A nyní, učená čtenářko (neboť v této chvíli víte o základech historie a moderních společenských problémech své vlasti již daleko více, než průměrný kapitalistický ministerský předseda), zda jste si všimla, že uprostřed této horečně činnosti, která nás všechny živí, odívá a opatřuje příbytky — a některé z nás zahrnuje přímo nadbytkem — že uprostřed této horečné činnosti nic se nezastaví! Lidská společnost je jako ledovec: dělá dojem věčně neměnného ledového pole, vskutku však plyne jako řeka. Lesklá ztuhlost ledovce má jen ten následek, že jeho vlastní nepřetržitý pohyb jej štěpí v trhliny, jež činí chůzi po něm závratně nebezpečnou, tím více, že jsou zakryty krásným přírodním povlakem — sněhovou pokrývkou. Úpadek Vašeho otce, manžela nebo Váš vlastní může Vás každou chvíli strhnouti do takové malé trhliny. Velká trhlina může pohltiti na jednou celou říši, jako se to stalo roku 1918 se třemi císařstvími. Pravděpodobně jste byla vychována ve víře, že svět je místo, kde jsou státy trvalé, společenská zřízeni pevná, vyznání nevývratná — vyznání, v něž všichni pocestní lidé věří, v nichž se shodují, a jež jsou proto nezměnitelná, neboť jsou až navěky založeny na Velké ústavní listině, Habeas Corpus (zákonu o osobní svobodě), apoštolském vyznání víry a desateru přikázání. Je-li tomu tak, pak jste se dověděla v této knize o pravém opaku: společenský řád se ustavičně a neočekávaně mění (někdy se převrací na ruby), moc přechází s jedné třídy na druhou, názory se rychle střídají. Co bylo na začátku XIX. století vynášeno do nebe jako blahobyt, čest a zbožnost, bylo na konci téhož století prokleto jako ničemná hrabivost, a co bylo za vlády Jiřího IV. stíháno jako zločinné spiknutí, je nyní, za Jiřího V., legální a privilegovanou formou organisace, která má velkou moc v parlamentě. To vše Vás asi pobídne k otázce: Proč se mám broditi všemi těmi popisy a výklady, bude-li, než dočtu tuto knihu, všechno zase změněno? Nemohu, než Vás ujistiti, že změnám právě se odehrávajícím nejlépe porozumíte, budete-li rozuměti dřívějším změnám, a připomenouti Vám varovně, že mnoho žen si již zkazilo život a uvrhlo své děti do neštěstí, protože toho nechápaly.
Ostatně věci, které jsem Vám vyučil, zcela ještě nepominuly. Pořád ještě existují staromódní šlechtici, kteří jsou ve svém okruhu stejnými vládci, jako byli po staletí jejich předkové, někdy blahodárně, jindy však vyhánějíce svévolně obyvatelstvo s půdy, aby měli místo pro své ovce a jeleny. Pořád ještě jsou sedláci, velcí i malí. Pořád je ještě hodně malých podnikatelů, kteří vedou závody sami nebo s jedním či dvěma společníky. Stále ještě jsou akciové společnosti, nepohlcené trusty. Je ještě spousta zaměstnanců, kteří nejsou členy žádné odborové organisace a jsou tak hrozně vyssáváni, jako ona žena, která v ženy nedůstojných cárech pěla Píseň o košili. Je ještě dosti dětí a mládeže, nelidsky přepracovaných přes všecky tovární zákony (prováděné pouze v továrnách a dílnách). Ačkoli jsou v šitém světě Londýn, Paříž a New York, jsou v něm také primitivní vesničky, kde plyn, elektrické světlo, vodovody a kanalisace jsou stejným divem, jako za časů krále Alfreda. Vzdálenost našich slavných universit, biblioték a obrazáren od sídel divošských a lidožroutských kmenů a od barbarských říší lze snadno procestovati. Kam se podíváte, tam můžete spatřit živé doklady všech fázi kapitalistického systému, jak jsem Vám je vyučil. Ostatně, pocházíte-li, nebo pocházejí-li Vaši rodiče (jako moji), z některé rodiny, vzešlé z třídy mladších šlechtických synů s více než tuctem dětí (což dříve nebylo vzácností), našla jste jistě — aniž jste musila jít dále, než ke svým rodičům, bratřím a sestrám, strýcům a tetám, bratrancům prvého stupně, a snad k sobě samé — příklady pro každou fázi vývoje kapitalistických poměrů uvnitř této třídy v posledních dvou stoletích, nemluvě ani o dřívějších, napolo středověkých fázích, na nichž je většina žen, zvláště pocestných, ještě pořád udržována.
