Mimo nákupy v krámech musíte platiti obecní dávky, státní daně, telefonní poplatek (máte-li ovšem telefon), nájemné z domu a půdy. Zkoumejme tuto část Vašich vydání a pátrejme, zdali i zde nejste neustále poškozována.
Lidé silně reptají proti obecním dávkám, protože za ně nedostanou nic hmatatelného; a co dostanou, mají právě tak všichni ostatní, takže se jim zdá, že jim nic zvláštního nepatří, kteréhožto dojmu rozhodně nemají při svých šatech, nábytku a domech. Ale netěšili by se dlouho v klidu ze svých šatů, nábytku a domu, kdyby nebylo dlážděných, osvětlovaných a policií střežených ulic, vodovodů, kanalisace a všech ostatních zařízení, na něž přispívají obecními dávkami. Začne-li inteligentní žena studovati tyto věci, brzy si uvědomí, že dostává za odvedenou dávku mnohem větší hodnotu, než při kterémkoli jiném svém výdaji, a že kandidáti v obecních volbách, kteří chtějí dosíci jejího hlasu slibem, že zruší nebo sníží obecní dávky (což na štěstí je nemožné), jsou blázni nebo dryáčníci, nebo obé dohromady. Inteligentní žena pociťuje se zadostiučiněním, že služby oněch institucí dostává téměř za výrobní cenu, takže tyto korporace nejenže nevydírají na její účet, nýbrž přidávají ještě mnoho nehonorované práce dozorčích orgánů, jež by musela v kterémkoli soukromém podniku býti zaplacena, a která by ostatně za nynějších poměrů měla býti honorována i ve veřejných podnicích.
Tytéž výhody možno uvésti i u státních daní. O všech veřejných zařízeních, za něž odvádíte stáru příspěvek daněmi, lze říci, že nejsou organisována s účelem ziskuchtivým: za jejich služby platíte tolik, kolik stály stát, to jest mnohem méně, než byste musela platiti, kdyby to byly soukromé obchodní podniky.
Až potud by se zajisté zdálo, že při placení dávek a daní unikáte vydírání, kterému jste vysazena při svých ostatních vydáních. Snad už se zabýváte úmyslem, vyběhnout příště výběrčímu daní nadšeně vstříc a zaplatiti mu svůj díl se zářící tváří ochotného dárce.
Je mi líto, že vše to musím opět zkaziti. Ve skutečnosti olupuje Vás kapitalismus prostřednictvím vlády, obecních rad a okresních výborů právě tak účinně, jako prostřednictvím obchodníka. Nevězí to jen v tom, že vláda a samosprávné úřady, aby mohly udržeti v chodu veřejné podniky, jsou nuceny nakupovati spoustu věcí od soukromých vykořisťovatelů, kteří je prodávají vysoko nad výrobní cenu, a že tento přeplatek přesunuje se pak na Vás v daních a dávkách. Ani ne v tom, že vláda země, jednajíc jménem národa, nemůže užívati půdy země, aniž by za to důkladně nezaplatila nějakému soukromníku. Nalezl by se vždy způsob, jímž by bylo umožněno obejíti tyto přeplatky, jako na příklad tím, že stát koupí pozemek pro sebe, avšak za peníze získané z pozemkové renty, kterou platí pouze držitelé půdy, anebo získá-li potřebný kapitál daní z důchodu (to jest z důchodu získaného bez práce). Tak.Vám může stát, což se také ostatně někdy děje, prokazovati své služby za čistou výrobní cenu. Mohl by to dokonce dělati zadarmo a donutiti bohatší občany, aby to zaplatili.
Avšak daně a dávky jsou Vám předpisovány nejen k úhradě veřejných zařízení, která jsou všeobecně prospěšná, ale také za jiné věci. Až se dostaneme k těmto věcem, můžete si — jste-li bohata — stěžovati, že jste olupována socialisty ve prospěch chudiny, nebo — jste-li chuda — že jste olupována kapitalisty, kteří zatěžují dávky a daně některými výdaji, jež by vlastně měli platiti ze svých kapes.
