I aparát KSČM má energii na neřesti

Ivan Sviták

Politika je střet skupinových zájmů, a ne kázání mravních principů sektami, jež se cítí nadřazeny všem. Zájem levice jako sebeobrany lidí práce je nadřazen zájmům aparátu stran, osob v KSČM i kdekoli jinde. Levice se posílí, když si znemožní návrat k byrokratické diktatuře. Propadne se do izolace, když učiní opak.

Politika je schopnost zasahovat do veřejného dění, a tedy závisí na dějinných situacích, jež se mění. V dnešní situaci nemá Levý blok možnost zásahu do veřejných záležitostí, protože lpění na minulosti jej izoluje před voliči. Bez rozchodu s názvem a ideologií byrokratické diktatury neutralizuje KSČM samu sebe, poškozuje zájmy levice a zbavuje se možných spojenců. Před voliče LB musí být jasně postaven kontext s dějinami levice národa a státu, nemá-li členstvo propadnout aparátnickým trikům, jež redukují problémy dějin na spor osob a platforem. Aparáty a jejich tisk diskusi sabotují, jako kdyby důvody pro změnu názvu byly velezradou.

Politika je praktická činnost lidí, nikoli zvěstování spásy, a tak platí i zde, že lidé jsou ochotni dávat přednost bezprostřednímu zisku před dlouhodobým prospěchem. Pravicová kleptokracie, která předstihuje pobělohorské konfiskace, je předurčena k úspěchu, jestliže roztříštěná levice se bude dále izolovat. Noční můrou pravice je akční schopnost zájmově - nikoli organizačně - jednotné levice.

Národní zájem

Náš národní zájem si žádá silný Levý blok. Po krachu sovětské byrokratické diktatury vzniká v Rusku dvojvládí a ekonomické zhroucení snižuje prestiž Jelcina. Rusové prominou Jelcinovi své strádání, ale nikoli pokračující rozpad vydávaný za demokracii. Moskva není Sarajevo a Rusko není Bosna. Právě „podpora“ Západu se ukáže danajským darem Jelcinovi.

Následkem bude další radikalizace pravice a rizika pro demokracii ve střední Evropě. Úzké regionální a národní zájmy ztratí svou váhu, jakmile se bude dále vyostřovat napětí mezi Západem, islámským fundamentalismem a balkanizací Evropy. Před těmito ohroženími je zapotřebí účast silného Ruska, nikoliv chaosu.

Program české pravice, jež chce sólově dezertovat do Evropy, se tak ocitá v izolaci jak v Evropě, tak v globálních souvislostech. Zároveň rostou ekonomické nesnáze a nutí tak naši kleptokracii k radikálnější gestikulaci a k nové vlně antikomunistického fundamentalismu. Ajatolláhové ODS však v záchvatech ramadánu nebičují sami sebe, ale nás. Má-li Levý blok odpovědět, musí se KSČM reformovat.

Okresní tajemníci by Marxe vyloučili

V jednom filmu z blázince hrají chovanci oko, ale ten z nich, který je negramotný a nezná smysl čísel na kartách, chce další karty, i když má v ruce žádoucích jednadvacet očí. Nerozumí smyslu hry, a tak prohrává, podobně jako ti chovanci ÚV KSČM, kteří rozpoutali kampaň proti Jiřímu Svobodovi, svému esu s desítkou. Pokud nechápou, že změna názvu je předpokladem účinné levicové politiky v budoucnosti, je třeba se rozejít s touto negramotností, protože vyžadují od pravice další kartu, jež je zničí.

Proměny organizačních podob socialistického hnutí a komunistických stran mají dlouhé dějiny a prozíraví stratégové podřizovali - na rozdíl od okresních aparátníků - názvy a taktiku historické situaci, jež je vždy nadřazena osobám. Autor Komunistického manifestu opustil název Svaz komunistů ve prospěch koalice sociálně demokratických stran První internacionály. Naši okresní tajemníci by Marxe vyloučili ze své sekty pro velezradu.

Spor italské a francouzské cesty

Změny programů a názvů komunistických stran jsou pokračováním problému eurokomunismu sedmdesátých let, sporu mezi Berlinguerovým „historickým kompromisem“ s parlamentní demokracií a mezi Marchaisovou neschopností vyrovnat se s nemožností uplatňovat v Evropě doktrínu diktatury. Spor italské a francouzské cesty dochází opožděně i k nám.

Dějiny jednoznačně prokazují, že italská cesta proměny komunistů ve stranu demokratické levice zachová silnou stranu, zatímco francouzská ortodoxní cesta zaručuje úpadek z 25 procent voličů na pouhých 9. Úspěch slovenské SDL posunul Petra Weisse do středu politického života jako reálnou sílu. KSČM se izolací vylučuje z mocenského zápasu, pokud tajemníci zůstanou v bezvědomí o hodnotě karet, jež drží v ruce.

Aparáty všech politických stran jsou lidské, příliš lidské (Nietzsche), neboť mají na neřesti vždycky víc energie nežli na ctnosti rozumu. Nadřadí tedy vlastní zájmy na přežití a svůj regionální obzor nad širší zájmy. V krizi dají přednost diskreditacím a skandalizacím osob před vůlí členstva. Jiří Svoboda chápe, že nelze spiknutí aparátu dále ustupovat a že rozchod s nomenklaturou je nezbytný. Výborně.

KSČM stojí před strategicky závažnou volbou: buď podpoří mimořádným sjezdem svou vlastní vnitřní demokratizaci s Jiřím Svobodou. nebo bude aparát koketovat se strategií revanše ŠOP (Štěpán, Obzina a Papež). Historické rozcestí jít vpřed nebo vzad se nedá ani obejít,ani nahradit ideologií.

Jiří Svoboda je schopen vést tento proces proměny KSČM ve stranu demokratické levice a zajistit tak program sociální a národní sebeobrany před rostoucí výbojností pravice. Naší kleptokracii nahání hrůzu právě skutečnost, že se mu to podaří. To je pro ni horor srovnatelný s pekelnou magickou kostkou.

Rudé právo, 8. dubna 1993
Ivan Sviták reagoval na průběh mimořádného zasedání ÚV KSČM z 27. 3. 1993
(zprávy z jednání viz Haló noviny, Rudé právo)