Odpověď na dopis, který jsem ještě nedostala

Hana Škorpilová

Miloslav Ransdorf členům KSČM přes cizí tisk vzkázal, že jim pošle osobní dopis, ve kterém se jim svěří se svými dojmy a pocity. Zřejmě tedy i já dostanu možnost pokochat se citlivým nitrem našeho místopředsedy. Abych pravdu řekla, vím, co v něm bude. Možná si odpustí některé výroky o tiskovinách Haló novin, kterými se podbízí některým deníkům a dokonce možná vezme i své výroky o nich zpět. Pokud ne, budu mu muset připomenout, jak velice se dožadoval, abychom uveřejnili v sobotu (v den okresních konferencí) rozhovor s ním. Dožadovat se nemusel, přestože Haló noviny nejsou jeho šálkem čaje, vyplňuje jejich prostor víc než dostatečně. Jeho rozhovor by byl vyšel, i kdyby redakce věděla, že v ten samý den poskytne nechutné povídání MfD. Vždyť není tak bez užitku porovnat slova a slova.

Miloslav Ransdorf chce být předseda strany (Miloslav Ransdorf podpoří Miloslava Ransdorfa - MfD 21. 2. 2004). Kandidovat je jeho právo a nikdo mu v tom nebrání. Otázka je, a on to velice dobře ví, že moc šancí na zvolení do této funkce nemá. Nikoli proto, že by se KSČM skládala z lidí, kteří nejsou s to pochopit jeho myšlenky, ale právě z opačného důvodu. On nerozumí a není s to pochopit lidi.

Nechci tady rozebírat slova, kterými (možná že už si to ve svém sebezahledění ani neuvědomuje), v pravidelných intervalech vráží klín do vlastních řad a uráží řadové členy strany. Velice bych si však přála (ovšem že nejen proto), aby Věra Picková, kterou se oháněl v rozhovoru pro Haló noviny, byla mezi námi. Ta by mu řekla řečí nevázanou, co si o jeho současném počínání myslí.

Už delší dobu se mezi lidmi hovoří o tom, že Ransdorfovo konání má svou příčinu. Co se prý nepovedlo Svobodovi a Ortmanovi, měl by dokonat. Osobně bych tomu nevěřila. Spíše bych dala za pravdu těm, kteří mluví o chorobné ctižádostivosti, ješitnosti a ztrátě soudnosti vůči vlastní osobě. Což je další důvod, proč by Miloslav Ransdorf neměl být předsedou. S tím musí přece i on, jako kritik kultu osobnosti, souhlasit. Vždyť ten se rodí právě z takového podhoubí.

KSČM rostou preference navzdory tomu, že jejím předsedou není Míla Ransdorf. Dlužno podotknout, že k jejich vzrůstu jistě přispěl a strana to i ocenila tím, že se stal jedničkou do parlamentu EU. Měl by se však ťuknout do hlavy, aby mu došlo, že strana nestojí a nepadá ani s Ransdorfem, ani s Grebeníčkem, ani s dalšími jednotlivci. Kdysi mně, jako novinářce, odpověděl na otázku, zda si jako někteří funkcionáři také myslí, že KSČM by měla (v roce 1998) změnit název strany. Jeho odpověď byla: Politik, který v době vzrůstajících preferencí chce měnit název strany, nemá v politice co dělat. A já se znovu ptám - co dělat s politikem, který v době vzrůstajících preferencí pro svoje osobní dojmy a pocity stranu znevažuje?

Haló noviny, 24. února 2004