A nyní — za stálého předpokladu, že jste zámožná dáma, mohu Vám snad býti trochu užitečným ve Vašich soukromých záležitostech, vyložím-li Vám onu tajemnou instituci, kde ukládají Vaše peníze, instituci zvanou peněžní trh, s její chronickou chorobou — výkyvy kursů — která může každou chvíli příjemně zvětšiti Váš důchod, aniž byste se jakkoli namáhala, nebo zase jej úplně pohltiti a zničiti Vás; jak to přijde, neumí nikdy žádný muž ženě srozumitelně vysvětliti, protože tomu sám nerozumí.
Trh, kde se kupují a prodávají peníze, zdá se na prvý pohled nesmyslem. Řeknete.li: »Potřebuji za pět šilinků lososa« — je to rozumná věc. Ale říci: »Potřebuji za pět šilinků peněz« — je směšné. Za pět šilinků peněz je zase pět šilinků, ani více, ani méně; a kdo by vyměňoval pět šilinků za pět šilinků? Nikdo nekupuje peněz pro ně samy, s výjimkou směnárníků, kteří kupují cizí mince a bankovky, aby Vám je prodali, když cestujete za hranice.
Ačkoli tedy nikdo v Anglii nechce koupiti anglických peněz, chceme si je často najmouti, čili jak tomu říkáme: vypůjčiti. Vypůjčiti si a najmouti není však vždy totéž. Můžeme si vypůjčit sousedčin pekáč a vrátit jí ho později s poděkováním za laskavost. Ale na peněžním trhu laskavost neplatí: co dostanete, to zaplatíte, a co dáváte, za to chcete mít zaplaceno — čistě obchodní počínání. Zde se rozumí samo sebou, že to, co najmete, nevrátíte, neboť to ihned spotřebujete. Požádáte-li sousedku, aby Vám půjčila něco jiného, než pekáč, třebas bochník chleba a svíčku, rozumí se samo sebou, že sníte chleba a spálíte svíčku, a splatíte jí to později tím, že jí dáte čerstvý bochník chleba a novou svíčku. Nuže, vypůjčujete-li si peníze, vypůjčujete si vlastně to, co lze za ně koupiti, to jest chleba, svíčky a hmotné věci všeho druhu pro okamžitou spotřebu. Vypůjčíte-li si šilink, děláte to proto, že si chcete koupit za šilink nějaké věci, kterých ihned použijete. Této věci nemůžete vrátiti; můžete jedině udělati nějakou novou věc nebo vykonati nějakou službu, za kterou dostanete zaplaceno jeden šilink, a splatiti dluh tímto šilinkem. (Můžete si ovšem vypůjčiti další šilink od někoho jiného, nebo si jej vyžebrati či ukrásti — to by však nebyla transakce důstojná dámy.) Rozhodně osoba, jež Vám zapůjčila šilink, může spotřebovati věci tímto šilinkem představované teprve tehdy, až jí jej splatíte. Připlatíte-li jí něco za čekání, najímáte si vlastně od ní peníze k užívání.
V tomto případě nejste jí nějak zavázána, protože jí prokazujete právě tak velkou službu, jako ona Vám. Snad se Vám to na prvý pohled nezdá, ale jen to uvažte! Veškeré rozpůjčené peníze nutně jsou přebytečnými penězi, protože lidé nemohou půjčovati, dokud neukojili svých životních potřeb. Ale tyto přebytečné peníze jsou jen jakýmsi pohodlným titulem vlastnického práva na přebytečné věci, hlavně potraviny, které se zkazí a shnijí, nejsou-li hned spotřebovány. Zbyl-li Vaší sousedce z její týdenní zásoby pro domácnost jeden bochník chleba, prokazujete jí službu, sníte-li jej za ni, a slíbíte-li jí, že od Vás dostane za týden čerstvý. A opravdu, žena, která má o desetipennyový bochník chleba více, než činí potřeba její rodiny, spíše než by jej hodila do smetí, řekne sousedce: »Můžete si vzíti tento bochník, dáte-li mi za něj příští týden půl bochníku.« To znamená, že jí nabízí půl bochníku jako odměnu za to, že jí zachránila před úplnou ztrátou bochníku, jenž by jinak zplesnivěl.
