Celá tato studie má teoretickou, koncepční povahu. Hloubka a rozsah vědeckotechnické revoluce a jejích společenských a lidských souvislostí nedovolují na daném stupni skutečnosti i základního výzkumu okamžité detailní stanovení hotového, prakticky aplikovatelného komplexu opatření. Rádi bychom upozornili jen na některé všeobecné pohledy, na něž nelze zapomenout a jejichž výsledky budou rozhodovat o přístupu k vědeckotechnické revoluci a o zvládnutí jejích společenských a lidských souvislostí. Nechceme podat řešení samo, ale jen naznačit, v kterých hlavních směrech bude nutno takové řešení připravit.
A/ Naše země, jež prošla etapou industrializace a socialistické přestavby, stojí nyní tváří v tvář počátkům vědeckotechnické revoluce - jakožto organické součásti a životní podmínce dalších hlubších sociálních přeměn. Vědeckotechnická revoluce je svou podstatou univerzální, stálou přeměnou všech výrobních sil společnosti a lidského života, celé jejich struktury; představuje tedy zároveň hluboký revoluční sociální proces, jenž mění celé postavení člověka ve výrobě vlastního života a všechny podmínky společenských vztahů; zasahuje strukturu a povahu práce, úroveň kvalifikace, rozsah a formy vzdělání, profil života a potřeb, šíři a intenzitu lidských kontaktů, charakter životního prostředí, vztah člověka a přírody, zákonitosti a formy historického vývoje, dosah a společenskou cenu individuálního rozvoje, způsob řízení i metody myšlení.
Ačkoli vědeckotechnická revoluce navazuje na výsledky průmyslové revoluce (industrializace); liší se od ní podstatou a souvislostmi a má v mnoha směrech přímo opačné účinky. Vzhledem k tomu vyvstává potřeba:
a) osvojit si v celém rozsahu činnosti (ať už jde o program či hospodářské prognózy, praktickou orientaci či teoretická řešení) metodickou zásadu, že žádná z koncepčních otázek rozvoje naší společnosti nemůže už být řešena bez přihlédnutí k novým podmínkám a nárokům, které všude vyvolává vědeckotechnická revoluce;
b) zajistit další komplexní mezioborové zkoumání vědeckotechnické revoluce a jejích společenských a lidských souvislostí na úrovni základního výzkumu (ve spolupráci filosofie, ekonomie, sociologie, »vědy o vědě«, psychologie, pedagogiky, estetiky, právní a historické vědy, teorie architektury, hygieny, ve spolupráci se základními přírodními a technickými vědami), na který by navazoval aplikační výzkum řady dalších článků (politická věda, průmyslová sociologie a psychologie, lékařské disciplíny atd.). V této souvislosti bude třeba přezkoumat připravenost nových oborů (sociologie, sociální psychologie, obecná technologie, věda o práci, ekonomická teorie růstu, teorie civilizace a životního prostředí) a kompletovat soustavu věd o člověku tam, kde vykazuje mezery (antropologie, ergonomika, ekonomika lidských zdrojů, inženýrská psychologie apod.), aby tak bylo postupně soustředěno plánovité zaměření potřebného kruhu pracovníků k těmto otázkám.
Bylo by účelné projednat dále předloženou koncepci v řadě vědeckých pracovišť aplikovaného výzkumu a připravit vědeckou konferenci, jež by pomohla soustředit práci a ověřit předložené závěry;c) seznámit celou naši veřejnost s perspektivami vědeckotechnické revoluce tak, aby členové strany byli připraveni na rozsah budoucích změn v civilizační základně lidského života i v utváření životního stylu, na nové, dosud nezvyklé cesty a řešení - a zvláště aby chápali jejich absolutní životní nezbytnost z hlediska socialismu a komunismu, jejich vnitřní spojitost - a mohli se jich aktivně účastnit.
