[1] Z poznámek 1. svazku. Rok 1874. MEGA, str. 620.
[2] Z poznámek 1. svazku. MEGA, str. 652.
[3] Z poznámek 1. svazku. MEGA, str. 652.
[4] Z poznámek 1. svazku. Rok 1875. MEGA, str. 637-638.
[5] Dido je jméno psa, o němž se Engels zmiňuje v dopise Marxovi ze dne 16. dubna 1865.
[6] Poslední věta připsána na okraji.
[7] Z poznámek 1. svazku. MEGA, str. 662-1564. Napsáno roku 1882 (na témže listě jako poznámka „Poznání”, která je na str. 204).
[8] Analogie mezi dělením logiky na tři části (učení o bytí, učeni o jsoucnosti a učeni o pojmu) a čtyrčlennou klasifikací soudů vysvětluje Hegel takto: „Různé druhy soudů jsou ničeny všeobecnými formami logické ideje samé. Podle toho máme nejprve tři hlavní druhy soudů, které odpovídají stupňům bytí, jsoucnosti a pojmu. Druhý z těchto hlavních druhů, podle charakteru jsoucnosti jakožto stupně diferenciace, je sám opět uvnitř sebe dvojitý” (Hegel, Logik I., 12, Die subjektive Logik oder die Lehre vom Begriff. Z kapitoly Das Urteil [Subjektivní logika čili nauka o pojmu. Z kapitoly Úsudek, str. 65-118]).
[9] Slovo „singulární” (singulär) znamená tu jedinečný ve formálně logickém smyslu, na rozdíl od dialektické kategorie „Einzelnes” (jedinečné).
[10] Slovo partikulární (partikulär) znamená tu částečný (zvláštní) ve formálně logickém smyslu, na rozdíl od dialektické kategorie „Besonderes” (zvláštní).
[11] Slovo „universální” (universell) znamená tu všeobecný ve formálně logickém smyslu, na rozdíl od dialektické kategorie „Allgemeines” (všeobecné).
[12] Engels cituje stránky podle druhého německého vydání V. dílu Sebr. spisů Hegelových (Berlin 1841). Je to v podstatě celá kapitola o soudu.
[13] Engels má na mysli dlouhou poznámku o klasifikaci soudů, jež zaujímá 2. a 3. stránku toho listu, na jehož 4. straně na konci je napsána tato kratičká poznámka (viz výše str. 190-192). MEGA, str. 664.
[14] Poznámka zůstala úryvkem: „Oben aber auch nachgewiesen, dass zum Urteilen nicht nur Kantsche „Urteilskraft” gehört, sondern eine”. Následuje prázdné místo bez interpunkce, ačkoli na kauci všech ostatních odstavců na tomto listě jsou zcela jasné tečky. Vzhledem k obsahu předcházejícího úryvku o klasifikaci soudů můžeme předpokládat, že v nedopsaném kauci této poznámky Engels chtěl postavit proti kantovskému apriorismu thesi o empirickém základu všech našich vědomostí (srovnej v textu str. 192).
[15] T. j. celá třetí část Hegelovy „Logiky”.
[16] Z poznámek 1. svazku. MEGA, str. 664. Napsáno roku 1882 na témže listě jako poznámka „Poznání”.
[17] Z poznámek 1. svazku. Rok 1874. MEGA, str. 618.
[18] Engels má na mysli Haeckelovu knihu „Natürliche Schöpfungsgeschichte”, 4-te Auflage [Přírodní dějiny tvoření, 4. vyd.] (viz 26. poznámku ke str. 176).
[19] Podle Haeckela vycházel Goethe z indukční these: „Všichni ssavci mají mezičelistní kosti.” Engels nazýval tuto indukci nesprávnou, protože jí odporuje již uznaná správná these, že ssavec „člověk” nemá mezičelistní kost. Indukce byla potvrzena teprve objevením mezičelistní kosti u člověka.
[20] Na těchto stránkách čtvrtého vydání své „Schöpfungsgeschichte”, (Berlin 1873) Haeckel vykládá o tom, jak Goethe objevil mezičelistní kost u člověka. Podle Haeckelova názoru Goethe nejprve došel k induktivní thesi: „Všichni ssavci mají mezičelistní kost” a potom z toho deduktivně odvodil: „To znamená, že i člověk má tuto kost”, načež tento vývod byl potvrzen empiricky tím, že byla nalezena mezičelistní kost u člověka v embryonálním stavu a v jednotlivých atavistických případech u dospělých).
[21] Z poznámek 1. svazku. MEGA, str. 653.
[22] Engels má patrně na mysli dvě hlavní díla Whevellova: „Dějiny induktivních věd” (tři dny, Londýn 1837) a „Filosofie induktivních věd” (dva dny, Londýn 1840).
