Až dosud nenalezli jsme ani jediné důležité národní instituce, jež by unikla špatným následkům rozvrstvení národa na bohaté a chudé, čili, což je totéž, nerovnosti důchodů. Mohl bych hledati dále, ale dopadalo by to čím dále tím hůře. Mohl bych Vám ukázati, jak důstojníci-boháči a chudí vojáci a námořníci způsobují nespokojenost v armádě a loďstvu; jak se rozmáhá neloyálnost, poněvadž poměr mezi královskou rodinou a většinou národa je poměrem bohaté rodiny k milionům chudých rodin; že tak zvaný občanský mír je ve skutečnosti občanskou válkou mezi bohatými a chudými, projevující se zhoubnými stávkami; jak závist, vzpoura a třídní nenávist jsou u nás zakořeněnou mravní chorobou. Kdybych se však o to pokusil, zvolala byste okamžitě: »Ach, pro smilování boží, nevypravujte mi všeho, nebo nebudeme do smrti hotovi.« A měla byste úplně pravdu. Nepřesvědčil-li jsem Vás již nyní, že je neskonale mnoho státnických důvodů, které všechny mluví proti nerovnosti důchodů, pak si musím mysliti, že si nerozumíme.
Ostatně je již opravdu načase, abychom přešli k positivním důvodům, mluvícím pro socialistický způsob dělení, totiž pro dělení na základě rovnosti lidí. Tento způsob mne obzvláště zajímá, poněvadž je způsobem, který propaguji. Dejte proto dobrý pozor, zda Vás nešidím, když Vám pomáhám zkoumati, jaké další důvody je možno uvésti ve prospěch rovnosti důchodů mimo ony, jež mluví proti jich nerovnosti.
Za prvé: dělení stejným dílem je nejen možné, nýbrž i osvědčené dlouhými zkušenostmi. Největší část běžné práce civilisovaného světa jest obstarávána, byla a musí býti i nadále obstarávána skupinami, v jichž mezích lidé mají stejný plat, ať jsou malí nebo velcí, blondýni či bruneti, rychlí nebo pomalí, mladí nebo letití, abstinenti nebo alkoholici, protestanti nebo katolíci, ženatí nebo svobodní, popudliví nebo mírní, zbožní nebo světáci — krátce řečeno, bez nejmenšího vztahu k rozdílům, jimiž se obyčejně lišíme jeden od druhého. V každém oboru práce je stanovena určitá normální mzda, v každé veřejné službě jistý normalisovaný plat a v každém ze svobodných povolání jsou honoráře určovány tak, aby umožnily člověku je provozujícímu žíti na jisté úrovni odpovídající důstojnosti dotyčného stavu, kterážto úroveň je stejná pro celé toto povolání. Třeba je plat policisty, vojáka a listonoše jiný než mzda nádeníka, tesaře a zedníka, tato opět jiná než služné soudce a diety poslance — někteří z nich dostávají méně než 500 liber ročně, jiní třebas 5000 liber ročně — přece všichni vojáci dostávají stejně, právě tak všichni soudcové a všichni poslanci. Zeptáte-li se lékaře, proč účtuje půl koruny, nebo 5 šilinků, nebo guineu, nebo 3 guiney, zkrátka onu částku, kterou právě účtuje, a proč ne 5 šilinků, nebo 10 šilinků, nebo 2 guinee, 6 guineí, nebo 1000 guineí, nemůže Vám uvésti jiné příčiny, nežli že účtuje stejně jako ostatní lékaři; tito pak žádají tolik a tolik proto, ježto jsou přesvědčeni, že za menší honorář by nemohli důstojně representovat svého stavu.
Budou-li Vám tedy nějací nerozumní lidé stále papouškovati, že kdyby každý měl stejně peněz, budou do roka zase boháči a chudí jako dříve, nehádejte se s nimi a řekněte jim jen, aby se rozhlédli kolem sebe, že uvidí miliony lidí, kteří dostávají stále stejný plat a přece po celý život žijí v stejných poměrech, aniž by se rozvrstvili na bohaté a chudé. Zbohatlý chudák je svrchovaně ojedinělým případem, a ačkoli zchudlý boháč je častějším zjevem, je přece rovněž výjimečným a nikoli běžným denním úkazem. Zpravidla jsou pracovníci téhož oboru a téže kategorie honorování stejně a ani neklesají pod svou úroveň, ani se nad ni nepozdvihují. Byť se dva lidé navzájem lišili sebe příkřeji, buďte ujištěna, že budete-li jednomu platiti 21/2 šilinku a druhému půl koruny,[i] zůstanou tam, kam byli zařazeni, ač ovšem sem tam Vás může překvapiti velký darebák nebo velký genius tím, že zbohatne nebo zchudne nad své sousedy. Ježíš si stěžoval, že je chudší, nežli lišky, které mají svá doupata, a práci, kteří mají svá hnízda, kdežto syn člověka nemá, kde by hlavy složil; naproti tomu Napoleon se stal císařem. Při vypracovávání všeobecného systému nemusíme však bráti v úvahu podobných výjimek, právě tak jako konfekce nebere při výrobě oděvů v úvahu obrů nebo trpaslíků. Můžete tedy s veškerou jistotou považovati za zkušenostmi prokázanou věc, že kdyby se Vám podařilo rozděliti důchody rovným dílem mezi veškero obyvatelstvo země, nevznikla by u nich tendence k rozvrstvování na bohaté a chudé, zrovna tak jako nemají dnešní listonoši tendence rozděliti se na žebráky a milionáře. Navrhujeme pouze jedinou novinku, aby totiž listonoši dostávali tolik, kolik poštmistři a tito tolik, jako kdokoliv jiný. Považujeme-li za správné (což také opravdu činíme), že všichni soudcové mají míti stejný plat a rovněž všichni námořní kapitáni, pak nevím, proč bychom měli i nadále platit soudcům pětkráte více než námořním kapitánům. Také námořní kapitán by to rád věděl a řeknete-li mu, že kdybychom mu platili jako soudci, bude zase do roka stejně chudý jako byl předtím, bude klíti tak hrozně, jako by byl mezi piráty. Proto pozor na povídání takových věcí.
Rovné rozdělení je tedy zcela dobře možno a proveditelno, a to nejen na chvíli, nýbrž trvale. Dále je velmi prosté a jasné. Činí konec všem sporům a tahanicím, kolik má kdo dostávat. Je již zavedené a běžné ohromnému počtu lidských bytostí. A má ohromnou výhodu, že zajišťuje schopným povýšení na základě zásluh.
[i] 1 anglická koruna (crown) = 5 šilinků. (Pozn. překl.)