Vláda může rozdělovati peníze ve formě podpor v nezaměstnanosti, což by však jenom rozšířilo právě onen zlořád, který měla konfiskace odstraniti, totiž zlořád důchodů, prací nezasloužených. Daleko zdravější metodou by bylo — a připomeňte si to, až přijdete příště do pokušení dáti přebytečných 5 liber žebrákovi místo uložiti je v bance — vložiti všechny peníze do státem zahraných bank a půjčovati je podnikatelům za neslýchaně nízké sazby. Jiným prostředkem bylo by slušné zvýšení mezd ve vyvlastněném průmyslu. Ještě jiným prostředkem a nejzoufalejším ze všech, ne však nejnepravděpobnějším bylo by začíti válku a vyhoditi na armádu důchody, které dříve promarňovali plutokraté.
Tyto prostředky se navzájem nevylučují. Podpory v nezaměstnanosti, laciný kapitál ze státních bank a vysoké mzdy — k tomu všemu bylo by lze sáhnouti současně za účelem distribuce koupěschopnosti a pracovních sil. Podpory v nezaměstnanosti a starobní důchody pomohly by protlouci se zbývajícími léty života jak propuštěným služebníkům zbankrotovaných boháčů, neschopným změniti zaměstnání, tak zbankrotovaným boháčům samotným. Laciný kapitál v bankách umožnil by podnikatelům založiti nové podniky nebo změniti výrobu ve starých podnicích a vyhověti zesílení koupěschopnosti dělníků, jimž byla zvýšena mzda, čímž by bylo postaráno o zaměstnání pro dělníky, kteří o ně přišli v Bournemouthu nebo Bond-Streetu. Obchodníci uměleckými předměty mohli by prodávati obrazy Národní galerii a galeriím venkovských měst. Došlo by sice ke krisi, ale co na tom? Kapitalismus způsobil již mnohokrát přesun kupní síly a ztrátu zaměstnání u velkých skupin občanů a uchýlil se k podporování chudých zřizováním stravoven a k jiným takovým bezpečnostním záklopkám, aby zmírnil napětí, když nezaměstnaní se začali bouřit a vytloukat okna. Proč bychom toho nepřežili ještě jednou, když už se nám to kolikrát stalo?
Snad bychom to přežili. Ale byt byly velké krise kapitalismu sebe vážnější, nebyly nikdy tak zlé, jako by byl krach, který by vyvolala konfiskace všeho vlastnictví celé majetné třídy státem, kdyby nebylo předem postaráno o okamžité produktivní zaměstnání nejen vyvlastněných majitelů (je jich příliš málo, než aby byli vážnou nesnází), nýbrž i ohromné spoustě příživnického proletariátu, který obstarával jejich přepych. Fungovaly by bezpečnostní záklopky dosti rychle a byly by dosti široké? Nemůžeme míti o věci správného úsudku, dokud jí blíže neprozkoumáme.
Civilisovaná země je tak závislá na oběhu peněz, jako živočich na oběhu krve. Všeobecná konfiskace soukromého vlastnictví a důchodů z něj odvozených měla by v zápětí nesmírný příval peněz z celé říše do státní pokladny v Londýně. Pro vládu stalo by se životní otázkou, jak tyto nahromaděné peníze opět rychle po celé zemi rozptýliti. Uvědomte si, že souhrn takto nahromaděných peněz byl by daleko větší než za kapitalistického systému, neboť kapitalisté ze svých důchodů daleko více utratí než uspoří, takže ohromná částka připadající na tyto výdaje byla by ušetřena a zvětšila by státní důchod z konfiskovaného jmění.
