Jak nyní vidíte, jest nacionalisace i municipalisace velmi žádoucím prostředkem zlevnění nejpotřebnějších věcí, takže i nejzuřivější protisocialistické sněmovny a obecní zastupitelstva zřizovaly v minulosti státní a obecní podniky, a budou je pravděpodobně pod tlakem konservativního voličstva i v budoucnu dále zřizovati. Víte nyní také, že ony domněle nesmírné náklady na vykoupení soukromých vlastníků, jež uhelná parlamentní komise nepřestává vydávati za nepřekonatelnou překážku nacionalisace našich uhelných dolů, je pouhý strašák. Neboť ačkoli majitelé dolů (jsem, mimochodem řečeno, jedním z nich) budou plně odškodněni, přece účet zaplatí třída vlastníků jako celek ze svých nezasloužených důchodů, takže národ tímto přemístěním nezchudne, nýbrž zbohatne. Potud je vše v pořádku. V teorii je nacionalisace naprosto zdravá.
V praksi to ovšem znamená — jak lidé velmi správně namítají — hodně práce. Pouhá vyhláška, že ten nebo onen obor průmyslu je zestátněn, může vésti jen k jeho ochromení. Dříve než je možno účinně nacionalisovati kterýkoli obor průmyslu nebo dopravní služby, musí býti vytvořeno nové oddělení státní správy k jeho dalšímu řízení. Kdybychom neměli ministerstva války, nemohli bychom míti armády, protože žádný voják by nedostal žoldu, uniformy ani zbraně. Bez admirality nebude válečného loďstva. Bez generálního poštovního ředitelství a generálního poštmistra nebude ranní pošty. Bez královské mincovny a bez mincmistra nebude peněz. Bez Scotland-Yardu v Londýně a bezpečnostních výborů na venkově nebude policie. A jako dnes, tak i v budoucnu. Bez velkého rozšíření ministerstva financí nelze nacionalisovati bank, bez zřízení ministerstva uhelné těžby — daleko většího než náš dosavadní lesní úřad — nelze nacionalisovati dolů, a bez ministerstva železnic a generálního ředitele železnic — stejně důležitého jako generální poštovní ředitelství a generální poštmistr nelze nacionalisovati železnic.
Tyto úřady mohou býti vybudovány jen spořádanými a vysoce vyvinutými státy, což znamená — a to je politické naučení plynoucí z této věci — že nemohou být zavedeny revolucemi nebo improvisovanými diktaturami, ba ani ne oněmi spořádanými státy, v nichž — jako v Americe — se pohlíží na státní správu v některých směrech stále ještě jako na kořist úředníků,[i] a kde nová garnitura úředníků vyhodí starou, kdykoli oposice vyhodí vládu. Revoluce nemůže udělati pro nacionalisaci nic jiného, než zničiti politickou moc třídy bránící se nanionalisaci. Ale sama nacionalisovat nedovede, a může se státi, že nová vláda, revolucí dosazená, bude neschopna k dalšímu vedení i těch podniků, které převzala už postátněné, a že bude nucena přenechati je soukromým podnikatelům.
Vláda, provádějící nacionalisaci, musí býti poctivou ve finančních věcech, snažiti se rázně o úspěch nacionalisace, nesmí z ní kořistiti za účelem zvýšení státních příjmů, ani ji zdiskreditovati a přivésti k úpadku, aby měla omluvu pro předání zestátněných podniků soukromým vyděračům. Státní železnice byly někdy vzornou ukázkou, čeho je státní správa schopna v nejhorším případě. Vlády, místo aby udržovaly dráhy opravami v dobrém stavu, shrábly vše, co obecenstvo zaplatilo na jízdném a dovozném, použily toho k snížení všeobecných daní a ponechaly nádraží i vozový park rozkladu, až jejich dráhy byly nejhorší na světě a volání pro denacionalisaci se stalo všeobecným. Soukromé podniky vyděračů ztroskotaly právě tak nebo ještě hůře; poněvadž však byly odpovědny jen samy sobě, prošly jejich neúspěchy a nesprávnosti nepozorovány, kdežto neúspěchy a nesprávnosti vlád vyvolaly už velká vření mezi obyvatelstvem, ba vedly až k revolucím. Přehmaty vlády jsou veřejné a do očí bijící, přehmaty soukromých podnikatelů jsou prakticky neviditelny. Tak vznikla klamná představa, že vlády jsou méně poctivé a zdatné, než soukromí podnikatelé. Je to pouze klamná představa, to však nemění nic na tom, že poctivost a dobrá vůle jsou právě tak nezbytny v nacionalisovaných, jako v soukromých podnicích. Naše britské státní podniky platí za vzor neúplatnosti, přece však generální poštmistr předražuje nám trochu dopravu našich dopisů a zisk ve formě snížení důchodové daně strká vlastnické třídě do kapsy. Naše admiralita musí se ustavičně brániti proti snahám o snížení daní důvodem, že by to vedlo k polovičnímu hladovění námořníků. Tyto příklady kořistnictví nejsou snad příliš závažné, ukazuji však, co se může státi, nejsou-li voliči bdělí a uvědomělí.
[i] Slovo spoils znamená kořist, lup, v Americe běžný výraz pro úřady, získané vítězstvím politické strany. (Pozn. překl.)