Mečiar, J.; 2002: Spirocykličnost mocenských systémů a souvztažnost jejich územní integrace a dezintegrace.
(Spisy Pedagogické fakulty, 84). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita. ISBN 80-210-2938-2
(Původní monografie argumentuje 840 geopolitickými situacemi a v textu konkrétními stránkami odkazuje 263 citacemi na seznam literatury, v němž je uvedeno přes 400 vybraných titulů.)
Nejvýznamnějším faktem konce 20. století je zřejmě globální krize socialismu, jejímž nejmarkantnějším projevem byl rozpad mocenských systémů sovětského bloku. Tato krize je dnes nejčastěji vykládána jako definitivní prokázání nesprávnosti tzv. dialekticko-materialistického schématu dějin (dále jen DMSD), z něhož socialismus teoreticky vycházel. Děje se tak většinou bez hlubšího rozboru, protože o něčem tak samozřejmém se prý přece mohl každý "přesvědčit na vlastní oči". Stejně tak se ovšem můžeme "přesvědčit" na vlastní oči i o tom, že "Slunce obíhá kolem Země". Jediným skutečně vědeckým důkazem zde může být pouze v hluboké konfrontaci zjištěný zásadní logický rozpor této krize s tímto schématem. Aplikací jeho vlastní dialektické metody se o tuto konfrontaci v dílčím geografickém směru snaží tento příspěvek analogií dosavadního vývoje socialismu s vývojem všech dosavadních společenských řádů.
Hlubší hierarchizací spirocykličnosti původního DMSD dospěl autor v průběhu této konfrontace k vytvoření a dokladování modifikovaného schématu M-DMSD, tvořeného 4 hierarchicky provázanými spirocyklickými subschématy. Z hlediska tohoto příspěvku je nejdůležitější autorem podle parametru "koncentrace moci" vytvořené 4. subschéma spirocyklu forem mocenské nadstavby: Přestože se základní vnitřní rozpory společenské základny jednotlivých společenských formací navzájem liší, v globálu se ve shodě se zákonem negace negace dle parametru koncentrace moci vyvíjejí obdobně, a to ve 3 fázích (centralizační, decentralizační a recentralizační - dále jen CDR), ohraničených 4 kratšími interfázemi (formace, deformace, reformace a anaformace).
Z toho pak plyne, že pokud v rámci schématu DMSD důsledně aplikujeme dialektickou metodu i na socialismus modifikovaným schématem M-DMSD, můžeme z analogie s předchozími společenskými řády konstatovat, že současná globální krize socialismu není v logickém rozporu s tímto schématem. Podle tohoto schématu jde totiž jen o nezbytný konec první, tj. "centralizační fáze" socialismu, jehož zákonitý přechod k další, "decentralizační fázi" má nutně krizový charakter "deformační interfáze", projevující se dočasnou restaurací kapitalismu.
V další hypotéze autor předpokládá, že tato spirocyklická tendence společenského vývoje se promítá i do hierarchické spirocykličnosti vývojového vztahu přírodních, společenských a administrativních regionů.
Na základě těchto dvou hypotéz pak autor vyslovuje další hypotézu, podle níž procesy územní integrace a dezintegrace mocenských systémů jsou sice na jedné straně protikladné, na druhé straně že se však spirocyklickým mechanismem vztahu přírodních, společenských a správních regionů vzájemně podmiňují jak ve své posloupnosti, tak ve své koexistenci. Tuto souvztažnost územní integrace a dezintegrace pak autor konkretizuje 2 dílčími hypotézami:
a) Fáze CDR se adekvátně promítají i do územního vývoje mocenských systémů spirocyklem "integrace - dezintegrace - reintegrace" (dále jen IDR).
b) Geograficky diferencovaný vývoj vedoucí ke koexistenci a interferenci zemí v různých fázích CDR různých společenských řádů, tak vede i ke koexistenci a interferenci různých fází IDR. To je pak příčinou toho, že se protikladné procesy územní integrace a dezintegrace mocenských systémů vzájemně podmiňují koexistenční souvztažností v chorickém i v hierarchickém smyslu.
V práci je nakonec provedena i rámcová aplikace schématu M-DMSD a souvisejících hypotéz na historický vývoj území ČR a na jeho dnešní tendence a perspektivy. V tomto rámci se pak zabývá souvztažností procesů územní integrace a dezintegrace mocenské nadstavby a geopolitickými souvislostmi začleňování ČR do NATO a EU.
Obviously, the most important phenomenon at the end of the twentieth century is the global crisis of socialism, the most prominent manifestation of which was the disintegration of the Soviet bloc. This crisis is usually interpreted as the final proof of the wrongfulness of the dialectic-materialistic model of history (hereinafter DMMH), on which the theory of socialism was based. This is usually stated without any in-depth analysis because, "everybody can see it himself". However, we can see with our own eyes even the "fact" that the "Sun orbits the Earth". A scientific proof can only be based on a fundamental logical discrepancy between this crisis and the partial model, established in a profound confrontation. By applying its own dialectic method, the author attempts this confrontation in the field of geography by looking for an analogy between the present development of socialism and the development of all social orders known before.
By applying a deeper hierarchisation on the spirocyclicity of the original DMMH in this confrontation, the author has created and documented a modified model, the M-DMMH, consisting of four hierarchically interconnected spirocyclic submodels. In relation to this dissertation, the most important element is the fourth submodel of the spirocycle, concerned with the forms of the power superstructure and created by the author with respect to the "concentration of power" parameter. Although the fundamental internal contradictions of social bases of individual social formations differ in their aggregate and in accordance with the law of "negation of negation" with respect to the parameter of powerconcentration, they develop similarly, i. e. in three STAGES (centralisation, decentralisation, and recentralisation - hereinafter only CDR), marked off by four shorter INTERSTAGES (formation, deformation, reformation, and anaformation).
It follows from this that if the dialectic method, in the form of the modified M-DMMH model, is consequently applied to socialism within the framework of the DMMH model, we can imply, by analogy to earlier social orders, that the present global crisis of socialism is not logically at variance with this model. This is so because, according to this model, the present crisis is only the inevitable end of the first stage, the "centralisation stage" of socialism, whose regular transition to the next stage, the "decentralisation stage", inevitably gives rise to a crisis during the "deformation interstage", manifested as the temporary restoration of capitalism.
In the next hypothesis, the author assumes that this spirocyclic tendency of social development is also projected into the hierarchic spirocyclicity of the developmental relationship between natural, social and administrative regions.
On the basis of these two hypotheses, the author formulates another hypothesis: according to this, the processes of regional integration and disintegration of power systems may be contradictory on the one hand, but, on the other hand, the natural, social, and administrative regions condition each other, both in their chronological order and in their coexistence. This interrelationship of territorial integration and disintegration is then made concrete by two partial hypotheses:
a) The CDR stages are projected into the territorial development of power systems in the "integration - disintegration - reintegration" spirocycle (hereinafter only IDR).
b) Geographically differentiated development, leading to the coexistence and interference of counties in various CDR stages of their social systems, thus also leads to the coexistence and interference of various IDR stages. This is the cause of the fact that contradictory processes of territorial integration and disintegration of power systems mutually condition the coexistence of correlations both in the choric and hierarchic sens.
In the dissertation, the M-DMMH model and related hypotheses are finally applied to the historical development of the territory of the Czech Republic and to its present trends and perspectives. Within this framework, the author deals with the correlation between the processes of territorial integration and disintegration of the power superstructure, and the geopolitical aspects of the Czech Republic's integration into NATO and the EU.