Dopis redakci našeho Bulletinu (podstatná část):
V Brně dne 27. února 2003
[...] Sdílím s Vámi Vaše znepokojení nad malou angažovaností intelektuálů - dnes zvláště v otázkách války a míru. Mrzí mě to hlavně proto, že jsem v uplynulých letech věnoval otázce postojů českých intelektuálů (příslušníků tvůrčí inteligence) nemalou pozornost. Publikoval jsem o tomto tématu dva krátké článečky (jeden s ostrou kritikou stalinistických a neostalinistických praktik v KSČ, zčásti i v KSČM) a jednu delší studii.
Moje souhlasné, tedy jednoznačně kladné stanovisko k občanské iniciativě NIKOLI NAŠÍM JMÉNEM jsem formuloval v “Prohlášení“ [...; viz dále, pozn. red. Bulletinu].
Domnívám se, že dlouhodobě závažné a přitom stále aktuální jsou a dlouho u nás ještě budou otázky „nacionalismu“ a „vlastenectví“, pro nás marxisty především jejich vztah k problematice boje za sociální spravedlnost (sociálního boje) v podmínkách našeho a vůbec středoevropského kapitalismu. V současné době proto posílám redakcím dvou periodik v ČR úvahu, jejíž jednu kopii přikládám k tomuto dopisu. Rozhodnete-li se ji uveřejnit […], souhlasím. [...] Její původní verzi jsem přednesl v prosinci m.r. na semináři „Československé vztahy deset let po ...“‚. který připravila Ideově teoretická sekce MěV KSČM v Brně.
Dovolte mi, abych závěrem, konstatoval, že svou spolupráci s Vámi, za niž asi vděčím především kolegovi Křížovi, považuji za velmi užitečnou [...]
Dopisem ze 7. února t.r. mě PhDr. Jan Tesař, CSc., mluvčí občanské iniciativy NIKOLI NAŠÍM JMÉNEM, požádal, abych se vyjádřil k této iniciativě. Tím, že píši toto prohlášení, vyhovuji jeho žádosti.
Když jsem si svého času přečetl v denním tisku text zmíněné iniciativy, beze zbytku jsem se s ním ztotožnil; potěšilo mě také, že některé ze signatářů osobně mám a důvěřuji jim. Dnes - po několika týdnech - prohlašuji, že se můj souhlas v podstatě nezměnil. Pouze zjišťuji, že poté, co jsem v diskusi se znalcem blízkovýchodních poměrů a bývalým čs. diplomatem v arabských zemích dr. Jumrem získal další závažné informace, musím konstatovat, že jsem zděšen
a) nejen představou pravděpodobného řetězce důsledků připravované války pro Blízký Východ, důsledků okamžitých i dlouhodobých, a to i v případě, že bude vedena se souhlasem Rady bezpečnosti OSN,
b) ale také jejími závažnými následky pro celý svět, dojde-li k agresi bez jednoznačného souhlasu Rady [...], protože v tom případě půjde o útočnou válku proti členskému státu OSN (náš sebekritičtější postoj k iráckému režimu je naprosto irelevantní).
Důsledky takové války, i kdyby se zaštiťovala svou preventivností, by byly pro svět doslovně katastrofální.
Jakákoliv forma české účasti v ní by diskreditovala Českou republiku i pověst o tradiční mírumilovnosti našeho lidu. Této pověsti už vlastně škodí účast české chemické jednotky na jejích přípravách.
Mám mnoho důvodů, abych prohlásil: NIKOLIV MÝM JMÉNEM!
V Brně 27. února 2003 Ludvík Tošenovský v.r.
Toto „Prohlášení“ jsem sepsal s vědomím, že s jeho obsahem souhlasí několik desítek mých dobrých známých nejen z Brna.
K OTÁZCE ČESKÉHO A SLOVENSKÉHO VLASTENECTVÍ (úvaha)
Dopis redakci Bulletinu:
» [...] K petici jsem se připojil hned na začátku, protože mi promluvila z duše. Připojuji několik úvah o válce proti Iráku a o mírovém hnutí k případnému zveřejnění
[..] «
Seznámil jsem se s výzvou-peticí NIKOLIV NAŠÍM JMENEM. Plně s ní souhlasím a podepisuji se pod ni.
Svět se v posledním desetiletí několikrát dostal na pokraj větší války, nyní nám hrozí konflikt nejen mnohaletý, ale i takových rozměrů, jaký jsme od 2. světové války nezažili.
Nelze ale vzbuzovat představu, že USA dělají v posledním desetiletí XX. století či dokonce od 11. září 2001 jinou politiku než předtím. Stejnou linii na ovládnutí světa a jeho zdrojů vnucují světovému společenství od 2. světové války. Pouze se změnily podmínky pro realizaci této světovládné politiky. LikvidacÍ ekonomického a vojenskopolitického uskupení východoevropských zemí se jim otevřel (zdánlivě) prostor pro vytvoření, z hlediska moci, monopolárního světa. Bezprostředně k tomu také přistoupily.
