[1] Úryvek nadepsaný „Büchner” je první z poznámek 1. svazku „Dialektiky přírody”. Bezprostředně za ním na témž prvním listě rukopisu následuje úryvek o dialektice přírodovědy, který vznikl v květu u 1873 viz str. 211 a 23. poznámku k ní). A dále na konci téže strany je v rukopise načrtnuto ještě několik dalších poznámek o původu „Büchnerova nároku vyslovovat úsudky o socialismu a politické ekonomii”. V tomto vydání jsou tyto poznámky zařazeny hned za první úryvek, od něhož jsou odděleny menší mezerou. Úryvek o Büchnerovi spolu s oněmi dalšími poznámkami je pravděpodobně konceptem zamýšlené Engelsovy práce proti Büchnerovi a ostatním představitelům vulgárního materialismu. Z toho, že tento koncept byl napsán na stejném listě jako úryvek o dialektice přírodovědy a současně s tímto úryvkem, lze soudit, že byl napsán v první polovině roku 1873. MEGA, str. 601-603.
[2] Engels má na mysli toto místo z Hegela: „Lessing pravil svého času, že se Spinozou se to má jako s mrtvým psem” (Hegel, Encyklopädie, str. 19). O francouzských materialistech Hegel podrobně hovoří v III. dílu svých „Dějin filosofie” (Geschichte der Philosophie, III, str. 529-530)
[3] Odkazuje na stránky 170-171, Engels má pravděpodobně na mysli hlavní dílo Büchnerovo „Kraft und Stoff” [Síla a látka], které po prvé vyšlo roku 1855 a od té doby vyšlo více než dvacetkrát. Lze předpokládat, že Engels užíval 7. vydání této knihy (Lipsko 1862), protože v tomto vydání na 170. stránce jsou tyto úvahy: „Nepochopili bychom tmu bez světla, nedovedli bychom si představil vysoké bez nízkého, teplo bez zimy atd.”
[4] Engels má na mysli omezenost filosofických názorů Newtonových, který jednostranně přeceňoval indukční metodu a negativně se stavěl k hypothesám; to se projevilo ve známých Newtonových slovech: „Hypotheses non fingo” [Hypothesy si nevymýšlím].
[5] Dnes se pokládá za nesporné, že Newton došel k objevení diferenciálního a integrálního počtu nezávisle na Leibnizovi a dříve než on. Ale Leibniz došel k tomuto objevu také samostatnou cestou a dal mu dokonalejší formu. Již za dva roky po napsání tohoto úryvku vyslovil Engels správnější názor v této věci (viz v textu str. 220).
[6] Slovo nelze rozluštit, protože je v rukopise zakrylo kaňkou.
[7] Engels má na mysli toto místo z Hegelovy „Malé logiky”: „Pokud jde o ostatní vědy, je jasné, že je třeba je studovat, aby se poznaly, a že jen taková znalost dává právo o nich usuzovat. Každý souhlasí s tím, že abychom mohli zhotovit střevíc, je třeba se učit ševcovině a zdokonalit se v ní... Jen pro filosofii nepokládají za nutný tento druh studia a práce” (Hegel, Encyklopedie I, str. 9).
[8] Je míněna poznámka k § 6 „Malé logiky”, kde Hegel mluví o abstraktním soudu vychloubajícím se kategorií nezbytnosti „jako by svět jen na něj čekal (na tento soud), aby se dověděl, jaký (ten svět) má být” (Hegel, Encyklopedie I, str. 11).
[9] Je míněna poznámka k § 20 (viz Hegel, Encyklopedie I. str. 35).
[10] Je míněn dodatek k § 21 (Hegel, Encyklopedie I, str. 40).
[11] Viz Hegel, Encyklopedie I, str. 42.
[12] Viz Hegel, Encyklopedie I, str. 45.
[13] Viz Hegel, Encyklopedie I, str. 53.
[14] Míní se tím Hegelovy úvahy o přechodu od stavu naivní bezprostřednosti k stavu reflexe: „Probuzení vědomí má příčinu v povaze člověka a tento proces se opakuje u každého člověka” (viz Hegel, Encyklopedie I, str.56).
[15] „Matematickou básní” nazývá W. Thomson knihu francouzského matematika Jeana Baptista Josepha Fouriera „Théorie analytique de la chaleur” [Analytická theorie tepla, Paříž 1822]. Viz dodatek ke knize Thomsona a Taita „Treatise on Natural Philosophy” [Pojednání o přírodní filosofii], Vol. I, Oxford 1867, str. 713 a 718. V Engelsových výpiscích z knihy Thomsona a Taita je toto místo vypsáno a podtrženo.
[16] Z poznámek 1. svazku. Napsáno tužkou. MEGA, str. 652.
[17] Z poznámek 1. svazku. Rok 1874. MEGA, str. 610-611.
[18] Viz Hegel, Encyklopedie I, str. 259-260.
[19] Míněna „Velká logika” (viz Hegel, I/2, str. 139-143).
[20] Hegel, Encyklopedie I, str. 205-206. Hegel zde polemisuje s filosofy, kteří vysvětlovali rozdíl specifické váhy tím, že „těleso, jehož specifická váha je dvojnásobkem specifické váhy jiného tělesa, obsahuje dvakrát tolik atomů než ono těleso”.
[21] Z poznámek 4. sv. MEGA, str. 677.
[22] Richard Owen, On the Nature of Limbs, [O povaze okončetin], London 1849, str. 86.