[23] V rukopise stojí: „die bloss mathematisch[en] umfass[en]d”. Slovo „umfassend” [zahrnující] bylo zde užito pravděpodobně ve smyslu „rozkládajících se kolem” ryze matematických věd, které podle Whevella jsou vědami čistého rozumu, zkoumají „podmínky veškeré theorie” a v tomto smyslu zaujímají jakoby ústřední posici v „zeměpise intelektuálního světa”. V druhé knize své „Filosofie induktivních věd” (díl I., str. 79-156) uvádí Whewell krátkou stať o „Filosofii čistých věd”, za jejichž hlavní představitele považuje geometrii, theoretickou aritmetiku a algebru. A ve svých „Dějinách indukčních věd” staví Whewell proti „indukčním vědám” (mechanika, astronomie, fysika, chemie, mineralogie, botanika, zoologie, fysiologie, geologie) vědy „deduktivní” (geometrie, aritmetika, algebra).
[24] Ve vzorci „V-J-Z” V znamená všeobecné, J - jednotlivé, Z - zvláštní. Tohoto vzorce používá Hegel při rozboru logické podstaty induktivního závěru (viz Hegel, Logika II, 152-155).
[25] Viz Hegel, Logika II, str. 154.
[26] Z poznámek 1. svazku. MEGA, str. 653.
[27] V originále je „den All-Induktionisten”, t. j. lidem, kteří považují indukci za jedinou správnou metodu. Z poznámek 1. svazku. Rok 1875, MEGA, str. 638-639.
[28] Z poznámek 1. svazku. Rok 1875. MEGA, str. 644-645.
[29] Post hoc = po tom; propter hoc = proto. Výrazem „post hoc, ergo propter hoc” (po tom, tedy proto) se označují neprávem závěry o příčinné souvislosti dvou jevů, založené pouze na tom, že jeden jev probíhá po druhém jevu.
[30] Engels má na mysli toto místo z Hegelovy „Malé logiky”: „Empirické pozorování... nám skýtá vjemy změn následujících po sobě, ale neukazuje nám nutnost souvislosti.”
[31] T. j. mohu-li vyvolat určitý sled jevů.
[32] Z poznámek 4. svazku. MEGA, str. 656.
[33] Z poznámek 1. svazku. Rok 1874. MEGA, str. 615-616.
[34] V Engelsově rukopise: „und rechnen” (a počítáme-li). Avšak z takové úpravy této věty není patrný hlavní předpoklad. Proto místo „und rechnen” čti „so rechnen wir” (a tak počítáme).
[35] Engels má na mysli Grovovn knihu „The Correlation of Physical Forces [Vztahy fysikálních sil], jejíž první vydání vyšlo roku 1846. Podle uvedených stránek se odvolává se vší pravděpodobností na třetí vydání (Londýn 1855).
[36] Z poznámek 1. svazku. Rok 1874. MEGA, str. 616-617.
[37] Z poznámek 1. svazku. Rok 1874. MEGA, str. 607.
[38] Tento nadpis je uveden v obsahu sestaveném Engelsem v 2. svazku materiálu „Dialektiky přírody”, kde tato poznámka (označená písmenem c) následuje bezprostředně za dvěma „poznámkami” k „Auti-Dühringu” (viz redakční poznámky ke str. 214 a 227). Tato poznámka sama (napsaná na dvou zvláštních lístcích jiného formátu a s jinou paginací) nemá žádný vztah k „.Anti-Dühringu” a neobsahuje žádné odkazy na něj. Je věnována kritickému rozboru hlavních thesí, ražených botanikem Nägelim v jeho přednášce na mnichovském sjezdu přírodovědců a lékařů 20. září 1877. Nägeli nazval přednášku „Hranice přírodovědeckého poznání”. Engels ho cituje podle „Přílohy” k sjezdovému bulletinu, který pravděpodobně dostal od Schorlemmera, který se zúčastnil sjezdu. Doba, kdy poznámka byla napsána, není známá - bylo to rozhodně po září 1877. MEGA, str. 474-478.
[39] Stránky se vztahují k Nägeliově přednášce „Die Schranken der naturwissenschaftlichen Erkenntnis,” [Hranice přírodovědeckého poznání] otištěné v „Tageblatt der 50. Versammlung deutscher Naturforscher und Aerzte in München 1877. Beilage. September 1877” [Buletin 50. sjezdu německých přírodovědců a lékařů v Mnichově 1877. Příloha. Září 1877].
[40] Nageli, Přednáška o hranicích přírodovědeckého poznání, str. 13. Podtrženo Engelsem.
[41] Engels má na mysli objev kyslíku Josephem Priestleyem, který sám netušil, že objevil nový chemický prvek a že tomuto objevu bylo souzeno způsobit převrat v chemii. Engels se tímto objevem podrobněji zabývá v předmluvě k II. dílu Marxova „Kapitálu”.
[42] Nageli, cit. dílo, str. 13. podtrženo Engelsem.
[43] Všechna tři místa jsou na str. 13 Nägeliovy přednášky.
[44] Podle Nägeliho.