Využily k toMu naprosté nadřazenosti své vojenskotechnologické převahy, ovládání hlavních obchodních a finančních světových institucí i dominace na trhu informací. Vnutily lidstvu vlastní militarizovanou zahraniční politiku a sílu před mezinárodním právem.
Současně probíhá ostrý konkurenční zápas mezi několika centry světové imperialistické moci - USA, (západní) Evropou a Japonskem. I těm jde o ne-li ovládnutí zdrojů Země, pak alespoň o odpovídající podíl na jejich exploataci.
Stejně jako kdykoliv v minulosti zákonitosti vývoje společnosti a logika jejich prosazování vytváří odpor. O slovo se hlásí nové síly, které nemohou být ovládány - ČLR, Indie, Brazílie. Snad i Rusko nabude ztracené sebevědomí a životní dynamiku.
To vše pro budoucnost vytváří potenciální nebezpečí globálních konfliktů, pakliže nebudou USA zastaveny. Lidstvo má právo na multikulturnost, na mnohonárodnost, na rozmanitost ideologií i náboženství. Dokonce bychom měli považovat za nezbytnost zachování této multiplicity a za povinnost usilovat o ni.
Svět je ale rozdělen i jinak, napříč národy, kulturami, státy, rasami, atd. Dělítkem není ani vzdělání, ani věk, do jisté míry ani majetek. Lidé si uvědomují mnohočetnost nebezpečí, která dlouhodobě ohrožují budoucnost. Bezprostředním ohrožením je právě tzv. preventivní a permanentní válka, kterou usilují rozpoutat vládcové USA za pomoci p. Blaira a dalších přisluhovačů z jiných zemí. Nejde pouze o přímé důsledky takové války, ale také o důsledky další a nepřímé, kdy nebudou prostředky ani čas a vůle řešit ostatní ohrožení - hlad, nemoci, ekologické důsledky hospodaření globálního imperialismu, negramotnost...
Myslím, že nestačí jen protestovat, že je nutné aktivně hledat možnosti k posilování protiválečné fronty zdola, která se v posledních týdnech spontánně utvořila. Je zřejmé, že nebezpečí není jediné, proto by měla mít i širší programové úkoly - cíle.
Součástí by mělo být úsilí o znovuobnovení vážnosti a autority OSN a její postupná reorganizace v zájmu posílení světového míru a práva s přihlédnutím ke změnám ve světovém společenství za padesát let existence OSN. Je nezbytné demokratizovat její orgány, ale také posílit vymahatelnost mezinárodního práva vůči každému a pro všechny.
Bojovat proti tendencím k odnárodňování, proti hlásání nesmiřitelnosti kultur a ras. Vytváření jediné unitární kultury (po vzoru US filmové a televizní produkce) vážně ohrožuje budoucnost lidstva.
Je nezbytné posilovat odpor proti monopolárnímu světu pod nadvládou jakékoliv jediné velmoci a naopak podporovat tendenci k multipolaritě, která může zaručit rovnoprávnost národů, ras, ideologií, kultur a jejich svobodný rozvoj.
Možná dozrává čas usilovat o vytvoření nového světového fóra odpůrců (války, ničení ekosystémů, vykořisťování celých kontinentů) a lidí usilujících o spravedlivý světový řád. Mělo by na základě dobrovolnosti, bez ideologických či politických přehrad sjednocovat prosté občany i politiky a státníky, s jediným úkolem a cílem - zachránit lidstvo.
Na závěr chci ocenit postoje vlád, které se vzepřely diktátu superprezidenta Bushe, ať jsou důvody jejich postoje jakékoliv. Nemyslím, že v případě Francie či Německa jde o rozkol aliance, ale je to náznak toho, že mnohopolární svět skutečně může vzniknout.
Dopis redakci našeho Bulletinu:
Í...] připojuji text, který jsem s L. Brožkem zaslala (společné s podpisem) pod petici NIKOLIV NAŠÍM JMÉNEM. [...]
Vladimíra al Malikiová v.r.
Nemůžeme souhlasit s bombardováním kolébky civilizace, z níž vzešel Gilgameš hledající smysl života, kde byl sepsán první - Chammurapiho - zákoník a kde byla vybudována kultura sumerská, akadská, babylonská a další, patřící celému lidstvu a jeho paměti.
Přejeme si jasně deklarovanou platnost mezinárodního práva v rámci OSN, nikoliv postoje implikující, že mezinárodní právo sice platí, ale pouze nerozhodne-li současná vláda USA jinak.
Vladimíra al Malikiová, Praha [býv. tisková mluvčí min. školství]
Lubomír Brožek [býv. předseda Klubu českých spisovatelů]
Z dopisu redakci našeho Bulletinu:
[...] Podpisy připojují kromě mne, jenž tak činím zcela v souladu s postoji Strany demokratického socialismu, Vaši přátelé z Brna, moji dlouholetí spolupracovníci a „navigátoři“ v politice. [...]