B/ Hlavní brzdou přístupu k vědeckotechnické revoluci v naší zemi je jistá nevyvinutost ekonomické struktury, podnětů a pravidel, vyplývajících z podstaty socialismu a spojujících všechny pracující s pokrokem vědy a techniky, s růstem produktivity celkové společenské práce. Tato situace nedovoluje průkazné uplatnění efektivnosti vědeckého a technického rozvoje fa nakonec i lidského rozvoje). Proto nejdůležitějším prostředkem frontálního obratu k intenzívnímu růstu výrobních sil a podmínkou přístupu k vědeckotechnické revoluci je co nejrychlejší plné uplatnění zásadních řešení nové soustavy řízení. Zvlášť velký význam, z hlediska stimulace vědeckého a technického pokroku, má přitom široké uvolňovaní podnětů socialistické podnikavosti, vytříbení hodnotových kategorií (konfrontace se světovými apod.) jako nutných podkladů pro optimalizaci a konečně vypracování speciálního denivelizačního programu.
C/ Základní otázkou příštích desítiletí bude, jak hluboko pronikne a uplatní se věda - jakožto rozhodující činitel soudobé dynamiky civilizace v celém životě naší společnosti. Předpokladem tu je:
a) rychlý a kvalitní rozvoj vědeckovýzkumné základny, odpovídající soudobým trendům ve světě a propojený s dlouhodobými perspektivami hospodářského vývoje. Krátkodobě to znamená překonat některé nezdravé jevy pouze formálního růstu (nízká kvalifikace v aplikovaném výzkumu a vývoji); dlouhodobě rozšíření vědy a výzkumu v podstatný sektor národního hospodářství (roku 1980 asi 15 % pracovníků průmyslu), nesrovnatelný s relacemi v době industrializace;
b) vypracování strategie vědy v malé vyspělé zemi, jež by se opírala o posilování podílu badatelského výzkumu ve vědeckovýzkumné základně, o soustředění aplikovaného výzkumu do vybraných nosných oblasti, o využiti zahraniční vědy (spolupráce v socialistické soustavě a systém licencí), o podstatné rozvinutí informačního aparátu vědy, jenž by pomohl udržet stálý přehled o stavu světové vědy;
c) zavedení celé soustavy prostředků a kanálů, jež umožňují proudění vědeckých poznatků do celého života naší společnosti: především využitím ekonomických forem (chozrasčotní princip všude tam, kde je to účelné); dále pomocí vědeckých poradních orgánů při všech řídících institucích a odborných expertiz či oponentur pro každé zásadní koncepční rozhodnutí; a konečně cílevědomým utvářením atmosféry vědeckého pokroku (na podkladě důvěry, ocenění tvůrčí iniciativy, svobodných soudružských diskusí o sporných problémech aj.).
D/ Vědeckotechnická revoluce je komplexním společenským procesem, v němž se postup vědy a techniky úzce pojí s určitými společenskými a lidskými předpoklady a důsledky. Účinný přístup může být nalezen jen promyšleným sjednocením všeobecných nových vědeckých a technických tendencí (navazujících ovšem na řadu dosavadních úkolů při dokončování industrializace, shromažďování výroby atd. ) s možnostmi danými integrací v socialistické soustavě a se zvláštními podmínkami naší země (zvláště při využití maxima příznivých momentů - jako je tradiční úroveň odborných znalostí a schopností značné části našich pracujících - a kompenzování některých nepříznivých momentů, jako je omezenost surovinových zdrojů apod.). V tom smyslu by bylo nejlépe promítnout cesty vědeckotechnické revoluce, soubor technologických, surovinových a energetických převratů do jednotlivých dlouhodobých technickoekonomických koncepcí, spojených vždy s úvahou o společenských a lidských souvislostech daných záměrů (vliv na strukturu práce, kvalifikaci, rozvoj lidských sil, pracovní a životní prostředí atd.) - a to nikoli systémem rozpisu jednotlivých úkolů, nýbrž ve formě společenského a technického programu, nastiňujícího ve zkratce podstatu procesu a možnosti řešení (program komplexní mechanizace a automatizace, chemizace, zavádění výpočtové techniky, biologizace, řešení energetického problému, modernizace strojírenství, přestavby zemědělské technologie atd.), na něž by mohl navázat státní plán a jehož by se mohl iniciativně chopit ekonomický zájem.
