45 členů ÚV KSČM chtělo mimořádné zasedání

Druhé plenární zasedání ÚV KSČM z 6. března 1993 vnitřní problém strany nezažehnalo. Jiří Svoboda rezignoval na svou funkci, ale vzápětí vzal svou rezignaci zpět. Václav Papež se odvolal k rozhodčí komisi kvůli zániku platformy »Za socialismus«, ale zůstával spolu s dalšími členem strany. Haló noviny se dostaly do palby z obou stran - stačilo, jen když zveřejnily oficiální dokumenty strany.

Za této situace se 45 členů rozhodlo a vyzvalo Svobodu ke svolání mimořádného zasedání ÚV. Ten tak učinil, ale odpovědnost za jeho obsah ponechal na oněch 45 vyzývatelích.

Pozice Svobody byla velmi slabá, nestála za ním žádná okresní organizace, žádný klub - řídil stranu jako režisér, který však přišel po atentátu o svou autoritu a který byl včetně svých nejbližších pracovníků aparátu (Robejšková, Valenčík) totálně ignorován. Osud strany byl rukou části aparátu, který dokázal komunikovat s členskou základnou.

Na průběhu procesů uvnitř KSČM měl zájem celý tehdejší Levý blok - Demokratická levice poslala 27. 3. 1993 dopis mimořádnému zasedání ÚV KSČM, oficiální stanovisko přijali i poslanci Levého bloku.

Otevřeme si Haló noviny z 29. března 1993. V nich se můžete seznámit s průběhem zasedání, s jeho usnesením, s názory některých účastníků i se sebeobranou Haló novin.

Nádavkem si přečtěte tehdy aktuální zprávu z Moskvy.

Milan Neubert, 2. dubna 2003

Připojujeme další pohled na mimořádné zasedání ÚV KSČM - Rudé právo píše 29. 3. 1993 o "škůdcích strany". Dále si můžete přečíst rozhovory s Josefem Mečlem před zasedáním a s Jiřím Svobodou několik dní po tomto zasedání. K dispozici je i článek Ivana Svitáka I aparát KSČM má energii na neřesti z 8. dubna 1993.

Milan Neubert, 18. září 2003

ČTK o zasedání ÚV KSČM

Zpravodajství ČTK o zasedání ÚV KSČM se soustředilo na odhalování »konzervativních odpůrců« proti «reformnímu« proudu. Dokumentuje to např. »stavění« J. Machalíka, M. Grebeníčka, V. Habarta aj. proti J. Svobodovi. Informace ČTK byly většinou v podobě úvah až spekulací. Účelově se přitom využívalo skutečnosti, že na zasedání pléna neměli novináři přístup a proto získávali zprávy »podle dostupných informací« a »kanálů«. Ze zpravodajství o výsledcích zasedání ÚV vyplývá, že v KSČM je i po tomto zasedání vážné nebezpečí návratu do předlistopadové situace. Svědčí o tom výrazná pozornost platformě »Za socialismus« a vyzvedávání osobních rozporů ve vedení KSČM. Zasedání podle ČTK prakticky nic nevyřešilo a bylo více méně zbytečné. (př)

Co vyřeší červnový sjezd KSČM

Vnitrostranické spory a hašteření odvádějí pozornost od každodenních problémů a starostí lidí

PRAHA (od našich zpravodajů) - Mimořádný sjezd strany se konat nebude. Na červen letošního roku je svolán III. řádný sjezd KSČM, jehož úkolem bude upravit stanovy, vyjádřit se k názvu strany a připravit stranu na komunální volby. Na svém mimořádném zasedání o tom rozhodlo v sobotu plénum ÚV KSČM. V přijatém návrhu programu je počítáno i s projednáním dalších otázek, které vzejdou z vnitrostranické diskuse.

Plénum ÚV KSČM, jehož se účastnilo 111 ze 117 jeho členů (95,5 %)‚ a které bylo svoláno v souladu s článkem 64 stanov na základě žádosti 45 členů ústředního výboru, nepřijalo návrh na hlasování o vyslovení nedůvěry předsedovi KSČM J. Svobodovi. Pro vyslovení nedůvěry se vyslovilo 44 členů, 46 jich bylo proti a 13 se zdrželo hlasování. Rozporně s tímto aktem hlasování vyzněla připomínka, že předsedu KSČM volí a odvolává pouze sjezd (Z. Masopust). Členové pléna nakonec vzali na vědomí, že J. Svoboda vzal svou rezignaci zpět a zůstává dál ve své funkci.

Dalším uzlovým bodem byla otázka důvěry či nedůvěry vyslovená výkonnému výboru. Čtyřiadvacet členů ÚV se vyslovilo pro odvolání tohoto orgánu, 49 členů hlasovalo pro potvrzení stávajícího složení výkonného výboru. Tím se plénum dostalo do patové situace. Ani důvěra, ani nedůvěra nebyla vyslovena. Nejvyšší organ strany mezi sjezdy se proto nakonec rozhodl pro rekonstrukci výkonného výboru. Po dohadovacím řízení v jednotlivých regionálních delegacích bylo však od změn upuštěno. Neprošel ani návrh na zrušení členství ve výkonném výboru pro zástupce klubu poslanců bývalého FS (J. Mečl). A tak výsledkem řešení personálního složení tohoto orgánu je jeho doplnění o dalšího poslance českého parlamentu J. Sourala a odvolání z funkce kandidáta výkonného výboru V. Papeže a jeho nahrazení J. Růžičkou (k této změně došlo na návrh pražské delegace).