Národní hospodáři nazývají to placením negativních úroků. Znamená to, že platíte lidem za to, že pro Vás uchovávají Vaše přebytečné peníze do té doby, dokud jich nebudete potřebovati, místo abyste si dala platiti za to, že jste jim dovolila, aby si je po nějaký čas nechali, což nazývají národohospodáři placením positivních úroků. Jedno i druhé je stejně přirozené. Jediným důvodem, proč za nynějších časů nikdo Vám nebude platili za to, že jste si od něj peníze vypůjčila, kdežto každý Vám zaplatí za to, že mu peníze půjčíte, je ten, že za našeho systému nerovného dělení důchodů má tak poskrovnu lidí přebytečné peníze na půjčování, a tak mnoha lidem se nedostává věcí k okamžité spotřebě, že je vždy spousta lidí, ochotných nejen neprodleně utratiti přebytečné peníze, nýbrž i nahraditi je později čerstvým zbožím a ještě zaplatiti půjčitelce za čekání. Národohospodáři nazývávali takový plat odměnou za zdrženlivost, což bylo pošetilé, neboť není třeba odměňovati někoho za to, že nesní druhého oběda nebo nenosí najednou šestery šaty, nebo nebydlí najednou v dvanácti domech. Naopak, taková žena by měla býti neobyčejně vděčna každému, kdo použije těchto přebytečných věcí místo ní a ještě jí za to zaplatí. Kdyby u nás bylo místo několika boháčů a spousty chudáků velmi mnoho boháčů, účtovali by Vám bankéři vysoký poplatek za úschovu Vašich peněz, a nápis na hrobě mrtvého rytíře na Wattsově obraze: Co jsem zachoval, ztratil jsem, byl by pravdivým nejen v přeneseném, ale i v doslovném smyslu. A kdybyste měla přebytečných 100 liber a chtěla je uschovati pro příští rok, a odnesla je proto k řediteli své banky, řekl by Vám: »Je mi líto, milostivá paní, ale Vašich 100 liber nelze uchovati. Mohu Vám nejvýš slíbiti, že za ně dostanete napřesrok 70 liber (nebo podle okolností 50, 20 nebo i jen 5 liber). A to ještě budete moci mluvit o štěstí, dostanete-li vůbec tolik, když tu spousta přebytečných peněz leží ladem. Udělala byste opravdu lépe, kdybyste nešetřila. Utrácejte více a užívejte za své peníze, dříve než se věci, jimi zastupované, zkazí. Bankovnictví už není to, co bývalo.«
Tohle se za kapitalismu nemůže státi, protože kapitalismus rozděluje národní důchod tak, že množství je chudé a několik lidí nesmírnými boháči. Za dnešních časů můžete se tudíž spolehnouti na to, že budete moci rozpůjčiti (investovati) všechny své přebytečné peníze a že Vám za čekání budou lidé platiti tak dlouho, až dostanete zpět, co jste půjčila. Plat za čekání se jmenuje úrok, v bibli lichva. Úrok je zdvořilý název. Zkrátka: vypůjčitelka najme od Vás přebytečné peníze k užívání; v tomto jednání není nic nepoctivého nebo nečestného. Vy předáte své přebytečné hotové peníze (svůj kapitál) vypůjčitelce, a ona se zaváže, že Vám bude ročně, měsíčně nebo týdně vypláceti určitý důchod, dokud Vám plně nezaplatí.
Peněžní trh je místo v obchodní čtvrti, kde se za okrouhlé částky přebytečných hotových peněz kupují roční důchody. Výše důchodu, který můžete koupiti za 100 liber (100 liber je tam jednotkou míry), mění se podle toho, je-li nabídka přebytečných peněz k pronajmutí a důchodů ke koupení velká nebo malá. Mění se též podle toho, jak je důchod zajištěn, a zda u něho možno očekávati roční výkyvy. Odnesete-li svých 100 liber k svému bursovnímu agentu, aby je investoval (to jest: pronajal je na peněžním trhu za důchod), může Vám ve chvíli, co píši tyto řádky (1926) opatřiti zajištěný důchod 4 libry 10 šilinků ročně, nebo důchod 6 liber ročně s risikem, že stoupne nebo klesne, nebo konečně důchod 10 liber ročně a vyšší, chcete-li se odvážit nebezpečí, že nedostanete vůbec nic.
