Demokratická strana práce je jedním ze subjektů, které se v letech 1990-1993 vydělily z KSČM. Její základy se formovaly již od října 1991 kolem skupiny osob v KSČM, jež se odmítavě stavěly k zachování názvu této strany. Dílčí výsledky vnitrostranického referenda, které v této věci právě probíhalo, ukazovaly, že tento postoj zůstane minoritní; část jeho hlasatelů proto usoudila, že v politické činnosti musí pokračovat mimo Komunistickou stranu Čech a Moravy. Tito lidé tudíž začali pracovat na zformování DSP. Záměrem nové strany bylo sjednocovat levicové skupiny odštěpené od KSČM (např. Československé demokratické fórum, které se od komunistické strany oddělilo již v březnu 1990 - zaregistrováno bylo 6. 3. 1990 - a samostatně se účastnilo parlamentních voleb v roce 199015) nebo nově vzniklé (např. Levá alternativa a Nezávislá levice). V listopadu přípravný výbor strany ohlásil, že ustavující konference DSP se bude konat 8. prosince 1991 a že díky tomu, že členy strany budou i někteří poslanci zvolení za KSČM, bude DSP také stranou parlamentní. Uvedeného dne se ustavující konference skutečně konala (formálně zaregistrována však DSP byla až 13. ledna 1992); předsedou DSP byl zvolen Petr Wurm, jeden z těch členů nové strany, kteří dosud nepatřili ke KSČM. Významný post získal také poslanec ČNR Michal Kraus, který se stal šéfem předvolebního štábu DSP.16 Za nejbližší možné partnery DSP označila ČSSD a LSU.
Od počátku roku 1992 vyvíjela Demokratická strana práce snahu vytvořit levicový blok, v jehož rámci by se mohla účastnit voleb, popřípadě se do takového bloku zapojit. Úzké kontakty se usilovala navázat zejména s ČSSD, která se však k DSP stavěla značně rezervovaně a označovala ji jako stranu postkomunistickou, nikoli - čehož DSP chtěla sama dosáhnout - sociálnědemokratickou. Představitelé DSP se na vztah s ČSSD orientovali tak silně, že dokonce prohlásili, že do příštích voleb bude jejich strana ČSSD buď pohlcena, nebo ji sama překryje! V únoru 1992 však DSP přece jen ve svém integračním úsilí dosáhla určitého úspěchu: již zmíněné Československé demokratické fórum oznámilo, že má v úmyslu se s Demokratickou stranou práce sloučit (ČSDF oficiálně zaniklo ke 13. březnu 1992). Stejný krok učinilo také hnutí Nezávislá levice, které se s DSP oficiálně sloučilo ke 30. březnu 1992. Navzdory tomu se DSP nepodařilo vytvořit širší blok levicových stran. Protože samostatnou účast ve volbách DSP považovala za příliš riskantní, umístila své členy na kandidátky HSD-SMS a LSU, což jí vyneslo zisk tří poslaneckých míst v ČNR.
Na podzim 1992 podnikla Demokratická strana práce další pokus docílit integrace levice. V říjnu toho roku její představitelé přišli s návrhem na vytvoření nového subjektu levého středu, který měl být podle jejich představ kromě DSP tvořen také LSU, Zemanovým křídlem v ČSSD a Občanským hnutím (OH). Jejich plán však nenašel žádnou odezvu. Přesto na svém prvním sjezdu, který se konal o měsíc později, v listopadu 1992, DSP opět konstatovala, že svůj sociálnědemokratický program chce rozšířit o liberální vlivy a že za své nejbližší partnery, s nimiž chce spolupracovat, považuje ČSSD, OH, LSU a HSD-SMS. Sjezd ve funkci předsedy potvrdil Petra Wurma; Michal Kraus se již prosadil na post prvního místopředsedy.
Problémem Demokratické strany práce však byla skutečnost, že všechny tyto iniciativy a s nimi související úsilí vyzněly naprázdno, protože samotná DSP nebyla subjekty, na něž se orientovala, považována za relevantního partnera k jednání. Důsledkem toho bylo, že DSP v průběhu roku 1993 začala shledávat, že její další samostatná existence postrádá smysl. Ve straně sílily vnitřní rozpory, které se naplno projevily po zvolení Miloše Zemana předsedou ČSSD - v DSP se ustavil kruh sociálnědemokratické orientace, jehož členem se stali prakticky všichni nejvýznamnější představitelé DSP včetně Petra Wurma a Michala Krause. V dubnu 1993 tato skupina odešla do ČSSD. V červnu toho roku sice bylo zvoleno nové vedení Demokratické strany práce, které si dalo za úkol zachovat existenci strany, ale ta jako soudržný celek již vlastně přestala existovat. Řešením se nakonec stalo sloučení DSP se Stranou demokratické levice. Celostátní výbor SDL v listopadu 1993 schválil „Dohodu o sloučení s Demokratickou stranou práce“, která znamenala faktickou tečku za působením DSP (formálně byla existence této strany ukončena ke 30. 12. 1993). Je ale třeba podotknout, že pro samotnou SDL tento krok neměl velký konkrétní význam, protože jak členská základna DSP, tak zejména její organizace v té době již prakticky neexistovaly.