[45] Viz Hegel, Sebr. spisy, něm., díl 1., str. 32.
[46] Z poznámek 4. svazku. MEGA, str. 478. Není známa doba, kdy tato poznámka byla napsána - jistě po září 1877 (Nägeliova přednáška „Hranice přírodovědeckého poznání” byla pronesena 20. září 1877).
[47] Z poznámek 1. svazku. Rok 1875. MEGA, str. 610.
[48] Je to odkaz na Hegelovu „Velkou logiku”, oddíl o kvantitě (v III. svazku německého vydání Hegelových spisů). Při zmínce o astronomii Hegel praví, že je ohromující ne špatnou nekonečností nezměrných prostorů a nezměrného množství hvězd, nýbrž „těmi vztahy míry a zákonů, které rozum v těchto věcech poznává a které jsou rozumným nekonečnem na rozdíl od nerozumné nekonečnosti”.
[49] Zde si Engels trochu pozměnil citát z pojednání italského ekonoma Galianiho „Della Moneta” (O penězích). Týž citát uvádí Marx v I. svazku „Kapitálu” (kap. IV., pozn. 10a). Marx i Engels používali vydání Custodi: „Scrittori Classici Italiani di Economia Politica”. Parte moderna. Tomo III. Milano 1803, str. 156 (vydání „Klasičtí italští ekonomové”. Nová část. Svazek III. Milán 1803).
[50] Větu „Tak také...” připsal Engels dodatečně. Možná, že zde má Engels na mysli číslo, které má zcela určitou hodnotu, ale nemůže hýl vyjádřeno žádným Konečným desetinným nebo obyčejným zlomkem. Vezmeme-li jako jednotku plochu kruhu, pak ze vzorce πr2 = 1 dostaneme rovnici 1/( r2), (r znamená poloměr kruhu). - Poznámka z 1. svazku. MEGA, str. 670.
[51] Z poznámek 1. svazku. MEGA, str. 664-665. Byla napsána patrně v druhé polovině roku 1876 (na témž listě jako původní náčrtek „Úvodu” k „Anti-Dühringu”, který ve své konečné podobě byl otištěn v časopise „Vorwärts” z 3. ledna 1877).
[52] Hegel, „Filosofie přírody”, str. 157: „Slunce slouží planetě, jako i vůbec slunce, měsíc, komety, hvězdy jsou jen předpoklady země”. Engels cituje Hegelovu „Filosofii přírody” podle vydání z roku 1842.
[53] Na fotokopii tohoto listu, která je uložena v Institutu Marxe-Engelse. Lenina, na němž je tato poznámka, nejsou zachyceny zřetelně poslední řádek a začátek předposledního řádku, protože spodní okraj listu se při fotografování částečně ohnul. Slovo „stačí” (es genügt) bylo doplněno podle smyslu a podle některých písmen správné zachycených na fotokopii. - Poznámka je převzata z 4. svazku. MEGA, str. 678-679.
[54] Z poznámek 1. svazku. Byla napsána roku 1882, o čemž svědčí odkaz na časopis „Nature” z 8. června 1882. MEGA, str. 665-668.
[55] Engels má na mysli recensi George Romanese o knize Johna Lubbocka „Ants, Bees and Wasps” (Mravenci, včely a vosy, Londýn 1882). Tatu recense byla otištěna v anglickém časopise „Nature” z 8. června 1882. Místo, které zaujato Engelse, o tom, že mravenci jsou „velmi citliví na ultrafialové paprsky”, je na str. 122 svazku „Nature”.
[56] Engels má na mysli Hallerovu báseň, která vyšla roku 1732, „Falschheit menschlicher Tugenden” [Faleš lidských ctností], v niž Haller tvrdí, že „žádné stvoření (duch) nemůže proniknout do vnitřního jádra přírody”. Goethe v básni „Allerdings” [Bezpochyby] 1820 a „Ultimatum” (1821) polemisuje proti tomuto Hallerovu tvrzení a ukázal, že v přírodě je vše jednotné a že ji nelze dělit na nepoznatelné vnitřní jádro a na vnější skořápku přístupnou člověku, jak to činí Haller. O tomto Goethově sporu s Hallerem se zmiňuje i Hegel (viz Hegel, Encyklopedie I.,95).
[57] Z poznámek 1. svazku. Rok 1874. MEGA, str. 605-606.
[58] Z poznámek 1. svazku. Rok 1874. MEGA, str. 607.
[59] Engels má na mysli druhou část Hegelovy „Velké logiky”, na str. 10 něm. vydání z roku 1841, kterého používal Engels.
[60] Hegel, Logik I/2, str. 119-120, oddíl 2. Die Erscheinung.
[61] Podtrženo Engelsem.
[62] Z poznámek 1. svazku. MEGA, Str. 655. Pravděpodobně byla napsána kolem roku 1881. Odkaz na Hegela, se vztahuje na třetí část „Velké logiky” (viz Hegel, Logik II., 261-262).