• Jste přesvědčen, že s vašimi názory stále patříte do KSČM?Josef Mečl je považován za reformního politika uvnitř KSČM. Část členů ho označuje za oportunistu, který jejich straně spolu se Svobodou škodí.
• Jste přesvědčen, že s vašimi názory stále patříte do KSČM?
Nepochybně, I když jsem si tuto otázku nikdy nepoložil. Pravda je‚ že si někteří myslí, že do ní skutečně nepatřím.
• V sobotu se sejde mimořádné zasedání ÚV KSČM a vypadá to, že budete jako výkonný výbor odvoláni. Není to pro vás jasný důkaz o tom, že názory valné části členů a nevelké skupiny reformátorů nemohou vedle sebe v KSČM existovat?
Není. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že naši členové si přejí pozitivní změny tak, jak je naznačil výkonný výbor. Chtějí je posuzovat a rozhodovat o nich. Vrchnostensky diskusi zastavit a potrestat aktivitu výkonného výboru jeho odvoláním by bylo krátkozraké. Členové KSČM nechtějí pracovat v politické izolaci, ohrožováni účelovým antikomunismem i v osobním životě.
• Nemáte pocit, že nedávný Svobodův krok, který oznámil rezignaci na svou funkci a poté se nechal přemluvit a nadále v ní setrvává, připomíná spíš trapnou hru než vhodný tah politika?
To si nemyslím. Pokud by se tehdy nevyjádřil výkonný výbor tak jednoznačně, myslím, že Svoboda by skutečně odešel. Podle mého je situace ve straně tak kritická, že způsob, který zvolil, měl jistý význam - vyburcoval stranu, aby se podívala sama na sebe.
• A není pravda někde jinde? Že Svobodův krok skutečně stranu vyburcoval, ovšem nikoli k tomu, aby pohleděla na sebe, ale aby si její část vynutila mimořádné zasedání ÚV a zde odvolala předsedu?
Předsedu KSČM může odvolat ústřední výbor tehdy, bude-li k tomu mít mandát nadpoloviční většiny okresů. Zasedání může odvolat jen členy výkonného výboru. Problém je podle mého jinde. Jde o to dát dohromady i přes rozdílnost názorů orgány strany tak, aby byly schopny účinně ji řídit.
• Existuje v KSČM osobnost, která by byla schopna vyvést ji z krize?
Já si nemyslím, že by byla krize pouze v naší straně.
• Ale teď mluvíme o KSČM...
Domnívám se, že Svoboda je tou osobností, která je schopna řídit stranu. Ovšem nejde jen o funkci předsedy. Současná struktura komunistické strany je příliš poplatná minulosti. V podmínkách opoziční strany je zcela nevyhovující. S dnešní strukturou ústředního výboru, výkonného výboru, tajemníků a tak dále, se z obtíží těžko dostaneme. Navíc se domnívám, že za daného stavu, kdy se ve straně radikalizují postupy a názory, by Svobodův odchod znamenal další destabilizaci a nepochybně by otevřel cestu radikálnímu křídlu. Nejde přitom jen o osoby, které toto radikální křídlo představují, ale i o jejich invenci. To by zjevně představovalo restauraci některých jevů, které jsme pokládali za překonané.
• Hovoříte o tom, že Svoboda by neměl odcházet. Nebyla to však právě reformní skupina, která předsedovi alternativu dobrovolného odchodu poradila?
Pokud vím, Svoboda se radil s řadou funkcionářů a nikdo mu tento postup nedoporučoval, i když respektovali jeho osobní stanovisko. Jsem přesvědčen, že Svobodovi nešlo o hru vypočítanou na efekt. Byla to prostě jeho reakce na výsledky zasedání ústředního výboru, který udělal krok stranou, zatímco měl udělat krok dopředu v některých zásadních otázkách. Ústřední výbor sice souhlasil se zahájením diskuse, ale neřekl, o čem se má ve straně hovořit a proč.
• Za Svobodova vedení KSČM několikrát deklarovala, že je stranou zcela novou. Zdá se - i z pohledu posledního zasedání ÚV - že opak je pravdu...
