Žijeme v epoše sociální revoluce. Společenské vztahy ve světě kolem nás vykazují kvalitativní změny. Národní státy ztrácejí postupně některé své funkce, stávající mezinárodní právo založené na bilaterálních smlouvách se přeměňuje v nový integrální celek, rozhodující vlastnické vztahy jsou stále více nelokalizované.
Uplynulé dvacáté století bylo plné horkých a studených válek – lze na něj pohlížet jako na století celosvětové občanské války. Po jejím skončení vstoupil kapitalismus globalizací[1] nezadržitelně do svého imperiálního stádia[2], kterým zatím vrcholí predátorská[3] fáze vývoje lidské společnosti[4].
Kapitalismus osvobodil výrobní prostředky a připravil půdu pro vědecko-technickou revoluci. Člověka osvobodil od jeho feudálních pout a vzápětí ho nově grandiózně zotročil. Umožnil vznik občanské společnosti a současně do ní vložil jako genetický kód novodobou demokracii, která se stává klíčem ke vzniku společenství, v němž bude svobodný rozvoj každého nutnou podmínkou svobodného rozvoje všech[5].
Globalizací vstupuje do nové fáze svého vývoje i společenské vědomí. Bylo-li včera rozhodující, že je určováno společenským bytím, spolurozhoduje dnes společenské vědomí postupně stále více o charakteru[6] života na planetě Zemi. Člověk mění vědomě svět kolem sebe v rozsahu, jaký byl dříve nepředstavitelný. Může jej i zcela zničit. V tom spočívají naše dnešní naděje i obavy.
My, zastánci demokratického socialismu, chceme tímto manifestem otevřeně deklarovat své cíle a úspěšné napomoci demokratické diskusi o způsobech, které povedou ke vzniku společnosti míru a spravedlnosti, společnosti, v níž bude moci každý člověk žít v sociálním bezpečí a spolurozhodovat o svém osudu. Současně tím vyhledáváme spolupráci se všemi, kdo s námi tyto cíle sdílejí.