[1] Z 3. svazku rukopisu. V obsahu 3. svazku, který sestavil Engels, je tento „Úvod” označen jako „Starý úvod”. Tento název lze patrně vysvětlit tím, že tato stať byla napsána dříve než ostatní části „Dialektiky přlrody” a dříve než „Anti-Dühring”. V textu tohoto „Úvodu” jsou dvě místa, podle nichž lze zjistit, kdy byl napsán. Na str. 31 říká Engels, že „buňka byla objevena před necelými čtyřiceti lety”. Vezmeme-li v úvahu, že v dopise Marxovi ze dne 14. července 1858 udává Engels rok 1836 jako přibližné datum objevu buňky, pak přidáme-li k tomuto datu 39 roků („necelých čtyřicet”), dospíváme k tomu. že „Úvod” byl napsán roku 1875. Naproti tomu na str. 33 píše Engels, že „teprve asi před desíti lety se zjistilo, že naprosto beztvará bílkovina koná všechny podstatné životní funkce”, při čemž má s největší pravděpodobností na mysli „Obecnou morfologii organismů” od Ernsta Haeckela, vydanou roku 1866. Připočteme-li k tomuto datu 10 roků, dostáváme rok 1876. Lze ledy pokládat za „odůvodněný závěr, že „Úvod” byl napsán roku 1875, nebo 1876 (je možné, že první část „Úvodu” byla napsána roku 1875, druhá pak v první polovině roku 1876). Původní náčrtek tohoto „Úvodu”, napsaný roku 1874, je uveden v textu na str, 166-168.
[2] Doslova: pět set, t. j. léta 1500 - čili XVI. století.
[3] Selská válka v Německu v letech 1524-1525.
[4] „Orbis terrarum” znamenal u starých Římanů svět, Zemi; doslova kruh zemí.
[5] Theorie flogistonu vládla v chemii XVII, a XVIII. století: podle ní bylo hoření způsobováno tím, že byla v předmětech přítomna zvláštní nevažitelná látka - flogiston. Bádání M. V. Lomonosova (1711-1765) a Lavoisiera (1743-1794) prokázala neopodstatněnost této theorie. O kladné úloze, kterou měla svého času theorie flogistonu, mluví Engels na str. 45 - 46.
[6] Hypothesa o původu nebeských těles ze žhavých mlhovin.
[7] Grovova kniha „Vzájemné vztahy fysikálních sil” („The Correlation of Physical Forces”) vyšla v prvním vydání roku 1846. Jejím základem byla přednáška přednesená Grovem v lednu 1842 v londýnském Institutu a brzy nato vydaná.
[8] Amphioxus - malý (asi 5 cm dlouhý) živočich, vnějškem podobný rybě, žijící v četných mořích a oceánech (Indický oceán, Tichý oceán u břehů Malajského souostroví a Japonska, Středozemní a Černé moře aj.); je mezičlánkem mezi bezobratlými a obratlovci. Lepidosiren - živočich, patřící k řádu plicnatých čili dvojdyšných ryb, jež mají plíce i žábry; žije v Jižní Americe.
[9] Ceratodus - dvojdyšná ryba, žijící v Australii. Archaeopteryx - vyhynulý živočich; nejstarší představitel ptáků, kteří měli zároveň některé rysy plazů.
[10] Tento odstavec je v Engelsově rukopisu oddělen od předcházejícího a následujícího odstavce vodorovnými čarami a je přeškrtnut šikmou čarou, což Engels zpravidla dělal u těch odstavců, jichž použil v jiných pracích.
[11] Engels má patrně na mysli Haeckelovo tvrzení (jež bylo, jak se později ukázalo, nesprávné), že nejjednodušší živé bytosti, jež zkoumal a nazval „monerami”, jsou chomáčky bílkovin, postrádající jakékoli struktury, konající však přesto všechny podstatné životní funkce. Viz Haeckel, Generelle Morphologie der Organismen (Obecná morfologie organismů). sv. I, Berlín 1866, str. 133-136.
[12] Eozoon Canadense - zkamenělina nalezená v Kanadě a považovaná za zbytky nejstarších primitivních organismů, Roku 1878 vyvrátil Möbius domněnku o organickém původu této zkameněliny.
[13] Slova Mefista z Goethova „Fausta” (díl I, výjev 3).
[14] Engels cituje zde slova italského astronoma A. Secchiho z jeho knihy „Slunce” (německé vydání z roku 1872).
[15] Caput mortuum - doslova: mrtvá hlava; zde znamená mrtvé zbytky.
[16] Draperova dvousvazková kniha „History of the Intellectual Development of Europe” (Dějiny duchovního vývoje Evropy) vyšla v Londýně roku 1864. Místo, jež Engels cituje, je na str, 325 druhého svazku.