Ačkoli zdanění kapitálu je nesmyslem, nemusí proto každý návrh v této formě předložený býti neproveditelným. Je pravda, že stár, potřebuje-li hotové peníze, může je dostati jedině konfiskací důchodů. Ale to nijak nevylučuje operací, k nimž není třeba hotových peněz, a které nijak nebrání vládě v zabírání jak vlastníkova důchodu, tak i pramene tohoto důchodu, to jest jeho majetku. Uveďme jako příklad možnost, jíž se velmi snadno můžete ještě dožít. Řekněme, že vláda dospěje k názoru, že státní dluh nebo jeho část musí býti vymazán, buď proto, že daně vybírané na zaplaceni úroků ochromují kapitalistické podniky (takový důvod by uvedla konservativní vláda) — nebo pro rovnoměrnější rozdělení důchodů (takový důvod by uvedla socialistická vláda). K placení amerického nebo kteréhokoli jiného zahraničního dluhu bylo by zapotřebí hotových peněz. Proto by jednoduché vymazání této části státního dluhu bylo možno jen jako nepokryté odmítnutí placení, což by zničilo náš úvěr v cizině a vedlo pravděpodobně k válce se zemí dluh vymáhající. Ale k vymazání oné části státního dluhu, kterou dlužíme sami sobě, nepotřebovali bychom ani črvrtpenny na hotovosti; mohli bychom vypsati a vybírati přímou daň z kapitálu, lépe řečeno dávku z kapitálu (tímto slovem naznačujeme, že by to nebyla daň stálá, nýbrž pouze jednorázová). Začněme s válečnými dluhy jako s příkladem, že je úplné zrušení dluhu docela dobře možno. Pro zjednodušení věci si mysleme, že ona část státního dluhu, kterou stát dluží svým poddaným, činí 100 liber a že byla vypůjčena na vedení války jen od jediné ženy (kterou budeme zváti Mary Anne); těchto 100 liber je ovšem dávno utraceno a rozbito na kousky, a státu po nich zůstala pouze povinnost k placení ročního důchodu 5 liber Mary Anně z výnosu daní. Představte si dále, že v celé zemi je jenom ještě jedna kapitalistka (nazveme ji Sarah Jane), jejíž vlastnictví sestává z akcií a pozemků v ceně 100 liber, nesoucích 5 liber ročního důchodu. Jinak řečeno: Sarah Jane je vlastnicí celého průmyslového zařízení země a Maty Anne je jediným domácím (t. j. nikoli zahraničním) věřitelem státu. Kancléř pokladu zavede 100% daň z kapitálu a žádá 100 liber od Sarah Jany i od Mary Anny. Ani jedna ani druhá nemůže ze svých 5 liber ročně zaplatiti to na hotovosti; Sarah Jane však může postoupiti státu všechny své akcie, a stát může Mary Anniných 100 liber válečné půjčky převésti na sebe. Mary a Sarah, ožebračeny, musí si vydělávati prací svých rukou na živobytí, a všechno průmyslové zařízení země přešlo do rukou státu, čili je nacionalisováno.
V této transakci není nic fysicky nemožného, není v ní prodávání bezcenných akcií za neexistující peněžní hotovosti, ani umělého vyhánění diskontní sazby — jen jednoduché vyvlastnění. Okolnost, že 200 liber, s nimiž jsme prováděli příklad, znamená vlastně miliardy, a že je mnoho Marií a Sár s příslušnými k nim Tomy nebo Dicky, mění rozměr transakce, nikoli však její bilanci. Bylo by ji možno provésti. A dále, kdyby porucha způsobená náhlým a úplným vyvlastněním byla příliš veliká, bylo by možno provésti ji ve splátkách libovolné velikosti. Místo 100% daně z kapitálu možno míti 50% nebo 5%, nebo 21/2% za každých 10 let, nebo jak Vám jinak libo. Kdyby 100% znamenalo katastrofu (a to by také znamenalo katastrofu), a 10% jen pořádný nátlak, mohl by se stát spokojit s nátlakem.
Taková dávka umožnila by státu zrušiti daně, zavedené dříve k úhradě úroků placených domácím majitelům válečných půjček, a použíti dividendy zkonfiskovaných akcií k úhtadě úroku našeho válečného dluhu v Americe se současným zrušením dané, z níž se tento úrok nyní hradí. Kdyby to byla konservativní vláda, provedla by toto zrušení snížením důchodové daně, daně z vyšších příjmů, daně z nadměrných zisků (byla-li by taková daň), dědických poplatků a jiných daní z vlastnictví a velkých podniků. Dělnická vláda nechala by tyto daně nedotčeny a zrušila by daně na potraviny, nebo by zvýšila příspěvek k fondu na ,podpory nezaměstnaných a příděly obcím na veřejné stavby a vůbec podnikala by věci prospěšné proletariátu a směřující k vyrovnání důchodů. Mohlo by tudíž dávky z kapitálu býti použito právě tak dobře k obohacení boháčů, jako ke zvýšení úrovně všeobecného blahobytu. A proto můžeme její zavedení očekávati stejně od kapitalistické jako od dělnické vlády, až , bude vnitřní válečný dluh — řekněme likvidován, neboť slovo neuznán má špatný zvuk.
Proti takovým uskutečnitelným dávkám se zvláště namítá, že jsou to spíše lupičské nájezdy na soukromé vlastnictví, ne-i uspořádaná a postupná jeho přeměna ve veřejné vlastnictví. Namítá se proti nim, že podrývají pocit bezpečnosti, který je vzpruhou pro vlastníky přebytečných peněz, aby místo rozplýtvání je uložili. Nejistota ubíjí šetrnost těch lidí, kteří mohou šetřiti, a podporuje lehkomyslné utrácení. Máte-li přebytečných 1000 liber a nemáte-li nejmenších pochybností o tom, že jejich investicí si můžete zajistiti budoucí důchod ročních 50 liber, podrobený pouze dani důchodové, pak je budete investovati. Můžete-li však předpokládati, že investujete-li peníze, stát Vám vezme brzy buď všechny nebo aspoň značnou jich část pod záminkou dávky na vybavení z dluhů, usoudíte asi, že je lepší utratiti je, dokud Vám patří. Bylo by pro zemi i pro Vás daleko lepší, kdybyste mohla býti jista, že stát zabere Váš majetek jen za náhradu plné tržní ceny, nebo je-li to z nějakého důvodu neproveditelné, plně Vás za ně odškodní. Pravda, shledali jsme při zkoumání otázky náhrady, že tento zdánlivě konservativní způsob vyvlastňuje ve skutečnosti právě tak pronikavě, jako přímá dávka z kapitálu. Stát totiž si opatří peníze k výkupu nebo odškodnění daněmi, takže vlastníci vykupují jeden druhého a jako celek odškodněni nejsou. Avšak pocit nejistoty, vyvolaný metodou nájezdu, znemravňuje lidi, což pochopíte, přečtete-li si Thukydidovo líčení o moru v Athénách, neboť to platí o všech morech, ať zabíjí život nebo finance. Mor ničí pocit životní jistoty; lidé tuší, že do soboty třeba zemrou a za den rozkoše odhazují své obvyklé chování, právě jako kapitalista vyhazuje peníze, není-li si jimi více jist. Nájezd na vlastnictví, na rozdíl od pravidelné toční důchodové daně, je v tomto ohledu jako mor. Tvoří dále špatný precedenční případ a zvyká lidi na lupičské nájezdy jako na běžné zjevy. A tak dávky k vymazání vnitřního dluhu, ačkoli fysicky možné, jsou velkou nerozvážností.