Proces sdružování a solidarity lidí již přerostl historicky existující formy, chránící zájmy pracujících – odbory i levicové politické strany. Politická levice to dosud nepochopila – aktivizující se občanská veřejnost musí sama převzít odpovědnost za svou budoucnost a pokračovat v další fázi sdružování formou globálního sociálního hnutí a snahami o zavedení přímé demokracie v národním prostředí. Levicové strany se buď transformují a stanou se součástí sítě sociálních pohybů, nebo dlouhodobě zaniknou.
Zvedá se nový boj pracujících proti moci kapitálu, boj, který přerůstá v hnutí, překračující národní rámec, aspirující na zrušení hranic a na mezinárodní občanství. Lidé sami se přibližují svému osvobození ze způsobů kapitalistické výroby - usilují o spravedlivější rozdělování bohatství a alokaci zdrojů, o perspektivnější a efektivnější řízení společnosti bez válek, bez antagonistických konfliktů, bez „programové“ nezaměstnanosti a bez devastace přírody.
Distancujeme se od těch, kteří roní krokodýlí slzy nad koncem korporativního socialismu a národního syndikalismu, a smějeme se těm, kteří pláčou nad „krásnými časy“ sociálního reformismu. Národní stát jako suverén před našima očima pomalu odumírá. Nově se formující levice musí přemýšlet nad tím, jak nahradí jeho sociální funkce v lokálním i globálním měřítku.