PRAHA (vlastní zpráva) - Na zasedání výkonného výboru ÚV KSČM v pátek
12. března, předloží Jiří Svoboda svoji rezignaci na funkci předsedy KSČM.
Oznámil to včera na tiskové konferenci, která přilákala nebývalé množství
našich i zahraničních novinářů, ale i poslanců českého parlamentu. Na chodbách
před místností, kde se konference konala, se pak soustředilo i mnoho řadových
členů strany.
Jak J. Svoboda oznámil, jeho rozhodnutí odstoupit z funkce je nezvratné. Členem KSČM, jak sám uvedl, zůstává i nadále, pokud se však nebudou prosazovat lidé, kteří budou vyvolávat reminiscence minulosti. Připustil, že na situaci, v níž se strana ocitla a kterou označil za amatérismus a diletantství, nese díl své viny v tom smyslu, že nebyl důslednější, zásadovější a radikálnější. Na otázku, co bude dělat dál, J. Svoboda odpověděl, že se pokusí o návrat do své původní profese. „Jsem optimistou, nepatřím k těm ublíženým a pokořeným, věřím, že se mi to podaří“ řekl J. Svoboda.
Důvody rezignace
Své rozhodnutí odstoupit z funkce předsedy, Jiří Svoboda široce odůvodnil. Mimo jiné uvedl, že od 13. října 1990, kdy v Olomouci I. sjezd přijal program, ve kterém se přihlásil k myšlence demokratického socialismu a spolupráci se všemi stranami a hnutími, které budou usilovat o demokracii, respekt k lidským právům, sociálně a ekologicky orientovanou tržní ekonomiku, došlo v některých pasážích tohoto programu k návratu zpět. Mlhavost základních pojmů se postupně stávala předmětem ideologických šarvátek a sporů, protože řada bývalých učitelů marxismu-leninismu začala oprašovat tezi o socialismu, jako nižší fázi komunismu, tzn. normativně chápanou vizi budoucnosti, které se podřizuje přítomnost a praktická politika. Zároveň se stále častěji ukazovalo, že sám název strany vábí bývalé funkcionáře, aby tvrdili, že jsou ve své straně. „Vyjádřil jsem se velice jasně a srozumitelně k otázkám členství ve straně bývalých funkcionářů KSČM, tím spíše pak vůči tomu, aby nás známkovali a říkali, posléze možná určovali, jak má politika KSČM vypadat,“ uvedl J. Svoboda. Vyjádřil se poté i k poslednímu zasedaní ÚV KSČM, jehož členové dopis vypracovaný výkonným výborem výrazně změnili. Byl vyškrtnut termín „demokratický socialismus“ a bylo vynecháno, že cílem dopisu je podnítit diskusi ke změně názvu strany. Smutné je, jak uvedl, že na jednání ÚV pouze tři členové VV tento dopis obhajovali. ÚV schválil i stanovisko VV k platformě „Za socialismus“, kterou označil za neslučitelnou s programem strany, avšak odmítl uplatnit článek, který výslovně praví, že členství takovou činností zaniká. „Osobně se domnívám, že ÚV jednal v rozporu se zájmy řadových členů strany, kteří se nemohou otevřeně k členství hlásit, kteří jsou pod neustálým tlakem svého okolí a musí na sebe brát viny za to, čeho se nedopustili, přičemž je naší povinností udělat vše pro to, aby mohli občansky a společensky žít jako plnoprávní občané.“
V závěru pak Jiří Svoboda řekl, že „by se řadoví členové a mnoho čestných funkcionářů, kteří vidí za hranice dneška i zítřka, měli rozpomenout na atmosféru mimořádného sjezdu v prosinci 89 a vyvolat svolání nového mimořádného sjezdu, na kterém by byla dokončena transformace, včetně názvu a oddělení se od planého sentimentu“.
(úvodní vystoupení Jiřího Svobody přineseme v plném znění zítra.)
Z dotazů a odpovědí
Otázky přítomných novinářů směřovaly především k současné situaci ve straně a k názorům J. Svobody na možnosti její další transformace. J. Svoboda k tomu mimo jiné řekl, že pokud bude ve straně znovu převažovat „hulvátství a mlácení do stolu“, potom by se opravdu dostávala na okraj politického spektra. Budoucnost podle něj mají všichni členové strany, kteří se po listopadu rozhodli i v obtížné situaci nezahodit stranické průkazy a rehabilitovat myšlenku sociálně spravedlivé společnosti, pojem socialismus bez ohledu na osobní a občanská rizika.
„Tito lidé nechtějí být stranou uražených a ponížených,“ řekl. Podle jeho názoru budoucnost strany není vázána na jednoho člověka a své další členství by s ním lidé neměli spojovat.
Transformace vědomí nejen členů strany, ale ani celé společnosti není ukončena, uvedl dále. U politických stran a politiků přetrvávají návyky a sklony k autoritářství, opisované od předlistopadové KSČ.
