V otázkách vnitřních vidíme totéž u skupiny levých komunistů, kteří opakují hlavní argumenty, jež proti nám vytahuje tábor buržoazie. Například hlavním argumentem skupiny levých komunistů proti nám je to, že se projevuje pravobolševická úchylka, která hrozí, že revoluce se dostane na cestu státního kapitalismu.
Vývoj ke státnímu kapitalismu - to je zlo, to je nepřítel, proti němuž nás volají do boje.
A když čtu, jak se na podobné nepřátele odvolává list „levých komunistů”, ptám se: co se stalo s těmi lidmi, jak mohou pro pár řádek v knize zapomenout na skutečnost? Skutečnost říká, že státní kapitalismus by pro nás byl krokem vpřed. Kdybychom mohli v Rusku v krátké době uskutečnit státní kapitalismus, bylo by to vítězství. Jak mohli nevidět, že naším nepřítelem je malý vlastník, malý kapitál? Jak mohli vidět úhlavního nepřítele ve státním kapitalismu? Při přechodu od kapitalis[*82]mu k socialismu nesmějí zapomínat, že naším největším nepřítelem je maloburžoazie, její návyky, její zlozvyky a její hospodářské postavení. Malý vlastník se bojí především státního kapitalismu, protože má jediné přání urvat, získat co nejvíc pro sebe, zničit a dorazit velkostatkáře, velké vykořisťovatele. A v tom nás malý vlastník ochotně podporuje.
V tom je revolučnější než dělníci, protože má v sobě víc zloby, víc pobouření, a proto ochotně souhlasí s tím, že je třeba dorazit buržoazii, ale ne jako socialista, aby po zlomení odporu buržoazie začal budovat socialistické hospodářství podle zásad tvrdé pracovní kázně, v rámci přísné organizace, za správné evidence a kontroly, nýbrž proto, aby si co nejvíc urval a využil pro sebe a pro své cíle plodů vítězství bez nejmenšího ohledu na zájmy celostátní a na zájmy třídy pracujících jako celku.
Co je to státní kapitalismus za sovětské moci? Uskutečňovat dnes státní kapitalismus znamená realizovat takovou evidenci a kontrolu, jakou zavedly kapitalistické třídy. Vzor státního kapitalismu máme v Německu. Víme, že Německo je dále než my. Ale kdo se alespoň trochu zamyslí nad tím, co by znamenalo v Rusku, v sovětském Rusku, zajištění základů takového státního kapitalismu, musí, pokud neztratil zdravý rozum a nemá hlavu přecpanou útržky různých knižních pravd, říci, že státní kapitalismus znamená pro nás záchranu.
Řekl jsem, že státní kapitalismus by pro nás znamenal záchranu; kdybychom ho v Rusku měli, byl by přechod k úplnému socialismu snadný, byl by v našich rukou, protože státní kapitalismus je něco centralizovaného, propočítaného, kontrolovaného a zespolečenštěného, a právě to nám chybí, hrozí nám živelný maloměšťácký šlendrián, pro nějž byly dějiny a ekonomika Ruska živnou půdou a který nám brání udělat právě onen krok, na němž závisí úspěch socialismu. Dovoluji si vám připomenout, že jsem svá slova o státním kapitalismu napsal nějakou dobu před převratem a že je nehorázně hloupé strašit nás státním kapitalismem. Připomí[*83]nám, že jsem ve své brožuře Hrozící katastrofa tehdy napsal... (Čte.)[1]
To jsem napsal o revolučně demokratickém státu, státu Kerenského, Černova, Ceretěliho, Kiškina a spol., o státu, který stál na buržoazní půdě a neopouštěl ji a nemohl ji opustit; řekl jsem tehdy, že státní kapitalismus znamená krok k socialismu; napsal jsem to v září 1917 a nyní, v dubnu 1918, po tom, kdy se proletariát v říjnu chopil moci, kdy dokázal svou schopnost: četné továrny a závody jsou zkonfiskovány, podniky a banky znárodněny, vojenský odpor buržoazie a sabotérů je zlomen - a nyní nás strašit kapitalismem, je to tak směšná a tak nehorázná hloupost, takový výmysl, je to tak divné a ptáš se: jak na to mohli přijít? Zapomněli na maličkost, že v Rusku máme spoustu maloburžoazie, která souhlasí se zničením velkoburžoazie ve všech zemích, ale nesouhlasí s evidencí, zespolečenštěním a kontrolou - v tom je nebezpečí pro revoluci, to je ona jednota sociálních sil, která zahubila francouzskou revoluci a nemohla ji nezahubit a která může, ukáže-li se ruský proletariát slabým, jen ona sama může zahubit ruskou revoluci. Jak vidíme, naplňuje maloburžoazie celou společenskou atmosféru tendencemi malého vlastníka snahami, které lze prostě vyjádřit slovy: bohatému jsem vzal a po ostatních mi nic není.
V tom je hlavní nebezpečí. Kdyby byli maloburžoové podřízení jiným třídním silám, kdyby byli podřízeni státnímu kapitalismu, musel by to uvědomělý dělník z celého srdce uvítat, protože státní kapitalismus za demokracie Kerenského by byl krokem k socialismu, kdežto za sovětské moci by znamenal tři čtvrtiny socialismu protože kdo je organizátorem státně kapitalistických podniků, z toho lze udělat pomocníka; leví komunisté se k tomu však chovají jinak, chovají se přezíravě - a když jsme měli 4. dubna první poradu s levými komunisty, která mimo jiné ukázala, že tato otázka z daleké [*84]historie, kolem níž byly dlouhé diskuse, patří už minulosti - řekl jsem, že je třeba, chápeme-li správně své úkoly, učit se socialismu u organizátorů trustů.
