Vstup do XXI. století stále silněji ukazuje, že budoucnost přes zradu a velkou tragédii v SSSR a východoevropských socialistických zemích patří socialismu a komunismu. Myšlenky vědeckého socialismu vyslovené Marxem, Engelsem, Leninem, Stalinem a dalšími představiteli komunistického a dělnického hnutí není možné zničit, neboť odráží boj pracujících celého světa za své osvobození z kapitalistického vykořisťovatelského útlaku. Žijí dál v hrdinských činech lidu ve výstavbě socialismu v Lidové Číně, Vietnamu, Severní Koreji a na Kubě, ale i v boji pracujících v kapitalistických státech a rozvojových zemích.
Vzpomínáme-li na život a revoluční dílo J. V. Stalina, pak je to proto, že v době, kdy stál v čele KSSS a sovětského státu a mezinárodního komunistického a dělnického hnutí, byl socialismus na vzestupu. Říci pravdu o Stalinovi, znamená bránit, rozvíjet a využívat marxismus-leninismus jako hlavní zbraň dělnické třídy a ostatních pracujících a národů v boji za jejich osvobození a výstavbu sociálně spravedlivé socialistické společnosti. To předpokládá odhalovat revizionistický kurz Chruščova a zradu Gorbačova, Jelcina, Jakovleva a dalších renegátů, kteří zradili zájmy pracujících. Odhalovat lži a pomluvy světové a domácí reakce.
Proto nelze souhlasit s názorem O. Schwarze v článku Praxe je kritériem pravdy, který byl zveřejněn v zářijovém čísle DIALOGu (156/2000). Autor se zde těžce provinil proti správné zásadě v nadpisu své stati zejména tím, že se snaží stavět Lenina proti Stalinovi. Stejně nepravdivé je tvrzení, když říká, že Stalinův přístup "nebyl vždy důsledně leninský"... a dále, že "Stalinovy chyby se objevily hlavně po vítězství v roce 1945, kdy zaslepen úspěchy nebyl s to dále tvůrčím způsobem rozvíjet marxismus v nových podmínkách..." Jde o tvrzení, přesněji pomluvu, která je v hlubokém rozporu s praxí, a která svědčí o tom, že autor a lidé podobných názorů jsou pod silným vlivem chruščovismu a buržoazní propagandy.
Právě tuto základní otázku postihl velice přesně J. Fojtík ve své stati - Renesance komunistického hnutí, když zdůraznil, že celý osvobozenecký proces, který poznamenal XX. století, je "dílem Velkého října a jeho uhájení a rozvinutí zásluhou J. V. Stalina". Stalin po celý svůj život zůstal věrný marxisticko-leninskému učení vítězství socialistické revoluce a socialistické výstavbě, vítězství ve Velké vlastenecké válce a poválečné obnově spojené tvůrčím rozpracováním koncepce rozvoje socialismu a přechodu ke komunismu.
Byl to Stalin, který v čele Všesvazové komunistické strany bolševiků v praxi obhájil marxismus-leninismus proti všem nepřátelům a důsledně uváděl jeho myšlenky do života. V. M. Molotov, jeden z jeho nejbližších spolupracovníků, o něm říká: "Jenom to, že poprvé v dějinách uspěl plně odstranit soukromé vlastnictví výrobních prostředků v tak obrovské zemi, jakou je naše, mluví o jeho intelektu a jeho oddanosti učení Marxe a Lenina." A dále pokračuje: "Nesmíte mě srovnávat se Stalinem. Žádný člověk po Leninovi, ani já, ani Kalinin, Dzeržinskij a další nevykonali ani desetinu toho, co udělal Stalin." (Vzpomínky Molotova, Orego 1996)
Socialismus a iniciativa Stalina prokázaly své přednosti i po vítězství nad hitlerovským fašismem ve 2. světové válce při obnově a rozvoji válkou zničené země. Mnozí na Západě soudili, že Sovětský svaz bude potřebovat několik desítek let, aby zacelil rány a škody napáchané nacisty. Sovětský lid pod vedením komunistické strany po třech létech obnovil průmyslovou výrobu, která překročila úroveň z roku 1940. Ve čtvrté pětiletce do roku 1950 byla zvýšena průmyslová výroba o 75 procent. Byl obnoven rozvoj zemědělství zabezpečující výživu národa. Bylo obnoveno a postaveno tisíce nových měst a vesnic.