Je ovšem třeba pamatovat na to, že úspěch této dynamické orientace růstu v naší zemi životně závisí na tom, do jaké míry se podaří dosáhnout integrace a rozdělení práce v socialistické soustavě, realizovat nejužší vědeckou a technickou mezinárodní spolupráci a spojit ji s perspektivními směry rozvoje naší země.
E/ Vědeckotechnická revoluce převrací elementární technické, ekonomické, sociální i antropologické podmínky civilizačního rozvoje. Na rozdíl od industrializace se zde rozhodujícím parametrem růstu výrobních sil stává věda a její technologická aplikace a tímto prostřednictvím nakonec rozvoj člověka a jeho tvůrčích sil. V těchto podmínkách nelze setrvačně aplikovat růstová schémata a proporce z období industrializace. Efektivní růst je stále méně spojen s rozmnožováním počtu pracovních sil a průmyslových objektů. Rozdíl mezi růstovým tempem I. a II. skupiny výroby se postupně zmenšuje. jako nová základní růstová relace (intenzívní růst) platí nyní předstih vědy před technikou a techniky před průmyslem. Nadále nelze hovořit o nutnosti rychlejšího růstu bezprostřední výroby, pokud jeho efekt na výrobní síly může být vyvážen či převážen efektivnější tvorbou výrobních sil v předvýrobních etapách (věda a výzkum), ale také v oblastech péče o člověka a rozvoj lidských sil (tzv. terciérní sektor). Členění na »výrobní« (bezprostřední výroba) a »nevýrobní« oblasti ztrácí orientační směrodatnost pro rozdělování národohospodářských proporcí (investice apod.) a musí být podřízeno vyššímu členění, odvozenému ze stupně tvorby výrobních sil, ať už probíhá v kterémkoli sektoru. Vzhledem k soudobé mnohorozměrné dynamice výrobních sil může progresívní orientace (optimalizace) záměrů být zajištěna jen v tom případě, že vyjde z vypracované, fungující ekonomické soustavy zájmů, vázané na absolutní růst produktivity celkové společenské práce a že bude spojena s vědeckou soustavou ekonomie času, využívající poznatků moderní ekonomické teorie růstu, ekonomiky lidských zdrojů, stejně jako matematického modelování a ucelené sítě výpočtové techniky. Rozpracování takové soustavy, která přirozeně navazuje na vytváření nových ekonomických forem řízení, dovolí určovat průběžně, v které oblasti (ať už výroby, vědy, vzdělání, služeb, péče o člověka aj.) se v daných podmínkách připravuje maximum výrobních sil lidského života.
F/ Dozrává nutnost podstatného zásahu do struktury národní práce s pomocí soudobé techniky, automatizačních prostředků, dopravní techniky, chemizace, výpočtové techniky, modernizace strojového parku apod. a kvalitnějšího hospodaření s lidskými silami. Všude tam, kde to je technicky možné a ekonomicky výhodné, je nutno vyřadit z výroby i z dalších oblastí řadu pracovních sil, především zaměstnaných v jednoduché (málo kvalifikované) práci - jako je oblast manipulace s materiálem, vnitrozávodní doprava, pomocné a dokončovací práce, evidenční úřednické funkce, práce v zastaralých výrobnách atd. - a uvolnit je pro progresívní obory, pro lepší využití výrobních fondů, pro saturaci služeb a obchodu a postupně pro mnohem efektivnější využití lidských sil v práci s vyšším obsahem tvůrčích a duševních prvků vůbec. Perspektivně je nutno počítat se změněnými tendencemi znovurozdělení práce: s jistým snížením (dnes neúnosně vysokého) procenta pracujících v průmyslu (1980 pod 35-33 % ), s dalším odlivem pracujících z bezprostřední výroby vůbec (zemědělství r. 1980 k 10 % aj.) a s posilováním podílu »terciérního sektoru«. Po určitém přechodném období se tento přesun (při správném hospodaření lidskými silami) bude stále více soustřeďovat k vědě a výzkumu, k technické přípravě, k vysoce kvalifikované prácí a k oblastem péče o člověka (školství, zdravotnictví aj.). Základem progresívních technických i sociálních převratů v naší společnosti v současných podmínkách může být jen kvalifikovaná a tvůrčí práce.