Kromě měnícího se a změněného je ještě nezměněné; přicházíme denně do styku s celou touto trojicí. Dokud nevíme, co se přihodilo se změněným, nepochopíme toho, co se stane s ještě nezměněným, a co může přes nejlepší úmysl zaviniti zhoubnou změnu nebo zadržeti a překaziti změnu prospěšnou. Budeme-li hledati vodítko v článcích našich stranických žurnálů (žijí všechny z inserátů vyděračů), v řečech stranických politiků nebo ve žvanění našich politicky negramotných a třídně zaujatých přátel a příbuzných (to dělá na neštěstí právě většina z nás) — pak jistě budeme zavedeni na scestí: propadneme buď korupci nebo zoufalství.
Nechť jsou Vám výstrahou kapitalistická dobrodružství v honbě za ziskem, jež jsem Vám načrtl v kapitole 37 a několika následujících kapitolách. V knihách Vám je vždycky vyličují jako dějiny britské rasy (v Britanii) nebo francouzského národa (ve Francii) nebo slavného a starobylého germánského nebo latinského kmene (v Německu a Italii); všechny prý uplatňují bez bázně své skvělé ctnosti a schopnosti k pokroku civilisace doma a jejímu rozšíření mezi pohany v cizině. Na papíře možno kapitalismus pěkně nalíčiti. Dejte si však pozor, aby Vás ztráta ilusí potom nezlomila a abyste s z hnusu nad tím nestala cynikem, jenž nevěří vůbec v nic. Napínavé novinářské články, plné národní sebechvály a vzájemného obdivu, nelze beze všeho odmítati jako pouhý podvod. Bez velkých objevitelů, vynálezců a badatelů, velkých organisátoru, inženýrů a vojáků, otužilých a odvážných námořníků, slavných chemiků a matematiků, horlivých misionářů a ztřeštěných dobrodruhů — beze všech těchto lidí nebyli by dnes naši kapitalisté na tom lépe, než obyvatelé Gronska nebo Tiberu. Ale oni vynikající mužové, jejichž výkony kapitalisty obohatily, nebyli sami kapitalisty.
Nejlepším z nich se od kapitalistů dostalo málo nebo vůbec žádné vzpruhy, ježto málokdy bylo možno z jejich prací a dobrodružství vytlouci okamžitý zisk. Mnozí z nich nejenže byli a zůstali chudí, ale byli a jsou pronásledováni. A když — oby čelně po jejich smrti — přijde doba, jež jejich objevy a výboje vnese do všedního života, práci k tomu potřebnou vykonají hladovci, kdežto kapitalisté zaopatří pouze přebytečné potraviny, jichž nesili ani nesklízeli, nepekli ani nevařili, které pouze vybrali od hladových ve formě činže nebo úroku a přivlastnili si podle zákonů vytvořených právě k tomuto cíli kapitalistickými zákonodárci. Britský rozum, britský genius, britská odvaha a energie proslavily Britanii, stejně jako rozum, genius, odvaha a energie proslavily jiné národy. Kapitalisté jako tací však nepřispěli ani rozumem, ani geniem, ani odvahou či energií. Jejich příspěvkem byly přebytečné potraviny, jimiž geniově se živili, a ani těchto kapitalisté nevyrobili, nýbrž je pouze zachytili při jejich oběhu od hladových, kteří je vytvořili, k hladovým, kteří je spotřebovali.