My jsme nikdy nepopírali, že identita strany je z velké části zakořeněna v minulosti. Přesto však nelze popřít, že dnes je komunistická strana stranou, která se vzdala všech principů a myšlenek, na nichž byla založena jako státostrana a které jsou neslučitelné s dnešním politickým pluralismem. Někteří naši členové stále tvrdí, že jsme stranou komunistického typu. Dojde-li na lámání chleba, nejsou schopni říci, v čem jsme komunistickou stranou.
• V čem tedy nejste stranou komunistického typu?
Strana komunistického typu je především orientována na revoluční změny ve společnosti. Dnešní KSČM je orientována na změnu a reformy. A to systémové. Nejde nám jen o drobné korektury toho, co se u nás děje. Nejsme ani stranou, která by byla jednoznačně založena jen na marxismu, která by nerespektovala moderní ekonomické teorie a pokrokové socialistické ideje.
• Proč potom taková neochota změnit název strany, když neodpovídá jejímu zaměření?
Málo platné, strana má své kořeny v minulosti. Už proto, že většina z nás byla jejími členy I před listopadem 1989.
• Často se ozývají argumenty, že změnou názvu by KSČM mohla přijít o své voliče. Nezdá se vám to jako výmluva za situace, kdy pro vaše příznivce a potenciální voliče v podstatě není alternativa; ke které by se přiklonili? Jinými slovy - že KSČM by poměrně stabilní procento občanů volilo i v případě, že změní název?
S tím souhlasím. Současně bych chtěl říci, že změna názvu strany je jednou z cest, jak KSČM plně vrátit do politického života. Ať chceme nebo nechceme, komunistická strana dnes nemá rovné postavení s ostatními politickými subjekty. A to i vinou svého názvu. Proto je třeba se vyhnout nejrůznějším pastem. Přičemž program strany můžeme prosazovat i pod jiným názvem. A možná ještě lépe.
• Kolik členů dnes KSČM má?
Odhaduje se 300 tisíc. Ale to je jen odhad, protože žádná centrální evidence neexistuje.
• Na zasedání ÚV KSČM jste sice zrušili - alespoň svým prohlášením - platformu Za socialismus. Mluví se však o tom, že navzdory tomuto rozhodnutí získává příznivce. Je to tak?
Nevím, jestli získává přívržence. Pokud jde o přitažlivost platformy, platí, že každé radikální řešení je jednoduché. Jednoduchost lidí přitahuje. Stoupenci platformy totiž nabízejí velmi jednoduchá řešení složitých záležitostí, ale nikdo z nich není schopen odpovědět, jak jich dosáhnout. Navíc přemýšlet dnes o tom, jestli byl listopad 89 výsledkem hry špionážních centrál, je možná významná pro historiky, ale pro praktickou politiku je to zcela okrajová záležitost. To je přece k ničemu. Byly zde dvoje svobodné volby, které dopadly, jak dopadly. My se musíme pohybovat v jejich dimenzích.
• Co kdyby pod platformou nebyli podepsáni Štěpán a Obzina, ale někdo jiný, kdo není s minulostí tolik spojován?
Mohl by to být jakýsi vstup do diskuse o programu s řadou nepřesností, myšlenkově zaostalý s některými primitivizujícími prvky. Tím, že se pod něj podepsali vysocí státní a straničtí funkcionáři z minulosti, byl jako konkurenční program odmítnut. Na druhé straně však řada členů KSČM má určitý respekt před autoritami, i minulými. Přitom si neuvědomují, že tito lidé už šanci měli. Že ji promarnili, to víme všichni.
• Zhruba před rokem jste prohlásil, že podle vašeho přesvědčení 95% členské základny KSČM odmítá Štěpánův návrat do politiky, tím více do politiky komunistické strany. Jste stále přesvědčen, že je to 95%?
Každá organizace má určitý pud sebezáchovy. Brání se přijímat něco, co by ji mohlo ohrozit. To se týká všech stran. Nepochybně je v tom z části i účelový přístup. To znamená, že členové si uvědomují, že tudy cesta nevede.
Rudé právo, 25. března 1993
Rozhovor s Josefem Mečlem se uskutečnil těsně před mimořádný
zasedáním ÚV KSČM z 27. 3. 1993
(zprávy z jednání viz Haló noviny,
Rudé právo)