G/ Obdobně aktuální z hlediska tvorby výrobních sil je cílevědomý zásah do chronicky zaostávající infrastruktury: nasazení prostředků, jež by perspektivně podstatně zkrátily časové náklady na opatřování existenčních potřeb a snížily ztráty způsobené nedostatky v životním a pracovním prostředí: rozvojem a modernizací dopravy, služeb, obchodu apod. Půjde o to, zmenšit tlak reprodukčních starostí a rozšířit (perspektivně asi třikrát) čas k dispozici člověku, tj. podstatně uvolnit dosud značně úzký prostor pro rozvoj lidských schopností a sil (vzdělání, aktivní odpočinek, technická a kulturní tvořivost, společenská participace, cestování a poznávání atd.). V podmínkách vědeckotechnické revoluce mohou mít tyto zdroje mimořádný vliv na růst civilizační základny, mnohem větší, než by přinesla některá nákladná opatření na jiných úsecích. (Přitom je nutno uvážit zvlášť technické, ekonomické i sociální předpoklady pro ucelený program moderního systému služeb, který by maximálně využil možností daných novými výrobními poměry.)
H/ Už dnes je nutno začít připravovat půdu pro perspektivu všeobecného růstu nároků na kvalifikaci, který vyvolá vědeckotechnická revoluce v příštích desetiletích, a zvláště pamatovat na potřebu moderní dynamické specializace s širokým univerzálním základem. V perspektivě 20 let je třeba počítat především s potřebou. moderní kvalifikace 60-70 % dělníků, přičemž dosavadní vyučení, orientované do značné míry na řemeslnou práci, bude nutno modifikovat technologickou průpravou širokého profilu, potřebnou pro moderní typy produkce - i vzhledem k stále rychlejším přesunům v pracovním zařazení; dále s růstem odborně vzdělaných techniků až na 25 % osazenstva a vysokoškolsky vzdělaných inženýrů asi na 6-6,5 %. V této perspektivě se neobejdeme bez všeobecného středoškolského vzdělání mládeže (polytechnické přípravy s vyváženou humanitní úrovní) a je třeba vypracovat plán k jeho budoucímu zavádění. Rozšiřování potřeby vědecké (vysokoškolské) přípravy si vyžádá, aby značná část (po r. 1980 asi 1/3) mládeže procházela vysokou školou. V nejbližších letech je rovněž nutno realizovat systém celoživotního vzdělávání v nejrůznějších formách (mimoškolní vzdělávání) a postupně jej rozšiřovat, zakládat jeho technické a institucionální předpoklady. Soudobá vzdělávací soustava může být budována jen na podkladě přechodu od výchovy k sebevýchově a její uskutečnění není zvládnutelné bez rozsáhlého programu zavedení moderní techniky do vyučovacího procesu - jednak didaktické techniky, jednak moderních sdělovacích prostředků (rozhlas, televize, videomagnetofon) - přičemž zvládnutí mnohoznačných důsledků těchto procesů bude znamenat složitý úkol pro pedagogickou vědu.
