Podaří-li se Vám, až sníte svůj oběd, najíti hladového člověka, o němž jste jista, že Vám, řekněme za rok oběd vrátí, můžete vydati své přebytečné peníze tak, že mu dáte zadarmo oběd. Tímto způsobem dosáhnete v jistém smyslu současně dvojí věci: vydáte ihned peníze a ušetříte je pro příští rok, čili — jinak řečeno — Váš přebytečný oběd bude sněden čerstvý a přece budete míti po roce opět čerstvý oběd.
Odpovíte mi hned, že můžete až příliš snadno najíti milion hladových lidí, že však ani na jednoho z nich se nemůžete spolehnouti, že po roce opatři oběd pro sebe, neřku-li pro Vás.
Vždyť kdyby to dovedli, nebyli by hladovými. Máte úplně pravdu; avšak tuto nesnáz lze obejíti. Nebudete sama s to na. jíti hladových lidí, kteří jsou spolehliví; ale Váš bankéř, komisionář nebo právní zástupce najde Vám spoustu více méně spolehlivých lidí, některé z nich nesmírně bohaté, kteří, ač přesyceni, neustále potřebují ohromné množství přebytečných potravin.
Proč potřebují přebytečných potravin? Ale ovšem! aby je dali k jídlu nespolehlivým hladovým lidem, od nichž sice nemohou očekávati, že je příští rok s poděkováním vrátí, kterým však mohou uložiti okamžitou práci, která později vynese peníze. Nic nebrání inteligentní ženě, aby toho nedělala právě tak, má-li dost přebytečných peněz, vynalézavosti a obchodního ducha.
Mysleme si na příklad, že inteligentní žena má velký venkovský dům uprostřed rozlehlého parku. Dejme tomu, že její park překáží nejkratšímu spojení jednoho důležitého města s druhým, a že veřejné silnice vedoucí okolo parku jdou s vršku a do vršku, jsou klikaté a nebezpečné pro automobily. Inteligentní žena může použíti přebytečného jídla k výživě hladových mužů, kteří staví silnici pro automobily jejím parkem. Až bude silnice hotova, propustí je, aby si hledali jinou práci, jak nejlépe dovedou. Jí pak zůstane nová silnice, za jejíž používání může vybírati po šilinku od každého automobilisty, neboť jistě každý z nich bude si chtíti uspořiti čas, nebezpečenství a obtíže. Může podržeti jednoho z hladových, aby za ni vybíral šilinky. Takto promění přebytečné potraviny v stálý důchod.
V řeči obchodního světa: inteligentní žena se pustila do podnikáni jako stavitel silnic s vlastním kapitálem.
Nuže, je-li provoz na této silnici velmi živý, takže šilinky a přebytečné potraviny jimi zastupované se nahromadí v jejích rukou rychleji, než je může vydati (vlastně snísti), bude nucena najíti nějaký nový způsob, jak je vydati, aby předešla zkažení dalšího přebytku potravin. Nezbude jí, než povolati hladové muže zpět a najíti pro ně nějakou novou práci. Zaměstná je třebas stavbou domů podél celé silnice. Potom ji může věnovati místním úřadům, aby ji poplatníci udržovali jakožto veřejnou silnici, a přece při tom značně zvýšiti svůj důchod pronájmem domů. Až takto dosáhne ještě většího přebytku peněz, může zaříditi autobusové spojení s nejbližším městem, aby umožnila svým nájemníkům tam pracovati a svým dělníkům tam žíti. Může zříditi elektrárnu a plynárnu pro své domy; Může proměniti svůj velký dům v hotel, nebo jej strhnouti a vystavěti na tom místě a v parku nové domy a ulice. Hladoví udělají za ni všechnu práci; ona sama nebude dělati nic jiného, než dávati jim potřebné rozkazy a nechá je zatím žíti ze svých přebytečných potravin.
Namítnete však, že by jenom výjimečně schopná, usilovně pracující a obchodně nadaná žena mohla vše to rozvrhnouti a dohlížeti nad prováděním. Což však, je-li příliš tupá nebo líná mysliti na tyto věci, nebo je-li geniem, zabývajícím se uměním, vědou, náboženstvím nebo politikou? Dobrá, kdyby jen žena tohoto druhu měla přebytek peněz, přišli by k ní hladové ženy i hladoví muži nadaní vyžadovanými schopnostmi, a nabídli by jí, že budou hospodařiti na jejím statku a platiti ji tolik a tolik za používání její půdy a jejích přebytečných peněz; smluvili by to vše s jejím právním zástupcem, takže ona sama, až na nějaký podpis, by nemusila v této věci hnouti ani prstem. V obchodní mluvě: investovala kapitál do svého statku.
Uvažte nyní, že v podobných operacích lze jíti nesrovnatelně dále, než dovoluje pouhá investice úspor jedné dámy a hospodaření na jejím venkovském statku. Velké akciové společnosti vybírají po celé zemi — v malých či velkých obnosech — miliony přebytečných životních prostředků od obyvatel, ochotných podle svých možností zakoupiti akcie, a mohou potom zaměstnati hladové při kopání oněch dolů, které se táhnou až pod moře a v nichž je potřebí dvaceti let práce, než se přijde na ložisko uhlí. Takové společnosti mohou stavěti železnice a obrovské parníky, mohou vybudovati a zařízením opatřiti továrny s tisíci dělníků, mohou klásti kabely na dně oceánů — není nic, co by nemohly udělati, mohou-li si vypůjčiti tolik přebytečných potravin, kolik je třeba k výživě hladových, dokud přípravy nejsou skončeny a dokud se podniky nezačnou vypláceti.
Někdy plány selhou a potom vlastníci přijdou o své přebytečné potraviny. Ale s tímto risikem jest jim již počítati — vždyť víme, že potravin nelze dlouho uchovati — a přišli by o ně tak jako tak, i kdyby jich neinvestovali. Proto velcí podnikatelé a jejich obchodní společnosti mají vždy k disposici dostatečnou nabídku přebytečných peněz. A tak naše prazvláštní civilisace se svým bezpočtem chudáků a několika málo boháči, jak se nám jeví se všemi svými dílnami, továrnami, železnicemi, doly, oceánskými parníky, aeroplány, telefony, paláci, zámky, činžáky i chatami, vyrůstá na základě, daném setbou a sklizní potravin, na nichž je vše závislé.
Taková je kouzelná moc přebytečných životních prostředků, zvaných kapitálem. A tak mohou zahaleči, vlastnící půdu a přebytečné prostředky k živobytí, státi se nesmírně bohatými, nevědouce ani jak, a učiniti své děti nesmírně bohatými již v kolébce, zatím co chudáci bez půdy a bez haléře v kapse, kteří otročením od rána do večera celou tuto nádheru vytvářejí, jsou po skončení práce zrovna tak chudí, jako byli na začátku.