Třetím uzlovým bodem sobotního jednání byla otázka platformy »Za socialismus«. Ústřední výbor zjistil, že členové této platformy, která podle 2. zasedání ÚV nemá práva platformy, porušili svým vystoupením ve sdělovacích prostředcích článek 37 stanov a proto se potvrzuje rozhodnutí výkonného výboru z 12. 3. a ÚV ukládá podle stejného článku stanov (37) základním organizacím KSČM, jejímiž jsou vyjmenovaní členy, aby postupovaly v souladu s článkem 9 a 10 stanov a ukončili jim členství v KSČM.

O čem vůbec jednat?

Od samého počátku jednání bylo zřejmé, že situace ve vedení strany je vážnější, než se zvenčí mohlo zdát. Odrazilo se to v nekonečném dohadování o tom, kdo má plénum řídit (nakonec bylo rozhodnuto, že M. Grebeníček - padly však také návrhy na M. Špáse a V. Filipa). O činnosti výkonného výboru vypovídalo i to, že nepředložil návrh na program jednání ÚV. Tudíž hlasovalo se, co a jak se má projednávat - zda to bude situace ve straně, kádrové otázky nebo půjde jen o svolání mimořádného sjezdu. Stalo se tak poté‚ kdy většina členů ÚV hlasováním rozhodla, že zasedání bude neveřejné, tedy s vyloučením zástupců sdělovacích prostředků.

Po více než hodinovém ujasňování se sešly regionální delegace i skupina žadatelů o svolání pléna, aby si vůbec ujasnily obsah programu jednání. Je příznačné, že o obsazení křesel v předsednictvu, členství v návrhové komisi a komisi tiskové se rozhodovalo sice aklamací, ale z přísného hlediska regionálního zastoupení. Působilo to dojmem, jako by regionální zastoupení bylo rozhodující. A neméně příznačné je, že na předsedu KSČM J. Svobodu zůstalo místo na okraji, v druhé řadě předsednictva. . .

Dohodnutý program

Po třech vzrušených hodinách jednání se členové pléna konečně shodli na tomto programu jednání:

  1. Informace o činnosti VV ÚV KSČM od 2. zadání ÚV KSČM,
  2. Diskuse,
  3. Usnesení mimořádného zasedání

Zprávu o činnosti výkonného výboru (VV) přednesl tajemník V. Novák. Na základě zápisů z jednání tohoto orgánu za poslední dobu. Připomněl okamžiky v tomto období, které rozčeřily hladinu nejen vnitrostranické atmosféry. Zmínil v této souvislosti Dopis ÚV KSČM členům, dopis předsedy J. Svobody a jeho rezignaci, postup VV k členům platformy »Za socialismus« a sdělil, jaké byly v těchto věcech postoje členů VV. Poukázal na to, že členové VV nedokázali na zasedání ÚV obhájit svá dřívější stanoviska, zdůvodnil nezbytnost soustředit se na řízení strany, skoncovat s osobním spory, nepřijímat rezignace na funkce. Uvedl, že VV vyslovil J. Svobodovi podporu a požádal ho, aby řídil stranu do sjezdu.

Bouřlivá diskuse

M. Ransdorf, Praha, řekl, že se do činnosti strany neustále vrací improvizace, protiřečení, dochází k atomizaci ZO. Tento stav uvnitř strany považuje za krizi. Doporučil, aby do 30. 4. byla dokončena vnitrostranická diskuse. Navrhl jednání v LEVÉM BLOKU o jeho přeměně na hnutí. Naznačil deset konkrétních opatření, která jsou nezbytná pro vyvedení strany z krize.

J. Čepelák, Praha, vyjádřil obavy z dalšího vývoje. Poukázal na snahy po překrucování sjezdových dokumentů a porušování demokratických zásad. Kritice podrobil politiku předsedy i orgánů. Doslova uvedl, že ÚV přehodnocuje sjezd, výkonný výbor pak závěry ÚV a předseda nerespektuje závěry výkonného výboru. V závěru doporučil, aby ÚV přijal rezignaci předsedy.

J. Matějka, Praha, konstatoval, že současným základním problémem je otázka další orientace KSČM, zda bude vystupovat jako krajní levice nebo půjde cestou sociálního demokratismu, což je ovšem, jak uvedl, kapitalismus s lidskou tváří. Způsob řešení rozporů ve straně, uvedl dále, nahrává pravici a těm názorům, že komunisté jsou nereformovatelní. Ve straně je navíc zmatek, dochází k rozkladu, k úbytku členů i voličské základny. To vyplývá z toho, jak se strana prezentuje a jak se chová. Je nezbytné sjednotit se na praktickém uplatňování programu kladenského sjezdu. Udržet tvář a profil opoziční levicové strany.