Zkoumejme, zda takové nářky jsou na místě. Začněme s boháči. Zdaněním odebírá stát bohatým čtvrtinu nebo třetinu jejich důchodu a velmi bohatým polovinu. Neuvádí při tom, pro kterou právě veřejnou instituci jsou tyto peníze určeny, nýbrž dělá to ve formě prostého zestátnění (zkomunisování) jejich důchodů do výše daně, bez jakékoli náhrady a jednoduchým donucením. To je nyní takovou samozřejmostí, že boháčům ani ve snu nenapadne, aby se tázali po náhradě nebo aby se zdráhali platit, dokud jim nebude majetek zabaven násilím, anebo aby to snad dokonce nazývali bolševickou konfiskací. A tak se tváříme, jako by se nic podobného vůbec nedělo, leda v představách těch hrozných komunistů. Avšak děje se to; ve Velké Britanii pravidelně každý rok v lednu a zákon k tomu zmocňující je předkládán kancléřem pokladu každý rok v dubnu. Ačkoli má uklidňující jméno zákon apropriační, je vlastně ve skutečnosti zákonem expropriačním.
Žádný zákon, ustanovení ústavy, ani právní obyčej, tradice nebo parlamentní
zvyklost, nic ze vžité morálky nestojí tomu v cestě, aby tato konfiskovaná
třetina nebo polovina nebyla zvýšena na 3/4,
9/10 nebo 100%. Kromě toho zabírá stát po smrti bohaté
osoby celý důchod plynoucí z pozůstalosti po celých prvých osm let. Pozůstalosti,
podléhající nejmenšímu zdanění, musí přepustiti své důchody státu po 10 měsíců
a ostatní podle své velikosti na různou dobu, kolísající mezi těmito 10 měsíci
a 8 lety.
Mimo to jsou ještě různé daně, zvané daněmi nepřímými, jež platí bohatí i chudí stejně. Některé jsou vybírány z potravin, tabáku a lihovin a platíte je v krámě při nákupu jako součást ceny. Další jsou kolkové poplatky: 2 pence na účet do 2 liber a výše, 6 pencí na obyčejnou písemnou smlouvu, sta liber na některé zvláštní druhy listin, kterých nemajetní nikdy nepotřebují. Žádná z těchto daní není vybírána na nějaké konkretně uvedené zařízení nebo službu, jak je tomu u policejní dávky a u vodní dávky: je to prosrý převod příjmu z kapsy soukromé osoby do národní pokladny a tedy akr čirého komunismu. Snad Vás překvapí, řeknu-li Vám, že i když nečítáme daní z potravin, jež postihují všechny vrstvy, dosahuje toto zkomunisování soukromého vlastnictví denně téměř již jednoho milionu.
Boháčům vylezou zděšením oči z důlků nad touto cifrou a budou se ptáti, co dělá stát s tím ohromným obnosem? Co dostanou za tento příspěvek, který se zdá tak nesmírným většině z nás, kteří počítáme své roční důchody na sta a nikoli denně na miliony? Nuže, stát má na starosti armádu a válečné loďstvo, civilní správu, soudy a podobně a — jak jsme zjistili — opatřuje je buď za výrobní cenu nebo alespoň za cenu bližší ceně výrobní, než by je opatřil kterýkoli ze soukromých obchodních podniků. Z toho však více než 100 milionů dobrých liber je každoročně vypláceno hotově na pensích a podporách nešťastníkům, kteří mají malé důchody nebo zcela žádné.
To je zcela zřejmě nové rozdělení důchodu, tedy čirý socialismus. Státní úředníci berou peníze bohatým a dávají je chudým, protože těmto se nedostává a bohatí mají příliš mnoho; k osobním zásluhám se při tom nijak nepřihlíží. A ani zde neklade ústava tomuto pochodu hranice. Pamatuji dobře dobu, kdy nebylo daně z vyšších příjmů a daň důchodová činila dvě pence z libry místo nynějších čtyř šilinků a šest pencí nebo pěti šilinků a kdy Gladstone doufal, že se mu podaří zrušiti ji vůbec. Nikoho ani nenapadlo, aby použil daňového systému jako nástroje k provedení rovnoměrného rozdělení důchodů. Dnes je to jedním z hlavních účelů daní a mohlo by to býti zostřeno až k úplné rovnosti bez jakékoli změny v běžném úřadování finančních úřadů.
