Poslední věta udivila by snad i nejinteligentnější ženu, nepřemýšlela-li dosud o věci vážně. Proto musím se vysloviti šířeji.
Nic nezakrývá rozdíl v zásluhách více, než rozdíl důchodů. Představme si na příklad, že vděčný národ věnuje rozhodnutím svého parlamentu 20.000 liber šterlinků slavnému badateli, vynálezci nebo vojevůdci (jsem nucen uvésti jako příklady muže; ženě nanejvýš se postaví po smrti pomník). Ale již během své cesty domů, kam se oslavenec ubírá, aby vyprávělo svém vyznamenání své ženě, může na ulici potkati notorického hlupáka nebo smutně proslulého zhýralce; nebo i dokonce nějakého zcela všedního tvora, který má nejen 20.000 liber, nýbrž i 200.000 nebo i více liber ročně. Jemu vynese jeho 20.000 pouze 1000 liber ročně; s takovým důchodem bude oceňován ve společnosti jako pouhý ubožák obchodníky, finančníky a dryáčníky, kteří mají desetkráte více, poněvadž nedělali nic jiného, než že s naprostým egoismem shrabovali peníze pro sebe, využívajíce možná lehkověrnosti nebo nečestnosti svých spoluobčanů. Je to hnusné, že člověk, mající v povaze lstivou zchytralost, který uměl nahrabati 3 neb 4 miliony prodejem špatné kořalky nebo včasným skoupením zásob obilí a rozprodáváním za trojnásobnou cenu, nebo zakládáním duchaprázdných žurnálů a obrázkových časopisů za účelem rozšiřování podvodných inserátů, měl by býti slaven, ctěn, obskakován, volen a opět volen do sněmovny, a nakonec snad i jmenován říšským pairem, zatím co lidé, kteří věnovali všechny své nejlepší schopnosti nebo dokonce riskovali svůj život ve službách vědy a hledání lepší existence pro lidstvo, jsou snižováni ve svém významu oproti napěchované kapse chamtivce.
Pouze tam, kde je finanční rovnost, může vyniknouti zásluha. Tituly, hodnost, věhlas způsobí více škody nežli užitku, mohou-li býti zaplaceny penězi. Královna Viktorie dokázala svoji praktičnost, když prohlásila, že neudělí titulu tomu, kdo nemá dost peněz, aby se mohl representovati; avšak důsledek byl, že titulů se dostalo nejbohatším a nikoli nejlepším lidem. Mezi osobami s nestejným důchodem všechny ostatní rozdíly ustupují do pozadí. Žena s ročním důchodem 1000 liber ročně má nesporně přednost před ženou s důchodem 100 liber, ať jinak stojí sebe níže pod ní; může také poskytnouti svým dětem výhody, jež je učiní schopnými pro zaměstnání vyššího druhu, nežli jsou zaměstnání, přístupná chudým dětem stejných nebo větších vrozených schopností.
Mezi osobami se stejným důchodem není jiného společenského rozdílu, nežli v zásluhách. Peníze neznamenají nic, povaha, chování a schopnosti vše. Místo aby všichni pracující byli stlačeni na nízkou mzdovou úroveň a všichni boháči vy. zdviženi na úroveň důchodu, uznávaného v módní společnosti, našli by si při systému stejného důchodu každá žena i každý muž svoji vlastni úroveň. Byli by velcí, prostřední a malí lidé. Avšak velkými byli by vždy ti, kteří by vykonali velké věci, nikdy však hlupci, jež jejich matky zkazily a jimž otcové zanechali stotisícové důchody; malými lidmi byli by bytosti malého ducha a nízkého charakteru a nikoli chudáci, kteří neměli v životě štěstí. Proto jsou vždy hlupáci na straně nerovností důchodů (jediná jejich naděje k vyniknutí) a opravdu velcí duchové na straně rovnosti.