J. Vašků, Brno, hovořil o.nenormální situaci ve straně v době, kdy lidi nezajímá, kdo je hájí, ale jak je hájí. V činnosti strany přitom nemůže jít pouze o kosmetické úpravy stávajícího systému, ale o systémové změny, o skutečné nastolení pluralitní demokracie. Strana však musí odmítnout obě zásadní krajnosti, stejně tak jakékoli zpochybňování kladenského sjezdu. Žádná platforma, uvedl s. Vašků nemá právo cestou puče usilovat o ovládnutí strany. V současné době i osoba J. Svobody je nestabilizujícím faktorem. Výkonný výbor by měl složit svůj mandát, řekl. Pokud by se krize ve straně protahovala, mělo by to katastrofální následky.

I. Honický, Louny, přirovnal situaci ve straně k nemocnému pacientovi. Přičemž, jak řekl, není důležité zkoumat, kdo začal řez na nemocném těle. Operace probíhá a musí být rychlá a radikální, jinak se zničí vše, co se udělalo za posledních dva a půl roku. Nepomůže a nepomáhá tomu, dělení na konzervativce a reformisty. Jedinou cestou řešení je svolání III. sjezdu na červen letošního roku.

J. Žák, Ostrava, uvedl, že krize je ve vedení strany. VV neorganizuje plnění usnesení, strana není řízena. Mínil, že snahami po svolání sjezdu na červen se měl vyšachovat ÚV z přípravy sjezdu. Poukázal na skutečnost, že na tiskové konference KSČM jsou zváni účelově vybraní funkcionáři a strana je řízena, řekl, přes nezávislé Rudé právo. Doporučil schválit pracovní skupinu pro přípravu varianty dalšího rozvoje společnosti, LEVÉHO BLOKU a vytvořit alternativní komise. Upozornil na potřebu dořešení vztahů bývalého klubu poslanců ve FS a klubu poslanců v Parlamentu ČR.

J. Ortman, předseda klubu poslanců LB v Parlamentu ČR, seznámil členy pléna ústředního výboru se stanoviskem klubu poslanců LB v Parlamentu ČR. (Jeho plný text přinášíme na jiném místě listu.) K němu poznamenal, že nic více nevyhovuje současné pravici, než rozvrácení stran na levici. Zdůraznil, že jedinou cestou reálné politiky, je orientace na problémy společnosti.

M. Kolář, Plzeň-sever, se zamýšlel nad stavem členské základny. Honosíme se tím, řekl, že máme nejvíce členů. Realita je však poněkud jiná. Je třeba sundat klapky z očí a rozebrat se v situaci základních organizací. Dále ze svých zkušenosti předsedy ZO uvedl, že lidé již dávno pochopili, že strana je v krizi, problém názvu je ale moc nezajímá. Pokud jde o platformy, navrhl, aby došlo k jejich osamostatnění na samostatné subjekty, které by se zapojily do práce v rámci LEVÉHO BLOKU. Vyslovil názor, že e nezbytné co nejdříve svolat řádný sjezd už s ohledem k tomu, že se blíží komunální volby.

P. Majer, Kutná Hora, označil dění ve straně za mocenský boj. Vyzdvihl tři proudy. Jeden soustřeďující se kolem platformy »Za socialismus«, druhý, který usiluje o transformací strany a třetí, který vyčkává, jak vše dopadne. Upozornil,, že je zcela paralyzován aparát strany, základní organizace jsou bez základních informací. Doporučil, aby ÚV potvrdil ukončení členství členům platformy, neboť vystupují v rozporu se stanovami a rozhodl o svolání sjezdu strany. Na adresu vedení strany řekl, aby skoncovali s osobním osočováním. Straně to neprospívá.

J. Minařík, Blansko, požadoval jednoznačná pravidla pro vnitrostranickou diskusi, aby bylo jasné k čemu a proč se má diskutovat. Navrhl, aby kádrové otázky byly řešeny až na sjezdu. Vyslovil kritiku na adresu aparátu ÚV, že nejsou dosud k dispozici materiály kladenského sjezdu.

M. Semelová, Praha, upozornila, že vývoj ve straně probíhá tak, jak předpokládala. Základním východiskem naší práce i nadále musí být obhajoba zájmů lidí práce a přimlouvala se za to, aby se sjezd sešel do konce června. Zdůraznila, že je třeba rozpracovávat závěry II. sjezdu KSČM a zvláštní pozornost věnovat sociální politice a sociální sebeobraně. Zpochybnila mandát těch členů ÚV, kteří zastupují poslance bývalého FS. »Tito lidé nikoho nereprezentují,« řekla doslova. Podotkla, že podle jejího mínění výkonný výbor své pravomoci překračuje.

Z. Mareš, Karlovy Vary, hovořil o největší stranické krizi od listopadu 1989. Uvedl, že ÚV ani výkonný výbor neznají situaci v členské základně, (70 % členů je v důchodovém věku), pro střední generaci se nic nedělá a pro mladé je KSČM nezajímavá. Nejsme zvědavi na platformy, řekl, v této situaci je třeba jednotné a silné strany. Sjezd by se měl zabývat otázkou vedení strany, funkčností aparátu, vymezením místa platformám, názvem strany a praktickými kroky v komunální politice.

