Jestliže jsem Vám toto dokonale objasnil, pokusíte se udělati si vlastní představu o tom, jak by mělo vypadati rozdělení každodenního důchodu Vaší země? Neutíkejte se k socialistům nebo kapitalistům, ani k svému oblíbenému deníku, aby učinili tak za Vás! Zmatou Vás a popletou Vám hlavu, nebudou-li Vás úmyslně klamati. Promyslete to samostatně. Představte si, že jste národem splnomocněný správce, jenž má rozděliti národní důchod tak, aby se docílilo nejvýše možného sociálního blahobytu pro každého obyvatele země.
Mimochodem řečeno: nemyslete při tom na svůj podíl a podíly svých dětí, příbuzných a přátel, nechcete-li, aby osobní vztahy porušily Vaši soudnost. Leckterá žena řekne: »Nikdy nemyslím na nikoho jiného a nikoho jiného neznám.« Avšak s tím bychom při řešení sociálních otázek nikam nepřišli. Kapitalismus a socialismus jsou systémy pro rozdělení statků nejen v okruhu jedné dámy, nýbrž v celé lidské společnosti; a ježto množství statků, připadajících ten který rok k rozdělení, není neomezeno, dostane-li dítě paní Dicksonové, nebo dítě její sestry, nebo její nejdražší a nejstarší přítelkyně více, musí dítě paní Johnsonové, nebo dítě její sestry, nebo dítě její nejdražší přítelkyně dostati méně. Paní Dicksonová musí zapomenouti nejen na sebe, na svou rodinu a své přátele, nýbrž i na svou třídu. Musí se na okamžik státi něčím jako andělem, zastupujícím samého Boha; musí se státi prostou všech pozemských zájmů a náklonností, jež by porušovaly její nestrannost, a zaujatou výhradně svým úkolem, totiž rozhodnouti, kolik každému patří z národního důchodu, má-li na světě zavládnouti nejvyšší možný blahobyt a duše světa dojíti největšího uspokojení.
Vím ovšem, že tohle z nás nikdo doopravdy nedokáže. Musíme se však k tomu přiblížiti, pokud lze nejvíce. Vím těž, že nic tak nerozčiluje jako pohotovost, s níž nám lidé doporučují, abychom myslili samostatně, ačkoli vědí velmi dobře, že náš rozum je z největší části rozumem stáda, pouze s troškou individuality. Dokonce bych ani nebyl překvapen, kdybyste mi řekla, že koupivši tuto knihu, najala jste mne, abych myslil za Vás. Ale to nemohu, stejně jako nemohu za Vás sníst Váš oběd. Mohu však pro Vás připraviti Váš duševní oběd tím, že Vám předložím již hotové výsledky svého a cizího přemýšlení o tomto předmětě, čímž bude Vám uspořena ztráta času, námaha a zklamání, jež by Vám vzešly, kdybyste při hledání cesty tápala slepými uličkami, jichž bezvýchodnost byla již dávno zjištěna.
Zde je tedy několik způsobů, jež lidé navrhovali nebo pokoušeli se provésti.
Začněme s nejjednodušším: rodinný systém apoštolů a jejich následovníků. Každý z nich, ať žena či muž, dal vše, co měl, na společnou hromadu a každý si zase odtud bral, čeho potřeboval. Tato povinnost byla tak posvátná, že když Ananiáša Safira neodevzdali všeho, svatý Petr potrestal je smrtí za to, že lhali Duchu svatému.
Tento systém, který je komunismem v jeho primitivní čistotě, je praktikován dodnes v malých náboženských společnostech, kde žijí lidé pohromadě a znají se vespolek. Ale není to tak jednoduché pro velké masy lidí, kde lidé nežijí pohromadě a neznají druh druha. I v rodině praktikujeme jej pouze částečně: ačkoliv otec dává část výdělku matce, což činí též děti, mají-li svůj vlastní výdělek, a matka kupuje potraviny, jež připravuje pro společnou spotřebu, přece podržují všichni něco ze svého výdělku pro svoji individuální spotřebu, takže rodinný život není čistým komunismem, nýbrž zčásti komunismem a zčásti individuálním vlastnictvím. Každý člen rodiny jedná sice jako Ananiáš a Safira, ale nemusí proto lhát (ačkoli to někdy dělá), protože se to rozumí samo sebou, že si děti něco nechávají jako kapesné, otec na pivo a tabák, a matka na šaty, ovšem zbude-li pro ni něco.
Kromě toho rodinný komunismus se nevztahuje na sousedy. Každá domácnost jí zvláště, k čemuž nepřispívají ani členové druhých domácností, ani nemají na tom podílu. Ve velkých městech jsou ovšem výjimky. Ačkoli každá rodina kupuje pivo jen pro sebe, příděl vody je organisován komunisticky. Každá rodina odvádí do obecní pokladny tak zvané vodné za trvalou dodávku vody do domu, a za to si může natočiti vody podle své potřeby.
Stejně platí za osvětlování a dláždění ulic, na policisty Je hlídající, na říční mosty, za odstraňování smetí a odpadků. Nikoho ani nenapadne, aby řekl: »Nechodím nikdy za tmy ven, jak živ jsem nepotřeboval strážníka, nemám co dělat za řekou, nechodím nikdy přes most, a proto nechci přispívati na tyto věci.« Každý ví, že město by nemohlo postrádati osvětlení, dláždění, mostů, policie a zdravotních zařízení, a že invalida, upoutaný na lože, jenž nikdy na ulici nevychází, či slepec, jehož temnoty žádná pouliční svítilna nerozptýlí, jsou právě tak závislí na těchto veřejných zřízeních při svém zásobování, bezpečnosti a zdraví, jako kterýkoli zdravý člověk. A to platí stejně o armádě a loďstvu jako o policii, o majáku jako o pouliční lampě, o radnici jako o parlamentu. Všechno to je hrazeno ze společné pokladny, vytvořené z našich daní a dávek, a jest určeno k použití každého bez rozdílu. Zkrátka jsou to zřízení komunistická.
Platíme-li daně na udržování tohoto komunismu, neházíme přes to jako apoštolově vše, co máme, na společnou hromadu, nýbrž odvádíme poplatky úměrné našim prostředkům, a naše prostředky jsou oceňovány podle hodnoty našeho domu. Ale ti, kteří platí malé příspěvky, mají stejné právo užívati veřejných zřízení jako ti, kteří platí příspěvky velké, a cizinci a tuláci, kteří neplatí vůbec nic, používají jich rovněž. Mladý i starý, kníže i chuďas, ctnostný i hříšník, černý, bílý i žlutý, pilný i marnotratný, opilý i střízlivý, klempíř, krejčí, voják, námořník, boháč, chudák, žebrák a zloděj — všichni používají ve Stejně míře všech těchto komunistických zařízení, jež stojí rak mnoho peněz. A funguje to dokonale. Nikoho ani ve snu nenapadne navrhnouti, aby lidé, chtějí-li jíti ulicí, dříve zaplatili a vykázali se vysvědčením zachovalosti, podepsaným dvěma ctihodnými majiteli realit. A přece ulice stojí daleko více než kterékoli z míst, v nichž musíte platiti vstupné, jako divadlo, nebo kterékoli z míst, do nichž musíte býti uvedena, jako na příklad kluby.