Přívrženci jediné daně nejsou v zásadě v neprávu, opozdili se však za svou dobou. Z držení půdy vznikl ještě zahálčivější způsob, jakým možno žíti z práce jiných lidí, aniž bychom za to pro ně něco konali. Půda není jediným vlastnictvím, poskytujícím vlastníku rentu. Přebytečné peníze poskytují ji rovněž, jsou-li správně používány. Přebytečné peníze se nazývají kapitál, jich vlastník kapitalista, a náš systém, ponechávající veškeré přebytečné peníze národa, stejně jako půdu, v rukou soukromých osob, se nazývá kapitalismus. Dokud nerozumíte kapitalismu, nerozumíte dnešnímu stavu lidské společnosti. Čili, jak se říká, nevíte, jak to na světě chodí, a žijete jako v Jiříkově vidění. Kapitalismus ovšem dělá všemožné, aby Vás v tom udržel. Je možno, že jste takto šťastnější. Poněvadž však musím nyní přistoupiti k výkladu kapitalismu, vydáváte se při dalším čtení této knihy v nebezpečí, že se stanete nešťastnou a vzbouříte se, ba že se snad dokonce vyřítíte na ulici s rudým praporem a uděláte ze sebe většího blázna, než z Vás kdy udělal kapitalismus. Naproti tomu však, nerozumíte-li kapitalismu, můžete být snadno připravena podvodně o celé své jmění, máte-li jaké, a nemáte-li, býti lehkověrně svedena ku všelijakým obětem ve prospěch zištných dobrodruhů a filantropických dryáčníků pod záminkou, že uplatňujete nejšlechetnější ctnosti. A proto převezmu odpovědnost za to, že Vám řeknu, v jakém světě se pohybujete a co se s Vámi děje.
Jen velmi ztemněný mozek může Vás zachrániti před zoufalstvím, vidíte-li tu všechnu bídu a ubohost kolem sebe a neznáte žádné odpomoci. Kdybyste však měla zatemněný mozek, nikdy by Vám nenapadlo, abyste si koupila tuto knihu a četla ji. Na štěstí se nemusíte báti hleděti pravdě o kapitalismu tváří v tvář. Jakmile jednou budete rozuměti kapitalismu, uvidíte, že rozebrali-li jsme jej vědecky, není ani věčný ani zvlášť pradávného původu, ani nevyléčitelný, ba ani ne zvlášť těžký k vyléčení. Užívám slova léčiti, poněvadž civilisace vytvořená kapitalismem je nemocí zaviněnou krátkozrakostí a špatnými mravy. Byli bychom na ni již dávno umřeli, kdyby na štěstí naše společnost nebyla vybudována na desatero přikázání, evangeliích a výsledcích myšlení právníků a filosofů, což vše se zhola příčí kapitalistickým zásadám. Ačkoli kapitalismus zničil mnohé staré civilisace a zničí možná i naši, nedáme-li si pozor, je u nás kacířstvím zcela nedávného původu, v nejlepším případě sotva 200 let starým; ovšem hříchy, které pustil s řetězu a oslavil, jsou sedmerem smrtelných hříchů, starých jako lidská přirozenost.
Slyším už, jak zvoláte: »Prokristapána, co tohle všechno má co dělati s obyčejnými dámami a pány, vlastnícími přebytečné peníze, v čemž, jak vy pravíte, spočívá kapitalismus?« Ať se to zdá jakkoli za vlasy přitaženo, řeknu Vám, že z tohoto nevinně vypadajícího počátku vyrostlo naše hrozné břímě nouze a bídy, opilství a zločinnosti, neřesti a předčasné smrti. Až budeme hotovi se zkoumáním možností, které v sobě skrývá tato zdánlivě tak prostá věc, jako jsou přebytečné peníze, alias kapitál, uvidíte, že přebytečné peníze jsou kořenem všeho zla, ač by měly a mohly býti prostředkem ku zlepšení celého života.
Co jsou to přebytečné peníze? Jsou to peníze, které Vám zbudou, když jste koupila vše, čeho potřebujete ke slušnému živobytí podle svého stavu. Můžete-li žíti z 10 liber týdně podle svého zvyku a ku své spokojenosti a máte-li důchod 15 liber týdně, zbude Vám na konci týdne 5 liber přebytečných peněz a jste kapitalistkou, pokud jde o tento obnos. Abyste mohla býti kapitalistkou, musíte tedy míti více, než co stačí k živobytí.
Proto chudý člověk se nemůže státi kapitalistou. Chudý je ten člověk, jenž má méně, než stačí k živobytí. Vzpomínám si, jak jeden biskup, který by už přece mohl mít dost rozumu, vyzýval chudé ve východním Londýně v době, kdy tam bída byla ještě mnohem horší, než dnes, aby se stali kapitalisty šetřením. Opravdu, měli mu veřejně a z úřední moci strhnouti kněžský šat a veřejně a z úřední moci pošlapati biskupský klobouk Za takovou hrůzně bezbožnou radu. Představte si jen, že by žena, která nemá dost peněz, aby své děti dostatečně živila a slušně a zdravě odívala, nechala je dále hladověti a choditi ještě více otrhané a nedostatečně oděné, aby mohla ukládati peníze do záložny nebo je nositi do poštovní spořitelny a míti je tam tak dlouho, až by stačily k nákupu cenných papírů a akcií! Byla by obžalována ze zanedbávání svých dětí a patřilo by jí to! Kdyby uváděla ku své obhajobě, že jí biskup ponoukal k tomuto zločinu proti přírodě, řekli by jí, že biskup jistě nemyslil, že by měla šetřiti na úkor nezbytné stravy a oděvu svých dětí, nebo dokonce na sobě. A kdyby se zeptala, proč to tedy biskup takhle neřekl, odpověděli by jí, aby držela jazyk za zuby a dozorci by bylo rozkázáno, aby ji odvedl do cely.
