Vidíte tedy, proč se národ nemůže spolehnouti na soukromý kapitál. Neboť je tolik naprosto nutných věcí, od kanalisace po majáky, o které se soukromý kapitál vůbec nepostará; a postará-li se o co, učiní to v nesprávném pořadí, odmítaje stavěti přístavy, dokud nevybudoval tolik lihovarů, kolik jich trh snese, a zřizuje pět přepychových domů pro jednoho boháče, zatím co závratné procento dětí národa umírá v přecpaných brlozích.
Krátce řečeno, soukromí kapitalisté, místo aby opatřili nejprve to nejpotřebnější, chytnou věc za nepravý konec. Ve prospěch takové politiky mluví jedině, že chytnete-li věc za ne. pravý konec, můžete ještě dojiti k správnému konci, když jste ovšem napřed provedla takové hlouposti, že už to dál nejde. A to je opravdu situace, do které byli okolnostmi vehnáni naši nejváženější kapitalisté. Teprve když chudí skoupili tolik kořalky, kolik jí mohou zaplatiti, a bohatí skoupili dosti závodních stájí a tolik perel, kolik se jích vejde na hrdla jejich žen — teprve potom jsou kapitalisté nuceni použíti kapitálu, který se nahromadí v příštím roce, k výrobě potřebnějších věcí.
Dříve než je možno zaměstnati hladové při stavbě továren a výrobě strojů, musí někdo, třebas žena, vynalézti stroje. Kapitalisté odkoupí její vynález. Má-li smysl pro obchod (což je vlastností mála vynálezců), přiměje kapitalisty, aby jí zaplatili tolik, aby se sama mohla státi kapitalistkou. Ve většině případů však udělá velmi špatný obchod, ježto je nucena prodati lví podíl na svém vynálezu za několik málo liber, aby mohla zaplatiti potřebné modely a pokusy. Nadání k technickým věcem má naději na úspěch vůči kapitálu jedině v moderním velkopodnikání, je-li spojeno s vynalézavostí metod a organisace. Máte-li toto nadání, nebudou se kapitáni průmyslu namáhati s kupováním Vašeho patentu; koupí přímo Vás za slušnou cenu a vezmou Vás do spolku. Ale prostoduchého technického vynálezce takové štěstí nepotká. Pro všechny případy udělali kapitalisté komunistický zákon, jenž nacionalisuje všechny vynálezy po uplynutí 14 let, takže jich potom mohou užívati, aniž by co platili vynálezci. Brzy si namluví nebo aspoň se snaží si namluviti, že vynalezli vlastně sami všechny stroje a že jejich bohatství je odměnou bystrosti jejich ducha. A docela úctyhodný počet lidí jim to věří.
Vyzbrojeni takto technickými prostředky, jež jsou naprosto z dosahu malých výrobců, začnou velcí kapitalisté smetati malé výrobce s povrchu země. Dají se do práce, kterou dříve prováděl ruční tkadlec ve své chýži, a obstarají ji daleko laciněji ve velkých továrnách plných nákladných mechanických stavů poháněných parou. Zaberou pro sebe práci starosvětského mlynáře s jeho větrným nebo vodním mlýnem a obstarají jí v ohromných budovách, vybavených ocelovými válci a mocnými stroji. Proti vesnickému kováři postaví Nasmythovo parní kladivo, kterého by neuzdvihlo tisíc Vulkánů, a nůžky, jež krájejí ocelové plotny a přestřihují těžké tyče snadněji, než by kovář otevřel krabici s kondensovaným mlékem. Spouštějí na vodu obrovské ocelové lodi, poháněné stroji, jež by stavitelé Kolumbových barek byli nazvali ďábelským dílem. Z ocele a betonu Staví mrakodrapy, sloupy to sestávající z desítek poschodí jedno na druhém — takže místo vodorovných ulic povstávají shluky ulic svislých. Vyrábějí stroji denně více krajek, než by mohlo tučně vyrobiti 10.000 žen. Stroji dělají boty, hodinky, jehly a špendlíky. Prodávají Vám stroje pro domácí potřebu, jako vyssavače prachu, jimiž nahrazují staré smetáky a čajové listí. Přivedou Vám elektrickou a vodní sílu, jichž používají ve svých továrnách, až do domu jako vodu nebo plyn, takže si s nimi můžete osvětlovati a vytápěti dům a voziti se ve zdviži od přízemí ke střeše a zase zpátky bez namáhavého šplhání po schodech. Můžete si na nich vařiti vodu a péci oběd. Mohla byste si dokonce na nich dělati topinky (prodají Vám k tomu malá kamínka), kdybyste ovšem po každé nezapomněla je vytáhnouti, než se Vám docela spálí.