Bohuslav Mikulášek
Velké Meziříčí 19.2.2003
Uplynulé století poznamenaly dvě hrůzné světové války a skončilo zločinným napadením Jugoslávie. Na začátku 21. století snad jen zázrak může zabránit další ze série dnes „preventivních“ válek. Vedených opět s „pomocí boží“ a „v zájmu lidstva“ proti „ose zla“, jejíž složení si určí sami Američané. Jejich rozhodnutí je zřejmě nezvratné a mají k tomu všechny prostředky. Být neomezeným vládcem světa bylo vždy tak lákavé.
Zároveň však sílí odpor světové demokratické veřejností. V mnoha městech na celém světě se konají skutečné mohutné demonstrace. Své záporné stanovisko vyjadřují představitelé světové kultury, vědy, umění i církví. V samotné Americe čestní lidé v prohlášení “Nikoli naším jménem“ vyzvali všechny Američany, aby kladli odpor válce a represím, rozpoutaným vládou prezidenta Bushe. Tyto činy označili za nespravedlivé, nemorální a nelegitimní. K této výzvě připojilo již své podpisy několik tisíc francouzských osobností. V Porto Alegre proběhlo světové sociální fórum stotisíce delegátů ze 157 zemí. Na 15. února připadá světový den boje proti válce, ke kterému se připojí na Václavském náměstí v Praze také naše strana.
I my musíme říci „nikoli naším jménem“ válce o ropu a světovládu i postoji naší vlády, která je nemístně vstřícná. Bush neválčí proti terorismu, ale proti OSN a mezinárodnímu právu. Zatím ve své pýše a pohrdání arogantně ignoruje všechny protesty a vůli světové veřejnosti. I slovo je však zbraň!
Oživme tu obrovskou sílu světového mírového hnutí ze sedmdesátých let. Rostoucí masa odporu se změní na kvalitu. Dnes asi ještě nemá silu válce zabránit, ale může ji ovlivnit a snad i zastavit (viz Vietnam). Nejsme bezmocní. [..).
Z dopisu redakci našeho Bulletinu;
» [...] Podle mého názoru je nejvyšší čas k mobilizaci světové veřejnosti v boji za mír.[...]
Brno, 13. února 2003 Miloslav Šikula, v.r.«
PROTI AMERICKÉ INTERVENCI I PROTI IRÁCKÉ DIKTATUŘE
Filozofovat o větších a menších detailech ve chvíli, kdy je invaze do Iráku na spadnutí, příliš užitku nepřinese. I přesto píšu, že při podpisu petice NIKOLIV NAŠÍM JMÉNEM, která emotivně obrací pozornost jen k jedinému viníkovi celé situace, bych sám sobě těch několik detailů těžko zdůvodnil.
Nedokážu např. tak jednoznačně hodit do jednoho pytle všechny původce leteckých útoků na srbské cíle v roce 1999 a myslím si, že určitá část soc. dem. politiků i mediální hvězda Zelených Joschka Fischer tak činili z pohnutek nedopustit v Kosovu druhou Bosnu, udělat v extrémní situaci cokoliv, byť s rizikem chyb, jen ne pasivně čekat a vydávat prohlášení, to vše s vidinou 200.000 obětí vleklého bosenského konfliktu. Tím nechci popírat existenci albánského teroru vůči Srbům a Romům, stejně jako omlouvat fakt, že letectvo NATO usmrtilo množství srbských aj. civilistů.
V textu NIKOLIV NAŠIM JMÉNEM mi navíc chybí vyjádření solidarity s iráckou demokratickou opozici (i když taková opozice se bude hledat těžko, protože i ona, včetně jejích kurdských složek, má na rukou krev civilistů a lidská práva jí zas tolik neříkají), marně zde hledám kritiku současného režimu v Bagdádu a také alespoň nárys možných cest k jeho oslabení či odstranění bez zasahování USA. Přivítal bych, i kdyby to nejspíš vyvolalo z mnoha protichůdných stran pobouření i legrácky (kvůli neúčinnosti takového kroku), aby se v petici objevil požadavek na českou vládu odmítnout podíl na invazi USA a zároveň poskytnout politickou i materiální pomoc (včetně českých zbraní i českých instruktorů a dobrovolníků) těm nejméně zkompromitovaným odpůrcům Saddáma Husajna.
S prohlášením NIKOLIV NAŠIM JMÉNEM bych se tedy ztotožnil zároveň s těmito uvedenými výhradami. Ovšem chápu, že pod tak krkolomný text by se asi podpisy sháněly velmi těžko. [...]
Pavel Pečínka v.r.
doktorand na katedře politologie FSS MU v Brně, od srpna 2002 člen Zelené padesátky ve Straně zelených.
NĚKOLIK PROVOKATIVNÍCH OTÁZEK NA OKRAJ PROHLÁŠENÍ „NIKOLIV NAŠÍM JMÉNEM!“