Až potud mají chudí výhody z této transakce. Ale jsou i boháči žijící znamenitě na účet daní. Nejtíživější položkou státního rozpočtu jsou úroky z válečných půjček. Tyto peníze jsou již dávno spotřebovány, my však musíme stále odváděti úroky, dokud zápůjčky nezaplatíme. Většinu těchto peněz půjčili boháči, poněvadž jedině oni měli přebytečné penízek půjčování. Jak vidno, stát vybere ročně ohromný obnos od bohatých lidí a předá jej opět bezprostředně těm, kdož půjčili peníze na válečné účely. Faktický výsledek této transakce je prostě nové rozdělení důchodů mezi samotnými boháči. Ti, kdož při tom přicházejí zkrátka, rozčilují se a reptají na nesnesitelné břemeno národního dluhu, ale národ není ani o penny chudším proto, že bere peníze jednomu hrdému Britovi a dá je druhému: Zda tento převod je škodlivý nebo prospěšný, záleží na tom, zda zesiluje nebo zmirňuje stávající nerovnost. Na neštěstí má tento převod vcelku za následek zvýšení nerovnosti, protože stát, namísto aby bral peníze několika kapitalistům a rozděloval je mezi všechny kapitalisty, bere peníze všem kapitalistům a dává je několika. Tohle je skutečná škodlivost národního dluhu, který vlastně není ani dluhem, pokud je půjčkou od vlastních občanů. Abych doložil příkladem: lze tvrditi, že slon nenaříká, že jsou jeho nohy přetíženy, když musí nositi celou váhu jeho těla; kdyby však celá váha slona skláněla se k jedné straně, místo aby byla rovnoměrně rozdělena na všechny čtyři nohy, slon by ji sotva udržel a svalil by se, jakmile by se mu postavila v cestu sebemenší překážka — což se velmi podobá osudům našeho obchodu za systému nerovnosti.
Říkává se někdy, že kapitalisté, kteří půjčili státu peníze na vedení války, zaslouží si svoje úroky z nich, poněvadž tím přinesli vlasti oběť. Poněvadž k nim patřím, nebudete mne podezřívati ze zlomyslnosti, řeknu-li Vám, že je to sentimentální nesmysl Dotyční kapitalisté byli právě jedinými, od nichž se nevyžadovaly oběti; naopak, byly jim nabídnuty státem zaručené dlužní úpisy s 5% zúročením v době, kdy by se byli spokojili i se 4%. Lidé, kteří ve válce oslepli, přišli o ruce, nohy nebo položili život, ti přinesli opravdové oběti, a dělníci a vojáci byli skutečnými zachránci vlasti, naproti tomu lidé, kteří nevykonali nic jiného, než že uchvátivše bochník, jinými upečený pro celý národ, ukrojili si z něho největší krajíc (oni a jejich příživníci) a pak teprve ho podali vojákům, neprokázali vlasti osobních úsluh; přičinili se jen, aby nouze o potraviny byla ještě citelnější. Důvodem, proč byli tak nesmyslně rozmazlováni, nebyly nějaké zvláštní jejich služby nebo zásluhy; byla to zvláštní pozornost, kterou jsme nuceni prokazovati kapitálu vůbec, obávajíce se, že by se ho nedostávalo, kdybychom nerozmazlovali jedné třídy, dávajíce jí více než může spotřebovati. Budeme nuceni obírati se touto věcí podrobněji, až dospějeme ke zkoumání podstaty kapitálu. Zatím, měla-li jste to neštěstí, že jste ztratila oko při některém leteckém útoku, že Vám válka vzala syna nebo manžela, nebo že jste po celou válku poctivě přispívala svou hřivnou a jste nyní poplatnicí, musí Vám připadati při nejmenším krutou ironií, když Vám stát bere z kapsy peníze a dává je dámě, které se po celou válku ani nesnilo, že by se od ní žádaly také nějaké osobní oběti. Nedáte se asi snadno přesvědčiti, že by bylo bývalo pro stát spojeno s daleko většími obtížemi disponovati jejími penězi, než údy Vašeho manžela nebo životem Vašeho syna. Nejvýš lze říci, že by to snad bylo bývalo účelnější.