I) V podmínkách vědeckotechnické revoluce vstupuje do procesu růstu jako nový samostatný činitel masový rozvoj člověka. Podstatně se zvyšují nároky na individuální aktivitu a na bohatství vnitřního života člověka, na schopnost překonávat vlastní hranice a na kultivaci schopností a sil; zároveň roste společenský význam individuálního rozvoje. Dosavadní praxe nepočítala dostatečně s těmito faktory, spíše znevýhodňovala individuální socialistickou aktivitu a petrifikovala obzory a hranice reprodukčního života a srážela individuální iniciativu přemírou direktiv. Stojíme před nutností vypracovat vedle ekonomických i sociálně politické a antropologické nástroje k ovlivněni profilu lidského života, k vytváření nové potřeby lidského rozvoje, k modelováni motivační struktury člověka, jež by neporušovaly, ale naopak zesilovaly svobodu volby, tedy opíraly se především o systém příležitostí a možností lidského rozvoje. Jinak by se nadcházející průchozí etapa »masové spotřeby« místo postupného uvolněni nových potřeb (plně teprve za prahem asi trojnásobku nynější spotřeby) uzavřela v bezvýchodný kruh. Jedním z naléhavých úkolů na tomto poli, pro který je přínos vědeckého a technického pokroku zvlášť nadějný, je realizace hlubších, bohatších forem participace jednotlivce na růstu civilizace a překonáni některých omezujících, dehumanizujících účinků tradičního průmyslového systému.
J/ Nemá-li se umělé prostředí, vytvořené průmyslovou civilizací, vymknout z rukou společnosti a brzdit rozvoj lidských sil, je naléhavě nutné použit prostředků daných vědeckotechnickou revolucí k zásahu do životních a pracovních podmínek. V této situaci by prospělo vypracování projektu vyváženého civilizačního prostředí, v němž by maximum prostředků představovalo přínos pro tvorbu lidských sil. Takový program by musel zahrnout určitá opatření na poli kultury práce, hygieny prostředí, čistoty vzduchu a vod, ochrany přírody, životosprávy, mentální hygieny atd., jejichž stav je značně neuspokojivý. Musel by se opřít o systém vědeckých norem, které vypracovaly jednotlivé discipliny (racionální výživa, spotřeba, pohybový režim atd.). A musel by konečně přistoupit k velkorysé koncepci tvorby životního prostředí ve smyslu integrace procesu bydlení, práce, rekreace, dopravy, kultury, spotřeby, styku s přírodou, racionálního, estetického a emocionálního života. Přitom zrychlující se cykly v přestavbě civilizačních základů práce a života vyzdvihují do popředí význam tvárné novátorské koncepce vlastního i společenského života.
K/ S přechodem k vědeckotechnické revoluci a její složité dynamice v mnoha dimenzích a nepřehledných vazbách nebude už možno řídit rozvoj společnosti přímými, administrativně direktivními způsoby, jaké stačily v době industrializace. Všechno závist na tom, zda se podaří za pomoci vědy najít ve všech úsecích života vhodné civilizační regulátory (soustavy objektivních prostředků a pravidel navozujících určité samočinné procesy) v oblasti ekonomické, společenskopolitické, právní, morální, psychické, antropologické atd. - jež by umožnily modelovat podmínky aktivity s využitím kybernetických vazeb, jež by vytvořily pružný prostor pro alternaci, pro individuální a kolektivní iniciativu a pozvedly plánovité řízení společenského rozvoje na vyšší stupeň. Tyto prostředky zároveň poskytují předpoklady pro algoritmizaci procesů a efektivní využití kybernetické techniky v řízení. Stojíme před úkolem široce připravit kádry ovládající tyto metody (systémové inženýrství, moderní metody řízení hospodářství, ale také sociálních procesů). Nutno pomýšlet na racionalizaci informačního toku v celém společenském životě. Musíme počítat s tím, že bez rozhodného zvýšení kvalifikace by řídící aparát - vzhledem k dosavadní nízké úrovni - nebyl s to sledovat dynamiku vědeckotechnické revoluce a tlačil by společnost dál po překonaných cestách extenzívní industrializace.
