2. Zpráva ÚV KSČM IV sjezdu KSČM o činnosti strany v období po III. sjezdu (červen 1993 — prosinec 1995), In Haló noviny, 18. 12. 1995, příloha s. 6.
3. Například Jaroslav Ortman, jeden z členů ÚV KSČM a pozdější předseda Levého bloku, ještě na III. sjezdu přišel s kompromisním návrhem, aby se strana jmenovala „Strana nové levice — KSČM“, ale byl jednoznačně přehlasován.
4. Z 35 zástupců se do strany Levý blok zařadili 23 — 10 zůstalo u KSČM, dva přešli do klubu ČSSD.
5. Budování států, 8/1993, s. 6.
6. Zajímavým kontrastem k jeho postoji je vývoj Občanské demokratické aliance (ODA): třebaže tato strana měla v době konání 2. sjezdu LB zhruba o pět set členů méně, vydala se obráceným a perspektivnějším směrem — od strany volební k budování strany masové. Srov. Mareš, M., Pšeja, P.: Vývoj Občanské demokratické aliance, Politologický časopis 3/1998.
7. Srov. Informační list Levého bloku 5/1995, s.15. SDL naopak Levý blok v usnesení svého Celostátního výboru obvinila, že namísto snahy o integraci se zaměřuje na erozi SDL zdola.
8. ČSS byla naprosto marginálním subjektem, který odštěpením minoritní skupiny vznikl v roce 1993 (oficiální registrace ČSS byla zaznamenána k datu 17. 12. 1993) poté, kdy původní strana tohoto jména byla transformována v Liberální stranu národně sociální (LSNS, podzim 1992).
9. Podle údajů IVVM. V případě LB jsou tato čísla zajímavá také proto, že vcelku přesně kopírují období aktivity a relativní nečinnosti strany — krátce po jeho vzniku, konkrétně na konci roku 1993, se pohybovaly na hranici 4%, aby se posléze propadly na jediné procento. Z této úrovně se opět pomalu zlepšovaly až do výše necelých tří procent, aby na počátku roku 1996 poposkočily na již uvedenou úroveň.
10. Autoři textu zde vycházejí primárně ze znění žaloby, kterou vedení DL, zvolené před přeměnou hnutí v SDL, podalo na ministerstvo vnitra ČR a v níž jsou všechny faktické údaje zachyceny. Objektivita většiny konkrétních údajů je potvrzována i protistranou, neshody však panují v otázce právní interpretace jednání obou stran. Další citace v následujících pasážích pocházejí z textu žaloby, popřípadě —a to především — z meritorních dokumentů a korespondence sloužících jako přílohy.
11. „SDL vznikala za podstatně složitějších okolností, než jsme si původně dokázali představit. Výsledkem ... pak bylo nebo je, že SDL se v obcích a okresech vytvářela postupně, z jednotlivců, v té době již bývalých členů KSČM, a členů DL.“ Zpráva o činnosti SDL, přednesená J. Mečlem na 2. celostátním shromáždění SDL 25. března 1995.
12. O tom, jak nízký byl význam SDL, svědčí i údaje o jejích voličských preferencích — až do voleb do PS PČR v roce 1996 se pohybovaly kolem jednoho procenta, později poklesly pod hranici měřitelnosti (dodejme, že IVVM oblibu SDL vůbec nesledovala, takže uvedený údaj pochází z podrobnějších přehledů společnosti Factum n.f.!).
13. Pokud jde o pojmenování nejvyššího stranického orgánu, panovala v materiálech SDL terminologická nejistota. Jejím důsledkem bylo, že v různých pramenech se synonymně užívají termíny „celostátní shromáždění“ a „sjezd“.
14. Viz Usnesení 2. sjezdu SDL, In SDL, 2. sjezd, Dokumenty, březen 1995, s. 23.
15. V nich ale ČSDF získalo pouze 0,33% hlasů a skončilo poslední (ČNR).
16. Michal Kraus byl poslancem ČNR ještě před listopadem 1989 jako člen KSČ. Z KSČM vystoupil v roce 1991. Coby člen DSP byl v parlamentních volbách roku 1992 na kandidátce Hnutí samosprávné demokracie-Společnosti pro Moravu a Slezsko (HSD-SMS) opět zvolen do tohoto zákonodárného orgánu. Po angažmá v DSP přestupuje do ČSSD a nyní patří k jejím nejznámějším a nejvýznamnějším poslancům.