Ještě Vám uvedu další příklad, jak daní Vámi odváděných může býti používáno k obohacení vydřiduchů, místo k užitečným věcem pro Vás. Na počátku války byl jejich vliv tak silný, že přemluvili vládu, aby jim ponechala výrobu všech granátů, místo aby byly vyráběny ve státních továrnách. V důsledku toho jste platila daně na to, aby dělníci pří plné mzdě zaháleli v arsenálu ve Woolwichu, v němž práce stála, jen aby váleční dodavatelé měli objednávky, jež jim přinášeli vysoké zisky, Musela jste dále platiti dělníky, které zaměstnávali váleční dodavatelé, jakož i jejich zisky. Brzy se ukázalo, že tyto soukromé firmy nebyly s to vyrobiti dosti granátů. Mimo to vyráběly granáty zbytečně drahé a často neexplodující, což mělo za následek strašlivý masakr mezi našimi mladými muži ve Flandrech, kde tito zůstali v zákopech téměř bez obrany následkem nedostatku střeliva, takže se skoro zdálo, že budeme přemoženi prostým vyhlazením s povrchu zeměkoule. Tu se vláda chopila věci a otevřela státní továrny (možná, že jste pracovala v některé z nich), v nichž byl válečný materiál vyráběn v takových spoustách, že jsme se téměř nemohli po válce zbaviti zbytků; mimo to vláda prováděla dozor nad válečnými dodavateli, vyučujíc je jejich řemeslu (oni sami nevěděli ani, jak se vedou řádné účty a plýtvali penězi jako dřívím) a omezila rázně jejich zisky, A přece tváří v tvář zkušenosti (která byla ovšem skvělým úspěchem přívrženců postátnění průmyslu), sotva skončila válka, začaly hned kapitalistické deníky znovu své hloupé a korupční tlachy, že stát je tak neschopným, nepoctivým a rozhazovačným podnikatelem a soukromé firmy tak neobyčejně schopné a poctivé, že stát nesmí nikdy dostati do svých rukou nic, na čem mohou soukromé firmy vydělávati. A velmi brzy nato také všechny státní továrny byly prodány za babku válečným zbohatlíkům a dělníci v nich zaměstnaní spolu s demobilisovanými vojáky octli se v počtu dvou milionů na ulicích, žijíce z podpor v nezaměstnání.
To je jen do očí bijícím příkladem, jak se ustavičně mrhá Vašimi penězi. Mrhání záleží v tom, že se uzavírají s vyděračnými podnikateli smlouvy o výrobě věcí, které by mohly býti vyráběny státními podniky samotnými, aniž by účtovaly nějaký zisk.
Teď vidíte, že při placení dávek a daní nemůžete být jista, zda se Vám nezapočítávají k výrobní ceně veřejných funkcí také ohromné obnosy plynoucí do pokladen soukromých podnikatelů jako zbytečný a přehnaný zisk, odváděný držitelům půdy a kapitalistům, jichž pozemků a kapitálu podnikatelé používají, a majitelům válečných půjček a jiných cenných papírů, jež se čítají ke státnímu dluhu. Ježto však Vám z toho něco může býti vráceno — buď proto, že dostáváte pensi nebo veřejnou podporu v té či oné formě, nebo proto, že máte sama válečné půjčky, státem zaručené dlužní úpisy nebo akcie některého průmyslového podniku, který dodává stáru nebo obcím nemohu Vám dobře říci, zda vcelku vyděláváte nebo proděláváte. Mohu říci jen tolik, že pravděpodobnost, že při tom ztrácíte, se rovná 10:1, to jest, že boháči od Vás dostanou prostřednictvím státu více, než Vy od nich. Tolik o daních státních. Nyní přejdeme k obecním dávkám.