D. Jaroš, Opava, položit otázku, zda vedení strany je vůbec ochotno organizovat plnění závěrů kladenského sjezdu, sjednocovat lidi. Současné řízení tomu neodpovídá. Proto doporučil rekonstrukci výkonného výboru a rezignaci předsedy. Vyslovil se pro svolání sjezdu strany na podzim letošního roku.

E. Rumpíková, Nový Jičín, uvedla, že má poznatky o tom, že se základní organizace přiklánějí ke změně názvu strany, pokud to bude nutné. Odmítla kampaň vedenou proti J. Svobodovi v Naší pravdě. Upozornila na kritickou situaci ve společnosti a vyslovila obavu, že KSČM v realizaci opoziční politiky ujíždí vlak. Apelovala na poslance, aby více vystupovali k otázkám, které lidi pálí a vyslovila se pro svolání mimořádného sjezdu.

R. Valenčík, Praha, odmítl tvrzení, že vedení strany mlčí k současné politické situaci. Vyzval ke skončeni této demagogické kampaně. Doporučil schválit komisi, která se bude zabývat koordinací práce na všech úrovních řízení.

L. Růžička, Praha, uvedl, že je nezbytné, aby byl výkonný výbor odvolán. Zdůvodnil to tím, že dělá věci, které mu nepřísluší, jako například v rozporu se stanovami ukončuje členství (členům platformy Za socialismus – pozn. Redakce). Stanovy jsou od toho, řekl, aby se respektovaly. Dále uvedl, že avizovaná rezignace předsedy by měla být realizována, neboť hlasy pro jeho odstoupení sílí. Své vystoupení zakončil tím, že transformace není to, co dělá vedení a předseda KSČM.

F. Suchý, Šumperk, poznamenal, že nás rozděluje otázka charakteru a názvu strany, ale naším krédem by mělo být, aby nám neodešla střední generace. Soudím, řekl, že kvůli změně názvu strany neodejde tolik lidí z našich řád, jak se někdy straší. Krize je vlastně v každém z nás. Nedělejme ukvapené závěry a pokusme se nechat VV v klidu pracovat, dodal. Přimlouval se svolat sjezd na podzim t. r. a aby se odstoupilo od záměru provést kádrové změny ve VV.

V. Čada, Olomouc, se v historické reminiscenci vrátil k roku 1920, kdy Šmeral byl pro zachování jedné strany a Bechyně už tehdy říkal »jsme strany dvě«. Dnes je nezbytné prosadit většinový názor strany. O tom, že je krize ve straně, se nedá pochybovat, je i ve vedení strany. Ve straně nám narůstá konfrontační tón, lidé mají k sobě dál a dál. Jak chceme hledat spojence pro spolupráci, když se nedokážeme dohodnout mezi sebou?!

V. Kuchař, Karviná, podotkl, že společnou motivací všech kroků je nespokojenost s prezentací autority strany. Je nezbytné potvrdit postup VV od 2. zasedání ÚV a kroky, které byly učiněny po II. sjezdu. ‚Jeho osobní stanovisko je naprosto totožné se stanoviskem klubu LB v Parlamentu ČR. Od platformy Za socialismus je nutné se jednoznačně oddělit.

J. Novák, Praha, předeslal, že soudržnost a solidarita je slovy uznávána, oceňována, ale v praxi bují netolerantnost. Neumíme demokraticky jednat, »pereme špinavé prádlo«. Ztrácíme tak šanci získat voliče. Přestaňme hrát divadlo a opřeme se o zkušenosti třeba socialistů z těch zemí, kde mají pevnou pozici.

Z. Klanica, Brno, prohlásil, že se musíme ptát na příčiny nynějšího stavu. Jde o spor mezi členy a vedením strany. Stejně jako v roce 1989 se členské základně nabízejí snadná východiska. Změna firmy se vykládá jako jediné, co brzdí stranu, řekl. To zabraňuje, aby se zabývala například tak naléhavou otázkou, jakou jsou komunální volby. Jiří Svoboda udělal hodně dobrého, ale teď je zapotřebí postavit vedení, které vyvede stranu ze současné situace.

J. Mečl, Praha, zdůraznil, že transformace strany není v rozporu s kladenským sjezdem. Zamýšlel se nad tím, jak ji provést. To je otevřená otázka, uvedl. Před listopadem byla tato strana spojena se státní mocí, a to zanechalo v nás tomu odpovídající myšlení a jednání. Zřekli jsme se vedoucí úlohy strany. Nyní jde o to, aby strana obstála v politické konkurenci s jinými levicovými silami a řekněme rovnou - nebyli jsme na takovou roli připravováni. Ale tak či onak obstát musíme jako opoziční strana. Připomněl, že dnes je název komunistická strana zpochybňován a dochází k pokořování celé strany, každého člena KSČM. V souvislosti s tím uvedl, že transformací nemá a nesmí dojít k »převtělení« se KSČM do strany reformistického typu. Připomněl, že na nás připravují protivníci různé pasti, mj. i tzv. zákon o 3. odboji.

