V noci z 20. na 21. srpna 1968 překročila státní hranice tehdejší Československé socialistické republiky vojska armád pěti zemí Varšavské smlouvy. "Reálně socialistické tanky" rozdrtily zárodky československého pokusu o demokratický socialismus, který byl sice organizován nejednotným vedením KSČ, ale současně podporován většinou československé společnosti.
Okupace cizí "spřátelenou" mocí, vnímaná národem jako jeho totální pokoření, se pak ponenáhlu proměnila v normalizaci, která ve svých důsledcích znamenala devastaci československého kulturního a politického prostoru. Nesejmutelnou vinu nese na tomto procesu komunistická strana, která i sebe samu proměnila ve zmrzačený organismus, odříznutý od vlastní historické paměti. Sovětský model socialismu se už mohl v beze všech zábran rozvíjet.
Je nesmyslné zabývat se dnes hluboce spekulativní otázkou, zda mohl mít pokus o socialismus s lidskou tváří naději na úspěch v tehdejším polarizovaném světě. Rozhodně se dá ale předpokládat, že normalizační období vytvořilo po všech stránkách předpoklady k tomu, aby u nás mohlo po kolapsu Sovětského svazu dojít k tak rychlé společenské změně.
Socialistický a demokratický náboj Pražského jara zůstává nevyužit. Většinovou společnost toto téma z pochopitelných důvodů vůbec nezajímá. Má zcela jiné starosti sociálně ekonomického rázu, k nimž se teď ještě přidává pohroma povodní. To jsou také důvody, proč se téma 21. srpna neobjevuje příliš v médiích. Očekával bych ale, že se jím budou zabývat strany, jejichž cílem demokratický socialismus je, totiž KSČM a ČSSD, byť pro každou znamená ten termín zjevně něco jiného. Zejména pro KSČM by to mohlo být téma, které by jí pomohlo na cestě k moderní levicové straně rezonující s českou společností.
Milan Neubert, 20. srpna 2002
PS1: Možná Vás zaujme Mlynářův článek "Bilance politiky pražského jara po dvaceti létech", který je vybrán z jeho knihy "Socialistou na volné noze".
PS2: Připomínám existující stanovisko SDS k socialismu s lidskou tváří.