Chudí nestrkají nos do tohoto oficielního peněžního trhu, protože jedinou zárukou, již mohou dáti, vypůjčují-li si od kohokoli jiného než od zastavárny, je slib, že budou platiti tolik a tolik týdně ze svého výdělku. A poněvadž je takový slib daleko méně zaručený, než akcie nebo nájemní smlouva, musí platiti úžasné ceny. Tak může na příklad chudá dělnice najmouti si šilink za penny týdně. To je obvyklá sazba, a chudým lidem se zdá docela rozumnou, je však více než 86krát větší sazby, kterou platí za nájem peněz stát. Znamená to platiti za používání 100 liber ročně 433 liber 10 šilinků, čili, jak se tomu říká, 4331/2% úrok, tedy sazbu, kterou by bohatému člověku ani ve snu nenapadlo platit. Čím jste chudší, tím více platíte, neboť tím větší je risiko, že nebudete schopna placení. A proto, až budete čísti v novinách, že cena najatých peněz byla stanovena Anglickou bankou (proto se tomu říká bankovní sazba[i]) na 5%, nebo snížena na 41/2%, nebo zvýšena na 6% a tak dále, nesmíte si mysliti, že Vy nebo kdokoli jiný si může najmouti peníze podle této sazby. Znamená to jenom, že ti, o nichž je naprosto jisto, že budou moci zaplatiti, jako stát, velcí finančníci a velké firmy, mohou si vypůjčiti od bank podle této sazby. V jejich případě se sazba nemění snad podle risika jejich platební neschopnosti, nýbrž podle množství přebytečných peněz, které mohou býti půjčeny. A ať klesne sazba sebe více, posluhovačka musí stále platit 4331/2%, jednak proto, že nebezpečí její platební neschopnosti je velké, jednak proto, že náklady na rozpůjčování peněz po šilincích a na týdenní vybírání úroků jsou daleko větší, než při milionových půjčkách a půlročním placení úroků, a konečné také proto, že posluhovačka jest osoba nevědomá a bezradná, kterou vůbec nenapadne, že pokoutní lichvář, v němž ona vidí nejlepšího přítele v nouzi, žádá na ní na úrocích více, než na milionáři.
Cena peněz mění se tedy podle účelu, k němuž jsou vypůjčeny. Doufám, že se zajímáte o peněžní trh proto, že půjčujete a nikoli, že se dlužíte. Nelekejte se představy, že půjčujete peníze (opakuji, není v tom nic nečestného). Nikdo ovšem nebude nazývati Vaše investice zápůjčkami. Přes to však jsou to zápůjčky, toliko s tím rozdílem, že místo jednotlivé osobě půjčujete za zvláštních podmínek akciovým společnostem. Podnikatelé z obchodní čtvrti neustále zakládají podobné společnosti a žádají Vás o půjčku k zahájení nějakého velkého podniku, jímž může býti velký obchodní závod v nejbližší ulici či autobusová doprava v této ulici, nebo třeba tunel Andami, či přístav v Tichém oceáně, zlatý důl v Peru, gumovníková plantáž v Malajsku anebo kterýkoli jiný pozemský podnik, od kterého očekávají zisky. Avšak nevypůjčují si pod prostou podmínkou, že Vám budou až do splacení celkové částky platiti nájemné z peněz. Jejich nabídka zní takto: Jakmile podnik zahájí činnost, bude patřiti Vám i všem ostatním zapůjčovatelům (zvaným akcionáři), a až začne vynášeti, bude zisk rozdělen mezi vás všechny v tom poměru, v jakém jste půjčili peníze. A naopak: Nebude-li vynášeti, ztrácíte své peníze. Jedinou Vaší útěchou je, že nemůžete ztratiti více, než jste do podniku vložila. Nemohou od Vás žádati, abyste zaplatila dluhy společnosti, vydala-li tato více, než jste jí Vy zapůjčila. Říká se tomu, že ručíte omezeně.
Je to nebezpečná věc. Chtějíce Vám dodati odvahy, jste-li bázlivá (či máme říci opatrná?), požádají Vás tyto společnosti, abyste jim zapůjčila své přebytečné peníze podle určité sazby, řekněme třebas 6 nebo 7%, s podmínkou, že nejdříve budou procenta vyplacena Vám, a pak teprve dojde na ostatní obyčejné zapůjčitele, že však nedostanete nic víc, ať jsou zisky sebe větší. Přijmete-li tuto nabídku, řekne se o Vás, že máte prioritní akcie společnosti; ostatní mají obyčejné akcie. Je několik odrůd jak prioritních tak obyčejných akcií, vždy však je to nájem přebytečných peněz, při čemž rozdíly jsou způsobeny podmínkami, za jakých se od Vás žádá jejich zapůjčení.