K. Sýs, Praha, replikoval na tu část vystoupení J. Mečla, v němž bylo řečeno, že název strany je používán k pokořování strany a jejích členů. Ptal se například, zda se necítíme pokořováni, když je zakazován prodej určitých titulů novin v budově ÚV. Zda nejsme pokořováni, když výkonný výbor mění stanoviska ÚV, zda nejsme pokořováni, když členově ÚV se podle tvrzení předsedy KŠČM chovají jako »syrečky pod poklopem v hospodě«.

J. Kaňka, Praha, usoudil, že výkonný výbor nezvládl politickou situaci a doporučil jeho rekonstrukcí. Přimlouval se za to, aby každý kraj v něm měl dva zástupce. Vysvětlili jsme si vůbec pojem transformace?, ptal se. Ve zjednodušeném pojetí jde o převedení z komunistického systému roku 1989 do politického systému roku 1992. V tomto smyslu by měl být ale připraven analytický a vysvětlující materiál.

M. Špás, Hradec Králové, vystoupil s kritikou J. Svobody. Řekl, že jeden Svoboda působil ve straně od Olomouckého sjezdu, druhý po atentátu na něho. Je třeba přijmout jeho rezignaci a také nepřehlédnout, že VV nedokázal některým jeho stanoviskům oponovat. Proto by měl VV rezignovat. ÚV by měl přijmout kádrové změny, prosadit nový organizační řád LEVÉHO BLOKU, přetvořit ho na hnutí. Přimlouval se rovněž za to, aby byl ukončen mandát poslanců bývalého FS v ÚV a svolán sjezd strany.

M. Horyna, Klatovy, sdělil zkušenost, že podle jeho zjištění 10 procent členů KSČM ze strany odejde, pokud se změní její název.

K. Vymětal, potvrdil, že naši stranu poškozuje netolerance. Výslovně uvedl, že pojem »demokratický socialismus« nebyl přijat ani na sjezdu strany, ani na plénu, ale ve stanovisku VV. Máme povinnost hájit závěry II. sjezdu KSČM. Pokud si J. Svoboda myslí, že nemusí dělat politiku II. sjezdu KSČM, měl by odstoupit.

E. Švarc, Kolín, uvedl, že nejprve jsme se chlubili před lidmi těmi, co patří k uznávaným odborníkům ve svých oborech a také jejich prostřednictvím jsme získávali hlasy pro KSČM ve volbách. A teď?... Obracíme se do sebe, místo abychom se soustředili na problémy tížící tuto společnost a hledali jejich řešení. A ještě něco - dodal: můj děda vstupoval do strany ne pro její název, ale pro její cíle.

J. Slavíček, Nymburk, řekl, že někteří chtějí rozbít stranu. Absolvoval jsem desítky schůzí našich členů a slyšel jsem stále jedno: ať se už konečně, ti nahoře, přestanou handrkovat. Lidé žijí docela jinými problémy, než by si někdo myslel. U nás máme plošnou likvidaci zemědělských družstev a my se dohadujeme, přeme o název strany. Nechme volně probíhat diskusi i na toto téma, nezasahujme do ní. Dělám starostu v naší obcí, vím o čem mluvím. Žádné příkoří se mi neděje, řekl.

L. Pekárek, Praha, podtrhl, že KSČM je politickou stranou v politickém spektru ČR. Toto zasedání ÚV, řekl, musí přispět k tomu, aby strana obstála. Přitom je třeba mít na paměti, jak se na komunisty dívají občané.

V. Košek, Litoměřice, prohlásit, že duch intrik nezůstal v »budově na nábřeží«, ale přešel i do nového sídla ÚV KSČM. Historická porážka stranu vůbec nepoučila. Připomněl například, že ústřední výbor rozhodne o novém textu dopisu pro základní organizace a přitom dopis byl vydán i s vypuštěnými pasážemi v Haló novinách.

Z. Vacek, Bruntál, označil mimořádné zasedání ÚV za »nedobrovolné jednání«. Chceme brát na sebe politická rozhodnutí, řekl, chceme odvolávat předsedu v rozporu se stanovami a staří údajně chtějí likvidovat mladé... Nedělejme si iluze, že mladí budou do takové strany vstupovat.

J. Kutheil, Ústí nad Labem; se pozastavit nad tím, že ústřední výbor chce svolávat sjezd a přitom vůbec neví, jaké budou výsledky vnitrostranické diskuse. Znovu budeme v této straně lidi vylučovat? A co řekneme lidem až přijedeme domů? Řekneme, svoláváme sjezd, ale k čemu?

V. Filip, České Budějovice: Čím dříve svoláme třetí sjezd, tím lépe. Tím spíše skončíme se současným vnitrostranickým bojem.

Politická kultura šla stranou

Plénum rozhodlo, aby vystoupili všichni volení funkcionáři, tj. předseda, místopředseda a tajemníci a objasnili své vzájemné vztahy a celkovou atmosféru ve vedení. Slova vyřčená nešla vzít zpět. Členům ÚV se tak postupně ve vystoupeních V. Nováka, J. Hlada, M. Grebeníčka a J. Svobody odkrývala zákoutí svědčící o hašteřivosti, nepochopení, vzájemné svárlivosti a nedůtklivosti, nefunkčnosti řídících vztahů uvnitř celého aparátu ÚV.