Třebaže s počátku je strojem vyráběné zboží špatné při srovnání s ručně vyrobeným, je nakonec někdy lepší, někdy stejně dobré, někdy stojí právě za to, aby bylo koupeno za nižší cenu, vždy však — bereme-li v úvahu delší období — je jediným zbožím, které vůbec můžete dostati. Neboť nakonec zapomeneme, jak se věci ručně vyrábějí a staneme se závislými od důležitějších oborů strojařského průmyslu, nehledě k malým skupinám umělců, kteří se snaží uchovati stará řemesla při životě. William Morris, velký umělec-řemeslník, vymyslil jednou historku, jak na vsi spadla u hrábí násada a nikdo ji neuměl přidělati, takže si tam na to musili objednati velký stroj a osm inženýrů z Londýna; jeho povídka nebyla docela tak nepravděpodobná, jako by byla bývala za časů královny Anny. Naší útěchou je: mohou-li stroje vyrobiti hrábě tak lacino, že nestojí za to je spravovati a je lépe je zahoditi a pracovati dále s novými, získáváme více než ztrácíme. Mají-li pak lidé, kteří obsluhují ony stroje, lepší život, než měli staří řemeslníci, pak je to změna k lepšímu.
Dobře si všimněte: netvrdím, že těchto výhod je v každém případě dosaženo již dnes. Většina z nás užívá laciných a ošklivých předmětů a žije laciný a ošklivý život. Ale toho nejsou vinny stroje a továrny, ani používání přebytečných peněz k jich vytvoření; vina je v nerovném rozdělení výrobků a volné chvíle, vzniklé úsporou práce.
Nuže, k tomuto špatnému rozdělení nemusilo dojíti, kdyby přebytečné peníze nebyly bývaly v soukromých rukou. Kdyby byly bývaly v rukou národních a obecních peněžních ústavů, které by dozíraly, aby byly použity v zájmu nás všech, byla by bývala velkorysá kapitalisace.průmyslu nezkaleným požehnáním místo toho, aby se stala, jako je tomu dnes, požehnáním tak smíšeným s nejrůznějšími kletbami, že v slavné utopii Samuela Butlera, nazvané Erewhon, je vyrobení, ba již držení stroje trestáno jako zločin.
Někteří z našich nejchytřejších antisocialistů se přimlouvají za návrat k životu ranného XVIII. století, kdy ještě nebylo strojů a továren. To by však znamenalo vrátiti se k malému počtu. obyvatelstva tehdejší doby, ježto staré metody by nevyrobily dosti pro 42 miliony lidí. Musí býti zachována vysoká kapitalisace průmyslu, která vydává přebytečný milion liber, aby nám opatřila klubka bavlny po 4 pencích. Avšak zvítězí-li socialismus, bude tento milion liber veřejným a nikoli soukromým vlastnictvím, a klubka budou státi o hodně méně než 2 pence. Zkrátka řečeno: kapitalisace je jedna věc a kapitalismus je něco docela jiného. Kapitalisace nám neškodí, dokud je kapitál naším služebníkem a nikoli naším pánem. Kapitalismus však z kapitálu dělá nutně našeho pána místo našeho sluhy. Místo služebníků veřejnosti jsme soukromými otroky.
Zapamatujte si, že velká změna od domáckého řemesla k továrnám a strojovému průmyslu, odehravší se v XVIII. a XIX. století, bývá národohospodáři a historiky nazývána průmyslovou revolucí.