Můžete si nyní oddechnouti, neboř znáte konečně nejen cíl socialismu — jímž je prostě rovnost důchodů — nýbrž i metody, jimiž může býti cíle dosaženo. Víte nyní, proč mají býti nacionalisovány uhelné doly a banky, a jak mají býti vyvlastnění majitelé uhelných dolů a bank odškodněni, aby se předešlo křivdě na jednotlivcích nebo jakýmkoli Otřesům pocitu bezpečnosti, jenž je nutnou podmínkou dalšího investování přebytečných peněz jako kapitálu. Nuže, znáte-li pravidlo pro nacionalisaci těchto dvou oborů, z nichž jeden je výrobou hmotných věcí, zahrnující mnoho těžké fysické práce, a druhý kancelářskou duševní prací, znáte pravidlo pro nacionalizaci všech oborů. A znáte-li pravidlo, podle něhož lze prostřednictvím daňového systému vyvlastniti majitele uhelných dolů a bank ústavním způsobem a za náhradu, znáte pravidlo pro vyvlastnění všech vlastníků. Víte-li, jak lze nacionalisovati průmysl, víte také, jak zjednati státu dozor nad rozdílením důchodu, plynoucího z průmyslu. Nejenže jsme tato pravidla nalezli, nýbrž zkoumali jsme také dosti dlouho, jak se osvědčují v praksi na našich dnešních institucích, a nemusíme proto déle pochybovati o jejich proveditelnosti, jako nepochybujeme o proveditelnosti státního rozpočtu na příští rok. Proto se nemusíme dále truditi voláním po tom, čemu lidé říkají konstruktivní program. Zde je. Nejvíce lidi překvapí, že neobsahuje ani jediné novoty. Nesnáze a novoty netkví, jak oni si představují, ve fysické stránce věci, která je zcela jednoduchá, nýbrž v její metafysické stránce, totiž ve vůli k rovnosti. Víme nyní, jak vzíti rozdělování národního důchodu z rukou soukromých vlastníků a předati je do správy státu. Ale stát, bude-li chtíti, může důchody rozdílet nestejně. Místo aby zrušil stávající nerovnost, může ji zostřiti. Může vydržovati privilegovanou třídu zahalečů s velkými důchody a dáti státní záruku za stálost těchto důchodů.
Je to tato možnost, která může získati — a v jistém rozsahu také již získala — nejrozhodnější odpůrce socialismu pro nacionalisaci, vyvlastňovací daně a celou tu ostatní konstruktivní politickou mašinerii socialismu, jakožto pro prostředky nového rozdělení důchodů. Háček je v tom, že nové rozdělení, které je snahou těchto lidí, není rovným, nýbrž nerovným dělením, státem zaručeným. John Bunyan se svou podivnou, avšak hlubokou intuicí již dávno ukázal, že do pekla vede cesta i od nebeské brány, že tedy cesta do nebe je také cestou do pekla, a že jméno člověka, jenž jde do pekla touto cestou, zní Nevědomec.[i] Cesta k socialismu, .jdeme-li po ní v nevědomosti, může nás dovésti k — státnímu kapitalismu. K oběma vede jedna cesta. Toho nezpozoroval Lenin, méně osvícený než Bunyan, když pranýřoval Fabiánské metody jako státně.kapitalistické. A nejen to, státní kapitalismus, spojený s kapitalistickou diktaturou (fašismus), bude se také hlásiti o uznání — vždyť odstranil některé — z nejodpornějších zjevů dneška, zvýšil mzdy, snížil úmrtnost, uvolnil dráhu talentům a nemilosrdně potlačil neschopnost — než konečně přece podlehne kletbě nerovnosti, proti níž nemůže žádná civilisace delší dobu obstáti.
A proto — ačkoli máte nyní pohotově úplnou odpověď na zcela oprávněnou otázku po konstruktivních plánech socialistů, jejich praktickém programu, ústavním postupu v parlamentě a tak dále — máte ještě pořád před sebou asi 10 tiskových archů této knihy. Musíme si ještě vyložiti nejen onen pseudosocialismus, před nímž jsem Vás varoval, nýbrž i jiné věci, kterých nemohu vynechati, ježto byste jinak byla více méně bez obrany proti zbrklíkům, kteří, místo aby se zajímali rozumně o konstruktivní metody, jsou pevně přesvědčeni, že jeden nemytý Rus s rudou kravatou a jedna nečesaná žena s konví petroleje mohou, jsou-li jen dost zločinní, obrátiti svět za jeden den naruby. Tito ustrašení ubožáčci se Vás budou ptáti: »A co revoluce? A manželství? Co bude s dětmi? Jak bude vypadat poměr muže a ženy?« — až, jak oni předpokládají, socialismus převrátí všechny naše instituce a z obcí, tvořících dnešní lid, nadělá zuřivé smečky vzteklých psů. Můžete jim ovšem říci, aby šli po svých nebo nemluvili o věcech, na něž jejich rozum nestačí. Uvidíte však, že jsou to pouze krajní případy velmi rozšířeného názoru. A spousta Vašich nejbystřejších přátel bude si chtíti s Vámi pohovořiti o těchto věcech v jejich vztahu k socialismu. Nejen to, i Vy sama budete na ně tak dychtivá, jako oni. A tak,.ježto nyní přesně víme, o co se snaží socialismus a jak toho hodlá dosáhnouti, považujme tyto dvě hlavní otázky za vyřízené a připravme se k všeobecnému rozhovoru o věcech s nimi spojených.
[i] Jméno osoby z Bunyanova symbolicko-moralistického románu The Pilgrims Progress. (Pozn. překl.)