Třetí způsob, totiž přiděliti ženě to, čeho se dovede zmocniti, musel by vésti k tomu, že by nebylo na světě ani míru, ani bezpečnosti. Kdybychom byli všichni stejně silní a chytří, měli bychom stejné vyhlídky. Ale na tomto světě, kde jsou děti, starci a mrzáci, kde i tělesně schopní a dospělí téhož věku a síly se velmi různí pokud se týče ziskuchtivosti a špatnosti, by to nešlo; přejedlo by se nám to co nejdříve. Vždyť i posádky pirátů a bandy loupežníků se dělí o kořist raději na základě pokojně dosažené dohody, než vzájemnou rvačkou.
Ačkoli loupež a násilí jsou v naší společnosti zakázány, připouštíme ještě pořád, aby se obchodovalo podle zásady: Ať každý vytluče z toho co může, bez ohledu na druhého. Hokynář nebo uhlíř nesahá Vám rukou přímo do peněženky, ale může Vás natáhnout, jak je mu libo. V obchodě je každému dovoleno, aby za své peníze dostal tak mnoho a dal tak málo, až do jaké míry si to jeho zákazníci nechají líbit. Nájemné se smí vybírati bez jakéhokoliv ohledu na náklady spojené s udržováním domu, nebo na chudobu nájemníka. Avšak tato svoboda má tak neblahé důsledky, že k jejímu omezení jsou vydávány stále nové a nové zákony. A i když je nevyhnutelnou součástí našich svobod, že můžeme podle libosti vydávati své peníze a užívati svého majetku, stále ještě stojíme před otázkou, kolik peněz a jakého druhu jmění má nám býti přiděleno pro začátek. Rozdělení to musí být upraveno nějakým zákonem. Anarchie (t. j. stav bez zákonů) není nic platna. Musíme dále hledati nějaký spravedlivý a prakticky upotřebitelný zákon.