Koupila-li jste akcii, která Vám nese jistý důchod, můžete tuto akcii, kdykoli nutně potřebujete hotových peněz, prodati za tolik, jakou má na peněžním trhu hodnotu pro někoho, kdo má přebytečné peníze a chce si je uchovati výměnou za důchod. Oddělení peněžního trhu, kde se takto kupují a prodávají akcie, nazývá se peněžní bursa. Chcete-li prodati akcii, musíte použíti prostřednictví osoby zvané bursovní komisionář, jenž vezme Vaši akcii na bursu a vyzve dalšího prostředníka, zvaného bursovní sensál, aby akcií ocenil. Je věcí sensálovou, aby věděl, jakou má akcie hodnotu vzhledem k vyhlídkám společnosti, k množství přebytečných peněz nabízených za důchody a k počtu důchod nesoucích akcií nabízených na prodej. Nemluvte nikdy neuctivě o sensálech; jsou to důležité osoby a považují se za větší pány na peněžním trhu, než komisionáři.
Toto prodávání a kupování akcií společností již stávajících je vlastním úkolem peněžní bursy. Avšak peněžní bursa se hodně zabývá také zajímavou hrou zvanou spekulace, při níž jsou nabízeny fantastické ceny za neexistující akcie. Pro tento okamžik však zůstaňme při tom, že akcie, jimiž se obchoduje, jsou vesměs akcie stávajících společností, neboť celonárodního významu nemá použití přebytečných peněz k obchodu akciemi starých společností, nýbrž k zakládání nových nebo aspoň k rozšiřování závodního zařízení a obchodních operací starých společností. Proto nám k posouzení této věci nikdy nemůže být vodítkem obrat na burse cenných papírů, jenž s tím mnohdy vlastně ani nesouvisí. Mysleme si třeba, že máte přebytečných 50.000 liber, a že je uložíte celé do železničních akcií! Tím nevytvoříte více ani o jeden yard kolejí, nepřidáte provozu více ani o jeden vlak, ba ani neopatříte již zavedený vlak ani jedním dalším ohřivadlem na nohy. Vaše peníze nebudou mít vůbec vlivu na železniční síť. Nestane se nic jiného, než že Vaše jméno nahradí nějaké jiné jméno nebo více jmen v seznamu akcionářů, a že napříště budete Vy dostávati důchod, který by dostávali nositelé oněch jmen, kdyby Vám nebyli prodali svých akcií. A také ovšem dostanou Vašich 50.000 liber, s nimiž mohou dělat, co chtějí. Mohou je utratiti u hracích stolků v Monte Carlu nebo na koňských dostizích v Britanii, anebo je věnovati fondu dělnické strany. A Vy třeba ostře odsuzujete hazardní hry a dělnická strana je Vám třeba odporná. Řeknete snad: »Kdybych byla tušila, že se tohle stane s mými penězi, byla bych koupila akcie soukromě od někoho, jehož zásady dobře znám a na něhož se mohu spolehnouti, že nevydá mých peněz bláhově, a nebyla bych je kupovala od toho bezbožného spekulanta, který nemá víc svědomí, než kontrolní pokladna, a je mu docela jedno, co se stane s mými penězi.« Ale tento nářek Vám nepomůže. Jisto však je, že v praksi musíte kupovati akcie stávajících společností na peněžní burse, že Vaše peníze se neoctnou nikdy v pokladně společnosti, jejíž akcie kupujete, a že jejich opravdově určení se docela vymyká Vašemu vlivu. Jeden den na burse, který podle jména znamená neobyčejně potěšitelný vzrůst průmyslového kapitálu země o statisíce liber přebytečných peněz, může býti ve skutečnosti promarněním těchto peněz ve výstředním přepychu nebo zhoubné neřesti, nepřihlížeje ani k tomu, že mohly být poslány za hranice, aby tam jimi byl založen nějaký cizí podnik, jenž na sebe strhne třeba právě obchod oné společnosti, jejíž akcie jste koupila, a ožebračí Vás.