Mimořádné zasedání skončilo před 22. hodinou přijetím usnesení. Jeho text přinášíme na jiném místě listu.

Zpravodajství z mimořádného zasedání připravili
Jan Lipavský, Zdeněk Skála, Pavel Šafránek, foto Karel Mévald

Usnesení mimořádného zasedání ÚV KSČM

Ústřední výbor KSČM:

I. bere na vědomí

  1. Informaci o práci výkonného výboru od 2. zasedání ÚV KSČM podanou s. Novákem na základě zápisu jednání výkonného výboru
  2. Skutečnost, že na zasedání VV ÚV KSČM dne 12.3.1993 s. Svoboda vzal zpět rezignaci na funkci předsedy KSČM
  3. Stanovisko klubu poslanců LEVÉHO BLOKU v Parlamentu ČR přednesené na mimořádném zasedaní ÚV KSČM

II. svolává

Řádný sjezd v termínu červen 1993 (do 26. 6. 1993) s programem

III. schvaluje

  1. Klíč volby delegátů na řádný sjezd - 1:1000
  2. Komisi ÚV KSČM pro vyhodnocení vnitrostranické diskuse
  3. Komisí ÚV KSČM k přípravě dlouhodobého programu strany jako projektu společnosti

IV. zvolil

Dalšího člena VV ÚV KSČM - s.Jaroslava Sourala

V. doporučuje

Okresním konferencím sladit průběh vnitrostranické diskuse se svoláním okresních konferencí tak, aby byly okresní konference ukončeny nejpozději v termínu do 31. 5. 1993

VI. konstatuje

že členové platformy »Za socialismus« Václav Papež, Jaromír Obzina a Miroslav Štěpán, která podle usnesení 2. zasedání ÚV KSČM dne 8. 3. 1993 nemá již práva platformy, porušili svým vystoupením ve sdělovacích prostředcích článek 31 Stanov KSČM

VII. potvrzuje

stanovisko VV ÚV KSČM ze dne 12. 3. 1993 k platformě »Za socialismus«

VIII. ukládá

1. výkonnému výboru ÚV KSČM

vyhodnotit diskusi a vypracovat návrhy využití pro 3. zasedání ÚV KSČM

2. základním organizacím KSČM

jejímiž členy jsou Václav Papež, Jaromír Obzina a Miroslav Štěpán, aby podle článku 37 Stanov postupovaly v souladu s články 9 a 10 Stanov a ukončily jim členství v KSČM.

Stanovisko klubu LB v Parlamentu ČR

předložené plénu ústředního výboru KSČM

Poslanecký klub LB v Poslanecké sněmovně PČR sdílí zneklidnění členů strany i sympatizujících nad současným vývojem v KSČM. Místo orientace strany k plnění volebního programu a závěrů II. sjezdu KSČM dochází k prudkým názorovým i osobním střetům. Místo orientace na potíže společnosti a alternativy jejich řešení se KSČM soustřeďuje téměř výhradně na vlastní problémy.

Bez ohledu na to, poslanecký klub LB pokračuje v naplňování mandátu voličů, čehož je nakonec dokladem i naše poslední úspěšná iniciativa - svolání mimořádné schůze Poslanecké sněmovny k aktuálním otázkám školství, ke koncepci ČR v oblasti mezinárodní politiky a v neposlední řadě k projednání stavu české ekonomiky.

Obracíme se na ÚV KSČM s naléhavou výzvou k rozvaze, uvážlivým, ale i jasným závěrům. Plně souhlasíme s usnesením ÚV KSČM o zastavení činnosti tzv. platformy »Za socialismus«. Vzhledem k tomu, že její představitelé zmíněné usnesení nerespektovali, považujeme to za oprávněný důvod k ukončení jejich členství.

Za základní hodnoty strany považujeme členskou základnu, organizační strukturu, představitele KSČM v obecních zastupitelstvech a PČR. Výsledkem transformace strany nemůže být oslabení nebo ztráta těchto hodnot. Transformace není štěpení. Odmítáme proto politiku ultimát a neuvážených prohlášení. ať jsou prezentovány kterýmkoliv orgánem strany. Mají totiž negativní dopad do stranických řad a kompromitují nás v široké veřejnosti. Věříme, že ÚV KSČM přijme systémové řešení jak vyvést stranu z této krize. Za takové řešení považujeme rozhodnutí o svolání řádného sjezdu KSČM v termínu, jenž by umožnil jednání sjezdu zodpovědně připravit. Dáváme k úvaze červen letošního roku.

Domníváme se, že na tomto sjezdu by se měly projednat otázky související s transformací strany i komunálními volbami. Sjezd by měl též přijmout nezbytnou úpravu stanov, zabraňující možnosti vstupu do strany zkompromitovaným prominentům minulého režimu.