„Naše společnost potřebuje jiné hodnoty než povrchní politiku.“ Výslovně pak uvedl, že je pevně přesvědčen, že řadoví členové si nedají líbit sobecké rozhodování členů ústředního výboru. Nelze totiž podceňovat moudrost lidí. »Podrobně znám nejen názory předsedů OV i členů ÚV, kteří žijí trochu jako syrečky pod zvonem v hospodě, ale reflektuji i názory svých sousedů, nečlenů strany. Věřím, že členové KSČM nedopustí, aby si ve straně znovu budovali své pozice ti, kteří ji již jednou přivedli k bankrotu,“ řekl.
Naši zpravodajové připomněli poselství J. Svobody kladenskému sjezdu, v němž hovořil o identitě neokomunistického proudu v rámci LB a zeptali se, v čem dnes J. Svoboda vidí jeho šanci. Tento proud, uvedl ve své odpovědi J. Svoboda, představuje určitý návrat ke kořenům myšlenky, která byla zosobněna křesťanskými komunami, rozšířením samosprávných forem vlastnictví a samosprávy vůbec v komunikaci s určitými zásahy státu do vývojových procesů. Dodal, že je otázka, zda pod pojmem neokomunistický proud se dnes neskrývají lidé, kteří nemají erudici a teoretické vzdělání, jako jeho představitel M. Ransdorf, ale ti, kteří degradovali marxismus na systém pouček a vymývali hlavy lidem před listopadem 1989.
První ohlasy
L. Indruch, předseda Demokratické levice ve svém včerejším vystoupení soudí, že odstoupením J. Svobody dochází k oslabení reformního křídla v KSČM, což je v neprospěch celé společnosti. „Je tragédií, že skupina členů KSČM svými postoji obhajuje svou křivou politickou minulost a brzdí formování se levice, kterou by společnost přijímala jako rovnocenného partnera,“ uvádí se v komuniké ze zasedání vedení DL, které včera L. Indruch poskytl ČTK.
Podle F. Trnky, předsedy LSU, je rezignace J. Svobody vnitřní záležitostí KSČM. „My se k tomu nebudeme vyjadřovat“, doplnil jej místopředseda LSU L. Dvořák, předseda ČSS.
Místopředseda DSP M. Kraus nepřímo vyzval „poražené“ politiky z KSČM, aby vstoupili do DSP. Někteří činitelé DSP se domnívají, že přijetí J. Svobody a dalších přívrženců reformní linie do jejich strany nic nebrání. Předseda DSP P. Wurm se k tomu však včera nechtěl vyjádřit. Na odstoupení J. Svobody reagoval i V. Papež, mluvčí platformy „Za socialismus“ slovy, že „to není cesta, takto se politika nedělá. Bylo to bouchnutí dveřmi“.
V průběhu včerejšího dne k nám do redakce přicházela i stanoviska, v nichž členové strany, orgány a organizace bezprostředně reagovali na ohlášenou rezignaci předsedy i současnou situace ve straně.
Například ve výzvě, kterou přijali účastníci včerejšího celookresního shromáždění předsedů ZO KSČM v Táboře, je obsažena výzva pro ÚV ke svolání mimořádného sjezdu.
M. Starý, předseda OV KSČM v České Lípě vyjadřuje své znepokojení a obrací se na všechny členy strany, aby demokraticky uznali, že sjezd na Kladně byl vrcholným samosprávným orgánem a že jím přijatý program je třeba plnit, „máme-li být považováni za stranu a ne za soubor tlachalů“!
Miloslav Holan, invalidní důchodce z Č. Budějovic se přiznal, že si neumí představit někoho jiného místo Svobody. „Je přijatelný pro veřejnost, bere ho i pravice, mladí lidé. Tak nějak jsme z toho znechuceni. Věřím, že tam nahoře mají rozum a nepustí ho. On by měl uznat, že jeho postoj právě nyní potřebujeme.“
Josef Rada, důchodce rovněž z Č. Budějovic si postěžoval, že nemá z čeho žít a „vy se v té vaší straně dohadujete, koho máte vyloučit. To tady již jednou bylo. Mě je přeci úplně jedno, jestli je v KSČM Štěpán, nebo Obzina. Pro mě je směrodatné, že jsem se před listopadem měl dobře, našetřil jsem si peníze a mohl jsem se někam také podívat. Teď mám poslední dvacetikorunu v kapse a čekám, až mi přinesou důchod. Je třeba s tím už něco dělat.“
Jiřina Dolejšová ze Strakonic uznává, že toho bylo na Svobodu v poslední době moc, „prožil si své, ale tohle neměl dělat. Lidé to jeho rozhodnutí nepochopí, jako to nechápu já“.
Zdeněk Skála
Pavel Šafránek
Haló noviny, 11. 3. 1993