Nyní mí řeknete: »Je-li tomu tak, pak se dobře vyvaruji kupovat něco jiného, než akcie nových společností, a pošlu peníze přímo jejích bankéřům podle přihlášky připojené k prospektu a tím, že neuvědomím žádného komisionáře nebo spekulanta, zajistím si, že mé peníze budou skutečně vloženy do nového podniku a rozmnoží zdroje produktivity průmyslu naší vlasti.« Má drahá, nebudete-li však hodně opatrná, hodně informovaná o risiku s tím spojeném a velmi protřelá v peněžních obchodech, ztratíte je docela. To, co se při zakládání akciových společností děje v bezprostředním zákulisí, je musím říci — největší darebáctví na světě. Parlament již dlouho a bez pozorovatelného výsledku vydává jeden zákon za druhým proti podvodníkům, kteří postupují asi takto: Utvoří akciovou společnost s nějakým krásným účelem, a když seberou tolik peněz, kolik lze dosíci upisováním akcií, nepokusí se vážně o dosažení vytčeného účelu, ale prostě najímají kanceláře, objednávají zboží, dosadí se sami na všechna výnosná místa ředitelů, správců, tajemníků a podobně — berou provise ze všech zakázek, a když si tak (mimochodem řečeno zcela zákonně) rozdělili celou kořist, prohlásí, že společnost nemůže prosperovati a zlikvidují ji. Jediné, co Vám zbývá, je možnost notně jim zatopit na valné hromadě, ale musíte se mít důkladně na pozoru, abyste nenazvala podvodníků pravým jménem, jinak Vás okamžitě zažalují pro urážku na cti a zaplatíte ještě odškodné. Ale to Vám nevrátí Vašich peněz. Jsou to úžasné obnosy, o něž jsou takto každoročně okrádány nevinné ženy, a dělají to zrovna,o tak předstírané omnibusové společnosti, které by byly velmi rozumnou a veřejně prospěšnou investicí, kdyby byly opravdové, jako společnosti založené za účelem těžení z neexistujících zlatých dolů, jež jsou na prvý pohled podezřelé z podvodu.
A i když Vás nenapálí darebáci — kteří dobře vědí, co dělají, a byli by zrovna tak překvapeni úspěchem svých společností jako zloděj, kterého by v domě, do něhož se vloupal, zdvořile přijali a pozvali k obědu — svedou Vás třeba společnosti, založené upřímnými nadšenci, kteří věří v svoje plány, a to úplným právem, a jimž konečný úspěch dá za pravdu, a kteří do nich vložili všechny své přebytečné peníze a mnoho usilovné práce. Tito lidé však skoro vždy podceňují výlohy.
Poněvadž jde o novou věc, nemohou se říditi zkušenostmi, a jejich vlastní nadšení je zavádí na scestí. Na poloviční cestě k úspěchu jsou veškeré jejich přebytečné peníze spotřebovány a nadšenci jsou pak nuceni celé svoje dosavadní dílo prodati za babku nově společnosti, utvořené specielně k využití jejich nesnází. Někdy sdílí tato druhá společnost osud prvé, a je vykoupena třetí společností. Společnost, která nakonec dosáhne úspěchu, je třeba vybudována na penězích a práci tří nebo čtyř za sebou jdoucích skupin pionýrů, kterým scházely peníze k doplnění závodního zařízení. Zkušení finančníci tohle vědí a číhají na chvíli konečného úspěchu. Jak to řekl jeden z nich: »Na tom se vydělávají peníze tak, že člověk do toho jde při třetí sanaci.« Pro tyto lidi je to snad znamenité uložení peněz, ale původní akcionáři, kteří svou bystrostí předvídali úspěšnou budoucnost podniku a zahájili jeho činnost — jsou teď dočista obráni, Vidí, jak se jejich naděje vyplnily a jejich správnému postřehu se dostalo zadostiučinění, poněvadž však jsou to okna chudobince, z nichž se na to dívají, jsou spíše výstrahou než příkladem příštím zakladatelům.
Tomuto nebezpečí se ovšem můžete vyhnouti, vyhnete-li se novým společnostem a dáte-li svému zástupci na burse příkaz, aby pro Vás kupoval akcie dobře zavedených starých společností. Neučiníte tím nic dobrého, ale budete rozhodně jista, že to není ani podvodná společnost, ani společnost, která zahájila provoz s příliš malým kapitálem a bude v dohledné době nucena vyprodati vše s velkou nebo úplnou ztrátou. Varujte se podnikání! Varujte se smyslu pro veřejné záležitosti! Varujte se svědomí a nadějí do budoucna! Hrajte na jisto! Půjčujte, máte-li co, státu nebo obcím, třeba to přináší malý důchod, neboť není hned tak něco bezpečného a užitečného jako uložení peněz v obecním podniku. A až opět uzříte, jak žurnalisté oslavují kapitalistický systém jako skvělý podnět k uplatňování všech těch vlastností, před jejichž uplatňováním jsem Vás právě varoval, potlačte choutku, která ve Vás vznikne a která je velmi nevhodná pro dámu — totiž zachovati se jako onen kostelník z Ingoldsbyské legendy, který své pochyby nevyjadřoval slovy, nýbrž tím, že udělal dlouhý nos.
[i] U nás úroková míra. (Pozn. překl.)