Na
podzim 1968 vyšla v Československu nákladem 3 000 výtisků pětisetstránková kniha s takřka stovkou
ilustrací. Měla prozaický název: Sedm pražských dnů. 21.-27. srpen 1968. Dokumentace. Byla
označena jako studijní materiál pro vnitřní potřebu a nebyla k dostání v žádném knihkupectví. Přesto
se zpráva o její existenci záhy rozšířila po celé zemi a do poloviny prosince 1968 prošly informace
o vydání Sedmi pražských dnů celým světovým tiskem s výjimkou Sovětského svazu a jeho tehdejších
satelitů. Černá obálka knihy a události, jež kniha dokumentovala, způsobily, že se pro ni - v
rozporu s intencí jejích vydavatelů - velmi brzy ujalo pojmenování Černá kniha. Pod tímto
názvem - Česká černá kniha (The Czech Black Book, Das tschechische Schwarzbuch) - vyšla, opět bez
přičinění vydavatelů, dvě z prvních cizojazyčných vydání; je známo, že překladových vydání bylo
mnoho, ale nikdo si dosud nedal práci, aby sestavil jejich bibliografii.
Osudy této knihy, přetištěné ze strojopisné předlohy bez další sazby rovnou na nekvalitní hrubý papír, byly mimořádné. Je to jediná kniha v novodobých československých dějinách, kvůli níž došlo k diplomatické mezistátní korespondenci; nejméně dvakrát se jí zabývalo předsednictvo československé vlády a několikrát o ní jednalo nejvyšší grémium vládnoucí Komunistické strany Československa. Kvůli ní obešli uniformovaní policisté několik málo měsíců po jejím vydání 800 československých institucí, jimž byla kniha zaslána, převážně archívů a knihoven, s příkazem, aby ji „zatkli“ a postarali se o splnění sovětského požadavku, aby byla kniha „stažena z oběhu“.
Třebaže šlo o legální publikaci vědeckého ústavu Československé akademie věd, stala se předmětem rozsáhlé vyšetřovací akce Generální prokuratury ČSSR a Správy vyšetřování Státní bezpečnosti v letech 1970-1971; trestní stihání bylo formálně zastaveno až v roce 1980. Vyšetřovací spis číslo ČVS-VS-ll/110-70 má skoro 500 stran, nepočítáme-li dalších mnoho set stran tzv. dokumentů; jen samotné výslechové protokoly dvou historiků obviněných z trestného činu pobuřování, posléze překvalifikovaného na podvracení republiky, zaplňují l80 stran strojopisu. V průběhu vyšetřování bylo vyslechnuto na tři desítky svědků; byli povoláni prodejní znalci, aby předložili o knize posudky, jež měly podepřít obvinění z inkriminovaných trestných činů; kromě toho byl do spisu založen tzv. znalecký posudek Ústavu československých a světových dějin ČSAV.
Příběh této jedné knihy, pravděpodobně ojedinělý v dějinách světového písemnictví moderní doby, je součástí dramatických dějů, jež otřásaly Československem v roce 1968 a pak ještě nějakou dobu poté. Ba ještě víc: osudy této knihy a její peripetie korespondují s osudy a peripetiemi pokusu československého lidu získat pro svou zemi svobodu a suverenitu.
(převzato z Předběžné dokumentární zprávy o Černé knize Viléma Prečana)
Studijní materiál vydalo jako knihu po převratu v roce 1990 nakladatelství Academia, s tím, že text doplnilo o předmluvu Josefa Macka a zmíněnou Předběžnou dokumentární zprávu.
OBSAH