Přes to, že historický vývoj pokračuje, vrací se podle Marxe zpět k svému východisku. V podstatě je to názor Starého zákona. Marx věří v původní ráj, věří také v ráj budoucí, a proto celá doba kapitalistická není než intermezzem - komunistický Adam byl sice z ráje vypuzen, ale zase se tam vrátí a bude spasen.
Tento názor mluví z Vicova vývoje kruhem, a znova jej vyslovil zvláště Rousseau; o Rousseaua se opírají Marx a Engels, když už Hegel pojal tuto ideu moderněji - ve smyslu vývoje pokrokového.[1]
Tento pokrok člověčenstva se uskutečňoval několika stadii. Později o nich budeme mluvit podrobněji, tady nám stačí dějinně filosofické schema vývoje. Odmyslíme-li si stadium zvířeckosti a stadium přechodní, kde člověk byl ještě napolo zvířetem,[2] je první epocha charakterisována původním komunismem; člověk je tu docela přirozený, přírodnický (naturwüchsig) - Engels užívá rád slova waldursprünglich. V uvedeném Marxově výměru práce (§ 24 shora) mluví se o pradobě a o jejích formách pracovních »zvířecko instinktivních« (»thierartig instinctmässig«). Společnost je organisována rodinou a pokrevenstvím, bez státu.
Druhou epochou je civilisace (evropská), doba ideologická; člověk závisí na zboží, je to doba nesvobody, doba hospodářského fetišismu. Společnost je organisována státem.
Třetí, budoucí respective už nastávající epocha je epocha svobody, uvědomělosti[3]; v ní rozhoduje vůle a mínění všech (Engels: Gesammtwille, Gesammtplan). Společnost je opět bez státu, je »spolkem lidí svobodných.«[4]
V době prvé je člověk úplně podmaněn přírodou: příroda je jeho pánem. V době druhé nastupuje na místo přírody zboží, teprve v třetí bude pánem člověk.
Vedle tohoto rozdělení máme Marxovo čtyřdělení, už uvedené; Engels rozlišuje také podle Morgana stadium divokosti, barbarství a civilisace, z nichž každé má zase víc pododdělení.[5]
Co se týká základního rozdělení všeho historického vývoje na tři hlavní stadia, přidržel se Marx, jako jiní historikové a sociologové, obvyklého schematu: starověk, středověk, novověk. V charakteristice jednotlivých stadií poznáváme vlivy rozmanité a nikoli docela souhlasné; převážně jde o vliv Heglův, Comtův a Morganův.
K Heglovi odkazuje pojmenování čtyř epoch, zejména asijské a klasické; Hegel také rozlišoval epoch čtvero; hlavně viděl Hegel v historii postupující uvědomění ducha, sílení a ponenáhlé uskutečňování svobody; doba poslední, germánská, prohlašuje u Hegla svobodu všech. Podobně charakterisuje hlavní údobí kulturní Marx. Marx sice nikde nepodal obšírnějšího popisu celého vývoje, spokojuje se stručnými poznámkami; ale to, co uvádí, připomíná Hegla hodně zřetelně.
Vliv Comtův - ovšem také Feuerbachův - jev historickém zhodnocení anthropomorfismu: vývoj kultury se jeví jako proces desanthropomorfisující. Ovšem, jak jsem už ukázal, Marx věci náležitě nepropracoval.[6]
Engels konečně přibral k Heglovi a Comtovi Morganovu hospodářskou charakteristiku vývojových stadií.[7]
Důsledně a s jednoho hlediska provedenou charakteristiku kulturních epoch od Marxe ostatně očekávat nelze. Tou měrou, jakou je neurčitý jeho pojem historického materialismu, jsou neurčité také jeho dějiny kulturní.
[1] »Tu je nejvyšší stupeň nerovností, konečný bod, který kruh uzavírá a dotýká se bodu, z něhož jsme vyšli« - cituje z Rousseaua Engels: Herrn Eugen Dühring’s Umwälzung der Wissenschaft, 143.
[2] V uvedeném článku Der Antheil der Arbeit an der Menschwerdung der Affen (Die Neue Zeit 1895/1896, II) vidí Engels přechod opice k člověku v návyku chodit po rovině zpříma; ve spise proti Dühringovi (113) odloučil se člověk definitivně (endgültig) od zvířectva ovládnutím ohně; ve spise Die Entwicklung des Sozialismus von der Utopie zur Wissenschaft (43) odloučí se člověk »v jistém smyslu, definitivně« od zvířectva teprve v budoucí společnosti komunistické.
[3] Marx (Das Kapital I, 56) užívá slova selbstbewusst = člověk je pánem procesu výrobního (Das Kapital I, 59).
[4] Marx: Das Kapital I, 56.
[5] Uvedené čtyři hospodářské epochy Marxovy (ze spisu Zur Kritik der politischen Oekonomie; § 24 shora) rozdělují se na dosavadní dvě hlavní epochy, kterým také odpovídá trojdělení Engelsovo-Morganovo; hospodářská soustava asijská je totožná s Engelsovou dobou divošství a zčásti barbarství, kdežto hospodaření klasické, feudální a měšťanské odpovídá zbývající částí epochy barbarské a hlavně civilisaci.
[6] Comtova hlavní tři stadia s Marxovými nesouhlasí zcela.
[7] Z Marxovy terminologie z roku 1859 (Zur Kritik der politischen Oekonomie) je také vidět, že si tenkrát sám nebyl ještě úplně jasný o dosahu svého materialismu historického; sic by byl užil názvů odpovídajících lépe tomuto materialismu: Názvy asijská, klasická kultura se Marxovi nehodí, ale hodí se ovšem Heglovi a jeho názoru, že se kultura šířila do Evropy z Asie a že jednotliví národové byli dočasnými orgány kultury. Pro Marxe je vliv rasový a zeměpisný podružný a neměly by se jim tedy označovat nejdůležitější epochy kulturní.