Všimněte si, že jsem řekl: kapitalisté jako tací, neboř je stejnou náhodou, je-li týž člověk kapitalistou i geniem, jako je-li týž člověk geniem i žebrákem. Příroda nehledí na peníze. Pravděpodobnost, že kapitalista rodem (to jest člověk, který zdědil jmění) je rozený genius, je proto tak malá, poněvadž i pravděpodobnost zrození genia je malá; vždyť genius je vzácný zjev. Ale může se to kapitalistovi někdy státi, jako se to někdy stávalo knížatům. Královna Alžběta mohla říci svým ministrům: Vyženete-li mne na ulici a nenecháte-li mi nic než sukni, kterou mám na sobě, vydělám si na živobytí jako ten nejlepší z vás. V téže době dokazovala královna Marie Skotská, že kdyby ji vyhnali na ulici a dali jí třebas sto milionů a armádu čítající 50.000 mužů: uměla by i to prohráti a pak bídně skončiti. To, že byly obě královny, nemá s tím co dělat; rozdíl byl v jejich osobních vlastnostech. Podobně také, je-li náš rozený kapitalista náhodou geniem a jiný bezcenným člověkem, není kapitál příčinou ani geniality jednoho ani bezcennosti druhého. Vezměte jim kapitál a zůstanou, čím byli. Zdvojnásobte jej a nezdvojnásobíte tím ani jejich schopností, ani jejich nedostatků. Nejhloupější člověk v zemi může býti nejbohatším člověkem a nejbystřejší a nejslavnější muž neví třeba, čím zaplatí zítřejší oběd. Opakuji ještě jednou: kapitalisté jako tací nepotřebují zvláštní schopnosti a neztrácejí nic neschopností. Jsou-li, jak se zdá, s to nakrmiti dělníka Petra, je to jen proto, že vzali potraviny rolníku Pavlovi; ani to nedělají vlastníma rukama, neboť k tomu platí agenta Matouše, a jeho plat mají od Marka hokynáře. Je-li Petr dělníkem na dráze, Pavel inženýrem, Matouš ředitelem trustu a Marek bankéřem, nezměnilo se v podstatě nic. Petr a Pavel, Matouš a Marek konají všechnu práci, a kapitalista nedělá nic, až na to, že jim bere z výtěžku jejich práce tolik, kolik si jen může dovolit, aby jich nevydal smrti z hladu — jinak řečeno, aby nezabil husy snášející zlatá vejce.
Proto si nevšímejte ani kapitalistických novin, které vyhlašují všechny slavné činy našich dějin za plod kapitalistické ctnosti a zdatnosti, ani protikapitalistických, které všechny potupné a nepočestné stránky našich dějin připisují hrabivosti kapitalistů. Neplýtvejte ani obdivem ani rozhořčením. Čím lépe rozumíte systému, tím lépe pochopíte, že sebe upřímnější osobní poctivost mu nemůže uniknouti, nedojde-li k politickým změnám, jež před ním zachrání celý národ.
Ačkoli tedy kapitalisté jako tací nedělají nic, jen investují peníze, dělá toho kapitalismus hodně. Když nasytil vnitřní trh vším běžným zbožím, které lidé ze svých mezd mohou zaplatiti, a všemi moderními přepychovými předměty, které si boháči chtějí koupiti, musí čerstvé akumulace přebytečných peněz použíti v odlehlejších a riskantnějších podnicích. To je okamžik, kdy se kapitalismus pouští do dobrodružství a pokusů, naslouchá plánům hladových vynálezců, chemiků nebo inženýrů a zakládá nové průmyslově obory a nová zařízení, jako telefony, autobusy, leteckou dopravu, radiové koncerty — a tak dále. To je okamžik, kdy počne uvažovati o takových otázkách, jako je stavba přístavů, na něž si, dokud bylo ještě místa pro nové lihovary, jak víme, ani nevzpomněl. Zcela nedávno jistá anglická firma převzala stavbu přístavu s milionovým nákladem pro portugalský ostrov v Atlantickém oceánu a dokonce se zavázala, že z něho učiní svobodný, přístav (to jest, že nebude žádati přístavních poplatků), dovolí-li jí správa ostrova vybírati a podržeti cla.
