
šel, aby spatřil a zvítězil.
Jak Hus nám k slávě umíral, tak On teď nám k slávě žil.
po světě vyvinuv nadlidské úsilí,
pro poklad národní drahocenou mosaiku,
pro historii báseň novou,
v zápolu s mocnostmi egoismu a násilí
vyrval jim pro národ nových božích bojovníků
jako ze skály desku mramorovou -
svobodu.

Bílým šátkem dnes máváme,
zrak vděčný upírajíc na lodivodu,
červenou růži dáváme
největšímu dělníku svého národu,
s nímž v čele půjdeme.
A jeho pozdravujíce pozdravujeme
i muže a hrdiny,
kteří po boku stáli mu do poslední hodiny,
s ním pracovali
a pod ním bojovali,
pro jeho, pro svou, pro naši věc padli
a jako páky, kola řetězy, trám a klín
spolupracujíce spojovali se, vztyčovali, kladli.
aby podařil se Čin.
V něm pozdravujeme českou větev Demokracie,
v něm pozdravujeme československé legie.

Bílým šátkem dnes máváme,
poněvadž mimo kráči člověk spravedlivý,
červenou růži dáváme
tomu, jenž vykoupil národ zimomřivý,
bilá a červená jest barva naše,
bílá a červená jest barva jeho,
spravedlnost a svoboda jest heslo naše,
mlékem a krví jest dílo muže velikého.
V době egoismu, v hodinách násilí
dal znamení nám,
abychom očistili se, znovu věřili
a vzdorovali tmám:
víc, nežli vykonáno, zbývá vykonati,
na volné půdě dům teď zbudovati,
svobodných, rovných občanů spravedlivý mrav - :
K tomuto cíli veď nás českým směrem,
k světlu nás proveď úskoků šerem,
buď, Presidente, zdráv!