Chudí lidé nemohou šetřiti a neměli by se ani o to pokoušeti. Utrácení je nejen prvou nutností, nýbrž i přední povinností. Devět lidí z desíti nemá dost peněz na nutná vydání pro sebe a svou rodinu a kázati jim o šetření je nejen bláhové, nýbrž i bezbožné. Učitelky si v poslední době stěžují, že stavební společnosti povzbuzují chudé rodiče k stavbě vlastních rodinných domků, což vede k podvýživě dětí. Na štěstí většina chudáků nešetří, ani se o to nesnaží. Ačkoli celkový obnos přebytečných peněz, uložených ve spořitelnách, stavebních společnostech, úvěrních družstvech a záložnách, je velmi imposantní ve svém souhrnu, jdoucím do set milionů, a dělá čest pracujícím vrstvám, je přece jen kapkou v moři ve srovnání s celkovým obnosem všech investovaných peněz. Proto by chudí vkladatelé velmi získali, kdyby byly do společné pokladny současně uloženy jak jejich úpory, tak i kapitál vlastněný boháči. Hlavní část britského kapitálu, část, na které opravdu záleží, jsou přebytečné peníze těch lidí, kteří mají více, než stačí k živobytí. Tento kapitál se schrání sám, bez jakéhokoli odříkání vlastníka. Jediná otázka je: co se s ním má státi? Odpověď je: uchovejte ho pro zlé časy, budete ho ještě potřebovati! To je prosté, což však když se neuchová? Pokladní poukázky, bankovky a kovové mince se ovšem nezkazí. Šekové knížky také se uchovají a položky v hlavních knihách banky se neztratí. Ale to jsou pouze právní nároky na statky, jichž potřebujeme, hlavně na potraviny. Potraviny, jak víme, nevydrží. A co nám budou platny přebytečné peníze, zkazí-li se potraviny, jimi představované?
Jakmile si inteligentní žena uvědomí, že peníze ve skutečnosti znamenají věci, které je za ně možno koupiti, a že nejdůležitější z těchto věcí jsou vydány zkáze, přijde k názoru, že přebytečné peníze nemohou býti uspořeny, nýbrž musí býti ihned vydány. Pouze zcela prostoduchá žena vstrčí své přebytečné peníze do staré punčochy a schová je pod slamník v posteli. Taková žena si myslí, že peníze zůstanou vždy penězi. Ale to se náramně mýlí. Je správné, že zlaté mince budou míti vždy hodnotu kovu, z něhož jsou raženy. Ale v Evropě za dnešních časů nelze dostati zlatých mincí; jsou pouze papírové peníze. A poslední leta jsme byli svědky, jak hodnota anglických papírových peněz poklesla tak, že za jeden šilink koupíte jen tolik, kolik před válkou za šest pencí. V ostatní Evropě však v téže době nestačily tisíce ani na poštovní znárnku a statisíce sotva na tramvajový lístek. Po celé Evropě lidé, kteří pokládali sebe a své děti za zabezpečeny na celý život, upadli v nejkrutější nouzi a dokonce i v Anglii shledaly ženy, jimž jejich otcové zaopatřili pojištěním pohodlné živobytí, že při největší šetrnosti sotva vyjdou. To proto, že měly důvěru v peníze.
Zatím co vlády tiskly kupy státovek a bankovek, nekrytých reálnými hodnotami a podváděly takto lidi o úspory, několik bohatých obchodníků zbohatlo ještě více, poněvadž dostali zboží na úvěr a mohli je zaplatiti v znehodnocené valutě. Rozumí se, že tito bohatí obchodníci použili veškeré své moci a svého vlivu, aby přiměli své vlády, pokračovati ,na této špatné cestě a tisknouti dále falešné bankovky, zatím co jiní bohatí obchodníci, kteří nebyli dlužníky, nýbrž věřiteli, užívali svého vlivu opačně. A tak vlády nevěděly nikdy, na čem jsou: jedna část obchodního světa jim říkala, aby tiskly více bankovek, druhá jim říkala, aby jich tiskly méně, aniž si patrně někdo z nich uvědomil, že dávají v sázku výživu lidu. Špatné rady měly vždy vrch, poněvadž vlády samy byly zadluženy a znamenitě se jim hodilo, že mohly platiti v znehodnocené papírové měně, následujíce tak příkladu Jindřicha VIII., který napálil své věřitele tím, že dával málo stříbra do svých mincí.
Inteligentní žena dojde k závěru — a správnému — že hromadění peněz není bezpečný způsob šetření. Nevydá-li svých peněz okamžitě, nemůže býti nikdy jista, jakou budou míti hodnotu za deset let, za deset týdnů, nebo za války dokonce za deset dní nebo deset minut.
Vy však, chytrá hlavičko, připomenete mi, že nechcete vydati svých přebytečných peněz, že je chcete ušetřiti. Kdybyste potřebovala čehokoli, co za tyto peníze možno koupiti, nebyly by to přebytečné peníze. Dojedla-li žena právě dobrý oběd, není jí nic platna rada, aby si poručila druhý a snědla jej hned, zabezpečujíc si tak něco za své peníze; bylo by pro ni lépe, kdyby peníze vyhodila oknem. Ráda by však věděla, jak může peníze vydati a přece je ušetřiti. To je nemožné; avšak může peníze vydati a zvýšiti tímto vydáním svůj příjem. Chcete-li věděti jak, čtěte následující kapitolu.