Kapitalisté — ačkoli se hrozně zlobí, když hladoví chtějí od státu jakoukoli výpomoc — nemají skrupulí, žádají-li něco pro sebe. Železnice žádají, aby stát se zaručil za jejich dividendy. Letecké společnosti žádají, aby jim stát velkými částkami přispíval na udržování aeroplánů a na jejich zisky. Těžaři a horníci — jednou ti a po druhé oni — vydírají na státu subvence a hrozí stávkou, nedostanou-li jich. Stát pak zaručuje podle zákona o úlevách průmyslovým podnikům půjčky, kontrolované kapitalisty, aniž by zajistil nějaký podíl na jejich podnicích národu, jenž jim zaopatřil levný úvěr, a musí za to platiti vyděračské ceny za jejich zboží a služby. Nakonec se kapitalismus pustí do každého jen myslitelného podnikání, z něhož lze vytlouci dividendy, má-li pro to přebytečné peníze. Nemá-li jich, vymáhá je s největším klidem na státu — to jest odebírá je násilně lidem daněmi — a ujišťuje při tom kdekoho, že stát nemůže pro lid nic udělati, takže lidé budou vždy nuceni obraceti se ke kapitalistům, aby jim to za tučné zisky, dividendy a renty obstarali. Kapitalismus operuje v tak nesmírném měřítku, že mění velikost a význam toho, čemu se říká vlast. Obchodní společnosti kapitalistů přiměly vládu, aby jim poskytla výsady, pomocí nichž se zmocnily velikých a lidnatých ostrovů (jako Bornea), celých císařství (jako Indie) a velkých kusů země (jako Rhodesie), vládly nad nimi a vydržovaly tam za účelem vymačkání co největších zisků celé armády. Nezapomněly však nikdy vyvěsiti britskou vlajku, přímo nebo nepřímo využíti britského vojska a loďstva k obraně svých výbojů na účet britského poplatníka. Nakonec musila Britská federace vzíti jim odpovědnost a připojiti ostrovy a země, jichž se zmocnily, k tomu, čemu se říká Britská říše. To mělo zvláštní, britským národem naprosto nezamýšlený výsledek, totiž ten, že střed Britské říše je dnes na východě a nikoli ve Velké Britanii, a že z každého sta našich spoluobčanů je pouze 11 bělochů, nebo snad i jen křesťanů. A tak kapitalismus žene nás doma i za hranicemi do podniků všeho druhu, nad nimiž nemáme žádné moci a jichž si vůbec nepřejeme. Nejsou to bezpodmínečně špatné podniky; některé z nich dopadly dobře. Ale vtip je v tom, že kapitalismus se nestará o to, zda se podnik osvědčí nebo neosvědčí, jen když slibuje zisk pro akcionáře. Nevíme nikdy, co udělá kapitalismus v nejbližší chvílí, a nesmíme nikdy věřiti ani slova z toho, co nám o jeho činnosti říká jeho tisk, zdá-li se, že pravda bude nepopulární.
Vypadá nepravděpodobně, že byste se jednoho jitra mohla probuditi a dočísti se v novinách, že obě sněmovny i král se přestěhovali do Cařihradu, Bagdadu nebo Zanzibaru, a že náš málo významný ostrov bude sloužiti jen jako meteorologická stanice nebo bažantnice, nebo poutní místo pro americké turisty. Ale kdyby se to stalo, co byste si mohla počíti? Byl by to naprosto logický vývoj kapitalismu. A je co tak možné, jako bylo možné přeložení sídla mocné Římské říše z Říma do Cařihradu. Chtěla-li byste jíti s duchem doby, nebo bylo-li by Vaše zaměstnání nebo zaměstnání Vašeho manžela možné jen v středisku velké říše, nezbylo by Vám, než jít na východ za králem a parlamentem, nebo na západ do Ameriky a vzdáti se britského občanství.
Nemusíte však hned skládat kufry. Zato však se musíte zbaviti názoru, jako by pouhý konservatismus — v jeho obecném významu lásky k starým časům a zařízením, v nichž jsme byli vychováni — mohl něco pořídit proti kapitalismu. Kapitalismus ve svém neustálém shonu za investicemi, bezpodmínečně nucen najíti hladové lidi, krotí by snědli přebytečný chléb dříve než zplesniví, poráží každou závoru, přenese se přes všechny hranice, pohltí každé náboženství, srovná se zemí každý útvar, jenž se mu postaví v cestu a zavede jakýkoli morální zákoník, jímž mu co bude usnadněno — právě tak bezcitně, jako buduje banky a klade kabely. A Vy — buď budete souhlasiti a podřídíte se, nebo Vás zničí a snad i uvězní nebo popraví.