Rozvoj průmyslu a zemědělské výroby umožnil, že v roce 1947 na návrh Stalina byl zrušen přídělový systém, zatímco například v Anglii, ale i u nás pokračoval. To mělo velký význam i pro nás v době velkého sucha v roce 1947, kdy nám Sovětský svaz jako bratrskou pomoc dodal 60 tisíc vagónů obilí k zajištění výživy národa a zabránil politickému vydírání Československa ze strany Západu. Pátá pětiletka pro léta 1951-1955 počítala s rozvojem národního hospodářství ročně o 10-12 procent. Právě v tomto období Sovětský svaz nezištně skutečně bratrsky pomáhal všem nově vzniklým socialistickým zemím při jejich zrodu a rozvoji. Je proto hrubou pomluvou, když M. Grebeníček na V. sjezdu KSČM prohlásil, že nám byl "vnucen sovětský model společnosti". Stejně nehorázně se vyjádřil o této době M. Ransdorf, který shodně s pomluvami reakce mluví o "autoritářství a represích" v době, kdy stál v čele KSSS a sovětského státu J. V. Stalin. (Haló noviny, 4. 12. 2000)
Přitom těmto lidem je dobře známo, že celá epocha od Velké říjnové socialistické revoluce za života Lenina a Stalina byla naplněna obětavou prací sovětského lidu a bojem proti třídním nepřátelům, domácí a zahraniční reakci, která se snažila první zemi socialismu zardousit. Tak tomu bylo i po 2. světové válce, kdy se za života J. V. Stalina stal Sovětský svaz hlavní oporou pokrokových sil míru, skutečné demokracie a socialismu ve světě.
Je dobře známo, jak velkou pozornost věnoval Stalin vědě, výzkumu a využití vědecko-technického pokroku v národním hospodářství. Byla to KSSS a Stalin, kdo dokázal získat dělnickou třídu, rolnictvo, pokrokovou inteligenci, vědce, konstruktéry k pozvednutí své země ze zaostalosti na úroveň průmyslové, vědecky a kulturně vyspělé velmoci. Byl to SSSR, který se stal krátce po válce, v době, kdy se jej snažil americký imperialismus zastrašit a vydírat, jadernou velmocí. Jako první postavil jadernou elektrárnu a poslal člověka do vesmíru na základě vlastního vědecko-technického a výrobního potenciálu.
Pokud jde o tvůrčí přínos J. V. Stalina k marxisticko-leninské teorii a perspektivě socialistického rozvoje, krátce po válce jako součást přípravy XIX. sjezdu KSSS zpracoval významné dílo Ekonomické problémy socialismu. Podstatu této Stalinovy práce tvoří upevnění a rozvoj socialistického státu, jako státu diktatury proletariátu a přechodu od socialismu ke komunismu, schopného zabezpečit další plánovitý rozvoj národního hospodářství a obranu míru s využitím nejnovějších výsledků vědy, techniky a tvůrčí aktivity lidu. Nikdy na rozdíl od Chruščova nezapomněl na hrozící nebezpečí ze strany třídních nepřátel a obranu socialismu proti náporu světového imperialismu.
Jak je jistě i O. Schwarzovi známo, právě v této práci Stalin formuluje základní ekonomický zákon kapitalismu, kterým je "zabezpečení maximálního zisku vykořisťovatelům, zbídačováním a ožebračováním většiny obyvatelstva dané země, zotročováním a soustavným olupováním národů jiných zemí, zejména zaostalých zemí a konečně válkami a militarizací národního hospodářství využívanými k zabezpečení maximálního zisku". Velký význam pro celé revoluční hnutí má objevení hlavních rysů základního ekonomického zákona socialismu: "Zabezpečení maximálního uspokojování neustále rostoucích hmotných a kulturních potřeb celé společnosti, nepřetržitým růstem a zdokonalováním socialistické výroby na základě nejvyšší techniky." (J. V. Stalin, Ekonomické problémy socialismu v SSSR, Svoboda, 1952)
Velkým přínosem v této práci je nově formulovaný objektivní zákon socialismu o nezbytném souladu výrobních vztahů s charakterem výrobních sil a zdůraznění, že i za socialismu mají ekonomické zákony objektivní charakter a že je rozhodující tyto zákony poznat a využít v zájmu společnosti. Prozíravě odhalil procesy probíhající v sovětské ekonomice a ukázal jak hluboce mylné jsou názory, jako by za socialismu nebylo žádného rozporu mezi výrobními vztahy a výrobními silami. Jsme povinni - zdůraznil - včas tyto rozpory postřehnout a prováděním správné politiky je včas překonávat tak, aby výrobní vztahy plnily svoji úlohu hlavní a rozhodující síly, která určuje rozvoj výrobních sil odpovídající potřebám socialistické společnosti.
