Dříve než se může nějaké bohatství děliti, musila býti předtím vykonána nějaká práce. Bez zemědělců a pekařů nebylo by bochníků. Je ovšem několik malých ostrovů na tisíce mil daleko, kde lidé mohou ležeti na slunci a žíti z kokosových ořechů, které jim opice shazují se stromů. Ale pro nás to neplatí. Bez každodenní práce bychom umřeli hladem. Lenoší-li někdo, musí někdo jiný pracovati za oba, jinak by neměli ani jeden ani druhý co jísti. Proto řekl svatý Pavel: »Kdo nepracuje, ať také nejí.« Břímě práce vložila na nás příroda a musí býti rozděleno zrovna tak jako bohatství prací vytvořená.
Není však nutno, aby tato obě rozdělení se kryla. Jeden člověk může vyrobiti daleko více, než potřebuje ke své obživě. Jinak by malé děti nedostaly jísti a staří lidé, kteří už nemohou pracovati, by zemřeli hladem. Mnohá žena, jež neměla více nežli své dvě ruce, vychovala rodinu ze svého výdělku, vydržujíc ještě při tom své staré rodiče a platíc mimo to nájemné domácímu pánu. A za pomoci vodní, parní a elektrické síly a moderních strojů může býti práce tak sorganisována, že jedna žena je s to produkovati více, než před 150 lety mohlo produkovati tisíc žen.
Touto úsporou práce, jíž bylo dosaženo spřáhnutím strojů s přírodními silami, jako větrem, vodou a v uhlí utajeným teplem, bylo dosaženo volné chvíle, jež také musí býti rozdělena. Jestliže výtěžek 10 hodin práce jednoho člověka postačí dáti výživu 10 lidem pro jeden den, může se těchto 10 lidí zaříditi různým způsobem. Jednomu z nich mohou uložiti celých 10 hodin práce a ostatním devíti ponechati veškerou volnou chvíli i s připadajícími na ně porcemi. Nebo může každý z nich pracovati pouze hodinu denně a každý z nich míti 9 hodin prázdna. Nebo se mohou zaříditi jakkoli jinak v rámci těchto dvou krajností. Mohou to také zaříditi tak, že tři z nich budou pracovati po 10 hodinách denně, produkujíce dosti pro 30 lidí, takže ostatních 7 nebude mít co dělat, ba bude moci jísti za 14 a mimo to ještě si vydržovat 13 služebníků, nejen k obsluze, ale i k dozoru nad oněmi třemi pracujícími.
Ještě by to šlo takhle: všichni by pracovali mnohem větší počet hodin denně než je zapotřebí k jejich existenci za podmínky, že by pro ně pracovní povinnost počínala teprve tehdy, až by byli zcela dospělí a dokonale vzdělaní, a končila v 50 létech, aby mohli zbytek svého života věnovati zábavě. Celé desítky různých řešení jsou možny mezi nejtemnějším otroctvím a spravedlivým rozdělením práce, prázdně a bohatství. Otroctví, nevolnictví, feudalismus, kapitalismus, socialismus a komunismus jsou v zásadě různé způsoby tohoto rozdělení. Dějiny revolucí jsou dějinami neustálého zápasu, jimiž osoby a třídy se snaží změniti způsob rozdělení ve svůj prospěch. Pro tento okamžik držme se raději otázky rozdělení důchodu z práce. Neboť největší rozdíl, který je možný mezi prací a volnou chvílí dvou osob, je mizivý u porovnání s nesmírným rozdílem, jaký vzniká mezi příjmem dvou osob v důsledku moderních metod a strojů. Není možno přidati ani hodiny k 24 hodinám boháčova dne; ale je možno dáti mu 24 miliony do kapsy, aniž by potřeboval hnout malíčkem.