Přejděme nyní k bezpečnostním záklopkám. Velmi značná část onoho peněžního přívalu pocházela by z konfiskované pozemkové renty (nájemného) v městech i velkoměstech. Nynější vlastníci utrácejí tuto rentu, kde jim libo, a málokdy se jim zamlouvá utratiti ji tam, kde byla prací obyvatelů vytvořena. Plutokratovi ani nenapadne žít ve Zlámané Lhotě, může-li žíti v Biarritz. Obyvatelé Zlámané Lhoty nemají prospěchu z jeho výdajů, které plynou do londýnského West-endu a do lázní i zábavních středisek celého světa; nanejvýše se jim snad něco z toho vrátí, vyrábějí-li prvotřídní boty a jezdecké kalhoty nebo golfové hole. Obyvatelé měst používají hodně obecního komunismu, ale musí za to platiti dávkami, které jsou nyní všude nesmírně tíživé. Byly by ještě tíživější, kdyby stát nepomáhal obcím tak zvanými příděly.
Očividnou bezpečnostní záklopkou — a to mezi obecními poplatníky populární — by bylo, kdyby obecní dávky byly hrazeny ze značně zvýšených přídělů, povolovaných státní pokladnou obcím. Platíte-li obecní dávky jako nájemnice, a oznámil-li by Vám z čista jasna Váš domácí, že bude napříště platiti dávky sám, zaradovala byste se z toho, kolik Vám teď přibude peněz na útratu. Obdobné prohlášení kancléře pokladu bylo by přijato se stejným nadšením. Ulevilo by to přívalu peněz v státní pokladně a vyvolalo opět proudění peněz ze srdce k údům.
Dále přichází v úvahu kombinace zvýšených mezd v konfiskovaných průmyslových podnicích a nadbytku laciného kapitálu, dodávaného všem střediskům průmyslu a obchodu konfiskovanými bankami. Zvýšené mzdy by zamezily proudění důchodů do státní pokladny tím, že by snížily dividendy, a zlevnění kapitálu umožnilo by zakládání nových závodů a rekonstrukci starých, čímž by se opět vyhovělo poptávce vyvolané zvýšenou koupěschopností (t. j. rozmnožením peněz v kapsách) námezdních dělníků a méně daněmi zatížených poplatníků.
Mnoho lze vždy vykonati financováním veřejných prací, jako jsou stavba silnic, odvodňování pruhů mořského pobřeží, zalesňování, stavba přehrad přes údolí, řeky i průlivy k zachycení vody pro pohon turbin, stavba stanic k rozvodu takto získané energie, odstraňování městských brlohů, jež neměly vůbec uzřít denního světla, a nahrazení jich správně vybudovanými, zdravými a úhlednými zahradními městy — a tisíce jiných věcí, o nichž se kapitalismu ani nezdá, ježto jejich výhod nelze přepočítati na obchodní zisk. Poptávka po pracovních silách vyvolaná těmito pracemi umístila by všechny schopné nezaměstnané, takže by se podpory vyplácely pouze přestárlým a nevyléčitelně práce neschopným, a ovšem i dětem, na něž — protože představují pro příští generaci zisk, byt obchodně nevypočitatelný — mohlo i mělo by se věnovati daleko více, než se děje dnes.
To vše zní uspokojivě a je lehké napsat to na papíře. Ale několikaminutová úvaha pohřbí všechnu naději, že by se to mohlo státi rázem a samovolně pouhým převodem všech existujících akcií a vlastnických listin bez náhrady na stát. Ministerstvo zdravotnictví musilo by vypracovati ohromný plán finančních přídělů obcím, O který by se parlament přel celé měsíce. Kdyby pak byl bankám předán onen příval peněz k dalšímu půjčování a nebyla při tom zajištěna státu žádná možnost zakročení — mělo byro za následek orgii konkurenčního podnikání, překapitalisaci, nadprodukci, zakládání obchodů a podniků bez jakékoli oprávněné vyhlídky nezkušenými, hloupými nebo potrhlými lidmi nebo lidmi všech těchto vlastností dohromady. Zkrátka — náhlý vzestup konjunktury mající vzápětí krach, spojený jako obvykle s nezaměstnaností, úpadky a tak dále. Ke zvládnutí této části programu bylo by nutno zříditi nové oddělení v ministerstvu financí, které by nahradilo nynější loupežné správní rady akciových společností, otvíralo bankovní filiálky všude, kde poštovní úřady dělají značné obchody, a vybavilo nové banky zvlášť cvičeným správním úřednictvem. Ale dříve, než by to mohlo být provedeno, umřel by na mizinu přišlý občan hladem.