Tato slova levé komunisty strašlivě pobouřila a jeden z nich, soudruh Osinskij, věnoval celý svůj článek tomu, aby tato slova potřel. Pohleďme, v čem je jádro jeho argumentů. - Vždyť my nechceme učit je, ale učit se od nich. - My jsme „praví” bolševici - chceme se učit u organizátorů trustů, ale „leví” komunisté chtějí učit druhé.(12) - Ale čemupak je chcete učit? Socialismu snad? - Cože? Obchodníky a rutinéry chcete učit socialismu? Dělejte si to, když chcete, my vás nebudeme napodobovat, není to k ničemu. - Nemáme je, tyto inženýry, machry a obchodníky, čemu učit. - Není proč učit je socialismu. - Kdybychom měli buržoazní revoluci, neměli bychom se čemu od nich učit - snad jen tomu, abychom uchvátili, co se dá, ale víc by nebylo čemu se učit. - Ne, to ještě není socialistická revoluce. Je to to, co bylo ve Francii roku 1793, je to to, kde ještě není socialismus, je to jen úvod k socialismu.
Statkáře je třeba svrhnout, buržoazii je třeba svrhnout a všechny činy bolševiků, celý jejich boj, násilí vůči statkářům a kapitalistům, vyvlastnění, násilné potlačení jejich odporu, to vše je před tváří dějin tisíckrát správné a ukáže se správným. Vcelku to byl obrovský historický úkol, ale byl to jen první krok. Teď jde o to, proč jsme je potlačili; k tomu, abychom řekli, že nyní, když jsme je definitivně potlačili, budeme se klanět jejich kapitalismu? Ne, teď se budeme od nich učit, protože se nám nedostává vědomostí, protože takové vědomosti nemáme. Socialismus známe, ale organizovat v miliónovém měřítku, organizovat a rozdělovat výrobky atd. - to neumíme. Tomu nás staří bolševičtí vůdcové neučili. Tím se strana bolševiků ve svých dějinách pochlubit nemůže. Tento kurs jsme ještě neabsolvovali. A říkáme, ať je to třeba arcipodvodník, ale jestliže organizoval trust, je-li to obchodník, který měl co dělat s organizaci výroby a rozdělováním pro milióny a desetimilióny, [*85]má-li zkušenosti - musíme se od něho učit. Jestliže se tomu od nich nenaučíme, nedosáhneme socialismu, revoluce zůstane na stupni, k němuž dospěla. Jedině rozvíjení státního kapitalismu, jedině pečlivé provádění evidence a kontroly, jedině nejpřísnější organizace a pracovní kázeň nás dovedou k socialismu. Ale bez toho socialismus neexistuje.
Nemáme proč pouštět se do směšného úkolu - učit organizátory trustu - nemáme je čemu učit. Musíme je expropriovat. Toho se není třeba bát. V tom pro nás není žádná obtíž. To jsme dostatečně ukázali a dokázali.
A každé dělnické delegaci, s níž jsem měl co dělat, když si ke mně přicházela stěžovat, že továrna se zastavuje, jsem říkal: chcete, aby vaše továrna byla zkonfiskována. Dobře, formuláře dekretů máme připraveny, v minutě je podepíšeme. Ale řekněte: dokázali byste vzít výrobu do svých rukou a máte přehled o tom, co vyrábíte, znáte spojení vaší výroby s ruským a mezinárodním trhem? A tu se ukazuje, že se tomu ještě nenaučili, a v bolševických knihách o tom není ještě nic napsáno, ba ani v menševických knihách se o tom nic neříká.
Nejlépe to vypadá u dělníků, kteří tento státní kapitalismus zavádějí: u koželuhů, u textiláků, v cukrovarnictví, protože se střízlivostí proletáře znají svou výrobu a chtějí ji zachovat a zvětšit - protože v tom je největší socialismus.(13) Říkají: zatím ještě na takový úkol nestačím, posadím sem kapitalisty, přenechám jim třetinu míst a poučím se od nich. A když čtu ironická slova levých komunistů: ještě se neví, kdo koho využije, divím se jejich krátkozrakosti. Ovšem, jestliže můžeme po převzetí moci v říjnu a po vítězném tažení proti veškeré buržoazii od října až do dubna pochybovat o tom, kdo koho využije - zda dělník organizátorů trustu, nebo machr a chytrák dělníků, kdyby tomu tak bylo, pak by nezbylo než sebrat svých pět švestek a jít po svých a přenechat místo Miljukovům a Martovům. Ale [*86]není tomu tak. Uvědomělý dělník tomu neuvěří a strach maloburžoazie je směšný; dělníci vědí, že socialismus začíná tam, kde začíná větší výroba, vědí, že se tomu obchodníci a machři učili z vlastních zkušeností.
V. I. Lenin, Spisy, sv. 27, str. 287-292.
Přetištěno v „obrat nebo krach“
[1] Viz V. I. Lenin, Spisy, sv. 25, Praha 1956, str. 329-376. (Pozn. red.)