Napsati tenkou knížku o socialismu ukáže se každému, kdo to zkusí, těžším úkolem než napsat tlustou. Bohužel při čtení to není lepší: Má-li se člověk něco pořádného dovědět z tenké knížky, musí se obyčejně nejen její spisovatel, ale také čtenář více namáhat než když si mohou pohodlně probírat otázku, rozvedenou v potřebné šířce. Tenká knížka o velkých problémech nemůže mít konec konců jiný úkol, než poskytnout čtenáři rozhled po těchto problémech, a vzbudit v něm touhu a chuť jíti po nich dál do literatury a otvírat oči na věci, kterých si dřív nevšímal.
Tenká knížka o velkých problémech - to je především věc výběru a pak podání. Obojí se může posuzovati s několika hledisk. V této knížce při výběru látky i jejím zpracování rozhodoval zřetel k čtenáři, který nemá víc než národní školu, zná aspoň tolik názvosloví sociálněvědeckého, kolik se ho vyskytuje v novinách, a hlavně má trochu životní zkušenosti v zacházení s lidmi. Kdo totiž chce přemýšlet o sociálních reformách a o socialismu, nesmí ulpět v knihách, nýbrž dívat se na skutečné lidi a mezi nimi také na sebe.
"Chceš-li se poznati sám, pohleď, jak jednají jiní, chceš-li však rozumět jim, pohlédni v nitro své sám," praví básník Schiller. A to je rada vskutku výborná. Je dobře při přemýšlení o sociálních reformách předpokládati, že "ti druzí" nejsou hloupější ani obětavější než "já", a že dovedou od mého milého "já" požádat totéž, co ono žádalo od nich. Je dobře předpokládat, že se druzí chtějí mít stejně dobře na světě jako "já", a že mají k tomu stejné právo, chtějí-li plnit stejné povinnosti, jaké jsou uloženy mému "já".
Básník nazval ono dvojverší "klíčem", k čemu, neřekl. Doporučujeme zkusit tento klíč k otvírání sociálních problémů. -
Při probírání otázek, jež budou následovati, bývá kladen požadavek objektivity čili nestrannosti. Považujeme tento požadavek za rozumný a slušný jen potud, pokud jde o podání obsahu otázek a cizích názorů na jejich řešení. Nechceme a nesmíme zkreslovat. To však nám nepřekáží podat vlastní mínění o problémech i pokusech jejích řešení. Nechceme se spokojit s tím druhem laciného odvaru cizích myšlenek, který se u nás zhusta považuje za vědu, a který záleží v bezbarvém podání "pro" a "proti" a v nestranném závěru, že všichni mají "více méně" pravdu, leda že všickni se "více méně" mýlí. To je závěr, který je dobrý pro spaní nebo klidné trávení, ale nehodí se lidem, kteří mají jednat a proto se musí rozhodovat. Tak jako spisovatel knihy o životosprávě nespokojí se holým "nestranným" vylíčením všech možných životospráv, aniž by dal na jevo, dává-li přednost životosprávě alkoholikově před životosprávou abstinentovou, tak se nepodaří spisovateli o socialismu podat pouze nestranný obraz anarchismu, bolševismu, syndikalismu, kooperatismu a jiných "-ismů", aniž by dal na jevo, co sám o nich myslí. Svoboda čtenářova utvořit si úsudek vlastní, není tím dotčena, když spisovatel uplatní také svoji svobodu, a řekne čtenáři rovně a poctivě, proč knihu psal. A pisateli těchto řádků nešlo pouze o to ukázat, co socialismus byl a je, ale také, čím - podle jeho mínění - by měl být.
Tato knížka se omezuje na vypsání hlavních socialistických myšlenek, neprobírá různá sociální hnutí. To je předmět rozsáhlý a tak důležitý, že zasluhuje zevrubnějšího probrání, než jaké by mu v rozsahu tohoto spisu mohlo být věnováno. Na konci knihy najde čtenář seznam knih, jichž autor použil, a jež obsahují podrobnější rozvedení myšlenek zde stručně podaných.
V Praze, o letnicích 1925.
J. M.