Zvýšení mezd v průmyslu a snížení cen za účelem vyřazení zisku muselo by být — právě tak jako v případě bank — svěřeno správním úředníkům, protože dosavadní správci našeho průmyslu rozumějí a jsou navyklí politice zcela opačné. Takovou výměnu osob bylo by možno provésti jedině jako část propracovaného plánu, vyžadujícího mnoho předběžné úvahy a praktické přípravy, včetně vybudování nových veřejných úřadů neví dané velikosti.
Rovněž veřejné práce nemohou býti zahájeny z dneška na zítřek po způsobu Petra Velikého, který požádán, aby určil směr nové silnice z Moskvy do Petrohradu, vzal pravítko a nakreslil na mapě přímku od nápisu Moskva k nápisu Něva. Kdyby byl Petr chtěl zříditi údolní přehradu k pohonu turbin a potřeboval k tomu schválení parlamentu s delegací Wallesanů, trvajících na tom, aby přehrada byla na Severnu, a s delegací stejně popudlivých Skotů, kteří si vzali do hlavy, že přehrada musí býti zřízena přes Kyle of Tongue — uplynulo by mnoho měsíců, než by mohl dáti první četě dělníků rozkaz k zahájení ptací.
Není třeba, abych Vás unavoval dalšími příklady. Nacionalisace ve velkém bez náhrady je katastrofální opatření: pacient zemře dříve, než lék začne působiti. Nebo, zamlouvá-li se Vám více přirovnáni z oboru mechaniky: kotel prasknul, protože bezpečnostní záklopky byly ucpány. Snad řeknete: »Dobrá, proč ne? Co jsem dosud v této knize četla, vzbudilo ve mně touhu po revoluci. Tvrzení, že nějaké opatření vyvolá revoluci, je jeho nejlepším doporučením.«
Jste-li tohoto mínění, jsou Vám Vaše city ke cti; byly nebo jsou sdíleny mnoha dobrými občany. Když se však snažíte přijíti věci na kloub, uvědomíte si, že revoluce nic nenacionalisují a mají často za následek, že je nacionalisace obtížnější, než by byla bývala bez nich, jen kdyby lidé byli měli trochu národohospodářského vzdělání. Kdyby byla revoluce prosazena neobratnými socialisty (a dnes jsou všechny naše parlamentní strany hrozivě neobratné) přímo proti hlučné a zavilé kapitalistické oposici, způsobila by reakci a ne pokrok a poskytla by kapitalismu nový podnět k životu. Slovo socialismus stalo by se po celou generaci lidem solí v očích. A právě tento druh revoluce byl by vyvolán pokusem nacionalisovati všechen majetek jedním rázem. Proto nesmíte počítati s revolucí, uvažujete-li o tomto rozporu mezi nepřipravenou všeobecnou nacionalisací, provedenou bez odškodnění, na jedné straně, a řadou pečlivě připravených, s odškodněním provedených, postupných postátňovacích aktů na straně druhé.
Později si promluvíme obšírněji o tom, co revoluce mohou a nemohou. Zatím si pamatujte jako základní zákon nacionalisace (národohospodáři nazývají svá pravidla rádi zákony), že každou nacionalisaci je nutno připraviti a odškodniti. To skýtá dostatečnou záruku proti pokusům o příliš mnoho současného zestátnění. Mohli bychom dokonce říci: proti pokusům o více než jednu nacionalisaci v tutéž dobu, nesmíme však zapomenouti, že průmyslové obory, dříve než dozrají k nacionalisaci, splynou mezi sebou tak, že je v praksi nemožno nacionalisovati jeden bez nacionalisace půl tuctu jiných, s ním nerozlučně spjatých. Byla byste překvapena, kdybych Vám řekl, kolik jiných záležitostí kromě dopravní služby obstarává železniční společnost. A plula-li jste někdy po moři na velkém zaoceánském parníku, snad jste se někdy rozhlédla kolem a tázala se v duchu, zda stavba rakového parníku je stavbou lodi či stavbou hotelu, nemluvě ani o stavbě strojů.