Marx neměl Milla rád. Škoda - mohl si jeho logikou pojem a logický dosah vědeckého zákona lépe ujasnit, než to dovedl sám; Mill mu tu mohl posloužit tím lépe, že byl také positivista a že o zákonech vědeckých a speciálně sociologických podal formule velmi jasné a pozoruhodné. Mill mimo to tyto abstraktní názory logické také se snažil provést v své ekonomice - poučení pro Marxe a Engelse tím cennější.[1]
Kdo si pozorně pročte Engelsův výklad, postřehne, jak se pojmy ženoucí síla a zákon dost od sebe nerozlišují.[2] Patrně rozumí Engels, jako Marx, historickým zákonem po výtce zákon, jak logika říká, základní nebo poslední (nejvyšší), zákon vykládající jednotlivé jevy historické, po případě i zákony tak zvané odvozené.
Avšak tu začínají právě u Marxe a u Engelse obtíže. Marx sice má pojem vědeckého zákona, ale není si jasný o rozsahu jeho platnosti, protože si právě neujasnil vlastní podstaty vědeckého výkladu.[3] Tak tvrdí Marx, že v Kapitále podává jen historické zákony speciální, nikoli obecné.
Marx totiž v Doslovu k I. svazku svého Kapitálu akceptuje výklad svého ruského kritika, vykládajícího jeho methodu v ten smysl, že zákonů obecných nebo abstraktních vůbec ani nepřipouští. To právě velice zaráží. Neboť že každé údobí, na příklad kapitalistické, spravováno je zákony zvláštními, rozumí se samo sebou; ale otázka je, není-li mimo tyto zákony speciální zákon ještě obecnější a nejobecnější.[4]
Nebudu se proti Marxovi dovolávat Engelse, uznávajícího zákony obecné;[5] naproti tomu z I. svazku Kapitálu samého lze vidět, že tvrzení Marxovo, respective ruského kritika, nemá smyslu. Co na příklad znamená hned věta v Předmluvě, že »země průmyslově vyvinutější ukazuje zemi méně vyvinuté obraz vlastni budoucnosti«?[6]
I kdyby bylo pravda, že se údobí historická, jak praví Marx, od sebe tak liší jako rostlina od zvířete (což ovšem pravda není!), byly by přece v platnosti některé zákony obecné, spravující údobí všecka; vědecký výklad jen zákony speciálními není ani možný.
Slyšeli jsme přece (v definici materialismu historického ve spise Zur Kritik der politischen Oekonomie), že dosavadní vývoj znamená jen prehistorii (Vorgeschichte) člověčenstva; tuto prehistorii dělí Marx na čtvero údobí; totiž hospodaření asijské, antické, feudální a kapitalistické; nemají tato čtyři údobí, jakožto prehistorie, předsíň pravé historie, nic společného? Nejsou všecka tato údobí spravována některým nebo některými zákony obecnějšími a neplatí mimo ně ještě pro každé údobí zákony vlastní, speciálnější?
Rozumí se, že se na tuto otázku musí odpovědět kladně. Vždyť Marx sám, a po něm Engels, nám ukazuje, jak boj třídní je hybatelem vší historie, počínajíc státem athénským až podnes, a tu by neměl platit žádný obecný zákon historický? Engels vidí v třídním boji »veliký zákon historického pohybu«, jímž se dají vyložit všecky boje v oborech ideologických; podle Engelse je tento zákon pro historii tím, čím je pro přírodovědu zákon o přeměně energie. Marx, praví nám Engels dále, našel prý v tom zákoně klíč k pochopení dějin druhé francouzské republiky, a právě tímto výkladem (ve spise Der Achtzehnte Brumaire des Louis Bonaparte) svůj zákon ověřil.[7]
Netřeba dále vykládat, že to, co tu Engels rozvádí, má jen ten smysl, že zákon spravující druhou francouzskou revoluci je zákonem odvozeným z obecnějšího zákona boje třídního. Marx, jak víme, uznává vedle výrobních poměrů rozličné modifikující »empirické okolnosti, podmínky přírodní, poměry plemenné, historické vlivy působící zvenčí« a tak dále; tímto rozdílem mezi sociálními a historickými silami primárními a sekundárními je sám sebou dán rozdíl zákonu více a méně obecných.
A konečně Marxův zákon negace negace - ten že by nebyl zákonem obecným? Slyšme jen výklad Engelsův: »Co tedy je negace negace? Vývojový zákon přírody, dějin a myšlení nadmíru (äusserst) obecný a právě proto nadmíru daleko působící a důležitý.« A Engels k tomu ještě praví, že »tímto nadmíru obecným« zákonem se nevykládají »speciální« procesy vývojové, třebaže »se všecky pod tento jeden zákon vývojový shrnují«.[8]
Výrok Marxův, že nepodává zákonu obecných, je patrně jednou z jeho četných filosofických improvisací, charakterisujících jeho základy filosofické. Ovšem jde v tomto případě o předmět velmi důležitý, jde o základní pojem vědeckého výkladu. Marx a Engels nejsou si o té věci jasní. Nerozlišují přesně mezi vlastními sociálně historickými příčinami a mezi zákony (zákony jsou pravidelnosti, které jsou dány jistými příčinami), neodstupňovávají přesně rozličné zákony podle míry obecnosti a nedělají přesného rozdílu mezi zákony empirickými a mezí zákony výkladu. V posledním případě vidíme právě smíšení heglismu s positivismem.