Stále aktuálním zejména dnes je projev J. V. Stalina na XIX. sjezdu KSSS v roce 1952, kde vyzvedl jako hlavní úkol před Mezinárodní komunistické a dělnické hnutí nutnost internacionální semknutosti v boji za mír, sociální a společenský pokrok. Na rozdíl od Chruščova, který krátce po smrti Stalina zaútočil na základní marxisticko-leninské principy a na XX. sjezdu KSSS v roce 1956 prohlásil, že teorie "o zostřování třídního boje neplatí", Stalin do konce svého života v souladu s Leninem upozorňoval, že dokud existuje kapitalismus, třídní boj nejen neustává, ale naopak se zostřuje. Nerespektování tohoto principu, završené zradou Gorbačova a jeho stoupenců, se stalo pro socialismus tragickým. Byl to Stalin, který včas odhaloval zrádnou politiku imperialistických velmocí zejména USA, Anglie a dalších, které ve vojenských štábech, krátce po 2. světové válce počítaly, kolik atomových bomb je třeba svrhnout na Sovětský svaz a další socialistické státy, aby je zničily.
Nikdy nezapomeneme, jak silně na všechny poctivé lidi na celém světě zapůsobilo v době, kdy USA napadly Korejskou lidově demokratickou republiku, kdy hrozila 3. světová válka, prohlášení J. V. Stalina: "Mír bude zachován a upevněn, vezme-li lid věc míru do svých rukou a bude ji bránit do konce." S tím je spojena další jeho myšlenka, že "válka se může stát nevyhnutelnou, pokud se masy lidí nechají opřísti sítí lží nepřátel socialismu".
Projev J. V. Stalina na XIX. sjezdu KSSS je velkou výzvou pro mezinárodní komunistické hnutí, pro jednotlivé komunistické strany, zejména dnes. Ve svém vystoupení tehdy řekl: "Když naše strana v roce 1917 dobyla moci, když podnikla reálná opatření na likvidaci kapitalistického a statkářského útlaku, dali si příslušníci bratrských stran, nadšeni odvahou a úspěchy naší strany, čestný název úderné brigády světového, revolučního a dělnického hnutí... Nyní, kdy se od Číny a Koreje až po Československo a Maďarsko objevily nové úderné brigády v podobě lidově demokratických zemí, nyní se naší straně snáze bojuje i práce je veselejší." Zvlášť důležitá je jeho výzva: "Dříve si buržoazie dovolovala liberálničit, hájila demokratické svobody a tím si vytvářela popularitu mezi lidem. Nyní nezůstalo po liberalismu ani stopy. Není už tak zvané svobody osobnosti. Práva osobnosti se nyní přiznávají jenom těm, kdo mají kapitál, kdežto všichni ostatní občané jsou používáni za lidský surový materiál, hodící se pouze pro vykořisťování. Byla pošlapána zásada rovnoprávnosti lidí a národů a nahrazena zásadou plnoprávnosti vykořisťovatelské menšiny a bezprávnosti vykořisťované většiny, většiny občanů. Prapor buržoazních demokratických svobod byl hozen přes palubu. Myslím, že tento prapor budete muset pozvednout vy, příslušníci komunistických a demokratických stran a vykročit s ním vpřed, jestliže chcete shromáždit kolem sebe většinu lidu. Nikdo jiný je nemůže pozvednout." (Protokol XIX. sjezdu KSSS, Svoboda, 1952)
* * *
A na to vše, jako by O. Schwarz, stejně jak to často činí M. Grebeníček, M. Ransdorf a další zapomněli. U řady lidí stále přežívá iluze o Chruščovovi a zrádci Gorbačovovi a jejich pomluvy o Stalinovi, který celým svým životem prokázal, že byl a je pokračovatelem Marxe, Engelse a Lenina a co víc v praxi, v čele KSSS a sovětského státu prokázal, že socialismus je schopen zbavit společnost vykořisťování a zajistit její všestranný rozvoj. Proto je tolik nenáviděn a špiněn buržoazní, antistalinskou propagandou, ale i revizionisty a nepřáteli všeho druhu.
Je třeba odhalovat pravdu, že to byl revisionismus Chruščova završený zradou Gorbačova, Jelcina a jejich stoupenců ve východoevropských socialistických zemích včetně Československa, kteří mají na svědomí tragédii miliónů lidí.
Dnes je nezbytné, aby komunisté hluboce analyzovali z marxisticko-leninských pozic příčiny dočasné porážky a ukázali revoluční východisko k osvobození pracujících. To předpokládá očistit jméno Stalina od buržoazních a oportunistických a revizionistických pomluv. Obnovit a dál tvůrčím způsobem rozvíjet jeho velké revoluční dílo jako důsledného pokračovatele Marxe, Engelse a Lenina. Aby sjednotili své síly na marxisticko-leninských základech a postavili se do čela dělnické třídy a národů v boji za likvidaci kapitalistického vykořisťovatelského systému, za socialismus a záchranu lidstva.
Dialog, č. 159, 13. 12. 2000