Vyřídili jsme právě nejběžnější námitky proti rovnosti důchodů, jež nebyly probrány v dřívějším našem zkoumání různých způsobů, podle nichž důchod je nebo mohl by býti nerovně rozdělen. Provedli jsme to všechno, aniž jsme se starali, co socialisté říkají a aniž jsme citovali cokoli z jejich knih. Vidíte tedy, jak kterákoli inteligentní žena, jež ve chvíli klidu spořádá své myšlenky s úmyslem, aby si sama vytvořila svůj názor o tom, jak má býti důchod rozdělen, a která neslyšela slova socialismus nebo nečetla řádky z knihy socialistického spisovatele, může býti přivedena svojí přirozenou bystrostí a životními zkušenostmi k závěru, že systém založený na rovnosti je jediným trvalým a úspěšným systémem, který je možný ve svobodné společnosti. Kdybyste dovedla najíti lepší východisko z našich nynějších běd a zmatků, byla byste nadšeně oslavována jako jedna z největších objevitelek.
»A nedovedu-li toho,« řeknete, »pak mi asi poradíte, abych se přidala k socialistům!«
Má drahá, četla jste někdy svatého Augustina? Jestliže ano, vzpomenete si zajisté, jak byl nucen doznati, že první křesťané byli velmi míchanou společností, a že někteří z nich tloukli své ženy za to, že je uváděly v pokušení, a demolovali pohanské chrámy, namísto aby prováděli předpisy, obsažené v kázání na hoře. Ostatně Vám zajisté neušlo, že my moderní křesťané jsme pořád velmi míchanou společností, a že je pro blaho vlasti nutné několik z nás každého roku pověsiti. Nuže, budu tak upřímný jako svatý Augustin a připustím, že vyznavači socialismu jsou taktéž velmi míchanou společností, a kdyby hlásiti se k nim znamenalo současně zváti je všechny bez rozdílu na čaj, radil bych Vám důtklivě, abyste od toho upustila, ježto socialisté nejsou lepší než ostatní lidé, což znamená, že někteří z nich kradou stříbrné lžičky, naskytne-li se jim příležitost. Slušní jejich příslušníci jsou velmi slušní; běžný průměr není o nic horší, než jejich bližní. Mnozí z podezřelých individuí, jež se k nim hlásí, patří k nejvyskákanějším ničemům, zrovna k pohledání. Co však Vás očekává lepšího, ať vstoupíte do kterékoli z politických stran? Myslím, že straníte andělům, ale dokud nezemřete, nemůžete mezi ně vstoupiti a musíte se spokojiti s pouhými konservativci, liberály, socialisty, protestanty, katolíky, disidenty a jinými skupinami smrtelnic a smrtelníků, což jsou vše velmi míchané společnosti. Připojíte-li se ke kterékoli z nich, musíte své přátele voliti z nich právě tak pečlivě, jako kdyby tito lidé neměli politické legitimace a byli Vám naprosto cizí. Carlyle zamítal všechny strany jako hromady bláznů; kdo může tvrditi, že si toho vcelku nezaslouží.
Ale konečně, Vy jste inteligentní dáma a víte to právě tak dobře jako já. Nač však jste asi méně připravena, je skutečnost, že je velmi mnoho lidí, kteří si říkají socialisté, jimž však není zcela jasno, co je to socialismus, a kteří by s hrůzou a s pohoršením poslouchali, kdybyste jim vykládala, že pokládáte za správné rozdělení národního důchodu stejným dílem mezi lordy a nádeníky, kojence a muže v plné sile, opilce a abstinenty, arcibiskupy a hrobníky, hříšníky a světce. Tito lidé by Vás ujistili, že tohle všechno je jen bláhový sen nevědomého člověka z ulice a že žádného vzdělaného socialistu ani nenapadne takovému bláznovství věřiti. Tito lidé Vám řeknou, že jsou pro stejné možnosti, čímž míní, tuším, že by kapitalismus nebyl závadou, kdyby měl každý člověk stejnou příležitost státi se kapitalistou, ačkoliv ovšem nemohou říci, jak by toho bylo lze dosíci bez rovnosti důchodů. Tento požadavek stejných možností je předem prohrán. Dejte svému synu plnící pero a složku papíru a řekněte mu, že teď má stejnou možnost psáti dramata jako já, a uvidíte, jak se na Vás podívá. Nedejte se zmásti takovými frázemi nebo ohrazováním, že nemusíte mít ze socialismu strach, protože to vlastně není socialismus. Nikoli; socialismus — toť rovnost důchodů a nic jiného. Vše obratní jsou pouze jeho před poklady nebo důsledky.
Máte-li pro to smysl, můžete studovati celou literaturu, která byla napsána k osvětlení socialismu. Můžete probádati utopistický socialismus sira Thomase Mora, theokratický socialismus peruánských Inků, úvahy Saint-Simonovy, komunismus Fouriera a Roberta Owena, tak zvaný vědecký socialismus Karla Marxe, křesťanský socialismus kanovníka Kingsleye a Rev. F. D. Maurice, Novinky z Utopie od Williama Morrise (mistrovské literární dílo, jež byste rozhodně měla čísti), konstituční socialismus Sidneye a Beatrice Webbových a vysoce ctihodné Fabiánské společnosti, a několik módních socialismů, hlásaných mladými muži, kterým nevzešel ještě den slávy. Nechť jsou však tyto směry jakkoli moudré, neznamenají-li rovnost důchodů, nejsou ničím pro záchranu civilisace. Pravidlo, že napřed je zapotřebí chleba, abychom mohli žádat ctnost, je tak staré jako Aristoteles a tak nové jako tato kniha. Komunismus Kristův, Platonův a jiných velkých náboženských učení považuje rovnost hmotných prostředků za prvý předpoklad k zavedení království Božího na zemi. Každý, kdo došel k tomu řešení, a to cestou jakoukoli, je socialistou; kdo k němu nedospěl, socialistou není, byť sebe vášnivěji propagoval socialismus nebo komunismus po celé zemi a stal se třeba proto mučedníkem.
Nuže nyní, ať již souhlasíte nebo nevíte přesně, co je socialismus a proč s ním souhlasí tolik myslících a zkušených lidí všech společenských tříd. Nyní tedy můžete rozeznati opravdové socialisty od podivné snůšky anarchistů, syndikalistů, nacionalisátorů, radikálů a nespokojenců všeho druhu (klasifikovaných z neznalosti věcí jako socialistů, komunistů či bolševiků, protože jsou všichni nepřáteli dnešního řádu), jakož i od profesionálních politiků a kariéristů, kteří přecházejí od liberálů k dělnické straně, poněvadž se domnívají, že liberálům teče do bot. Jste nyní také způsobilá posouditi skutečnou cenu nesmyslů, psaných a mluvených každodenně protisocialistickými politiky a žurnalisty, kteří jakživi nevěnovali ani pět minut skutečného přemýšleni této věci, a kteří tancují okolo imaginárních bolševiků, jako tancují 5. listopadu kluci okolo slaměného panáka, představujícího Guy Fawkesa.[i]
[i] V Anglii nosí 5. listopadu po ulicích a pak slavnostně spalují slaměného panáka, představujícího Guy Fawkesa, vůdce spiklenců, již chtěli roku 1605 vyhoditi do povětří sněmovnu. (Pozn. překlad.)