[1] Z početné, ale tuze málo uspokojivé literatury o této otázce uvádím jen Friedricha Julia Neumanna; usiloval stanovit pojem hospodářského zákona přesněji a právě také podle Milla: Naturgesetz und Wirthschaftsgesetz, Zeitschrift für die gesammte Staatswissenschaft, 1892; Wirthschaftliche Gesetze nach früherer und jetziger Auffassung, Jahrbuch für Nationaloekonomie und Staatswissenschaft, 1898. Srovnej také Neumannovy Grundlagen der Volkswirthschaftslehre, I. 1889.
[2] Viz Engels: Ludwig Feuerbach und der Ausgang der klassischen deutschen Philosophie, 52, 54; vůbec v celém výkladě (podaném zde v § 42) splývá pojem ženoucí síly a zákona. Podobně u Marxe: srovnej Das Kapital I, 280.
[3] Pojem zákona (Marx praví ovšem zákona přírodního) výroby kapitalistické určuje se jako »tendence železnou nutností působící a uplatňující se« (Das Kapital I, strana VI); slovo »tendence« (srovnej Das Kapital I, 280) dobře označuje podstatu zákona vůbec a zvláště také zákona historického. Srovnej Mill: Logic, III., kapitola 10., § 5.
[4] Onen ruský kritik charakterisuje Marxův výklad historický takto: Sociální organismy (rozuměj sociální zřízení rozličných údobí) liší se jeden od druhého stejně podstatně jako organismy rostlinné a živočišné; Marx prý podává zvláštní zákony vzniku, trvání, vývoje a smrti daného společenského organismu a zákony, jak se nahrazuje organism organismem jiným, vyšším. Marx, jak už vzpomenuto, myslí, že tímto ruským výkladem je smysl jeho dialektické methody vystižen velmi případně. Marx: Das Kapital I, strana XVII.
[5] Engels: Ludwig Feuerbach und der Ausgang der klassischen deutschen Philosophie, 45, 53 a jinde.
[6] Marxisté pojímají vývojový zákon Marxův zcela obecně. Tak na příklad praví Lafargue (u Sorela: Sozialistische Monatsschrift, červenec 1898, 318): »Celý způsob výroby... rozvíjí se podle zákona pohybu ve výrobě ležícího, ať jde o výrobu v kterékoliv části zeměkoule, aniž by mohla být odvrácena nebo zvrácena podnebím, rasou, historickou minulostí.« Toto absolutistické pojetí odporuje ovšem tomu, co Marx sám v III. svazku Kapitálu připouští o modifikujících příčinách. (Citováno zde v § 14, na straně 132.)
Zajímavá je ta otázka pro Rusko: Vyvine se Rusko se svou selskou obščinou hospodářsky a kulturně stejně jako Západ? Marxisté a liberálové odpovídají, že ano, slavjanofilové a narodnici, že ne.
Marx sám se o věci vyslovil roku 1877 (tedy po svém 2. vydání Kapitálu) v korespondenci, ale dost neurčitě. Jedni proto (na příklad Stein: Sociale Frage, 385) vidí v listě Marxově obmezení vývojového zákona na země kultury západní; jiní mu rozumějí obecněji. List se čte u Slonimského (Učenie Karla Marksa, 204); Slonimskij vidí v listě neurčitost, pocházející z ohledů čistě praktických a diplomatických (Marx prý chtěl uspokojit své čtenáře a přívržence). Skutečně je tenor listu velmi neurčitý. Slonimskij také správně uvádí, že argumentace Marxova je nesprávná. Marx na příklad ukazuje na rozdíl proletářů římských a dnešních. Proletáři římští se stali pod tlakem kapitálu otroky, proletáři dnešní se stávají dělníky kapitálem najatými; Marx takto připouští možnost, že zcela nápadný analogický vývoj jinde může vést k důsledkům jiným. Slonimskij právem tvrdí, že příklad s římskými proletáři není vhodný, ježto podle Marxe moderní kapitalism se vyvinul teprve od XVI. století; Rusko naproti tomu je země evropská, třebaže zaostalá.
Marx (s Engelsem) vyslovil se o té věci neurčitě ještě roku 1882 v Předmluvě k ruskému vydání Komunistického manifestu: »Stane-li se ruská revoluce signálem k dělnické revoluci na Západě, takže by se obě navzájem doplňovaly, pak může být dnešní ruská obščina východiskem vývoje komunistického.« (Komunističeskij manifest, 6.) Srovnej, co se praví o ruském míru dále v § 100.
[7] Engels v Úvodě ke knize Der Achtzehnte Brumaire des Louis Bonaparte.
[8] Engels: Herrn Eugen Dühring’s Umwälzung der Wissenschaft, 144.