Pracujícím třídám se zdá přijatelným často již navrhovaný systém, aby totiž každé ženě byla přiřčena ta část národního bohatství, již sama vyrobila svojí prací (mluvíme-li zde o ženách, zahrnujeme tím také muže). Jiní lidé říkají: Ať každý dostane podle zásluhy, aby lenoši, prostopášníci a slaboši ne. dostali nic a zahynuli, kdežto hodní, pilní a energičtí lidé aby dostali vše a zůstali na živu. Někdo zase věří v platnost staré, osvědčené zásady, v plán to velmi prostý: »Vezmi si, kdo máš moc a podrž pro sebe, kdo můžeš« — ač se ovšem v dnešní době k této zásadě málokdo otevřeně dozná. Jiný zase se domnívá, že by prostý lid měl dostávati tolik, co by stačilo k uhájení holého života, a zůstati v těch životních poměrech, v nichž se líbilo Bohu jej stvořiti, lepší třída aby dostala vše ostatní — ačkoliv i tohle se dnes neříká tak otevřeně, jak to činili v XVIII. století. Jiný navrhuje, abychom se rozdělili na třídy; dělení by pak bylo stejné uvnitř každé třídy, ačkoli nerovné mezi třídami; tak aby na příklad nádeníci dostávali třicet šilinků týdně, kvalifikovaní dělníci tři nebo čtyři libry, biskupové dva tisíce pět set liber ročně, soudcové pět tisíc, arcibiskupové patnáct tisíc a jejich ženy tolik, kolik se jim podaří na nich vymámiti. Jiní říkají prostě: Ať to i nadále zůstane při starém. Socialisté říkají, že ani jeden z těchto způsobů nebude správně fungovati a že jediným vyhovujícím způsobem je dáti každé ženě stejně bez ohledu na to, jakého druhu je to žena, nebo jakého je věku, jaký druh práce vykonává, nebo čím byl její otec.
Zarazí-li nebo pohorší-li Vás tento způsob, nebo kterýkoli z ostatních, nedávejte, prosím, viny mně a nehoďte mé knihy do kamen. Vykládám a uvádím Vám pouze řadu systémů, jež byly navrhovány a do jisté míry prakticky vyzkoušeny. Nejste povinna souhlasiti se žádným z nich a máte zcela na vůli navrhnouti lepší systém, než kterýkoli z uvedených, můžete-li si jej vymysliti. Nemáte však na vůli pustiti tento problém z mysli, jako něco, co se Vás netýká, nebol je to problém, týkající se Vašeho jídla a bydlení, tedy část Vašeho života. Nerozřešíte-li si jej sama pro sebe, lidé, kteří se přičiňují o to, abyste jej zanedbávala, rozřeší jej za Vás a můžete se spolehnouti, že se dobře postarají ne o Váš podíl, ale o svůj, takže se jednoho krásného dne můžete ocitnouti bez podílu vůbec.
Byl jsem za svého života svědkem, že došlo k tak smutným koncům. V kraji, kde jsem se narodil, jehož část nejbližší Anglie je od ní vzdálena hodinu plavby, mnoho dam vysokého sociálního postavení a vznešeného rodu, které se domnívaly, že se jich tato otázka netýká, ježto se jim v přítomnosti vedlo dobře, skončilo bídně v chudobinci. Nesly těžce svůj osud a nenáviděly původce svého neštěstí, ale nepochopily nikdy, proč se tak stalo. Kdyby si byly od počátku uvědomily, jak a proč se taková věc může státi, snad by ji byly odvrátily, místo aby, jak se stalo, učinily vše, co bylo lze, aby urychlilo jejich zkázu.
Můžete zcela snadno sdíleti jejich osud, nebudete-li se snažiti, abyste rozuměla tomu, co se okolo Vás děje. Svět se mění velice rychle, právě tak, jako se rychle měnil v době, kdy ony dámy si myslely, že je nehybný jako skála. Mění se ještě mnohem rychleji kolem Vás a slibuji Vám, budete-li dosti trpělivou, abyste dočetla tuto knihu (představte si jen, jakou míru trpělivosti mne stálo její dopsání, mohl-li jsem místo toho psáti hry!), že od ní vstanete s mnohem většími znalostmi o tom, jak se věci mění, jaké je Vaše risiko a Vaše vyhlídky, než jste se kdy mohla dověděti ze školních učebnic.
Proto proberu všechny tyto způsoby jeden po druhém a budu je zkoumati v jednotlivých kapitolách, až se dovíte tak zhruba vše, co lze říci v jejich prospěch i proti nim.