O akceschopnosti ústředního výboru

Po tříapůlhodinové licitaci o procedurálních otázkách řekli:

MILAN ŠPÁS: Myslím si, že ústřední výbor je akceschopný přesto, že je slyšet spousta rozdílných názorů. Mnozí členové ústředního výboru mluví vlastně za sebe, bez znalosti toho, co si myslí členská základna. Patřím k iniciátorům svolání tohoto zasedání, ale říkám znovu a otevřeně, že někteří soudruzi přistupují k jednání ze svého subjektivního pohledu a nechtějí mít toto zasedání průchodné. Mají spoustu faktických, technických připomínek a nejde se na meritum věci. To je zásadní problém. A přitom se chceme oprostit od starých praktik. Jestli se někomu stýská po jednobarevném plenárním zasedání, které bude zvedat ruku, tak je mi ho hluboce líto. Všem členům ústředního výboru by mělo jít hlavně o jedno - o celistvost této strany a skoncovat s hašteřením mezi sebou, naučit se přijímat objektivní kritiku, ať se týká kohokoliv. Čekají to od nás naši členové, sympatizující, celá veřejnost. Snad plénum přijme program jednání, který bude zřejmě nějakým kompromisem, snad konečně dojdeme k závěru...

JOSEF MEČL: Naše jednání je podobné. vystupování Miloše Zemana, ale jen skutečně podobné. Rozdíl je však dost značný, nejdeme »po krku« vládní koalici nebo vládě, ale jdeme po krku sobě. Myslím si, že řada osobních motivací je právě určující pro neschopnost jasného dialogu a jasného závěru. A regionální aspekt, který tu tak často zaznívá, je svým způsobem alibismus. Samozřejmě každý.z nás zde zastupuje okresy, kluby atd., ale málo platné, někteří členové ústředního výboru se nemohou schovávat za členskou základnu v regionu. Tady jedná každý za sebe a za sebe také nese politickou odpovědnost.

FRANTIŠEK ŠVARC: Domnívám se, že ústřední výbor by mohl být akceschopnější, než byl doposud, ovšem kdyby se odpoutal od zahledění se do sebe, a obrátil se k problémům, které pálí veřejnost, členy i nečleny strany, sympatizující. Nemůžeme být přece stranou pro stranu, ale stranou pro veřejnost. Řešíme spíše více vnitrostranické otázky, místo toho, abychom řešili koncepční věci dalšího života strany. Tím se stáváme, jako ústřední výbor, méně akceschopní. Na tom má svůj podíl i výkonný výbor. Jako člena výkonného výboru mě mrzí, že jsem dlouho žil v domnění, že jeho někteří členové nemění svá stanoviska jak se jim to hodí.

VÁCLAV KOŠEK: Podle mého názoru tento ústřední výbor již od svého prvního zasedání prokázal, že se vyznačuje roztříštěností svých názorů. Bude velice problematické stanovit konsensus tak, aby komunistická strana byla čitelná a akceschopná. Všichni se shodujeme na tom, že je nutno plnit závěry II. sjezdu. Mnozí z nás si ale tyto závěry vykládají tak, jak to vyhovuje jim. A to je zásadní chyba, a vyřeší to buď řádný nebo mimořádný sjezd, který postaví nové složení ústředního výboru.

JIŘÍ PRUŽINA: Já si myslím, že 6. března se pokusil tento ústřední výbor o kolektivní sebevraždu. Jsem rád, že výkonný výbor tento krok napravil, že obvázal raněnému rány, zastavil krvácení. Je třeba, aby tento ústřední výbor potvrdil rozhodnutí výkonného výboru mezi oběma zasedáními.

JAROSLAV MATĚJKA, Praha: Tento ústřední výbor je akceschopný tak, jak se s ním zachází. Když předseda řekne, že s ústředním výborem nechce dělat a ústřední výbor si to nechá líbit, pak je otázka, jestli má ústřední výbor vůbec »puvoár«. Po takovém prohlášení by se měl předseda buď omluvit za svoje výroky, které pustil 10. března za jeho zády, nebo si to ÚV nechá líbit, je potom stejně směšný, jako předseda, který předvádí divadelní kreace před tváří celé Evropy a dělá z nás »bandu směšných šašků«.

(sk, jkl)

Poznamenáváme
Kritika za informace

Na sobotním jednání pléna ÚV KSČM vzpomněli někteří členové i na Haló noviny. Předmětem jejich úvah se staly dvě otázky: Zveřejnění dopisu ÚV KSČM tak, jak jej navrhoval výkonný výbor a zveřejnění jmen těch členů, kteří požadovali svolání mimořádného pléna. Dokonce jsme v souvislosti s druhým případem byli srovnáváni s nechvalně proslulým plátkem Rudé krávo, který zveřejňuje seznamy spolupracovníků StB a časopisem Politika s jejich seznamy Židů. Ano, i takto se v naší straně uvažuje!

Haló noviny nepřinesly nic víc a nic méně, než oficiální dokumenty, které vzešly od orgánů, nebo stranických představitelů. V prvním případě šlo o dokument výkonného výboru a posléze ústředního výboru, v druhém případě o plné znění dopisu předsedy ÚV KSČM J. Svobody adresovaného tajemníkovi J. Hladovi, v němž oznamuje své rozhodnutí o svolání mimořádného pléna a důvody, které k tomu vedly.