[23] Z poznámek 4. sv. MEGA, str. 656.
[24] Z poznámek 1. sv. Rok 1874. MEGA, str. 618.
[25] Engels má na mysli známou knihu Ernsta Haeckela „Natürliche Schöpfungsgeschichte” [Přírodní dějiny tvoření], která po prvé vyšla roku 1868 a později byla mnohokrát vydána znovu. Engels použil pravděpodobně 4. vydání této knihy (Berlin 1873). Na str. 59 tohoto vydání vykládá ironicky „Agassizovy názory na stvoření”.
[26] „Haeckel, Natürliche Schöpfungsgeschichte, 4-te verbesserte Auflage, Berlín 1873 [4. opravené vydání Haeckelových Dějin tvoření].
[27] Z poznámek 1. sv. Rok 1874. MEGA, str. 618-619.
[28] Engels má na mysli knihu Augusta Wilhelma Hofmanna „Ein Jahrhundert chemischer Forschung unter dem Schirme der Hohenzollern. Rede am 3. August 1881 in der Aula der Uuiversität zu Berlin gehalten” [Století chemického bádáni pod záštitou Hohenzollernů. Řeč proslovená 3. srpna 1887 v aule berlínské university], Berlín 1881.
[29] Na str. 26 své knihy uvádí Hofmann tento citát z knihy Rosenkranzovy „System der Wissenschaft. Ein philosophisches Encheiridion” [Vědecká soustava. Filosofická příručka], Královec 1850: „Platina - to je jen paradoxní touha stříbra zaujmout nejvyšší stupeň kovovosti, který náleží jen zlatu.”
[30] O „zásluhách” pruského krále Bedřicha Viléma III. o organisování cukrovarnického průmyslu hovoří Hofmanu na str. 5-6 své knihy. Poznámka vyňata z 1. svazku. Byla napsána roku 1882 (na témže listě jako poznámka „Poznání”, otištěná na str. 204 tohoto vydání). MEGA, str. 664.
[31] Z poznámek 4. sv. MEGA, str. 677-678.
[32] V Engelsově rukopisu je příjmení Cassini v množném čísle (die Cassinis). V dějinách francouzské vědy jsou známi čtyři astronomové jména Cassini: 1) přistěhovalec z Italie Giovanni Domenico Cassini (1625 až 1712), 2) jeho syn Jacques Cassini (1677-1756), 3) syn předešlého Caesar François Cassini (1714-1784) a 4) syn předešlého Jacques Dominique Cassini (1747-1845). Engels má pravděpodobně na mysli druhého a třetího z nich.
[33] Engels má na mysli knihu Thomase Thomsona „An Outline of the Sciences of Heat and Electricity”. 2nd edition, London 1840. [Nástin věd o teple a elektřině, 2. vyd.] První vydání této knihy vyšlo roku 1830.
[34] Z poznámek 4. sv. MEGA, str. 678.
[35] „Engels má na mysli Haeckelovu knihu „Anthropogenie oder Entwicklungsgeschichte des Menschen” [Anthropogenie čili dějiny vývoje člověka], Lipsko 1874, Místa v textu byla podtržena Engelsem. Slovo „dříve” („früher”) podtrženo dvakrát.
[36] Z poznámek 1. svazku. Rok 1874. MEGA, str. 628.
[37] Z poznámek 1. svazku. Rok 1874. MEGA, str. 619. Výraz „Causae finales” znamená „konečné přičiny” a výraz „causae efficientes” „působící příčiny”.
[38] Haeckel, Natürliche Schöpfungsgeschichte, 4. opravené vydání, Berlín 1873.
[39] Haeckel (Schöpfungsgeschichte, str. 89-90) zdůrazňuje v Kantově „Kritice teleologické soudnosti” rozpory mezi „mechanickou metodou vysvětlování” a teleologií, při čemž Haeckel oproti Kantovi pojímá teleologii jako učení o zevních cílech, o vnější účelnosti. Naproti tomu, když Hegel rozebíral tuto „Kritiku teleologické soudnosti” vyzdvihl na první místo Kautův pojem „vnitřní účelnosti”, podle něhož v organické bytosti je „vše cílem a navzájem jedno pro druhé i prostředkem” (citát z Kanta, uvedený Hegelem). Engels použil prvního německého vydání III. dílu Hegelových „Dějin filosofie”, Berlín 1836.
[40] Slovo „jiný” (anderes) vztahuje se k poznámce „Polarita”, napsané bezprostředně před touto poznámkou na témže listě (viz v textu str. 185.)
[41] Engels cituje 5. díl německých sebraných spisů Hegelových (kde je 3. část „Velké logiky”), 5. vydání (Berlín 1841).
[42] Podtrženo Engelsem.
[43] Hegel, V, str. 206 (viz pozn. 41 na této straně).
[44] Vloženo Engelsem.
[45] Hegel, V, str. 244 (viz pozn. 41 na této straně).
[46] Z poznámek 1. svazku. Napsáno pravděpodobně kolem roku 1881. MEGA, str. 654-655.
[47] Z poznámek 1. svazku. Rok 1874. MEGA, str. 624.
[48] Nikoli v tom smyslu, jak použil této věty Newton, který tímto varováním vyjádřil svůj negativní vztah k filosofickému myšlení vůbec (viz výše v textu str. 28).
[49] Z poznámek 1. svazku. MEGA, str. 666.