L/ Rostoucí význam subjektivních činitelů v době vědeckotechnické revoluce si pro budoucno vynutí bohatší a pronikavější formy řídící činnosti komunistické strany spolu s přestavbou tradičních prostředků stranické práce.
a) je třeba vyvodit všechny závěry ze změn v sociální struktuře, které socialismu dovolují nové, pronikavější rozestavění sil při přístupu k vědeckotechnické revoluci (odborné, technické, vědecké kádry se stávají součástí dělnické třídy, vzrůstá význam kvalifikovaných složek v řadách pracujících atd.). Všechny složky společnosti jsou dnes postaveny před nutnost vyrovnat se s požadavky vědeckotechnické revoluce;
b) řídící poslání strany se stále více opírá o využívání vědy a otevírání cesty pro vědu: zvláštního významu tu nabývá vypracování a stabilizování prostředků a pravidel pro postup nových vědeckých koncepcí a progresívní řešení, aby se zkrátila dosud neúměrně zdlouhavá cesta jejich tvorby a realizace, aby se zabránilo značným ztrátám a zdržením, vyvolávaným nepochopením či nedůvěrou vůči nezvyklým novým poznatkům;
c) jako řídící síla vědeckotechnické revoluce bude strana postavena před úkol překročit obzor forem, zaměřených pouze k řešení problémů třídního boje (a úzce mocenskopolitické struktury), a vyvinout celou škálu nových přístupů a účinnějších forem, zaměřených k seřízení technických, ekonomických, sociálně politických, psychických a antropologických podmínek socialistické tvořivosti.
M/ Vědeckotechnická revoluce prudce mění nároky na ideový život, na věcné a kritické myšlení, na duševní pružnost a pohotovost, na zevrubnou informovanost. Vzhledem k rozevírání civilizačních problémů lze očekávat nikoli utichnutí, ale spíš zesílení ideového života a střetání, jež převezme nové úkoly a pro něž bude nutno najít nové formy a nová pravidla, odlišná od ideologického boje, jenž doprovázel třídní boj uvnitř země.Bude třeba vyrovnat se s otázkami disparit a změn v moderní civilizaci, s převrácením v poměru člověka a jeho díla, subjektu a objektu, se selháváním tradičních forem života a myšlení; a v tom smyslu připravit přehled základních nových civilizačních problémů a jejich marxistického řešení, podloženého důkladným analytickým rozborem a seriózním komparativním průzkumem o působení vědeckotechnické revoluce v protilehlých světových soustavách. Bez toho by dnes marxistická teorie nutně ztratila svou účinnost. Jedním z vážných nedostatků naší dosavadní teoretické výzbroje bylo jisté podceňování vlivu kvalitativních změn ve struktuře výrobních sil na povahu společenských procesů a postavení člověka v moderní civilizaci. Překonání těchto nedostatků je tím vážnější, že v ideologickém boji protivník těchto slabin využívá. V mezinárodním měřítku dojde pravděpodobně postupně k jistému tematickému přesunu k novým širokým otázkám hybných sil růstu v různých společenských soustavách, životního stylu, civilizační problematiky a humanitních, antropologických aspektů vědeckotechnické revoluce. Na tyto přesuny musí být naše ideologická práce včas připravena.
N/ Vzhledem k tomu, že postavení vědy zvedá stále víc význam perspektivních zřetelů a že v přechodném pásmu se stále více vyhrocuje problém participace na pokrocích civilizace, bude patrně účelné prohloubit tvorbu perspektiv na podkladě dlouhodobých výhledů při široké iniciativě vědců, techniků, odborníků a všech pracujících s obšírnou dlouhodobou otevřenou diskusí o možnostech a alternativách postupu vpřed a o tvorbě socialistického životního stylu.