Co k tomu dodat. Haló novinám vždy šlo o objektivní a úplnou informovanost členské základny a sympatizujících. Ti ve svých dopisech, telefonátech i při návštěvách v redakci takové informace požadují. Chtějí vědět, zda ten či onen člen orgánu jedná v souladu s mandátem, který mu členská základna dala, chtějí vědět a znát, jak a o čem se uvnitř strany rozhoduje. Jakékoli zakrývání, či přikrašlování stavu ve straně, odmítání veřejné kontroly funkcionářů, totiž složitou situaci, v níž se strana nachází, nevyřeší. Ba právě naopak.

PAVEL ŠAFRÁNEK

Jelcin a Chasbulatov zatím zůstávají

Sjezd lidových poslanců hlasoval o důvěře prezidentovi a předsedovi parlamentu

MOSKVA - Ruský superparlament včera v tajném hlasování odmítl vyslovit nedůvěru prezidentu Borisi Jelcinovi i předsedovi parlamentu Ruslanu Chasbulatovovi. Oznámil to předseda volební komise Ravkat Čebotarevskij. Odvolání Borise Jelcina z funkce požadovalo 617 poslanců, zatímco 268 bylo proti tomuto kroku. Pro sesazení Ruslana Chasbulatova se vyslovilo 339 poslanců a 558 hlasovalo proti.

Pro vyjádření nedůvěry hlavě státu bylo zapotřebí dvoutřetinové většiny, tedy 689 hlasu, zatímco pro odvolání předsedy parlamentu postačovala prostá většina 517 hlasů.Zatímco v sobotu se pro hlasování o nedůvěře Jelcinovi vyslovilo pouhých 475 poslanců, tedy méně než nutná nadpoloviční většina hlasů (517), včera návrh podpořilo 594 poslanců. Pro hlasování o nových volbách předsedy parlamentu se vyslovilo 614 poslanců, 253 bylo proti. Návrh na vyslovení nedůvěry oběma politikum předložil předák opozičního bloku Ruská jednota Vladimir Isakov. Včerejší kompromis Jelcina a Chasbulatova označil za hanebný a protiústavní.

Poslanci ho drtivou většinou hlasů odmítli (687:130). Dohodu, v níž se Jelcin zříkal referenda a podle níž se měly 21. listopadu konat předčasné volby prezidenta a dvoukomorového parlamentu, kritizovala jak opozice, tak i Jelcinovi stoupenci na sjezdu, kteří prezidenta vyzvali, aby se před poslanci neponižoval. Všichni radikální a umírněná opozice, centristé i »jelcinovci« - se však shodli, že dokument je v rozporu s platnou ústavou.

Boris Jelcin i Ruslan Chasbulatov, kteří museli při dopolední diskusi vyslechnout mnoho tvrdých a místy přímo urážlivých výroků na svou adresu, zůstali po celou dobu v zasedacím sále. Předseda parlamentu pouze řekl, že se svým odvoláním počítal.

Předběžné přijetí

Sjezd lidových poslanců v sobotu předběžně vyhlásil na 25. dubna referendum o důvěře prezidentovi a o předčasných volbách. Dubnové všelidové hlasování bylo sice základním požadavkem Borise Jelcina a podle jeho názoru jediným možným východiskem z krize, se sobotním usnesením Sjezdu však prezident vyjádřil nesouhlas.

Jelcin ústy svého zástupce upozornil, že není spokojen s formulací otázek ani se způsobem sčítání hlasů, jak je navrhuje Sjezd.

V usnesení, které poslanci schválili zatím pouze »v zásadě«, takže ještě může doznat podstatných změn, jsou k všelidovému hlasování předloženy čtyři otázky. Občané by měli odpovědět, zda důvěřují prezidentovi, zda důvěřují jím prováděné ekonomické a sociální reformě a zda si přejí předčasné prezidentské či předčasné parlamentní volby.

Nepodařený kompromis

Prezident Boris Jelcin se zřekl referenda a souhlasí s konáním předčasných voleb 21. listopadu letošního roku. Oznámil to předseda parlamentu Ruslan Chasbulatov při zahájení včerejší schůze Sjezdu lidových poslanců. Podle Chasbulatova je to výsledek nočních konzultací. Prezident Boris Jelcin byl v zasedacím sále přítomen.

Vzdal se, nebo ne?

Ruský prezident Boris Jelcin včera ujistil své přívržence, že se »nepodřídí rozhodnutí 600 lidových poslanců a vyčká rozhodnutí lidu«.

Jelcin vyšel mezi více než 100 tisíc demonstrantů před kremelskou Spasskou bránou, kteří prezidenta přišli podpořit při jeho střetnutí se Sjezdem lidových poslanců.

»Nastal čas, abyste podpořili prvního zvoleného prezidenta Ruska,« prohlásil Jelcin za nadšeného jásotu davu.

Obvinil současně své politické odpůrce, že se ho snaží »za každou cenu zlikvidovat - ne-li fyzicky, pak tedy politicky«.

Boris Jelcin potvrdil, že trvá na svém původním návrhu uspořádat 25. dubna referendum o důvěře hlavě státu. Současně ujistil, že pokud všelidové hlasování vyzní v jeho neprospěch, podá demisi.

Poblíž Gorkého parku několik kilometrů od Kremlu se včera sešli odpůrci prezidenta, kteří žádají jeho demisi. Podle policejních zdrojů se této demonstrace účastnilo několik tisíc osob.